Únor 2004

Duše a vesmír

Vlastimil Marek

Když se současný vědec, obtížen spoustou přístrojů,

vyškrábal na vrchol Hory poznání,

uvítali ho taoista s buddhistou:

„Kdes byl tak dlouho?“

Duše a „jáství“ člověka není to samé. Fyzik, ale i šaman, vědec ale i profesionální snář (umí tzv. lucid dreaming, vědomé snění) Fred Alan Wolf vypracoval matematický model, který naznačuje, že vesmír je právě tak fyzický jako duchovní. Autor slavných knih Dreaming Universe, The Eagle´s Quest a Body Quantum právě vydal knihu The Spiritual Universe: How Quantum Physics Proves the Existence of the Soul (Duchovní vesmír: Jak kvantová fyzika prokazuje existenci duše).

V rozhovoru na téma soupeření ortodoxních vědců (typu Sagana, u nás bychom řekli Grygara) a těch, kteří nebojácně mapují i neznámo (typu Sheldrakea, u nás snad kromě Z. Neubauera nikoho takového zatím neznám), Wolf řekl, že oba tábory vědců zkoumají totéž, jen z naprosto rozdílných pozic. „My mystičtěji orientovaní se bojíme, že nás vědci skeptici vedou do slepé uličky, a že se z vědy vytratí kouzlo a veškerá spontaneita. Skeptici se obávají toho, že tím, že budeme zkoumat mystické a neznámé, vylijeme s vaničkou i dítě: že se zbavíme racionality a logiky a to nás dovede k další variaci hitlerismu.“

Souhlasím s Wolfem. V obou táborech jsou lidé slepě hloupí i nebojácně otevření. Přesto ale narůstá počet takových vědců, kteří zkoumají co je to vědomí. Vědců, kteří dokáží žasnout nad zázraky všedních dnů, zkoumat které se zatím vědcům příliš nehodilo. Například to, že myslíte, nebo si povídáte s kolegou, nebo z těch podivných tmavých skvrn na obrazovce vyčtete, co mám na mysli, je zázrak, který nedokáže vysvětlit žádný racionalistický vědecký model. V kvantové fyzice se zázraky dějí na počkání: to, že změna jedné částice má za následek okamžitou změnu jiné částice někde jinde, je přece zázrak. Ale i u nás se něco děje. Pojďme domyslet některá fakta, zveřejněná v renomovaném vědeckém časopise Vesmír v článku o kvantových počítačích.

Jógíni i šamané všech věků vědí, že člověk je ten, který (svým duševním světem) vytváří svět. Australští domorodci tvrdí, že svět povstal ze snů a i každý z nás svými sny formátuje budoucí svět. Mystici všech věků vědí a mají ozkoušeno, že člověk každým svým napřením myšlenek to, co pozoruje, také zároveň ovlivňuje. Co zjistila současná věda?

Podle kvantové teorie je každé měření náhlým a nezvratitelným zásahem do evoluce systému. Zatímco se izolovaný kvantový systém vyvíjí hladce a deterministicky, v okamžiku měření se jeho stav nevyhnutelně drasticky změní (tzv. redukce vlnového balíku).

Všichni výše uvedení odjakživa vědí a mají vyzkoušeno, že vše je propojeno se vším. Že člověk, a stav jeho mysli, je příčinou mnoha dalších důsledků. Že dnešní kolize či krize je výsledkem nespočetných uzlů událostí probíhajících celé roky předtím. K čemu dospěla současná věda?

Kvantová evoluce nám umožňuje v zatím hypotetických kvantových počítačích provést výpočty pro mnoho vstupních hodnot najednou. Připravíme-li totiž na vstup počítače stav, jenž je lineární kombinací stavů kódujících všechny hodnoty nějaké tabulky a provedeme výpočet, obdržíme stav, který je obdobnou lineární kombinací všech výstupních hodnot! Popsaná vlastnost, tzv. kvantový paralelizmus, nemá obdoby v klasickém světě.

Jógíni, taoisté, buddhisté ale i staří Řekové a ranní křesťané velmi dobře věděli, že nejen ve světě lidí platí zákon karmy, že není dobré činit jiným, co nechci, aby bylo činěno mně, a jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Mágové, šamané, vládcové minulosti a hypnotizéři uměli prakticky využít možnosti lidské mysli ovlivnit mysl toho druhého. Věděli o síle slova, kletba, zaříkadla. Uměli soustředit mysl a znásobit sílu myšlenky. Věděli o nutnosti nemyslet zlo, nechci-li zlo rozpoutat. Totéž ale věděli i umělečtí řemeslníci a umělci všech dob: když se japonský mistr mečíř chystal kovat nový meč, postil se, vykoupal, vzal čisté slavnostní kimono, rituálně čisté nářadí a suroviny, a v přesně určeném čase a v rozšířeném stavu vědomí teprve začal pracovat.

Člověk je to, co tvrdili buddhisté a hinduisté, když říkali Tat tvam asi - Ty jsi To (bůh, tvor neobyčejných tvořivých až stvořitelských možností). Co objevila současná věda (v tomto případě počítačová)?

Kromě všech dalších technologických potíží vynucujících si nejmodernější metody fyziky pevné fáze a nízkých teplot jde i o principiální záležitost, jíž je destruktivní vliv okolního prostředí na hladký průběh kvantového výpočtu. Zatímco klasickou jedničku dělí od nuly napěťový rozdíl 5V, a počítače jsou vůči vnějšímu vměšování relativně stabilní, není-li kvantový systém zcela izolovaný od svého okolí (a to není nikdy), provážou se (entanglement) v kvantových superpozicích navzájem stavy systému a prostředí.

Největší vliv na stále menší a jemnější a komplexnější vnitřnosti čipů má samozřejmě člověk sám. Kolega má přítele, jehož přítomnost u jakéhokoliv počítače vždy spolehlivě destruovala Windows. V jiné souvislosti je to ještě jasnější: když se ortodoxní a mystiku nesnášející vědec uvolí testovat proutkařovy pokusy prokázat umění hledat a nalézat vodu či jiné geologické anomálie, a proutkař ke svému překvapení nepodá obvyklý výkon, vědec jásá, že měl pravdu. Měl pravdu. Tu svou. Ignoroval pravdu proutkařovu, jemuž to funguje, když ho nikdo neruší a netestuje.

Přítel Američan, znalec tibetštiny a přítel dalajlamy, mi vyprávěl, jak se jednou američtí vědci rozhodli vědecky otestovat mnichy, kteří zvládají tzv. tumo (své umění pracovat s představami mniši testují tak, že si představují, že jejich tělo žhne vnitřním ohněm, a vysuší za několik minut svým tělem na sněhu při mínus deseti stupních několikeré mokré prostěradlo). Poprosili dalajlamu, aby jim do USA poslal několik mnichů na otestování. Ten slib splnil a když se delegace mladých mnichů vrátila, vyptával se jich, jak test probíhal. „Ti Američané jsou ale divní lidé,“ vyprávěli mniši. „Zavřeli nás do nějaké přetopené místnosti, donutili před ženami svléknout, nalepili na nás spoustu drátů, koukali nám zblízka do obličejů a pak chtěli, abychom vysušili mokrá prostěradla. Tak jsme se styděli a nechápali, o co jim jde, že se nám to vůbec nedařilo.“

Dlužno dodat, že jeden z vědců pochopil, v čem byla chyba, a s týmem kolegů později odcestoval do Tibetu. Tam, v poněkud obvyklejších podmínkách, napojili měřící přístroje na mnicha, který provozoval tumo, ten se soustředil, a zlomil jim ručičku na přístroji.

Souhlasím s Fredem Wolfem: svět se šamanizuje. Jsme stále inteligentnější rychlejší a dokonce (alespoň někteří z nás) i duchovnější. Jsme stále vnímavější k zázrakům všedního dne. Jsme tedy stále připravenější akceptovat a do svého světa zavést (nejen do světa medicíny) i prvky šamanského systému. Nejde o to vyhodit dokonalou technologii z okna. Jde o to uplatnit i ty prvky, které fungovaly stovkám generací našich předků.

Poselství vědce, šaman, fyzika, snílka Wolfa? „Doufejte. Chvalte. Buďte šťastni. Netrapte se tím co se děje kolem vás. Dělejte vše, co děláte, s plným nasazením ale i soucitem a srdcem. Nezakrývejte oči před utrpením jiných. Nedělejte to, co škodí vám i jiným. Pak budete žít navěky.“

(Z knížky Vlastimila Marka Něco v síti, vydané nakladatelstvími DharmaGaia a MAŤA, Praha 1999. Knížka je dosud k mání v knihkupectvích: Roiva, Soukenická 3, 110 00 Praha 1, Dobra Bednářová, Celetná 32, 110 00 Praha 1)