Únor 2004

Bublava se koupe v dluzích.

Marek Pokorný

Obec, kde není voda a má stát aquapark, se potýká s dědictvím bývalého starosty

(Redakce CS-magazínu se rozhodla tento článek zařadit jako odstrašující příklad české podnikavosti. Do jaké míry to lze extrapolovat na celý stát, ponecháváme úvaze čtenáře.)

V malé vesnici na jihozápadním okraji Krušných hor o necelých 350 obyvatelích začíná hustě sněžit. „Tak to je ono,“ ukazuje menší pětačtyřicátník s knírkem na členitou budovu, které dominuje čtvercový altánek. Onen muž je současný starosta Bublavy Igor Jirsík a zmíněná budova zřejmě nejslavnější aquapark v zemi, současně ovšem i symbol nezodpovědnosti zdejších poslanců. Zákonodárci totiž do obce, kde dosud není vodovod, poslali na výstavbu „víceúčelového sportovního zařízení“ 57 milionů ze státního rozpočtu. Kdy se tu bude jezdit na toboganu, je ale ve hvězdách. Bublavě došly peníze – sněmovna je přestala po předloňských volbách přihazovat – a na dokončení stavby chybí ještě 30 milionů. Finanční úřad v Sokolově teď navíc obstavil obci majetek a žádá peníze zpět.

Nepochopitelné plány

Bublavský příběh začal před šesti lety. Tehdy starosta a bývalý tělocvikář Bohumil Havel (nezávislý) okouzlil místní představou, že se zapomenutá víska stane rájem prosperity a věhlasnou rekreační oblastí tím, že postaví aquapark. Na podzim 1998 s přehledem vyhrál volby – jeho sdružení Za trvalý rozvoj získalo tři z pěti křesel v bublavském zastupitelstvu – a rozhodl se pro osvědčený způsob, jak získat peníze: obrátil se na sněmovnu. Pozval do Bublavy několik vlivných poslanců v čele s tehdejším předsedou rozpočtového výboru Vlastimilem Tlustým (ODS) a zmíněné miliony později dorazily.

Bývalé vedení obce pak rozjelo investice za 190 milionů korun. Kromě aquaparku se měly stavět vodovod, zavést kanalizace a plyn. „Hlava mi to nebere,“ kroutí hlavou nad Havlovými plány předseda finančního výboru nového zastupitelstva Jiří Vrtáček. „I kdybychom dostali polovinu peněz od státu, tak kde chtělo bývalé vedení při ročním rozpočtu čtyř milionů vzít během pěti let, kdy měl být aquapark hotov, dalších 95 milionů? A hlavně: vždyť tady není voda.“ Bublavané ji berou ze studní, které v létě napůl vysychají, a nejbližší zdroj, který by dodal dostatečné množství vody pod patřičným tlakem do aquaparku, je vzdálený šest kilometrů.

Současný stav je tristní. Stavba aquaparku se zastavila, hotova není ani jedna z výše zmíněných investic. Finanční úřad obci v listopadu obstavil majetek, protože nedodržovala pevně stanovené termíny prací na aquaparku, a přikázal vrátit všechny dotace a ještě k tomu zaplatit penále. Bublava totiž nebyla schopna přesně doložit, jak peníze státu investovala. Po bývalém starostovi zůstal nepořádek v účetnictví a chybí řada faktur. Nynější vedení obce má i podezření, že ne všechny už zaplacené práce byly provedeny správně – jinak řečeno, že byly ošizeny. „Nechali jsme si udělat znalecký posudek a ten to potvrzuje,“ říká starosta Jirsík (nezávislý). „Přesnou částku, kolik stavební firmy takhle ušetřily, nechám na policii. My už jsme podali trestní oznámení na neznámého pachatele.“

A kdo že v Bublavě stavěl? Výběrové řízení na aquapark vyhrála firma Skanska, ta ale zakázku zadala dalším subdodavatelům. Hlavním z nich je jistá JV Stavební. Postavila parkoviště před obecním úřadem a získala zakázku na vodovod i kanalizaci. Jenže to vypadá, že se staví jen proto, aby firma zakázky měla. „Kanalizace nás bude stát třicet milionů. Přitom dole v Kraslicích mají novou čističku s nevyužitou kapacitou. Kdybychom udělali přípojku k nim, tak by to stálo třetinu, a to nemluvím o tom, že do stejné trasy by se mohl položit i vodovod,“ říká starosta Jirsík.

První knoflík, potom kabát

V bistru místního koloniálu sedí dva muži v družném hovoru. První je majitel koloniálu a největší místní podnikatel Jan Štrunc, druhý exstarosta a nyní vlekař Bohumil Havel. „Už jsem vám řekl do telefonu, že se s vámi nebudu o ničem bavit,“ odpovídá Havel rezolutně a věnuje se naservírovanému guláši. Prvnímu muži v té chvíli zazvoní mobil. Na drátě, jak se ukazuje, je spolumajitel výše zmíněné JV Stavební Zdeněk Škrabák, podle obchodního rejstříku také Štruncův společník z několika podniků.

„Když je sníh, jsou hotely plné, ale jak přijde obleva, jsou všichni pryč. Aquapark by tady lidi udržel,“ vysvětluje Štrunc, kromě jiného majitel jednoho z bublavských hotýlků. Právě on stál za zrodem celého projektu: získal si exstarostu a podle svých slov dal dva miliony z vlastního na projektovou dokumentaci k aquaparku. Zprostředkoval také důležité kontakty do parlamentu. Vsadil především na dávného přítele a někdejšího sokolovského poslance Michala Kuneše (ČSSD), člena rozpočtového výboru pod Vlastimilem Tlustým.

Štrunc má vysvětlení i pro to, že se aquapark staví v obci bez vody. „Vodovod s potřebnou kapacitou na takovou věc by nám nikdo neschválil a určitě na něj nedal dotace. Kdežto když bude nejdříve aquapark, tak už na ten vodovod musí stát něco dát,“ říká bezelstně a stejně tak by to podle něj bylo i s plynem či kanalizací.

Odpusť, státe

Bublava nyní dluží 101 milionů – na jednoho obyvatele to dělá přes 300 tisíc korun. Sedmdesát milionů činí státní dotace včetně penále, zbytek jsou dluhy stavebním firmám, jejichž práce obec ještě nezaplatila (postižené firmy – jsou jimi JV Stavební a Skanska – se rozhodly bublavskou radnici žalovat). Veškeré výnosy z prodeje obstaveného majetku jdou přímo Finančnímu úřadu v Sokolově. Bublava už ale mnoho majetku nemá. Velkou část z něj totiž vložila za Havlovy starostovské éry do fimy Hardinvest, společného podniku obce a Štrunce, právě za účelem výstavby aquaparku. „Vedení obce odsouhlasilo vložení pozemků do Hardinvestu, ve skutečnosti však byla podepsána smlouva o jejich prodeji. Do dnešního dne tyto pozemky nebyly zaplaceny a jsou dále prodávány za směšné ceny,“ stojí ve výroční zprávě obce zveřejněné před měsícem. Jedním z takto prodaných objektů byl obecní penzion Radost, ohodnocený znalcem na 1,7 milionu korun. Jeho vlastníkem je nyní JV Stavební, která ho získala za necelých 50 tisíc korun.

„Ještě máme nějaké pozemky a je o ně zájem. Celkový dluh ale jejich prodej rozhodně neuhradí,“ říká starosta Jirsík. Doufá, že jeho obci nehrozí osud Rokytnice nad Jizerou, která v nucených dražbách přišla o veškerý svůj majetek (v jejím případě přitom dluh na obyvatele činil „pouhých“ sto tisíc korun). „Poslali jsme žádost na ministerstvo financí, aby nám dluh prominuli,“ přiznává starosta. Jisté už je, že Bublava musí během šesti let zaplatit státu částku 17 milionů korun, o osudu zbytku dluhu ministerstvo financí teprve rozhodne.

V praktickém životě obce se zatím příliš nezměnilo, kvůli splácení dluhů ale zřejmě nebude mít peníze například na opravy silnic anebo průtah pluhem, když nasněží. Samotné Bublavany situace příliš nevzrušuje a většina místních je toho názoru, že by měl obec z dluhů dostat stát.

(RESPEKT)