Únor 2004

Pravěký muž Ötzi - oběť i pachatel?

Vědci zjistili další skutečnosti o souboji, při kterém horal z doby kamenné zahynul.

Koncem roku 2003 rozhodl soud v italském Bolzanu, že němečtí důchodci Erika a Helmut Simonovi z Norimberka jsou oficiálními nálezci těla pravěkého horala, který proslul jako Ötzi. Manželé narazili na tělo v tajícím Ötztalském ledovci na italskorakouském pomezí při vysokohorské túře a od té doby bojují o statut "nálezců". Nejde zdaleka jen o uznání a slávu. Výrok soudu by jim otevřel cestu k odměně ve výši 25 procent celkové hodnoty nálezu. Ta je sice z vědeckého hlediska nevyčíslitelná, ale Simonovi se už nechali slyšet, že by se spokojili i s odpovídajícím podílem na příjmech, jež plynou z vlastnictví Ötziho těla v bolzanskému muzeu. To prý vybere jen na vstupném do expozice, kde je Ötzi vystaven, několik milionů euro ročně. Soudní spor manželů Simonových nebyla první právní bitva o Ötziho. Tu svedlo záhy po objevu Rakousko s Itálií. Vítězství se přiklonilo na stranu Italů, protože tělo spočívalo na jejich území, i když jen pár metrů od státní hranice.

Dávno promlčený zločin

Případ Ötzi by si ale zasloužil stanout před soudem i z jiného důvodu. Je stále jasnější, že smrt muže z doby bronzové nebyla přirozená a předcházely jí krvavé události. Tenhle případ je ale dávno promlčen. Ötzi totiž skonal před 5300 roky. O celém případu sice již média několikrát informovala. Přesto by snad neškodilo se k této "kauze" opět vrátit. Vědci totiž o pravěkém horalovi zjistili další překvapivé skutečnosti.

Datum 19. září 1991 by čtyřmi devítkami a čtyřmi jedničkami možná svádělo k numerologickým spekulacím, ale pro světovou archeologii učinila tento den slavným slepá náhoda. Kdyby němečtí vysokohorští turisté Erika a Helmut Simonovi nezvolili pro sestup k horské chatě zkratku mimo obvyklé turistické trasy, mohlo tělo pravěkého lovce po čase zmizet beze stopy. I když od onoho šťastného okamžiku uplynulo více než dvanáct roků, není v souvislosti s Ötzim stále o překvapení nouze.

První šok přivodilo znalcům stáří nalezeného těla. Původní domněnka, že se na povrch ledovce dostala mrtvola alpinisty stará jen několik desetiletí rychle vzala za své. Stáří nebožtíka odborníci spolehlivě určili na 5300 roků. Z ledu se tak vynořil svědek dávných časů. Vědci mohli zkoumat tělo pravěkého člověka s dokonale zachovalým oděvem, obuví a věcmi denní potřeby. Mrtvola dostala podle místa nálezu v Ötztalských Alpách přezdívku Ötzi a stala se předmětem seriózního výzkumu i divokých spekulací. Ponechme stranou ničím nepodložené fantastické úvahy například o tom, že Ötzi zemřel jako oběť jakéhosi krvavého kultu, a věnujme se vědecky prokázaným faktům.

Rval se o holý život

Velkým překvapením skončilo rentgenové vyšetření mrtvoly, které odhalilo v lopatce zaseknutý kamenný hrot šípu. Jednou provždy padla představa, že Ötzi podlehl mrazu a vyčerpání. Pravěkého horala někdo zákeřně střelil do zad. Při dalším výzkumu těla si vědci všimli poranění na ruce, ve které Ötzi svíral dýku s pazourkovým ostřím. Policejní patologové ohodnotili poranění jako vážná. Jedna z ran ochromila Ötzimu na pravačce dva prsty. Charakter zranění odpovídá následkům urputného boje z blízka. Ötzi se tedy krátce před smrtí s někým porval o holý život.

Kdo však byli jeho nepřátelé? Podle tvaru hrotu šípu jej zabili lidé obývající jižní svahy Alp. Znamená to snad, že Ötzi pocházel ze severu a na jižní stranu horského hřebene vstoupil jako nezvaný vetřelec? Už rozbory mechů nalezených v Ötziho výbavě pro pobyt v horách naznačovaly, že tento muž byl na jižních svazích Alp doma. Definitivně to potvrdil výzkum amerických, australských a švýcarských vědců, kteří provedli rozbory Ötziho zubů a kostí. Alpská údolí se liší zastoupením izotopů prvků, které člověk přijímá s vodou a potravou. Tyto prvky se zabudovávají do rostoucí zubní a kostní tkáně a jejich spektrum vypovídá o tom, kde člověk pobýval. Ötzi ukládal v zubech a kostech izotopy z oblasti vzdálené nejvýše šedesát kilometrů jihovýchodně od místa, kde ukončil svou životní pouť. Narodil se v jihotyrolském údolí Eisack, nejspíše v oblasti dnešního Feldthurnsu ležícího jen kousek na sever od Bolzana. Později se přestěhoval dále na sever do hor, do oblasti Vinschgau.

Svou kůži neprodal lacino

Ötzi byl tedy zastřelen lidmi ze své domoviny a zjevně neprodal svou kůži lacino. Australští vědci podrobili analýzám DNA krevní skvrny z Ötziho dýky, šípů i z oděvu. Kromě jeho vlastní krve našli stopy po krvi čtyř dalších lidí. Jednoho bodl horal kamennou dýkou, další dva zasáhl šípem. Vzhledem k tomu, že šípy vytáhl z těla oběti, je jasné, že přinejmenším dva ze svých nepřátel poslal na onen svět. Zlomený dřík šípu s hrotem potřísněným lidskou krví svědčí o tom, že po někom nebo po něčem vystřelil ještě jednou, ale minul a šíp nárazem na překážku zničil. Ötzi tedy nebyl bezbrannou obětí. I na jeho rukou ulpěla lidská krev. Pokud by se "kauza Ötzi" dostala po tisíciletích před soud, měl by pravěký muž co dělat, aby prokázal, že jednal v "přiměřené sebeobraně".

Pomoc tajemného společníka

Zajímavá je krevní stopa čtvrtého člověka. Jeho krev potřísnila Ötziho oděv na zádech. Nesl snad Ötzi poraněného krvácejícího druha? O tom, že nebyl na horském hřebeni sám, svědčí i hrot šípu v jeho lopatce. Dřík šípu zřejmě kdosi z rány vytrhl. Podle soudních lékařů si to nemohl udělat Ötzi sám. Na šíp zabodnutý v zádech by nedosáhl. Pokusil se vytrhnout šíp z bezvládného těla Ötziho vrah? Ten by určitě sebral věci z výbavy pravěkého horala, především v té době asi vysoce ceněnou měděnou sekeru, jež ležela jen kousek od mrtvého těla. A tak se před námi otevírá představa, že Ötzi putoval nebo prchal přes hory se společníkem a přitom zarputile bojoval s tlupou pronásledovatelů. Kdo byl onen tajemný společník? Kdo byli jejich nepřátelé a oč vlastně v tomto krvavém sporu šlo? Skrývá snad led na hřebeni Ötztalských Alp těla dalších účastníků konfliktu? Na tyto otázky můžeme odpovědět zatím jen pokrčením ramen. Nevíme. Ale obrovský příval nových a nových informací naznačuje, že alespoň na některé se snad dočkáme odpovědi.

(jp)

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)