Únor 2004

Může se to změnit.

Hana Čápová

Rozhovor s Petrem Czaschem o velké korupci

PETR CZASCH (43) se vyučil zedníkem, dělal mistra a později stavbyvedoucího. Začátkem 90. let založil v Bruntále stavební firmu Czasch, kterou nyní nečekaně předal svým pěti zaměstnancům. Pokouší se prosadit do zákona o veřejných zakázkách ve stavebnictví požadavek, aby byla dokumentace po oznámení o výběru nejvhodnějšího kandidáta veřejně přístupná. Žije v Karlovicích, je podruhé ženatý, má sedm dětí.

Před několika dny jste oznámil, že svou stavební firmu předáváte do rukou pěti jejích zaměstnanců. Majetek za 35 milionů korun. Nejste blázen?

Nejsem, myslím, že ne. Původně jsem se chtěl vzdát sta procent ve prospěch šesti lidí z firmy. Šestý měl být zvolen zaměstnanci z jejich řad. Nakonec mě přesvědčili, abych ten šestý byl já. Takže nějakých patnáct procent mi ve firmě zůstane. Ale já vím, že ten majetek nepotřebuji.

Jak to?

Světím jakási vesmírná pravidla, že člověk má mít jen tolik majetku, kolik k životu či práci potřebuje a o kolik je schopen se řádně starat.

Jak jste vybral lidi, kterým jste majetek rozdal?

Tři byli členové vedení, kteří tu pracují dlouho a neuhnuli ani ve chvíli, kdy jsme prošli krizí a ukazovaly se charaktery. Budou umět firmu táhnout dál, jsou sladění. Další dva jsou z řemeslnických a dělnických pozic. Jeden byl náš nejlepší řemeslník, měl autonehodu, rok ho dostávali z mrtvých. Nemohl už dělat řemeslo, a tak jsem mu nabídl, aby si vzal na starost obkladačskou partu. Myslí to s prací vážně. Takových máme víc, ale intuice mi ukázala na něj. Druhý je taky řemeslník, náš zaměstnanec, který si šel do Ameriky vydělat, ale pak se k nám vrátil.

Co vašemu rozhodnutí říkala vaše žena?

Má na to trochu jiný názor. Ale vysvětlil jsem jí, že ve firmě už nemám čeho dosáhnout.

A jak reagovala ta pětice vyvolených?

Nejdřív mysleli, že si dělám legraci.

Úplaty a konexe

Deset let jste pro svůj stavební podnik sháněl zakázky. Otevřeně mluvíte o tom, že při jejich zadávání vládne korupce. Jak to chodí?

Zákon o zadávání veřejných zakázek umožňuje zadavatelům dělat cokoli. Můžou si určit téměř jakákoli kritéria, i nesmyslná. A dělají to dost často. Zakázky se dnes nezískávají soutěží a na základě kvality, ale pomocí politických a úřednických kontaktů. To říkám s čistým svědomím. Pokud se firmě, která má sílu, podaří akci dostat do státního rozpočtu, má potom právo ji realizovat. Během času se vytvořily silné skupiny firem, které ovládly pomocí svých konexí celé kraje.

Který region patří kterým firmám?

Začnu u nás. Na Ostravsku je to firma Tchas. Liberecko Syner, v Brně to je ŽS Brno a Unistav, v Jihlavě PSJ Jihlava, Pardubice a Hradec Králové má Východočeská stavební.

Jak to víte?

Účastníme se soutěží a vidíme, kde je kdo favoritem. Firmy, o nichž jsem mluvil, jsou velmi úspěšné a umějí získat zakázku za mnohem výhodnějších podmínek než my.

Proč se do výběrových řízení hlásíte, když předem víte, kdo vyhraje?

Pokud jsou kritéria postavena tak, že ucítíme šanci, zkusíme to. Nejdřív se snažíme zjistit, jestli to není předem prohraný boj. Pokud je hlavní kritérium nejasné, třeba „ekonomická výhodnost“, pod kterou se schová cokoli, odradí nás to. Šanci máme, když je hlavním kritériem cena. Tam se podvádí hůř. Ale taky to jde: výsledek se dá zmanipulovat tak, že se v nabídce najde nějaké formální pochybení.

My jsme donedávna měli výhodu v tom, že zaměstnáváme zdravotně postižené: díky tomu se podle zákona naše nabídka hodnotila, jako by byla o dvacet procent levnější. Tím jsme vyfoukli pár zakázek Skansce a Metrostavu. Nemohli to asi překousnout a tak už to v novém zákonu není.

Můžete popsat konkrétní případ zmanipulovaného výběrového řízení?

Zrovna jeden takový řešíme. Okresní soud v Bruntále vypsal soutěž, kde byla dominantním kritériem cena. Zadavatel však svá vlastní kritéria nerespektoval a navíc nevzal vůbec v úvahu doporučení výběrové komise. Obrátili jsme se na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Kdo jiný než předseda soudu by už měl dodržovat zákony? Navíc tu jde o precedens: pokud si nebudeme umět udělat pořádek u nás doma v Bruntále, jak potom chceme podnikat jinde?

Kdo soutěž o bruntálský soud vyhrál?

Unistav Brno.

Jak vysoké bývají úplatky?

Tož to nevím přesně, asi různé. Ale mně například nabízel jeden člověk participaci na D47 za 5 %. Jindy po mně chtěl někdo 4 % za získání zakázky na rekonstrukci jedné české ambasády.

Kdo to organizuje?

Myslím, že pokud nechce soutěž zmanipulovat sám zadavatel, jak to, věřím, bylo v případě té ambasády, tak se najde často někdo jiný, kdo si chce udělat z veřejné soutěže kšeft a nabídne za provizi zakázku více uchazečům. Někdo vyhrát musí a ten člověk pak přijde a řekne vítězi: „Pomohl jsem ti k výsledku, tak mi zaplať.“

Nemůžete být konkrétnější?

Jeden zážitek mohu popsat jmenovitě, protože u toho byli svědci. Po povodních nabídla Bruntálu firma Tender Group, že mu soutěž o stavbu nových bytovek uspořádá zadarmo jako humanitární gesto. Naše nabídka byla jednoznačně nejlepší, ale večer před vyhlášením vítěze mi volal pan Sitař z Tender Group, že v čestném prohlášení máme nějaké slůvko, kvůli němuž by nás mohl vyřadit. Přišel k nám domů, seděli jsme v kuchyni, manželka se švagrovou zrovna umývaly nádobí. Vůbec mu to nevadilo a povídá: „Za čtyři sta tisíc je zakázka vaše.“ Říkal jsem mu, že to přece nabídli jako humanitární pomoc, ale on: „Víte, jak to chodí.“ A snížil požadavek na dvě stě tisíc. Pak ještě na polovinu.

Proč jste ho nevyhodil?

Byl jsem tak konsternovaný, že mě to nenapadlo. Rozloučili jsme se s tím, že mu nic nedám. A on: „Ještě si rozmyslím, jestli zakázku dostanete.“ Ale nakonec nás nechali na prvním místě.

Dal jste ho k soudu?

Nevěřím v restrikce. Takových případů už bylo! Kolik toho vyšlo najevo třeba v Praze na magistrátě, kolik soutěží a všechny špatně. A co se děje? Vůbec nic.

Vaše firma se nikdy nepokoušela si zakázky pojistit a získat tak nějaký region?

Ani by to nešlo. Jsme příliš malá firma na to, aby byla zajímavá pro nějakého politika. Nedokážeme získat kus státního rozpočtu a domluvit se s politikem: prostavte to a něco mi z toho dávejte. A já bych ani do toho vláčku nechtěl nastupovat, tam už jde o vazalské smlouvy mezi velkými sponzory a politickými stranami.

Problém je v tom, že stavební firmy jsou příliš velké a silné?

Velikost firmy nevadí. Špatné je obchodování se zakázkami, zaběhnutá praxe ve stylu: „Chcete, hejtmane nebo primátore, mít krásné město za státní peníze? Tak musíte dát zakázku těmto a těmto firmám.“ I radní jsou politici, a tak například člen ODS si nedovolí dát zakázku firmě, která je spřízněná třeba s lidovci – když tak jen výjimečně, v rámci stranických dohod. Tohle už není stavařina.

Můj recept

Nevěříte, že proti korupci při zadávání zakázek pomůže restrikce. Jaký je váš recept?

Prevence. Bloky, přes které se nedá dostat jinak než poctivou cestou.

Jaké bloky?

Hlavní je veřejná kontrola. Náš návrh k zákonu o zadávání zakázek vychází z hlavní myšlenky: Je-li něco hrazeno z našich daní, má mít každý právo přijít, nahlédnout, zkontrolovat. Jaképak obchodní tajemství, není co tajit. Když jsme ale náš projekt probírali s poslanci, říkali: „To nemyslíte vážně, proč by se někdo měl probírat v nabídkách?“

Co ještě váš projekt navrhuje?

Změnu strategie při zadávání veřejných zakázek. Je přece divné, že je práce dost a nezaměstnanost stoupá. Podle nás je to dáno tím, že firem, které se k zakázkám dostanou, je hrozně málo. Trh se rozděluje na obchodní firmy, které dostávají většinu veřejných zakázek, a výrobní firmy, které se ke státním zakázkám málokdy dostanou přímo – většinou si je najímají ti obchodníci. Cílem mého projektu je, aby zakázky získávaly přímo výrobní firmy.

Proč chcete, aby jedním z kritérií pro hodnocení uchazečů o veřejnou zakázku byla „přiměřená produktivita práce“?

Průměrná produktivita na jednoho zaměstnance ve stavebnictví je kolem šesti set tisíc korun, produktivita největší firmy Skanska je osm milionů. Je to dáno tím, že firma zakázku sice získá, ale dělá ji za ni někdo jiný. Řeknu vám příklad: nějakou veřejnou budovu je možné za stejnou cenu stavět dvojím způsobem. Jako montovanou stavbu s pomocí třiceti lidí, většinou bez kvalifikace, která bude hotova za půl roku. Nebo jako cihlový dům, se stovkou řemeslníků, který bude hotový za tři roky. Správná je podle mne druhá možnost.

Proč?

Protože zaměstná víc lidí a nabídne větší kvalitu. Když se staví pomaleji, materiál se může usadit – hrubá stavba se má nechat přemrznout, pak teprve dávat instalace a omítat, aby nic nepraskalo a neobjevily se plísně. Technologie je daná a známá, ale my z ní pod tlakem investorů slevujeme. Když jim nepodlehneme, může vzniknout daleko kvalitnější a hezčí výrobek. My už jen většinou těžíme z historie, sami jsme moc pěkného nepostavili.

Měli bychom se vrátit k řemeslu, přineslo by to spoustu pracovních příležitostí a – krásné stavby. Současným trendem je ale co nejméně používat lidskou práci, co nejvíc montovat a stavět co nejrychleji.

Pochodil jste s touto vizí?

Ne. Politici často říkají: Máte pravdu, ale tak to funguje v celé Evropě. Co s tím chcete dělat? A já říkám: Změnit!

Se kterými politiky jste o svém projektu mluvil?

Osobně asi se třiceti. S pražským občanským sdružením Oživení jsme oslovili všechny poslance i senátory mailem, aby náš návrh do zákona prosadili. Neudělali to ani poslanci, ani před třemi týdny senátoři.

Je nový zákon lepší než předchozí?

V tom špatném je úplně stejný. Jsou tam změny, kterými se odstraňuje diskriminace zahraničních firem, ale jinak se naše nešvary jen povýší na evropskou úroveň. Transparentnost opět nedostatečná, znovu lze používat kritéria, která umožňují manipulaci s výsledky soutěží. Tento zákon vlastně legalizuje korupci.

Stěžujete si, že většina budov, které stavíte, se vám nelíbí. Měl jste z nějaké stavby radost?

Třeba z rekonstrukce asi stoletého lázeňského domu v Jeseníku a opravy historických domů v Bruntále.

A co nějaká stavba podle nového projektu?

Nelíbí se mi. Když se na ně podíváte, je jasné, že za padesát za sto let nikomu nic neřeknou.

Co jim schází?

Pokora, tradice. Ale jsou i výjimky. Například v Olomouci supermarket Senimo: to je nádherná stavba, na které je spousta řemesla. Byla to ale zase jen rekonstrukce. Správnou cestu, po které bychom se měli vydat v Jeseníkách, navrhuje Pavel Hron ve své knize o původní jesenické architektuře – myslím, že jste o ní psali. Ta kniha by mohla hodně pomoci úředníkům, aby udrželi krajinný ráz Jesenicka, ale oni se k ní postavili zcela záporně.

Co jim tak vadí?

Pan Hron je hodně kritický, postrefoval se do spousty lidí, včetně architektonické obce. Za každým zkaženým barákem totiž můžete najít nějakou konkrétní osobu, která ho navrhla a schválila. Udělal hlupáky z lidí, kteří si o sobě myslí, jací nejsou dobří projektanti nebo úředníci.

Být tak hejtmanem

Rozdal jste podnik kolegům, co teď budete dělat?

Mám tři malé kluky, chtěl bych se jim víc věnovat, než půjdou do školy. A chtěl bych intenzivněji pracovat na změně zákona o veřejných zakázkách. V lednu organizuji schůzku firem, kterých se to týká. Tvrdím, že 350 000 lidí ve stavebnictví současným stavem trpí, a pokud se tuhle masu podaří stmelit, je to cesta, jak si vynutit spravedlnost a rovnováhu. Chceme založit alternativu ke Svazu podnikatelů ve stavebnictví, který řídí Skanska a Metrostav – tam je zbytečné hledat pomoc. Pokud se to podaří, naše síla může být hodně velká. Budeme se snažit prosazovat tradici, kvalitu, řemeslo.

Potom budete hledat nějakou práci?

Řeknu fór – kdyby se dalo hejtmanovat osm hodin denně a mohl bych to dělat z Karlovic, hejtmanoval bych. Myslím, že vím, jak pomoci obyvatelům našeho regionu. Spolupracuju třeba na programu rozvoje Jeseníků. My tvrdíme: dálnice z Olomouce do Ostravy bude stát padesát miliard, bude to nekonečná investice. Rozvoj Jeseníků bude stejně drahý, ale vznikne oblast přizpůsobená trvale udržitelnému rozvoji. Musí se napravit chyby socialismu: průmyslové podniky, bytovky, zemědělské objekty, které zaneřádily prostředí, s tím se musíme porvat a za deset let budeme mít nádherné Jeseníky, které budou státu přinášet spoustu peněz a na rozdíl od dálnice už nic nebudou stát. Domluvili jsme se s olomouckým hejtmanem a pozvali německou firmu, která se zabývá projektováním cestovního ruchu. V lednu bychom měli v Bruselu konzultovat jejich první návrh.

Jakou máte šanci stát se hejtmanem?

Když někdo něco chce, tak toho dosáhne. To je moje zkušenost. Ale řekl jsem už, že jde o fór. Chtěl bych jednou dělat mistra zednických učňů. To by mě bavilo nejvíc. Pokud se podaří prosadit naši představu zákona o veřejných zakázkách, budou firmy potřebovat kvalitní lidi. Dneska nás kvalitní dělník a řemeslník vůbec nezajímá, myslíme si, že je nepotřebujeme. Ale to se může změnit.

(RESPEKT)