Únor 2004

Dnešní antiamerikanismus a levičáctví

Tomáš Krystlík

Proč je dnes v Evropě rozšířen antiamerikanismus, má více příčin. K jeho poslednímu vzedmutí vedly akce USA v Afghánistánu a Iráku. Místo aby Evropa byla vděčna Americe, že tahá za ni kaštany ohně v oblasti označované za Balkán 21. století (Ázerbajdžán, Irák, Írán, Afghánistán, Saúdská Arábie, Pákistán), odměňuje se jí nenávistí vůči Bushově vládě i proti Americe jako celku. (Předtím v malém to bylo střetnutí s Jugoslávií - Evropa nebyla schopna vojensky proti Miloševičovi zasáhnout.) Většině Evropanů naprosto uchází, že přítomnost USA na Středním východě je prvek veskrze stabilizující a že USA poprvé v historii se odhodlaly předejít velkému světovému střetnutí. Jak známo z historie, Spojené státy preventivně nezakročily proti německému nacionálnímu socialismu. Důsledky jsou známé. Uvědomily si však chybu a Evropu po 2. světové válce již neopustily. Nyní zakročily preventivně v ohnisku násilí a Evropané za to nejsou ani zbla vděčni.

Levice, která téměř beze zbytku vládne Evropou, a intelektuálové po celém světě jsou hlavní příčinou antiamerikanismu. V Evropě, hlavně v Německu a ve Francii, byl dokončen tzv. pochod do organizací. Revolucionáři z roku 1968, kteří bili policisty baseballovými pálkami, polévali je benzínem a zapalovali (Joschka Fischer, ministr zahraničí SRN), házeli molotovovy koktejly, zapalovali auta, stavěli barikády a podobně, se po potlačení nepokojů rozhodli proniknout do státních úřadů a do školství pokojnou cestou. Zdařilo se - už tam jsou. Terorista Frakce Rudé armády (RAF) Joschka Fischer je v německé vládě jako ministr zahraničí, maoistický teroristický vůdce studentů z Heidelberku Jürgen Trittin je minstrem pro životní prostředí, německý ministr vnitra Otto Schily je bývalý sympatizant RAF a jejich právní obhájce a kancléř Gerhard Schröder býval advokát členů RAF a neonacistů. Co učí kantoři v německých školách, je velmi podobné tomu, co nám vtloukali do hlavy za komunismu - jen zářný vzor SSSR chybí. Abychom nezapomněli na Česko - velvyslancem u NATO je Karel „Che“ Kovanda, velmi levicový studentský vůdce z let 1965-68. Jako exulant ve Spojených státech pak odjel dělat redaktora v maoistickém Rádiu Peking. Obdivuhodná kariéra, že?

Intelektuálové jsou de facto téměř výlučně levičáci, obzvláště ti ze severoamerického subkontinentu. Intelektuálové bývají dost často v redakcích, takže levicovost tisku a také ovlivňování obyvatelstva jsou naprogramovány. Obzvláště američtí intelektuálové jsou zásadně proti politice vlastní vlády a země. Když průměrnému Čechovi domácí periodika naservírují, že tak a tak o tomto problému psaly například The New York Times, The Guardian, Süddeutsche Zeitung, netuší, že to jsou listy vyhraněně levicové a že se mu takto podsouvají levičácké (dez)informace a názory.

Sdělovací prostředky sloužící levici ovládly v Evropě pole. Předveďme to na příkladu německy hovořících obyvatel, kteří jsou v Evropě nejvíce zastoupeni. Nelevicové deníky jsou pouze: Frankurter Allgemeine Zeitung, Die Welt, Rheinische Post, Die Presse (Rakousko) a Neue Zürcher Zeitung (Švýcarsko), týdeník jen jediný: Focus. Televizní programy v Německu jsou vesměs levicové, výjimkou je bavorský třetí program BR 3. Poněkud málo ve stovkách deníků a desítkách televizních programů.

Konkrétní případy levicového zkreslování. Ronald Reagan - „průměrný herec, primitivní kovboj“ - zvítězil společně rukou nerozdílnou s Janem Wojtylou (Janem Pavlem II.) po domluvě se Saúdskou Arábií nad zeměmi Tábora míru a SSSR. Gorbačov byla jen figurka v amerických rukou. To se ale obecně popírá, vedoucí role se připisuje Gorbačovovi. Obdobné pomluvy jako vůči Reaganovi směřují dnes proti G. W. Bushovi. Haider v Rakousku je populista, ale před několika lety vyhrál volby slibem, že zruší v celém Rakousku tzv. proporcionalitu. Posty od zástupce ředitele mateřské školky nahoru až třeba po ředitele rakouské veřejnoprávní televize ORF se obsazovaly proporcionálně = podle poměru volebních výsledků stran ve volbách zvítězivších. (Obdobou byla u nás „vedoucí úloha strany“ - obsazovala 100% vedoucích pozic.) Tisk o tom zapomněl jaksi referovat a Evropa se proti Haiderovi vyřítila jako proti extrémnímu pravičáku, nacistovi a rasistovi. Nějak se zapomnělo, že místopředseda jeho strany je žid. Signifikantní pro levicový tisk je také označování nacismu (německého nacionálního socialismu) za extrémní pravicové hnutí. Nikoli. Nacismus je hnutí levicové (Nazionalsozialismus) - bylo a bude.

Silvia Berlusconiho prezentoval tisk jako barového zpěváka na lodi. Že je to inženýr elektrotechniky a doktor práv, plynně hovořící čtyřmi cizími jazyky, o tom jsme se nedověděli. Je představován jako bezohledný kapitalista, ale loni uzákonil v Itálii minimální důchod. Je to změna značně významná, co byste tomu říkali, kdybyste dostávali důchod třeba jen 300 nebo 700 Kč měsíčně? V Německu, například, institut minimálního důchodu dodnes neexistuje.

Intelektuálové. Snad opravdu jsou to lidé, jak líčí jeden bonmot, kteří více slovy než je třeba, řeknou více, než vědí. Většinou však požívají úctu okolí. Když takový intelektuál řekne, že něco je nádherné, neodváží se ostatní oponovat, byť je to z uměleckého hlediska sračka. Tak se dostávají tvůrci oněch děl nezaslouženě do popředí světové veřejnosti, vlastně stávají se tím žádanými umělci, protože umění je úměrné tomu, za kolik se autorova díla prodávají, v jakých nákladech vydávají nebo se jak často se hrají.

Dalo by se pojednat o pokřivených informacích, která zprostředkovávají česká média, a o dobrovolné autocenzuře českých deníků. Ale o tom někdy jindy. Jedno latinské přísloví praví: nepřísahejte na slova svých učitelů. Chtělo by to přísloví aktualizovat a nahradit „učitele“ „intelektuály“. Kdo chce, informace si najde. Kdo konzumuje jen to, co mu podstrčí média...