Březen 2004

Umírání ideálu

Ross Hedvíček

Stalo se vám někdy, že jste někoho velice uznávali a pak uplynul nějaký čas a vy jste zjistili, že ten koho jste uznávali, vlastně není "uznání hodný"? Já jsem to prošel jako cyklista-motorista. Když jsem byl úplně malej a měl jsem takové dětské kolo s malými kolečky, spadl mi řetěz a soused mi ho nasadil. Ještě jej utáhl, aby neplandal - to byl v mých očích strašný borec. Pak přišlo kolo s řídítky ohnutými dolů, s takzvanými berany, říkalo se jim "závodnická", bylo červené a bylo značky Eska, Favorit byl jednak moc drahej a prostě nebyl k dostání, a situace se opakovala s přehazovačkou, lanky, brzdami. A pak přišel malý motocykl Jawa 50 Pionýr (přemýšlím, jestli jsem se tím nedopustil kolaborace, že jsem jezdil na motocyklů Pionýr, doufejme že ne) a tam mi zase mentorskými radami pomáhal hodně starší kamarád Jirka Zavadil. Pak jsem přesedlal na Jawa 250 panel a jako vzor-mentor-ideál nastoupil stréc Fanoš, který měl motorky už od války a jezdil i na motocyklů Indian, který byl tak silný, že se dál zapřáhnout k oji žebřiňáku naloženého slámou ze žní a celé to odtáhl z pole až do stodoly. Takový to byl silný stroj. No, a pak měl Čezetu 150 a pak první kývačku - prostě byl to ODBORNÍK!

Jistě už tušíte pointu - jenže pak se "čas navršil", jak praví klasik, a já jsem je všechny přerostl a ztratil v nedohlednu. Můj vlastní vzrůst kvalifikace ani nebyl tak zajímavý a podstatný jako to, že jsem zároveň přišel o "ideál". Přijít o ideál je traumatické - jsou z toho nepříjemné vzpomínky na celý život... No a podobným způsobem, jakým jsem měl účtu ke svým motocyklovým mentorům, jsem míval účtu a uznání a idealistické představy i o spisovatelích - o lidech, kteří píší slova na papír. Už nemám. Už dávno nemám. Poslední takovou připomínkou mé ztráty idealismu o spisovatelích je interview Ludvíka Vaculíka v posledním Domino foru.

Ludvík Vaculík byl považován posledních 30 let za spisovatele - ať už zakázaného nebo povoleného - stále to byl spisovatel. Slovo s určitým respektem. Ludvík Vaculík se stal členem KSČ hned v roce 1946 ve svých dvaceti letech a zůstal členem KSČ až do roku 1969 - tedy 23 let, hlavní část jeho produktivního života - a to ho ještě vyhodili, sám nevystoupil. Už od roku 1948 studoval na Vysoké škole politické - musel tedy být nějaký kádr - ale přesto tvrdí, že politickým procesům v padesátých letech nerozuměl, což mu nebránilo od roku 1956 pracovat pro rozhlas.

Ludvík Vaculík byl většinu jeho života obyčejný komunistický dacan a lump, žádný světec nebo disident. Většina národa si o něm asi myslí, jaké nemá zásluhy, protože napsal 2000 slov... no a co? O určitých autorech určitých spisků v určitou dobu si masy lidí mohou myslet, že jsou světoví - dokud doba neprokáže, že tomu tak není. I o Adolfovi Hitlerovi a jeho Mein Kampfu si ve své době milióny Němců myslely, jaká to není klasika a vynikající dílo .... a doba ukázala jinak. I o Vaculíkovi a jeho 2000 slov si milióny Čechů a Slováků myslely, jaká to není věc ... a doba ukázala, že to byl jen komunistický podfuk. I o Václavovi Havlovi a jím napsané Chartě 77 si milióny myslely jaký on to není filozof ... a doba ukázala, že ve svém idiotském pamfletu jen vlastně nabádal ke kolaboraci s komunisty a sám byl jejich tajtrlíkem.

Celé to Vaculík v tom Domino foru dorazil svou primitivní a tak velice ČESKOU nenávisti k emigrantům. Své idiotské postoje vůči emigrantům Vaculík už projevil dříve v své knize Český snář, kde fantazíruje, že kdyby on byl český král Ludvík, tak by emigranti museli "moc a moc prosit", aby jim dovolil se vrátit. "Moc a moc prosit" - přesně v intencích husákovského režimu, který "upravoval emigranty" - a oni museli "moc a moc prosit" a "trochu platit v dolarech" a pak jim husákovci/vaculíkovci dovolili přijet na návštěvu. V Domino foru nyní vyblil protiemigrantský recidivista Vaculík tuhle moudrost:

Otázka: Je pravda, že ste príkro súdili ľudi, ktorí pod tlakom režimu emigrovali?

Vaculík: Emigrovali najmä ti, ktorí svojím konaním šli nad mieru svojej statočnosti. Mojím kriteriom bolo: Máš byť taký statočný, aby si svoju statočnosť vydržal.

Je dobré si takové věci přečíst - od hlupáka a mentálního trpaslíka, jehož statečnost dospěla k vyvrcholení jeho 23letým členstvím v KSČ. Je to vůl - ne filozof.