Březen 2004

UDÁLOSTI (od 14. ledna do 13. února 2004)

Bohumil Doležal

Speciální rubrika pro zájemce o denní události z České republiky i ze světa. Ve dnech, kdy v České republice vycházejí běžné deníky, tedy mimo neděle a státní svátky, komentuje pro vás každodenní dění politolog Bohumil Doležal.

(od 14. ledna do 13. února 2004))

Středa 14. ledna

Konečně byl dokončen složitý manévr, který by se dal nazvat „přísunem Čechů z Thajska“ (jako protějšek k „odsunu“ Němců z Československa). Je tedy docela v řádu věcí, že se o něj zasloužil známý obhájce odsunu Šitler. Přisunutých naštěstí nejsou tři miliony, ale jen dva (operace byla jednodušší). Média jásají. Musím se přiznat, že mám pochopení pro ředitele Národní protidrogové centrály Komorouse a náměstka policejního prezidenta Macháně. Prní prohlásil: "Jde o případ, který by mohl sloužit jako varování před spoluprací s narkomafií. Aby se každý zamyslel, jak může skončit, pokud bude narkomafii sloužit. Česká média to vidí jinak. Tyto zločinné drogové kurýry glorifikují. Chybí už jen, aby byli tito zločinci vítáni na letišti chlebem a solí. Tak mi to připadá. Ještě se nestalo, aby bylo v médiích věnováno tolik místa zavražděným policistům a obětem narkomafie, nebo policistům, kteří padli v boji s narkomafií a organizovaným zločinem." A druhý řekl, že pašeráci a dealeři drog „devastují mládež a málokdo ze závislých se zachrání… Mediální hysterie kolem jejich návratu mě děsí, mohla by tuto trestnou činnost zlehčit." Některé mladé lidi by podle něho mohl zvýšený zájem o thajské vězně dokonce svést na scestí. "Řeknou si, že když to nevyjde, aspoň se o nich bude psát." Při všem pochopení zůstává faktem, že oba delikventi byli odsouzeni podle nesrovnatelně drastičtějších právních norem, než jsou naše, a že vzniká jakási nerovnost před zákonem, která by se v budoucnu měla nějak srovnat. Není však žádný spěch.

Návrh poslance KDU-ČSL Severy, označovaný pregnantně „Třikrát a dost“ zjevně nezíská dostačující podporu v parlamentu. Není to škoda, jedná se o laciný populistický trik. To, co by se udělat mělo, je podstatně zpřísnit postih za trestné činy, které útočí na život, majetek a osobní bezpečí občana. U nás je zatím (stejně jako za minulého režimu) chráněn především stát.

Velvyslanec USA Cabaniss musel před audiencí u prezidenta Klause chvíli čekat, přišel totiž dřív a právě probíhalo předávání pověřovacích listin velvyslankyně státu Burkina-Fasso. Je to nejspíš náhoda, ale velmi legrační.

Přítel herečky Růžičkové se pře o její popel s pozůstalými. Pozůstalí chtějí podle hereččina přání popel rozptýlit na louce u její chalupy, jak si zesnulá přála, on by ji rád viděl pohřbenou na Slavíně, protože tam vzhledem ke svému významu patří. Spor připomíná v sekularizované podobě česko-polský konflikt o ostatky svatého Vojtěcha. Během něho, jak známo, vojsko knížete Břetislava I. vyplenilo Hnězdno a ostatky uloupilo. Zasáhl ovšem papež, český panovník musel ostatky vrátit a zaplatit tučné odškodné. Doufejme, že tento případ nedojde tak daleko.

Evropská komise se usnesla, že předá rozhodnutí ministrů financí členských zemí EU netrestat Francii a Německo za překročení povolené výše rozpočtových schodků Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku. Ministři financí hájí svůj verdikt tím, že potrestání by prohloubilo ekonomickou recesi v obou zemích a zhoršilo situaci celé Unie. Pokud je tomu tak, měla by se pravidla, podle nichž Unie funguje, změnit a ne porušovat. Je to závažný politický problém a nevyřeší se benevolentním přivíráním očí.

Pokračování seriálu Nemocnice na kraji města prý zlámal všechny divácké reformy. Na seriál jsem se nedíval, nejsem tedy kompetentní se vyjadřovat k jeho kvalitě. Je ale zjevné, že na jeho úspěchu se podílel značnou měrou věhlas někdejší Nemocnice a nostalgie českého diváka po „měkké“ části normalizační zábavy („tvrdou“ představuje např. Okres na severu nebo příběhy majora Zemana).

Čtvrtek 15. ledna

Poslanecká sněmovna přehlasovala Senát ve věci sexuálního obtěžování. Zákoník práce tedy zůstane v původní podobě, pokud ho podepíše prezident (a pokud ne, PS prezidenta zase přehlasuje). Sporný pasus zní: „Sexuálním obtěžováním se rozumí jednání sexuální povahy v jakékoliv formě, které je dotčeným zaměstnancem oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí na pracovišti nebo které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, které ovlivní výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů.“ Ani Mladá fronta Dnes, ani Lidové noviny ho na rozdíl od Práva necitují přesně (zejména vynechávají slovo „oprávněně“, které snad není úplně nedůležité). Byla snad formulace změněna? Bez ohledu na to i na skutečnost, že podobné zákonné normy mají i v dalších zemích EU, je nová úprava skandální.

Jiří Franěk píše v Právu, že Jan Palach se upálil a ničeho nedosáhl. Takové činy se přece nedají posuzovat podle bezprostředního výsledku. Národ Rusy ovšem nevyhnal. Palach však významně přispěl k tomu, že bylo a hlavně dnes je možno kolaboraci pojmenovat jako kolaboraci, kapitulanství jako kapitulantství. Podobně se nedá říci, že by Marta Kubišová nedosáhla ničeho tím, že pověsila na počátku normalizace zpívání na hřebík, resp. že nebyla ochotná postupovat různé ponižující procedury, které by snad odvrátily úplné silentium, jež ji postihlo: postavila tím své tehdejší kolegy (kteří to neudělali, ačkoli měli) do zvláštního světla. Takové věci jsou velmi důležité.

Časopis Respekt se podle rozhodnutí soudu musí omluvit ministru Grossovi za informace, týkající se jeho osobních kontaktů. Jaroslav Kmenta k tomu v Mladé frontě Dnes píše, že celý případ není úplně jednoznačný: „Ukázalo se totiž, že některé informace časopisu byly pravdivé, ale že se v nich objevily nepřesnosti nebo byly zkomolené.“ To je skutečně mimořádně vykutálené: informace nebyly nepravdivé, jenom nepřesné a zkomolené. Pan Kmenta kdysi vedl na stránkách Respektu útočné svatouškovské tažení proti bulvarizaci českého tisku, zejména Mladé fronty Dnes. Tažení bylo, jak se ukazuje, úspěšné: dnes sedí v redakci Mladé fronty a nestydatě lobbuje pro Respekt.

Generální ředitel České televize Janeček se omluvil Sazce za jakousi reportáž, vysílanou před třemi lety. Sazka ho držela v šachu tím, že požadovala horentní sumu za přenosy z chystaného MS v ledním hokeji a uvažovala o přesunu přenosů ze slosování do Novy. ČT nutně potřebuje peníze, protože zároveň ji tísní Dostál a Poslanecká sněmovna ve věci koncesionářských poplatků. Neradostná situace veřejnoprávního média v postkomunistickém státě: fackovací panák, na nějž z jedné strany tlačí mocní (politici), z druhé bohatí.

Taktéž v Mladé frontě Dnes protestuje proti feminismu ředitel zoologické zahrady Chleby. Jakkoli považuji to hnutí za ujeté, nezdá se mi, že by bylo možno na vztahy mezi mužem a ženou aplikovat jen tak a beze všeho zkušenosti získané v ZOO.

Pátek 16. ledna

Ministru Svobodovi se dostalo v Iráku parádního a úspěšného přijetí. To, že ho provázel nový velvyslanec USA v Praze, bylo zjevně z americké strany symbolické gesto velkého významu. O bezpečnost vládního letadla, které je vybaveno zabezpečovací technikou proti sestřelení asi tak jako soukromé letadlo středně bohatého švýcarského průmyslníka, se staraly americké helikoptéry. Ministr veze do Prahy příslib na zakázky mezi dvěma a půl a pěti miliardami Kč. Je ovšem problematické, zda to zapůsobí na českou veřejnost a zda ta povolí vládě provádět vstřícnější politiku k USA. Česká veřejnost prošla v minulosti tvrdou školou a nerozumí vstřícným gestům.

Předseda KDU Kalousek sice v rozhovoru pro Právo tvrdě kritizuje navržení Kužvarta na křeslo evropského komisaře, zároveň dává zřetelně najevo, že kvůli tomu KDU vládní krizi nevyvolá. Nic jiného než vládní krize by jí ostatně nezbývalo, ve vládě je ČSSD schopná své malé koaliční partnery přehlasovat. Stejně jako KDU se jistě zachová i US-DEU.

Popularita české vlády klesla podle CVVM od listopadu o 6 procentních bodů, na pouhých 29%. Vládě se tedy nepodařilo zastavit sestupný trend popularity. (Polská vláda je na tom ovšem ještě daleko hůř, té důvěřuje jen 19% Poláků). Vede prezident s 66%, nejhůř je na tom Senát s 19%, Poslaneckou sněmovnu od něho dělí pouhé 3%. Obecní zastupitelstva požívají 61% důvěry, krajská 41% (čím blíž k občanovi, tím vyšší číslo). Slušné popularitě se těší i NKÚ (54%). Na základě toho by mohl vzniknout originální ústavní pořádek: nejvyšším ústavním činitelem by byl prezident, jemu by byl podřízen Nejvyšší kontrolní úřad, pak by byla už jen obecní zastupitelstva. Ostatní ústavní a zastupitelské instituce by byly zrušeny jako nadbytečné (mají důvěru méně než poloviny občanů). To by pak byl v Česku pořádek!

Lidovci pokračují v kampani pro svůj návrh „třikrát a dost“. Návrh má jakési racionální jádro a mohutný populistický ohon.

V poměrné tichosti proběhlo třicáté páté výročí Palachova upálení. Vzpomnělo si na něho dvě stě studentů Filozofické fakulty UK. Pár lidí šlo pak průvodem z Palachova náměstí na Václavské. Palachova oběť je pro lidi zjevně něco tak vzdáleného jako poprava českých pánů v roce 1621. Zároveň polovina národa sleduje na Primě Příběhy majora Zemana. Tomáš Halík neodolal a v Mladé frontě Dnes si přihřál svou politickou polívčičku: ocitoval cynické výroky „jednoho místopředsedy jedné smluvně opoziční strany“ a dále „místopředsedy smluvně opoziční strany, který se pak stal jejím předsedou“ (kdopak to asi jen může být). Výroky jsou takové povahy, že je mohli říci jenom jemu. Tak, jak je uvádí. Nebo taky trochu jinak. Nepovažuji za příliš korektní vytahovat na lidi, s nimiž nesouhlasím, takovéhle argumenty.

V Hamburku se potopila česká říční loď v době, kdy byla naplňována nákladem. Rozlomila se vejpůl a šla ke dnu. Jeden z lodníků dostal šok a byl ošetřen v nemocnici. Loď prý patřila k „rodinnému stříbru“. Máme s rodinným stříbrem samé trable.

Rada České televize žádá na generálním řediteli Janečkovi vysvětlení, proč se omluvil Sazce za reportáž, odvysílanou před třemi lety, v době, kdy ČT řediteloval ještě někdo jiný. Sazka předtím ČT zažalovala, ale u soudu neuspěla. Poté učinila loni na podzim vůči ČT kroky, které je těžké označit jinak než jako nátlak. Komu patří ČT? Ministru Dostálovi? Parlamentu? Sazce? Všem najednou?

Sobota 17. ledna

Česká televize naletěla veřejnosti: diváci prý navrhovali, že jsou ochotni platit dobrovolně víc než povinných 75 Kč. Nato ČT zřídila konto na dobrovolné příspěvky diváků. Během jednoho týdne se vybralo 860 Kč. Lidé jsou ochotni, když se jim to ideově zdůvodní, demonstrovat v zimě na náměstí, ale už daleko méně platit z vlastní kapsy. ČT prokázala nepatřičnou míru idealismu, které by cynici mohli jistým právem říkat hloupost. Se samotným zvýšením poplatků je to ve Sněmovně velmi nejisté. Pro jsou jedině KDU-ČSL a US-DEU. ČSSD je jako vždy rozpolcena, velmi vlivná skupina poslanců je zásadně proti. Např. předseda zahraničního výboru Laštůvka se nechal slyšet: „Z našeho pohledu termitů je důležité sledovat, zda trusoválové v ČT dobře hospodaří a plní veřejnoprávní poslání. A to se prokazuje nikoli výší poplatků, ale poměrem toho, kolik tam pracuje slouhů a kolik skutečných žurnalistů.“ Komunisté a ODS jsou zásadně proti zvýšení, Langer horlí o tom, jak ČT musí důsledně a efektivně šetřit a všichni dohromady ji chtějí docela nestydatě vydírat. Bylo by třeba vytrhnout ČT z moci Poslanecké sněmovny, ale komu ji opak svěřit?

Pouze premiér Špidla a ministryně Buzková si udělali čas, aby uctili památku Jana Palacha. Pro ostatní je to zřejmě něco tak odlehlého jako bitva na Moravském poli. Pan prezident by měl v duchu svých teorií demonstrativně položit květiny ke hrobu neznámého kverulanta, který svým lajdáctvím a přikrádáním podrýval po dvacet let normalizace komunistický režim daleko účinněji než „extremisté“ typu Jana Palacha (ostatně, není sebeupálení typicky levicové?)

Václav Bělohradský se dožívá šedesátin. Výročí uctíme zvláštním článkem.

Prodi naznačil, že Turecko má šanci na vstup do EU. Pro totéž se vyslovil v rozhovoru pro Právo předseda ODS Topolánek. Turecko má zjevně zájem, je to důsledek dlouhodobé politiky tureckých vlád od dvacátých let minulého století. Není důvod jim v tom bránit. Proč by součástí EU nemohl být islámský stát? Problém, není s islámem, ale s islámským fundamentalismem.

Pondělí 19. ledna

Prezident Klaus navštívil expremiéra Zemana v jeho azylu na Vysočině, a jak se říká, setrval s ním v dvouapůlhodinovém srdečném rozhovoru. Podle Zemana spolu hovořili „jako chlap s chlapem“, což se zdá signalizovat, že řeč byla o prasečinkách. Pravděpodobnější však je to, co uvádějí Lidové noviny, totiž že pár slov o politice padlo, oběma se prý nelíbí Miloš Kužvart jako budoucí evropský komisař ze ČR. Koho by tam rád viděl Miloš Zeman, totiž sebe, lze uhádnout. Že by to asi Klausovi nebylo zase tolik proti mysli (Špidla by měl problémy).

Městský soud v Praze vrátil senátoru Železnému 60% podíl v CET21 a zneplatnil všechna rozhodnutí společníků CET21 po 20. květnu 2002, to znamená i odvolání Železného z funkce ředitele. Rozhodnutí ještě není pravomocné, avšak zdá se, že Vladimír Železný je nesmrtelný Kostěj české mediální scény. Pány z PPF bude stát ještě něco námahy (a asi nejen jí), než se ho s konečnou platností zbaví.

Šéfredaktora Respektu Němečka zbili dva nejspíš zjednaní darebáci. S celkovým zhodnocením jejich akce si ještě počkáme, ač nás, jak se říká, pero svrbí.

Koalice chystá novelu volebního zákona, zřejmě by se nejraději vrátila k přísně proporčnímu systému, podle něhož se volilo do roku 1998 (dnes podle slov místopředsedy ČSSD a ministra vnitra Grosse může dostat strana, která obdržela méně mandátů, víc poslaneckých křesel). Že stranám ztrácejícím podporu ten nejproporcionálnější systém ze všech proporcionálních připadá jako východisko z nouze, je pochopitelné. Že bylo vhodné české politice trochu pomoci, aby negenerovala jednu patovou situaci za druhou, taky.

Politickou událostí číslo jedna je ovšem boj o Útěchov (nejmenší městskou čtvrt v Brně). Dobyl si ji jako pašalík (jméno je symbolické: cena útěchy) někdejší šéf Republikánů Sládek, dnes s ním svedl vyrovnaný zápas rovněž někdejší šéf, avšak ČT Brno, Drahoš. Oba dostali po třech místech v zastupitelstvu, sedmý mandát je v rukou ODS. Pokud ovšem Sládkovci své mandáty složí, mohou se volby opakovat znovu. Útěchov je prý atraktivní čtvrť s drahými parcelami. Boj tedy bude zuřivý.

Svaz PTP protestuje, a nepochybně právem, proti někdejší humoristické hvězdě komunistického Dikobrazu Švandrlíkovi a jeho románu (nyní přetavenému v televizní seriál) Černí baroni. Jeho námětem je humorně pojatá služba v PTP (lépe řečeno v Technických praporech a po Stalinově smrti, což není totéž). Všichni ovšem v té souvislosti mluví o PTP, což byly trestní oddíly na úrovni kriminálu s časově přesně neomezenou službou. Kdyby někdo natočil humorný příběh z Mauthausenu, bylo by to sice o hodně nevkusnější, ale rozdíl by byl stejně jen v kvantitě.

Úterý 20. ledna

Jiřina Bohdalová žaluje ministerstvo vnitra kvůli tomu, že je vedena jako spolupracovnice StB. Z toho, co uvedl náměstek ministra Zeman, plyne, že evidována asi opravdu je. Zároveň je zjevné, že ji Státní bezpečnost vydírala mimořádně hnusným způsobem. V Mladé frontě Dnes se píše: „Slibovali jí různé výhody, kromě jiného pomoc pro jejímu otci, který byl v té době ve vězení“. To je zvláštní pojetí výhody: za výhodu bych považoval (podle tehdejších měřítek) právo na přednostní nákup automobilu nebo poukaz na dovolenou v Karibiku.

Potopená česká loď, o níž jsme tu psali, bude vyzdvižena, protože blokuje část hamburského přístavu. Cena, kterou nutno za vyzdvižení zaplatit, se rovná ceně plavidla. Teprve tímto procesem nechtěného zhodnocení se z ní stává opravdové rodinné stříbro.

V Rusku se spekuluje, že vycpaný diktátor má být odstraněn z Rudého náměstí a pohřben do rodinné hrobky. Možná, že by to byla škoda: jedná se o pozoruhodnou kuriozitu, turistickou atrakci a zároveň svého druhu historickou památku, která nemá ve světě obdoby a čas ji ještě zhodnotí.

Návrh volební reformy, který předestřel ministr Gross, prý počítá mj. se snížením hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny z 5% na 3%. To je dost neuvážené, sice to možná zachrání před zkázou Unii svobody (možná, že také ne), ale otevře to cestu do parlamentu lidem typu Miroslava Sládka nebo Jakuba Patočky. Pětiprocentní hranice je významná hygienická zábrana, zatím se osvědčila a bylo by ji třeba zachovat.

Případ zbitého šéfredaktora Respektu se dále rozvíjí. Prý kdosi telefonoval do redakce časopisu a sdělil: „Jestli o nás ještě něco napíšete, tak jste skončili. Macháček.“ Macháček se jmenuje nekorunovaný král mosteckého podsvětí, jemuž se v Respektu věnovali. Tato historka už nápadně připomíná příběh o oběšeném telegrafistovi z Osudů dobrého vojáka Švejka, nedbalým čtenářům knihy si jej dovolím připomenout: telegrafista se oběsil, protože ho šikanoval přednosta stanice. Za nějaký čas začal dotyčný přednosta mezi půlnocí a jednou hodinou dostávat po železničním telegrafu stereotypní zprávy: „Jak se máš, pacholku? Jungwirth.“ (To bylo oběšencovo jméno). Když to trvalo pár týdnů, přednostu to zlomilo a odeslal dotaz, co má učinit, aby umrlce usmířil. Odpověď zněla: oběs se na nejbližším stromě. Přednosta uposlechl a pak za to zavřeli telegrafistu ze sousední stanice.

V Senátu se projednává návrh novely zákona o státních svátcích, která mj. jako významný den opět zavádí tzv. MDŽ, tj. Mezinárodní den žen.

Středa 21. ledna

Místopředseda vlády Škromach dal veřejně najevo nostalgii po Zemanovi, chce, aby se znovu zapojil do stranické práce a ucházel se o funkci prezidenta. Zajímavé je pouze, zda tato iniciativa za Zemanův návrat (vyplývá zřejmě z neradostné situace nejsilnější vládní strany, z neobratnosti jejího předsedy, poklesu preferencí apod.) povede k rozštěpení strany či zda se protizemanovské křídlo nechá po bolševickém vzoru jednoduše převálcovat. Druhá věc je, zda ČSSD se Zemanem v čele bude ještě někdo volit – vždyť jeho místo už zaujal Grebeníček. Model dle komunistických tradic by byl: v příštích nebo přespříštích volbách koalice KSČM – ČSSD (ČSSD tahá za kratší provázek). Po vítězství Grebeníček premiérem, Zeman prezidentem. Smíření na levici. Za tři roky velký proces s protistátním centrem Zeman a spol.

APRA (Asociace Public Relations Agentur) nabízí sto tisíc korun za informace o útočnících na šéfredaktora Respektu Němečka. Jistý nejmenovaný kriminalista k tomu Právu sdělil: „Je to sice velice hezké a podbízivé, ale policie nepotřebuje, aby někdo zasahoval do její práce a vypisoval odměny. V podstatě to naši práci degraduje a vypadá to, jako by ji mohly ovlivnit nějaké odměny ze soukromého sektoru.“ Napadení novináře je podle něho pro policii obrovský problém, protože „žádnému jinému případu nebudou média věnovat tolik pozornosti“. Stanovisko je vyčerpávající, škoda, že policista neměl dost odvahy, aby se pod něj podepsal. Proč by se měli policista bát APRA nebo Respektu, když v této věci má úplně pravdu.

Špidla hodlá usilovat o snížení pětiprocentní volební hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny v naději, že pak by ČSSD mohla udělat koalici se Zelenými a zbavila by se nepohodlných koaličních partnerů. To je směšné: příští volby vyhraje s velkou převahou ODS a když bude mít ČSSD štěstí, zůstane stranou druhého řádu, jakou jsou dnes lidovci. Jediný důsledek snížení hranice bude, že se sněmovna zaplevelí nechutnými darebáky a výstředními cvoky (přičemž těch pár relativně slušných lidí, kteří si zachrání politickou kůži, bude docela bezmocných a bude jim jen dělat štafáž.

Podle šéfa Bezpečnostního odboru ministerstva vnitra ministerstvo většinu soudů ohledně agentů StB prohraje, protože ministerstvu jde o registraci, kdežto soudu o vědomou spolupráci. Jsem pevně přesvědčen, že všichni agenti, uvedení v registru svazků, podepsali vázací akt a dobře o tom věděli. Drtivá většina z nich k tomu byla donucena (proboha, kdo by to dělal dobrovolně, takového by snad ani StB nechtěla!), leckdy mimořádně nevybíravým,i prostředky, řada z nich se snažila z úvazku se co nejrychleji vyvlíknout (mnohým se to povedlo, zejména v liberálnějších šedesátých letech) a nikoho neudala. Zůstává skutečnost, že podpis vázacího aktu je jisté selhání. Na „černé duše“. Které si tam důstojníci StB zanesli o své újmě, absolutně nevěřím (tak komunistická policie nefungovala). Skoro bych ale řekl, že bude-li „spravedlivé rozhořčení“ nad registry svazků ještě pár let pokračovat, ukáže se, že s StB vlastně vědomě spolupracovala celá řada lidí, kteří v registrech nejsou. Hrrr na ně!

Čtvrtek 22. ledna

Soud herečce Jiřině Bohdalové potvrdil, že její jméno figuruje v seznamu agentů StB neoprávněně. Bohdalová žádá výmaz svého jména z registru, což však zatím zákon neumožňuje. Případ obklopuje řada nejasností. Ministerstvo vnitra přiznává, že neexistuje vázací akt. Jakýsi pracovník jedné z polistopadových tajných služeb ovšem tvrdí, že Bohdalová napsala pro StB nejméně 4 zprávy, které měl sám v rukou. Nechce však být jmenován a Bohdalová žádá, aby tedy zprávy předložil (to on jistě udělat nemůže, už jen proto, že dnes v té službě zjevně nepracuje). StB vydírala Bohdalovou kvůli jejímu otci, který byl odsouzen na dlouhá léta za tzv. rozvracení republiky. Jak je možné, že Bohdalová přesto vystudovala nebo dokončila tak prestižní školu, jako je DAMU, a směla v druhé polovině padesátých let hrát ve filmu a vystupovat v televizi? Herečka podle vlastních slov prý byla sama nějakou dobu ve vazbě. Kdy a jak dlouho? Proč se Bohdalová soudí teprve teď, když se o tom, že je v seznamu, se všeobecně ví někdy od roku 1991 nebo 1992? To všechno vypadá jako načasovaný a řízený útok na seznamy agentů, zaštítěný případem populární osobnosti (Bohdalová sama pozadí té věci nemusí vědět, navíc je zjevné, že se kdysi stala obětí dosti odporného vydírání). Je zjevné, že důsledek případu má být a bude všeobecná bagatelizace spolupráce se Státní bezpečností, bez ohledu na to, zda s ní Bohdalová spolupracovala nebo ne (i soud se může mýlit).

KSČM si upevnila druhou pozici na žebříčku preferencí. Vyplývá to z posledního průzkumu STEM. Snad v důsledku toho sílí v ČSSD znovu hlasy po návratu Miloše Zemana. Ti, co po něm touží, se ve straně nakonec mohou prosadit. ČSSD má ale necelých dvacet tisíc členů a voličů jsou miliony. Je možné, že se Zeman vrátí do vedení ČSSD, ale že by se mu podařilo zopakovat ten vzestup, který předvedl od roku 1993 do roku 1998, je v podstatě vyloučené.

Vladimír Remek souhlasil se svou kandidaturou do Evropského parlamentu (za KSČM) pod podmínkou, že se o ní jeho zaměstnavatel nedozví z tisku. To se ovšem stalo, a KSČM teď prý trne, nevezme-li ji zpátky. To je ale krajně nepravděpodobné, kandidatura znamená relativní nezávislost na „zaměstnavatelích“ a velké hmotné výhody. Komunisté Remkovi přitom nabídli zaručeně volitelné druhé místo, a konečně, pan Remek k nim vždycky měl velmi blízko.

V souvislosti se změnou DPH pro veřejné stravování a možným zdražením v restauracích se poslanec ČSSD Křeček dal slyšet, že to aspoň přiměje malostranské podniky, které jsou až čtyřikrát dražší než restaurace Poslanecké sněmovny, snížit své „nestydaté zisky“. Podle lidí, jimž je blízká myšlenka „sociální spravedlnosti“, je každá zisk nestydatý. Navíc se pan Křeček mýlí. Luxusní restaurace na Malé Straně žijí ze zahraniční turistické klientely, těm zdražení nebude vadit. Normálním lidem, kteří se aspoň občas chodí stravovat do podniků cenově srovnatelných s restaurací Poslanecké sněmovny, bude zdražení vadit zatraceně.

Pátek 23. ledna

U Miloše Zemana si veličiny podávají dveře. Nejprve se tam byl rozloučit americký velvyslanec, pak do Zemanova azylu zavítal na přátelskou návštěvu Václav Klaus, teď před svým odjezdem ruský velvyslanec Savolský. Setrval celé tři hodiny a vřelými slovy ocenil zásluhy blanického rytíře z Vysočiny o česko-ruské vztahy. Všichni vylepšují Zemanovo image ve vlastní straně. Poslanec Jičínský se přimlouvá za opětovnou integraci expremiéra do stranické politiky. Zeman se z ní ovšem kdysi dezintegroval sám a dobrovolně, zjevně s cynickým kalkulem, že jeho neschopným famulům nakonec nezbude nic jiného, než ho přivolat zpátky. Teď se může stát, že po katastrofálním neúspěchu s prezidentskými volbami někdejšímu předsedovi svitne naděje. Jeho projektem je menšinová vláda ČSSD s příležitostnou podporou dvou nejsilnějších stran (komunistů a ODS). S tím by nepochybně dokázal dokončit načaté volební období. Potřebuje jen, aby padla tato vláda, zachovala se jakž takž jednota ČSSD a aby Klaus pověřil sestavením nové vlády jeho. To není nepředstavitelné. Že by se ovšem dotáhl na popularitu z roku 1998, je nepředstavitelné. ODS snad počítá s tím, že tato varianta jí vzhledem k všeobecné neoblíbenosti vysočinského Kalibána všude jinde než v úzkém kroužku osmnácti tisíc sociálních demokratů pomůže zvýšit preference. Pokud je tomu tak, mohli by se všichni zúčastnění šeredně přepočítat, jak to při cynických kalkulech často bývá.

Vladimír Remek, jak jsme dobře předpovídali, přijal kandidaturu za KSČM do Evropského parlamentu, a komunisté ho za to možná ocení funkcí lídra kandidátky. Populární osobnosti osmdesátých let se vracejí. Nějak mi to souzní s očistou Jiřiny Bohdalové, reprízou Majora Zemana a s obnoveným vydáváním Dikobrazu. Ostatně, žije ještě exředitel ČST Zelenka?

Senát zamítl vládní novelu, která měla umožnit státu, aby poskytl bezplatnou pomoc obcím v majetkových sporech. Novela měla posílit pozice žalovaných tam, kde jde o vydání majetku, zabaveného podle Benešových dekretů zrádné cizácké šlechtě. Je dobré, že nemravný projekt narazil na překážku, bude však lehce odstraněna, protože v PS zákon požehnalo 109 poslanců a nebude tedy problém veto Senátu přehlasovat.

Dědička hlubocké větve rodu Schwarzenbergů paní Petzoldová chce žalovat ministra Dostála za to, že v deníku The Daily Telegraph mluvil o její kolaboraci. Svědkyně rozhovoru s reportérem listu, britská fotografka, to prý může potvrdit. Ministr Dostál je ve výhodné pozici. Jak známo, jediná světová řeč, kterou aspoň pasivně ovládá, je slovenština. Pochybuji, že britská fotografka umí česky. A všechno je tedy možné bez problémů svést na tlumočníka.

Přes osmdesát tisíc lidí podepsalo petici proti násilí a sexu v médiích, najmě komerčních. Iniciativa zjevně vznikla v kruzích blízkých katolické církvi a žádá omezení podobných programů, hlavně ve vysílacích časech, kdy je mohou sledovat i děti. Je pravda, že éter je zaplaven filmy zároveň hnusnými i směšnými, kde se polovinu doby souloží, polovinu doby cáká krev, často je obojí prokombinováno. Zákaz by ovšem byl zásahem státu do soukromé sféry, znamenal by nebezpečný precedens, a jak to u zákazů bývá, ničemu by nepomohl, jen by zvětšil atraktivnost postižených pořadů. Dokud je lidi budou chtít, zákazy nepomohou.

Předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek a stínový ministr opoziční ODS Langer se po úspěšné žalobě herečky Bohdalové předhánějí v horlivosti, pokud jde o novelu zákona, která umožní vypustit ze seznamu osob registrovaných jako agenti StB z oficiálních seznamů Ministerstva vnitra. Celý problém lustrací byl u nás špatně postaven a teď se za populistických hrátek hroutí. Bylo by dobré taky naopak umožnit, aby do seznamu byli podle politické potřeby a vůle lidu zaneseni ti, kteří tam zatím nejsou, ale zaslouží si, aby tam byli. Vypadá to, že jediné, co z toho všeho zbude, jsou staré dobré Cibulkovy seznamy.

V souvislosti s platy europoslanců za ČR je české krkounství vystaveno neslýchané zkoušce. Je to vlastně jakási past: buď se politická reprezentace rozhodne, že budou odměňováni podle návrhu Evropské unie – pak budou mít sice ve srovnání s poslanci české Poslanecké sněmovny několikanásobné platy a částky na režijní výdaje, ale všechny náklady uhradí EU. Nebo přijde ke slovu sociální spravedlnost, a pak jejich o hodně nižší platy zaplatí ČR ze státního rozpočtu. Vsadil bych, že zvítězí rumcajsovský smysl pro spravedlnost a bude zvolena druhá varianta, i když dá rozum, že náklady, spojené s dlouhodobým pobytem ve Štrasburku a pendlováním mezi evropskými metropolemi jsou nesrovnatelně vyšší než náklady na život a práci poslance v postkomunistické ČR. V souvislosti s platy europoslanců se ozval i pověřenec hornorakouské vlády Radko Pavlovec. Prohlásil, že se i některým lidem v Rakousku zdají být peníze na poslaneckou režii přehnaně vysoké a dal tak překvapivě najevo, že je za určitých okolností schopen mluvit i o jiných věcech než o Temelínu.

Sobota 24. ledna

Podle ministryně (a předsedkyně pražské organizace ČSSD) Buzkové straně hrozí velká krize. Utvořila se v ní prý neprostupná vrstva stranické oligarchie. Strana se vzdaluje slibům, které dala voličům (jak by ne, naslibovala jim nesplnitelné) a pod tlakem US-DEU, která využívá postavení ve vládě, neodpovídajícího její skutečné váze, musí přehodnocovat svůj sociální program. Kandidátka strany pro Evropský parlament byla sestavena špatně (pražští zástupci Paroubek a Kavan se octli na nevolitelných místech). Tato náhlá vlna kritiky signalizuje, že s vedením se to houpe a paní Buzková by, jak to v takových případech bývá, raději přeskočila na palubu spolehlivější kocábky. Zítra ji prý čeká významné jednání v její domovské organizaci, kde se na ni zjevně tlačí představitel druhého křídla strany Šplíchal. Zdá se, že se skupina, která ČSSD ovládla po Zemanově odchodu, začíná rozkládat. Možný scénář dalšího vývoje je například: pád vlády, Klaus pověří sestavením nové Zemana a ten bude do konce volebního období vládnout s tichou podporou komunistů. V krizových situacích, kde je KSČM nepoužitelná (boj proti terorismu, spojenectví s USA) mu vypomůže ODS.

Špidla svým sílícím oponentům nahrává: prohlásil, že postup ČSSD v případě volby prezidenta („odvolení“ Zemana) byl chybou. Mění svá stanoviska (původně chtěl, aby se ČR podílela na projektu tvrdého jádra EU, teď je zásadně proti existenci takového uskupení). Jsou to příznaky politického komatu?

Děkan lékařské fakulty Olomoucké univerzity byl zadržen na Novém Zélandě a obviněn nejprve z pokusu pašovat orchideje, potom z pokusu o nepovolený vývoz tamní flory. Hájí se sám, hájí ho ministr Svoboda, ale sotva někdo oddiskutuje, že se pokusil překročit novozélandské zákony, které musel znát. Po Thajsku další ostuda, pokud jde o předmět (orchideje) o hodně nevinnější, pokud jde o aktéra (akademický funkcionář) zase o hodně větší.

V rozhovoru, který pro Právo pořídil Alexander Kramer, prohlásil Karel Kühnl, že podle významného myslitele je politika vrtání tvrdých desek tupými vrtáky. Pozoruhodné sebeocenění.

Všechny české listy se předhánějí v jásotu nad rehabilitací Jiřiny Bohdalové. Z politiků je výjimkou Tomáš Julínek (ODS), spolunavrhovatel zákona o zpřístupnění svazků StB. Netroufá si říci, zda se lidem, jejichž jména byla zveřejněna, ublížilo. Jiřinu Bohdalovou vlastně očistily noviny, které byly plné jejího případu.

Jeden náš mladý slovanský bratr z Běloruska napadl opilého člověka, který se vracel z hospody (předem si ho vyhlédl), využil jeho neschopnosti se bránit, udusil ho a okradl. Za loupežnou vraždu dostal deset let. Za pět let ho pustí a může pokračovat. To je možné jen u nás.

Helena Štáchová řekla k případu Jiřiny Bohdalové Mladé frontě Dnes: „Jistě byl na ni (Bohdalovou) vyvíjen daleko větší nátlak než na spoustu bezejmenných, kteří se dnes pyšní čistým štítem jen proto, že je nikdo z StB neoslovil.“ Správně! Na ty si musíme především posvítit!

Podle šéfredaktora Respektu Němečka (rozhovor pro Lidové noviny) došla firma Appien Group na základě průzkumu veřejného mínění, který sama zadala, k přesvědčení, že kvůli kritickým článkům v Respektu klesla její důvěryhodnost z 27% na 20%. Firma neobyčejně přeceňuje vliv toho časopisu.

Před 60 lety skončila blokáda Leningradu (tématu se věnovaly Lidové noviny v podstatě ve stejném duchu jak se o něm u nás psalo od padesátých let minulého století). Nemohu si pomoci, ale několikaletá obrana obklíčeného města, která stála životy desetitisíců civilistů, přičemž význam vzdorování byl spíš morální než strategický, je něco, co svědčí o úplně jiném přístupu k hodnotě lidského života, než kterou bychom se měli inspirovat. Možná, že většina obyvatel Leningradu byla se vzdorem tak či onak srozuměna (ruská mentalita je jiná než naše), ale to neznamená, že by rozhodnutí bylo dosaženo jejich jasným a vědomým souhlasem. Zejména od vedení země a armádního velení bylo nezodpovědné vrhnout tolik lidí do záhuby kvůli víceméně prestižní záležitosti. Ale co člověk může očekávat od největšího masového vraha v dějinách lidstva! A pokud si tehdejší ruský stát pád Leningradu nemohl dovolit z psychologických důvodů, je to smutné: co si myslet o mentalitě, k níž patří, že bojový duch s udržuje masovými lidskými obětmi.

Pondělí 26. ledna

V ČSSD se začíná zvedat sebezáchovná vlna nespokojenosti s předsedou Špidlou. Na pražské konferenci strany se o něm vyjádřil kriticky Grossův člověk Ibl, Buzková napadá stranickou oligarchii, k níž se ovšem údajně počítá i ona sama (nevím, zda je to dobrý nápad, jak si zachránit možnost i v budoucnu servírovat na Rosenthalu, v každém případě zemanovci z Prahy 4 už řvou, že jim vykrádá témata). Kavan zase kritizoval kandidátku ČSSD do Evropského parlamentu (jak by ne, když na něho zbylo jen nevolitelné místo a tak raději odstoupil), a také koalici s pravým středem, která stranu vzdaluje od jejího programu. Nelíbí se mu dále, že strana kvůli „modernizaci státu“ opouští“levicové principy“. Dosud nikdy se to se Špidlou nehoupalo tak jako nyní. Podle A. Mitrofanova (Právo) ovšem levice nemá ve straně silnou pozici, kromě toho působí setrvačnost poslaneckých mandátů a vládních postů. To je pravděpodobné.

Někdejší „čs. kosmonaut“ a nynější kandidát KSČM na post europoslance Vladimír Remek prohlásil: „Pokud bude mít někdo potíže s tím, že jsem na kandidátce KSČM, je to jeho problém.“

Podle náměstka ministra vnitra Zemana chybějí na seznamech jména stovek agentů StB. Historik Vališ to potvrzuje. Je zjevné, že bude třeba zvolit novou metodologii: ti, co dosud na seznamech jsou, se rehabilitují, a místo nich se tam zapíší ti, co tam zatím nejsou.

Poslanec Laštůvka vyzývá vládu a hlavně ministra Svobodu, aby vyvíjeli větší tlak na USA, pokud jde o zrušení vízové povinnosti pro české občany. Příliš se prý klaníme (tentokrát neříká poklonkujeme, možná, že mu někdo vysvětlil, že to není esteticky lahodné) před nejmocnějšími. To u české veřejnosti zabere. Nejmocnější je třeba, s prominutím, srát! Ovšem, jen to té chvíle, než dostaneme pořádně přes čenich. Plán jednat s USA z pozice síly svědčí o rozhledu a politické prozíravosti sociálnědemokratického předsedy zahraničního výboru PS.

Úterý 27. ledna

Ministři zahraničí EU pomohli České republice, přesněji řečeno její politické reprezentaci, z nepříjemného konfliktu mezi krkounstvím a šetrností: Země, které nejvíce přispívají do rozpočtu Unie zablokovaly návrh na štědré odměňování poslanců z unijních peněz, který byl u nás zdrojem takového pohoršení, že populisticky naladění kandidáti (senátorka Roithová) vyjádřili nyní bujaré potěšení nad tím, že budou brát dramaticky méně, než jak to zpočátku vypadalo. Poslance totiž bude platit vysílající země podle vlastních norem. V případě ČR to znamená dosti bídně. Protože ale výdaje spojené s provozováním mandátu přímo v Štasburku hradí EU, a to bohatě, vzniká komická situace: asistenti poslance (lépe řečeno ten schopnější a důležitější ze dvou asistentů) může brát víc než sám poslanec. Je to řešení česky lidově demokratické. Aspoň se poslanci nebudou zbytečně vyvyšovat nad prostý lid. A jejich asistent je občas může pozvat na kafe.

V případu Vladimír Železný probíhají nezávisle na sobě dva procesy (v širokém slova smyslu, i když jde zároveň o záležitosti, které se odehrávají nebo aspoň skončí u soudu): tím prvním je reinstalace senátora do vlastnických struktur Novy a do ředitelského křesla, ten druhý naopak směřuje k instalaci senátora do basy. Pokud budou oba úspěšně dovršeny, bude se jednou obnovený pořad Volejte řediteli vysílat z nápravného zařízení Plzeň – Bory.

Zároveň se opět rozjela kampaň za rehabilitaci Jiřího Kajínka. Je dojemné, kolika lidem leží osud toho člověka na srdci. Má tu výhodu, že není fanatický levičák (jako třeba Jan Palach). Je to zvláštní, krajní případ rumcajzovského zbojníka: určitě se za čas přijde na to, že bohatým bral a chudým dával (což není levicové, pouze lidově demokratické). Ostatně kdo ví, třeba je opravdu nevinný. My se však vůči nevině zbojníků (stejně jako vůči nevině agentů StB) těžko zbavujeme jisté chorobné podezíravosti. Musíme na sobě zkrátka ještě hodně pracovat.

Středa 28. ledna

Předseda ODS Topolánek a zjevně i poslanecký klub ODS se postavili proti vypouštění jmen ze zveřejněného registru svazků StB a proti novelizaci zákona o zveřejnění svazků StB, jak ji navrhuje mj. stínový ministr vnitra ODS Langer. Podle Topolánka ODS v žádném případě nesmí připustit, aby se zákon o zpřístupnění svazků StB či lustrační zákon znehodnotily či dokonce spadly pod stůl. Jakkoli je stanovisko předsedy ODS sympatické, bude to mít těžké: lustrační zákon je těžko udržitelné provizorium, které bylo kdysi zvoleno proto, aby se nemusely zveřejnit svazky StB. A když se poslanci rozhodli svazky zveřejnit, bylo už, jak se ukazuje, pozdě. Svazky měly být oficiálně zveřejněny před tím, než je neoficiálně zveřejnil Cibulka.

Jedna část potopené české lodi v hamburském přístavu byla od zbytku odříznuta a umístěna „v suchém doku“. Podle představitele společnosti, která plavidlo provozovala, není vyloučeno, že po vyjmutí zbytku bude tuto část možno přivařit zpět na původní místo. Jde o jakousi říční variantu dávného snu všech podmořských zlatokopů – vyzdvižení bájného Titaniku. Česká republika na tom svým způsobem vydělala – technickou stránku via facti svěřila zkušenějším a lépe vybaveným německým sousedům (těm nakonec nezbylo nic jiného, než se operace ujmout, vrak jim blokoval část přístavu). ČR to bude pouze financovat. I to je ovšem zásluha.

Poslanci ČSSD se bouří: v tomto roce už žádnou reformu! Jinak prohrají všechny volby. Proti je Radim Turek, Jitka Kupčová, zdá se, že i předseda poslaneckého klubu Ibl. O protokomunistické frakci Laštůvka – Kavan – Hojdar ani nemluvě. Další signál blízkého pádu Špidly i této posthavlovské vlády.

Zato ministerský předseda Tony Blair těsnou většinou prosadil v britském parlamentu reformu financování vysokého školství. Rozdíl mezi Blairem a Špidlou je viditelný na první pohled. Blairovi ještě zbývá vyrovnat se s aférou Kellyho. I u nás už bylo vyroněno příliš krokodýlích slz nad člověkem, který spolupracoval s britskou vládou, a buď z blbosti nebo z nedostatku loajality ji práskl médiím. Pokud považoval za nutné a prospěšné sdělit BBC to, co jí sdělil, proč se pak zabil? Tento člověk si snad zasluhuje soucit, ale proč by kvůli němu měl odstupovat britský premiér?

Česko německé vztahy, zatížené českými mindráky a neschopností sebereflexe, vydávají podivné plody. Tak například Koordinační rada Česko-německého diskusního fóra, jedné z nejzbytečnějších organizací na světě, bývá otázkou silničních ukazatelů v Německu a v Česku. Jako gesto smíření navrhuje, aby na českých silničních ukazatelích byl vždy vedle českého názvu německé lokality (Norimberk) uveden i německý (Nürnberg). Naproti tomu by Němci měli uvádět vedle německých názvů českých lokalit (Reichenberg) též české (Liberec). To je nehorázná pitomost. Na světě žije přinejmenším 98% lidí, kteří nejsou ani Češi, ani Němci. Proto nejsou povinni znát německé názvy českých lokalit a české názvy německých lokalit. Tito lidé tvoří slušnou (ne-li nadpoloviční) část návštěvníků ČR. Na mapě si našli Liberec, tak se to město oficiálně jmenuje, do historie je jim houbeles, jedou tam na dovolenou. Na zpáteční cestě navštíví Dresden, které si najdou na mapě, a nic jim není po tom, že se tomu česky říká Drážďany. Když se na směrové ceduli uvede Dresden, neznamená to, že by Češi nesměli říkat Drážďany (taky je to ani nenapadne). Když se na směrové ceduli uvede Liberec, neznamená to, že by mu Němci dále plným právem dál neříkali Reichenberg. V obou případech se pouze omezí počet dopravních nehod, způsobených zpitomělými italskými a japonskými řidiči, kteří budou luštit nápisy se závorkami a nezbude jim čas dávat pozor na cestu. (Kromě toho mám dojem, že jak na německých, tak na českých směrových tabulích bývají jména měst v druhé zemi uváděna tak, jak se v té zemi nyní jmenují, což je správné).

Obec Břidličná na Bruntálsku vejde do dějin jako druhá lokalita, kde bude možná zrušena místní organizace ODS. Vstoupila totiž do nemravného spolku s KSČM. Starosta je komunista, místostarosta ODS. Celá městská rada je pozoruhodná pelešnická mesaliance, protože v ní zasedají ještě představitelé US-DEU, KDU-ČSL a nezávislých. Národní fronta se opět uchytila v bývalých Sudetech! Chybí jen ČSSD (možná, že se v Břidličné už sloučila s KSČM). Regionální rada chce místní organizaci ODS zlikvidovat, možná, že by bylo lépe ji prohlásit, podobně jako mnichovskou dohodu, za neexistující od samého počátku. Pozoruhodné je, že jde o druhý případ, kdy ODS ukazuje svou zásadovost (první byla ostravská čtvrť Krásná Pole, případ ovšem není rovněž uzavřen). Zbývá ještě Třinec, Frenštát pod Radhoštěm a Fulnek. Tam rovněž sedí pohromadě komunisté s ODS. Jde ovšem (na rozdíl o Břidličné) o dosti velká města: v těch je, jak se zdá, těžší být zásadní.

Čtvrtek 29. ledna

Výzkumy CVVM a TNS Factum hlásí přírůstek preferencí pro ČSSD, podle CVVM se dokonce strana vrátila na druhé místo v žebříčku. Zároveň se ministr financí dušuje, že ČSSD nehodlá sbližovat sazby DPH, 5% pro potraviny a léky zůstane zachováno. Ještě před několika dny se ovšem spolu s Kalouskem vyjadřoval pro sblížení a tedy zvýšení dolní sazby. Je iluzorní, myslí-li si vedení ČSSD, že získá natrvalo voliče líbivým oportunismem. Vždycky se najde někdo, kdo to bude umět lépe než ona prostě proto, že není zrovna u moci.

ODS chce zavést paušální poplatky za rozhlas a televizi pro rodiny, kde je aspoň jeden plnoletý občan (což je prakticky vždy), bez ohledu na to, vlastní-li rozhlasový či televizní přijímač, nebo ne. Je sice pravda, že rodin bez rádia a televize je u nás minimum, ale v zásadě návrh ODS vychází z čehosi jako kolektivní vina. Nemyslím, že je možné si takhle zjednodušovat situaci.

Advokát knížete Kinského a paní Petzoltové chce zažalovat ministra Dostála, pokud se jeho mandantům neomluví za obvinění, že kolaborovali s nacisty. Inkriminovaná pasáž z listu The Daily Telegraph (ministra tam citují) zní: „Tito lidé kolaborovali s nacisty. Pravděpodobně tedy porozumíte tomu, proč s nimi nechceme jednat“. Ministr však prý řekl pouze, že „některé z těchto bývalých šlechtických rodů (šlechtictví jim bylo z konfiskováno po roce 1918) se dopustily za nacismu kolaborace“, přičemž mluvil obecně o šlechtě a nikoho nejmenoval. Je pozoruhodné, proč tedy nemůže říci, že ten výrok nevztahoval na Kinského osobně (Kinský byl za války malé dítě) a že ho mrzí, že byla jeho slova dezinterpretována – může se vždycky vymluvit na překladatele, to je výhoda všech lidí, kteří z cizích jazyků jakž takž rozumějí jen slovenštině. To by mu pusa upadla? Taky nechápu, jak se může kolaborace dopustit rod. Naproti tomu, tvrdí Dostál, jedna „větev“ Kinských pomáhala odboji. Ani „větev“ nemůže nikomu pomáhat. Pan ministr má zásadu kolektivní viny zadřenou jako špínu za ušima.

Francouzská vláda schválila zákaz nošení muslimských šátků, židovských jarmulek a „velkých“ křížů ve školách a státních institucích. Pro zákon je i socialistická opozice a 69% Francouzů. Budou muset muslimové jíst ve školních jídelnách a v kantinách státních úřadů vepřové, aby byla zachována zásada občanské rovnosti? To, co stát zakazovat nemusí, by zakazovat neměl. Zbytečně se plete do soukromí svých občanů a tím, že demonstruje svou „neutralitu“ (týká se to přece i židů a křesťanů!) zametá problém pod koberec.

Vyšlo najevo, že se prezident Klaus v Praze nastěhoval do vily po vyhnaných Němcích (patřila známému pražskému lahůdkáři Lippertovi, jehož jméno zná moje generace z vyprávění svých rodičů). Těžko to prezidentovi vyčítat. Lze mu však právem vyčítat, že během své politické kariéry nijak nepřispěl k tomu, aby se sudetoněmecký problém nějakým způsobem smírně vyřešil. Kdyby se to bylo stalo (je naprosto jasné, že součástí takového řešení nemohly a nemohou být majetkové restituce), nikoho by dnes nezajímalo, že bydlí ve vile po Němcích. Karel Steigerwald, který má sklon vyhnání Němců a věci s ním související bagatelizovat, píše dnes v MfD, že „vlastnictví… je něco, čím minulé století pohrdalo“. To je na můj vkus trochu paušální obvinění: jde o to, jak, kdy a kde. První Československá republika, i když se jí dá v této věci leccos vytknout, pohrdala vlastnictvím daleko méně než ta třetí (1945-48), o komunistické éře raději nemluvit. A na západ od Rýna se v minulém století pohrdalo majetkem nesrovnatelně méně než na východ od Aše.

Odvolací soud zpřísnil vydavateli Zítkovi trest za hanobení národa a rasy, jehož se dopustil tím, že vydal Hitlerův Mein Kampf. To je významný precedens. Napříště se může hanobení českého národa a jeho rasy dopustit např. každý, kdo veřejně poškozuje „národní zájmy“ v pojetí ODS a KSČM.

Pátek 30. ledna

Je zajímavé, jak velký rozruch vzbudila skutečnost, že Klaus bydlí ve vile po vyhnaných Němcích. Přitom Klaus je tam jen v nájmu, celé české politické spektrum je zajedno, že vyhnání Němců bylo to nejlepší, co jsme po válce mohli udělat a média i drtivá většina obyvatelstva je v tom podporují. Hradní kancelář uvažuje o tom, že Klausovi postaví zbrusu novou rezidenci. Jako místo by se hodil Vyšehrad nebo Levý Hradec (podle toho, věříme-li víc pověstem nebo historikům).

V Senátu koluje jakýsi dokument, podle něhož se prý ministr Palas v roce 1988 upsal KGB. Takový dokument, pokud je pravý, mohly vypustit jen ruské zpravodajské služby a je otázka, k čemu by jim to bylo dobré. Předseda senátorského klubu ODS Jiří Liška k tomu prohlásil: „Samozřejmě je to útok na pana ministra. Teď je jenom otázka, jestli je oprávněný, nebo neoprávněný, a to se z té kopie, kterou jsme dostali, nedá poznat“. Pan senátor se velmi mýlí. Pokud se z kopie nedá poznat, že útok na ministra Palase je oprávněný, je neoprávněný a basta. Nechováme k ministru Palasovi nejmenší politické sympatie, ale tohle je zjevné.

Klaus a jeho tým čistí Hrad od výtvorů Havlova dvorního architekta Bořka Šípka. Těžko se divit, žít a pracovat v extravagantním blázinci se asi nedá.

Sobota 31. ledna

Václav Fischer odešel z představenstva firem, které založil. Po TV Nova je to další případ, kdy se prosazuje nová, gründerská vlna postkomunistického českého kapitálu. V tom změny v CK Fischer, Fischer, s. r. o. a Fischer Air připomínají dění kolem TV Nova. Pro spravedlnost je třeba dodat, že Václav Fischer je úplně jiný případ než Kožený, Železný nebo Stehlík. A navíc odchází sice s těžkým srdcem, ale zachovává si čtvrtinu akcií ve všech třech firmách. Hlady neumře.

Což hrozí našim „pracujícím“, pokud budou mít tu smůlu, že onemocní a že se panu ministru Škromachovi podaří prosadit sociálně spravedlivý návrh, aby nemocní v prvých třech dnech nemoci nebrali nemocenskou. To povede k tomu, že se lidé budou snažit přechodit lehčí nemoci, a tak se z lehčích nemocí stanou těžší, které pak pojišťovnu přijdou dráž. Je jistě správné, aby nemocný aspoň zpočátku bral méně než plný plat, ale Škromachova inovace je něco, na co si netroufl ani bolševik.

V mediální komisi Poslanecké sněmovny neprošel nový návrh zákona o České televizi (přesněji řečeno ztroskotal na neukázněnosti zástupců koalice). Zákon zavádí nový způsob volby mediální rady (třetinu volí PS, třetinu Senát a třetinu jmenuje prezident s kontrasignací premiéra). Ministr Dostál se domnívá, že tento způsob může zabránit tomu, aby Radu ovládly dvě silné strany, které se mezi sebou domluví. Silně o tom pochybuji, pokud v příštích volbách vyhraje ODS a prezidentem bude Klaus, dokáží volbu zmanipulovat. To, že podle zákona bude taková rada obtížněji odvolatelná, pak jenom znamená, že se zmanipulovaný stav utvrdí na dlouhou dobu. Nezávislé veřejnoprávní médium (přesněji řečeno televize, rozhlas přece jen není tak atraktivní) není v postkomunistické ČR uskutečnitelné jinak než jako směšný paskvil.

Varšavský primátor z pověření městské rady vyčíslil válečné škody, způsobené městu Němci za druhé světové války, na 31,5 miliard dolarů. Učinil tak, aby čelil případným požadavkům Svazu vyhnanců na majetkové restituce. Němci si však mohou oddechnout: podle jeho slov „záležitost nemusí nevyhnutelně skončit žalobou proti Německu“. Není jasné, u které mezinárodní instance chtějí Poláci žalobu podat. Protože by patrně nebyla úspěšná, nezbude jim pak, než reparace vymáhat obvyklou mimosoudní cestou, totiž válkou. V dnešní ČR se jim nabízí oddaný spojenec: naše bojovnost se těší všude na světě (i v Polsku!) velké vážnosti a naše podzvukové letouny a třicet renovovaných tanků by nepochybně vzbudily v Němcích stejnou hrůzu jako zpěv Božích bojovníků u Domažlic. Restituce majetku vyhnaných Němců jsou ovšem nemožné a neexistuje žádná vážná německá ani mezinárodní organizace, která by je byla ochotna podporovat: tak proč takovéhle bububu? Nebylo by slušnější s vyhnanými jednat a vysvětlit jim – mimo jiné - že při vší úctě restituce být nemohou a nebudou?

Teprve nyní prý byla vyklizena šmírovací místnost, kterou si kdysi StB pořídila ve Štítkovské věži u Mánesa, aby z ní mohla pozorovat byt Václava Havla vedle Jiráskova mostu. Není prý jasno, jak bude nyní využita. Nejlepší by bylo uvést vše do původního stavu a proměnit ji v jakési muzeum, připomínající časy, po nichž se dnes u nás leckomu stýská.

„V domech po Němcích bydlí všichni, říkají Jihočeši“, praví titulek v Lidových novinách. Pochybuji, že v Písku nebo v Táboře bydlí někdo v domech po Němcích.

Pondělí 2. února

Vypadá to, jako by se ČSSD snažila vzbudit dojem, že výsledek zdražení, které vyplyne ze změny daňové sazby, bude věnován na jeho kompenzaci. Bylo by to pozoruhodné ekonomické perpetuum mobile, doufám, že to není pravda. Jinak mne potěšilo, že pohřebnictví zůstává v pětiprocentním pásmu, aspoň nepřijdu pozůstalé příliš draho. Kromě toho bych měl od pana Špidly k prvnímu červnu obdržet tisícikorunu coby jakousi třináctou penzi – ovšemže jen tehdy, neaktualizuje se mezi tím problém s pohřebným.

Místopředseda KSČM Ransdorf neuspěl na Chrudimsku v kandidatuře na předsedu strany - místní komunisté jednoznačně podporuji Grebeníčka. Jak by ne, strana je úspěšná, není třeba předstírat reformy.

Majitelé domů zveřejňují seznam bohatých nájemníků, kteří využívají výhod regulovaného nájemného. Mezi uvedenými jmény jsou politici a herci, např. Jana Brejchová. To mi připadá sprosté. Má snad paní Brejchová dobrovolně platit deregulované nájemné? Příslušné zákony přece ovlivnit nemůže. Navíc autoři seznamu zůstali sedět někdy v roce 1988: bohatí lidé jsou dnes lidé podnikající, ne umělci. A konečně akce proti zbohatlíkům má nekapitalisticky narudlý přídech, jaký by člověk od podnikatelů zrovna nečekal.

Úterý 3. února

Vládě se dohodou o DPH zjevně podařilo zabít několik much jednou ranou. Pod kouřovou clonou požadavků EU zdraží a získá peníze do rozpočtu. Zdražení provázejí sociální programy, které prý podle slov předsedy KDU-ČSL ztráty „daňových poplatníků“ vyváží, dovolíme si o tom lehce pochybovat. Snížení horní sazby DPH je podle vyjádření odborníků optické, protože je poměrně malé a tak se nepromítne do spotřebitelských cen – ale působí jako psychologický faktor. Nicméně se zdá, že Špidla zase na čas ustálil svou rozkolísanou pozici. Bude ovšem zajímavé sledovat, jak se ČSSD vypořádá s výsledkem voleb do Evropského parlamentu: s výsledkem voleb se dá těžko žonglovat.

Viktor Kožený založil stranu jménem „Občanská federální demokracie“ a pokusí se s ní zřejmě proniknout do Evropského parlamentu. Volební kampaň povede z Baham, doma by ho zavřeli. Má prý 27% podpory a odvolává se na „jistotu desetinásobku“: má to znamenat, že dosavadní podpora je 2,7%, nebo že výsledná bude 270%? Další originální prvek procesu integrace pravice.

Čeští úředníci jsou nejúspěšnějšími uchazeči o místa v bruselských institucích EU: uspělo jich 34% (Slováků pouze 18%, Maďarů jen o málo více). Česká byrokracie má dlouhou vypracovanou tradici, jejíž kořeny tkví hluboko v habsburské monarchii. Např. v roce 1849 se císařskému dvoru s vydatnou ruskou vojenskou pomocí podařilo potlačit maďarskou revoluci: samotné bodáky však na udržení pořádku nestačí (nedá se na nich sedět, jak kdysi říkal Napoleonovi Talleyrand), a tak jako druhá vlna nastoupila armáda byrokratů především české provenience. Říkalo se jim Bachovi husaři a těšili se v maďarské společnosti zaslouženým sympatiím, které leckde přežívají dodnes. Proto je třeba se radovat, že pochod českých úředníků do Bruselu má mírumilovnější charakter.

Česká televize připravuje film o čihošťském zázraku (komunistická policejní provokace, na jejímž základě StB nejprve umlátila jednoho faráře, načež následovalo tažení proti katolické církvi jako celku). Z dobře informovaných zdrojů proniklo, že půjde o odhalení (česky rozoblačení) špinavých intrik, jimiž se Vatikán pokoušel zlomit suverenitu lidově demokratického Československa.

Středa 4. února

Česká média dělají vědu z toho, že Lippertovi dědici byli údajně členy NSDAP. Jednak je zajímavé, že na rozdíl od členství v NSDAP členství v KSČ u nás nikoho příliš netrápí, ačkoli přinejmenším v jednom ohledu to bylo ještě horší: členové KSČ byli totéž, co čeští kolaboranti s Němci, kolaborovali s další okupační mocností, s bolševickým ruským impériem. Vnímavější z nich si toho všimli v roce 1968, těm otrlejším to nevadilo ani potom a dnes jsou jedničky: v ČSSD, v ODS, o KSČM samozřejmě ani nemluvě. I v ODA se kdysi našli na dost čelných místech. A za druhé je zajímavé, že česká média považují za nutné zdůrazňovat členství v NSDAP, ačkoli ke konfiskaci majetku a k vyhnání to vůbec nebyl nutný předpoklad. Stačilo, že dotyčný byl označen za osobu národnosti německé a že se mu nepodařilo před úřadem (ne před soudem) prokázat, že zůstal věrný Československé republice, nikdy se neprovinil proti národu československému a buď se činně účastnil boje za její osvobození, nebo trpěl pod nacistickým či fašistickým terorem. Neshledávají snad dnešní čeští novináři toto vymezení za dostatečně hájitelné a potřebují ho stvrdit členstvím v NSDAP? Je to projev jakéhosi špatného svědomí?

Na návrh lotyšské zástupkyně u Evropského parlamentu se Evropská lidová strana bude zabývat návrhem zamezit lidem s totalitní minulostí účast v orgánech EU. Návrh bude nyní projednávat kongres ELS, zdá se, že bude mít podobu výzvy. Její realizace je spojena s problémy: v EP už sedí bývalý vysoký dederonský stranický funkcionář Hans Modrow. Problémy by měli polský prezident (ministr komunistické vlády), polský premiér (tajemník polského ÚV), maďarský premiér (agent kontrarozvědky), maďarský ministr zahraničí (člen ÚV MSZMP). Samet, který po „změně systému“ zavalil postkomunistické země, se nyní přelije na půdu Evropské unie. To, co chystá ELS, je odsouzeno zůstat pouhým verbálním gestem.

Vláda má projednávat nový návrh zákona o registrovaném partnerství. Zákon je pořádně přistřižen (týká se jen práva partnerů zastupovat se navzájem na úřadech), přesto je jeho osud nejistý, protože KDU-ČSL jej hodlá bojkotovat. Je to pokrytectví, nad nímž zůstává rozum stát: členové strany, která se nestyděla skoro půlstoletí bezostyšně kolaborovat s komunisty, dnes propadají orgiím malicherného fundamentalismu. Nemohu si odpustit dvě citace: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost… Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost.“

„Stáli u krachu Klausovy vlády“, zní titulek v Mladé frontě Dnes, řeč je o senátorech Rumlovi, Skalickém a Kroupovi. Článek je z dílny lobby Respektu v MfD. Ruml a Skalický byli ministry Klausových vlád, Kroupa zaujímal významné místo v koaliční pidistraně. Správně by titulek měl znít: Podíleli se na krachu Klausovy vlády a na poslední chvíli se podrazem pokusili zachránit vlastní kůži. Taky celá následující historie čtyřkoalice je historie nebývalého krachu, který ovšem už vůbec nelze svádět na Klause: zavinili si ji její čelní aktéři sami.

Ve Francii se bude v parlamentu projednávat zákon, zakazující učitelům a žákům státních škola zaměstnancům státních institucí nošení náboženských symbolů. Zákon je naprosto neadekvátní reakcí na problém islámského fundamentalismu. Spojené státy mají výhrady, nedivím se tomu.

Čtvrtek 5. února

Díky ministru Škromachovi (ale nejen jemu) se najednou ukazuje, že dohoda mezi jeho kolegy Němcem a Sobotkou ohledně deregulace nájemného byla jen čímsi předběžným, osobním dohovorem, definitivní závěr bude učiněn teprve někdy příští týden. Ke Škromachovi se přidala řada sociálně demokratických poslanců a Špidla nakonec jejich názor stvrdil. Špidla však ustoupil také lidovcům a stáhl celkem rozumný návrh zákona o registrovaném partnerství. Podivný premiérův tanec mezi rozhádanými křídly vládní koalice, z nichž jedno je za osmnáct a druhé za dvacet bez dvou, ocenila veřejnost podle CVVM 27% vládní důvěryhodnosti (opozice na tom není o mnoho lépe, je důvěryhodná z 31%). Někdejší Zemanova vláda je na tom lépe, získala melancholických 39%. Špidla se ovšem máchá v louži, kterou mu jako svůj hlavní odkaz zanechal jeho nestydatý předchůdce. To nic nemění na situaci, že si se Zemanovým dědictvím zatím nijak neporadil.

Evropská lidová strana, jak se očekávalo, vyzvala politické kluby, které budou zřízeny v nově zvoleném Evropském parlamentu, aby za své členy nepřijaly vedoucí osobnosti bývalých komunistických režimů. To způsobí problémy Polsku a Maďarsku, kde je u kormidla postkomunistická vláda, ale například už ne českým komunistům, kteří k vedoucím osobnostem starého režimu nepatřili, ačkoli nejsou o nic lepší. Představitelé „staré“ Evropy poukazují na to, že se ti lidé mohli polepšit a že je na každého z nich třeba pohlížet individuálně. Expert ODS na Evropskou unii Zahradil si zase přihřívá svou populistickou polívčičku a poslancům Evropského parlamentu za Lidovou stranu vytýká, že nebyli stejně důslední jako nyní, když zpochybňovali Benešovy dekrety. Benešovy dekrety ale nebyly namířeny jen proti nacistům, nýbrž všeobecně proti Němcům. A nynější rozhodnutí EP je mlhavá deklarace, která pouze přenáší dvojznačnost postkomunistického sametu na evropský západ.

Státnímu zastupitelství pro Prahu 4 byla podána čtyři trestní oznámení proti televizi Prima, protože uvedla seriál o majoru Zemanovi bez doplňující debaty, která by ho zařadila do historických souvislostí. Před několika dny odvolací soud zvýšil trest nakladateli Zítkovi, který vydal Hitlerův Mein Kampf bez odborného komentáře, jenž by knihu zařadil do historických souvislostí. Bude zajímavé sledovat, zda se komunistické produkty poměřují jiným metrem než nacistické. Navíc si myslím, že požadavek na „odborný komentář“ není na místě ani v jednom případě: smutné je vlastně jen to, že příběhy majora Zemana jsou pro české publikum stále divácky atraktivní – jinak by o ně televize neměly zájem.

Ve čtvrteční příloze Mladé fronty Dnes si dělá jméno česká Monika Lewinská, slečna Klára Lohniská. Její vzpomínky mají lyričtější a decentnější charakter než ty jejího slavného amerického protějšku a neoplývají provokativními detaily (nebo je to tím, že náš prezident je zapřísáhlý nekuřák?). Mluví taky hlavně sama o sobě. Přesto mi takováhle sebeprezentace osoby, která se učinila zajímavou společenským uklouznutím slavného chvilkového partnera, vůbec nepřipadá korektní.

Pátek 6. února

České noviny unisono jásají: ředitel CIA popřel, že by jeho instituce byla kdy označila Irák za „přímou hrozbu“ (neuvádí se čeho). Zato ovšem řekl, že „analytici CIA sestavovali pro americké politiky obraz hodnocení brutálního diktátora, který pokračuje v úsilí klamat a vyvíjet programy, které by mohly USA stále překvapovat a ohrožovat jejich zájmy“. To je úplně dostatečný důvod pro vojenskou akci. Je zajímavé, že česká média dokážou k základním světovým problémům sladit svá stanoviska natolik a do takové podoby, že se docela vyrovnají těm, které zaujímal český tisk před listopadem 1989. Tentokrát je ovšem společného a ideově správného stanoviska dosaženo daleko efektivněji, nejsou k tomu zapotřebí žádné zvláštní represivní instituce, cenzura, komunisté, nic.

Ruský stát upevňuje své pozice v prvním kanálu ruské televize. V kontrolním orgánu zaujme místo ministr tisku (jak to, že ještě nemáme takovou funkci!), ministr kultury (známý „Míša Švydkoj“, velký kamarád ministra Dostála, vida, odkud pan Dostál čerpá inspiraci) a ruská vicepremiérka. Předtím ovšem První kanál nepřímo ovládal postkomunistický kapitán průmyslu a guvernér Čukotky (!!) Roman Abramovič. V ruských poměrech je těžké se vyznat.

Celými Spojenými státy otřásá případ zpěvačky Jacksonové, která na produkci u příležitosti jakéhosi významného sportovního utkání, přenášeného televizí, odhalila jedno ňadro. To je zajímavé, z jedné strany kvanta krvavých filmů, kde sexuální zvrhlíci jako na běžícím páse likvidují brutálním způsobem desítky žen, erotické scény, ve srovnání s nimiž je obnažený prs zpěvačky směšnou nicotností, na druhé hysterické vyvádění se „sexuálním harašením“ a pitomé nápady vyšinutých feministek, a uprostřed tahle malicherná prudérie.

Churchillův papoušek se dožil požehnaného věku více než sta let. Dodnes se zabývá výlučně tím, že nadává Hitlerovi a nacistům. Připomíná tak trochu české politiky, harašící dnes s „německým nebezpečím“. Papouška omlouvá, že jen mechanicky opakuje to, co ho kdysi naučil jeho pán. U lidí jako pp. Zahradil nebo Říman by člověk přece jen předpokládal vyšší IQ než u stařičkého opeřence.

Nevěru prezidenta Klause toleruje 38% občanů (musím se přiznat, že i mně na českém prezidentovi daleko víc vadí jiné věci). Poslanec Zvěřina, takto sexuolog, to vysvětluje tím, že hlava státu je u nás něco jako božská funkce. To je jistě pravda. Ovšem i sám Zeus, když se vydával na zálety, sahal k zastíracím manévrům a proměňoval se, pokud se dobře pamatuji, v labuť, zlatý déšť nebo aspoň, s odpuštěním, v býka.

Saúdská Arábie hodlá financovat v Orlové výstavbu obchodního centra, jemuž bude dominovat dosti obrovská mešita. Zdůvodňuje to tím, že do blízkých lázní jezdí spousta arabských klientů. V Orlové to, jak se zdá, vadí zatím jen evangelíkům. Bodejť by ne! Pro většinu české populace jsou úhlavními nepřáteli křesťanské církve, v první řadě katolíci, s islámem by se lidé smířili. A když nikoho neznepokojuje skutečnost, že značnou část největších českých lázní skoupili Rusové, proč by měli na severu Moravy někomu vadit mohamedáni? Ve skutečnosti taková pompézní stavba je zbytečná, v naší zemi nevhodná, a klientely sousedních lázní by si měla všimnout BIS.

46% Čechů je přesvědčeno, že po vstupu do EU se poměry v České republice zhorší. Tento nával pesimismu má nepochybně na svědomí antipropaganda ODS a českého prezidenta a její vliv bude v příštích měsících nepochybně pozitivní: až lidé zjistí, že se místo toho poměry vůbec nezměnily, uspokojí je to.

V článku o reprezentativní dederonské spisovatelské hvězdě a samozřejmě taky agentce STASI Christě Wolfové píše Čestmír Lang mj.: „Adenauerova bundesrepublika se až do roku 1968 chovala, jako by Hitler byl jen jakousi provizorní nehodou německých dějin“. Články tohoto druhu by měly vycházet v Právu.

Sobota 7. února

V soupravě moskevského metra explodovala nálož, která zabila skoro čtyřicet a zranila asi sto třicet lidí. Stalo se to na frekventované trati a v dopravní špičce, za velmi podezřelých okolností, ale policii se dosud nepodařilo najít zbytky zařízení, takže úplně nevyloučila i jinou možnost než atentát. Ruský prezident je ale o míli dál než vyšetřovatelé, ví s jistotou nejen to, že jde o atentát, ale dokonce i to, kdo ho má na svědomí.

Poté, co dohodu ministrů Němce a Sobotky označil za pouhou nezávaznou domluvu ministr Škromach a jeho názor potvrdil premiér Špidla, připojil se k nim i jeden z aktérů, ministr financí Sobotka. Dohodu prý formálně nepotvrdili vůdci všech tří koaličních stran (rozuměj Špidla) a situace se změnila po dohodě o DPH, protože zdražením vodného a stočného se vlastně zdražuje i bydlení. Není to žádný med být v koalici se sociálními demokraty.

Evropská lidová strana zmírnila rezoluci o bývalých komunistech v orgánech EU: vynechali nakonec výzvu klubům Evropského parlamentu, aby nepřijímaly vedoucí činitele někdejších komunistických stran z nových zemí, a také výzvu institucím EU nechat stranou ty, kteří se podíleli na fungování totalitních mocenských institucí. Prý jde o rozumný kompromis. Spíš ale o důkaz toho, jak jsou západoevropští politici ze středoevropských poměrů ztumpachovělí.

Kancléř Jiří Weigl seznamuje čtenáře Mladé fronty Dnes se snahou prezidentské kanceláře přiblížit Pražský hrad veřejnosti. Snaha je chvályhodná, nejvíc by ovšem pomohlo, kdyby se prezidentský úřad přestěhoval do nějaké normální administrativní budovy a Hrad by se konečně stal opravdu jen tím, čím je - historickou památkou.

Sudetští Němci (rakouští) se budou přetahovat s nynějšími obyvateli Horního Benešova o demokratického kandidáta na úřad prezidenta USA Kerryho. Kerryho dědeček byl ovšem Němec (v Horním Benešově žili před rokem 1945 samí Němci) a zároveň žid. Pokud by se byl v roce 1929 či později při sčítáních lidu přihlásil k německé národnosti (mohl se přihlásit i k židovské), byla by věc jasná: v případě, že by měl to štěstí a přežil holocaust, mašíroval by s největší pravděpodobností s nějakým transportem „odsunutých“ do Němec a SLÖ by se jeho vnuka dovolávala nevyvratitelným právem. Kerryho dědeček ovšem odešel do USA už v roce 1902. Vzniká složitý problém. Třetí strana, Pražská židovská obec si, soudě podle vyjádření jejího představitele Tomáše Jelínka, po pilátovsku myje ruce. Problém by nejspíš nevznikl, kdyby se dnešní benešovští a jejich starosta netvářili, jako že ve svém městě žijí od stvoření světa. Myslí si snad, že kdyby si to připustili, někdo by je vyhnal?

Gabonský prezident se pokusil zneuctít Miss Peru, kterou vylákal do své země pod záminkou účasti na soutěži Miss Humanity. To je skoro námět na operu, něco ve stylu Rigoletta. Mohlo to dopadnout ještě hůř, kdyby byl na jeho místě někdejší středoafrický císař Bokassa, pokusil by se ji bezpochyby zkonzumovat. Bude zajímavé sledovat, co tomu řeknou feministické organizace. Ty ale mají důležitější starosti, bojují proti sexismu na amerických univerzitách.

Pondělí 9. února

Místopředseda ČSSD Gross na středočeské konferenci kritizoval rozhádanost své strany a „nešťastné a nečekané obraty“. Jeden z nich sociální demokraté předvedli, když přešplouchli koaliční partnery v otázce deregulace nájemného. Stanislav Gross v této věci nijak vehementně neprotestoval, naopak. Věrohodnosti mu také nepřidá, když tvrdí, že celou akci kandidatura neměl s předsedou středočeské organizace Dolejšem předem domluvenou: otázkou může být nanejvýš, věděl-li to předem i Špidla.

Taky ministr Sobotka je mistrem jednoznačných vyjádření. Jedním dechem tvrdí, že pokud se ČSSD nedohodne s komunisty, nezbývá jí, než pokusit se protlačit svou představu o deregulaci nájemného s pomocí komunistů, a vzápětí nato, že si „nedokáže dost dobře představit smysl existence koalice, pokud by takto důležité zákony byly prohlasovány s opozicí“. Dá se to vlastně dialekticky spojit: ČSSD „prohlasuje“ deregulaci s komunisty a koalice ztratí smysl. To by byl scénář poměrně důstojný, ale klade velké nároky na zmužilost KDU-ČSL (US-DEU není na nějakou rozhodnou akci dost živá).

Bezprostředně poté, co se prezidentský kandidát a velký kritik Vladimíra Putina Ivan Rybkin zaregistroval, beze stopy zmizel. Ruský politický život představuje mohutný zdroj černého humoru.

Prezident Klaus brojil v Pasově proti euru. Na jeho ekonomických argumentech může hodně být a netroufnu si je napadat. Pan prezident si ovšem rovněž zavtipkoval: prý výhody s eurem si užijí jen politici, kteří cestují napříč kontinentem. Nejsem politik, nejezdím napříč kontinentem, nýbrž vzhledem ke svým finančním možnostem jen jednou za rok na dovolenou přes Slovensko do Maďarska. A výhody s eurem bych si užil vrchovatě.

V Lidových novinách píší, že na rezoluci ELS o komunismu reagovali v EU s tím, že nemají právo lustrovat exkomunisty. Konečná verze rezoluce ovšem, jak se může každý přesvědčit v tomto čísle událostí, žádný požadavek na lustrování exkomunistů neobsahuje, pouze vybízí poslance a úředníky z nových zemí, aby zveřejnili své aktivity z doby komunismu, a pokud se sami podíleli na represích, rezignovali na své posty.

Úterý 10. února

Koaliční partneři ČSSD odmítají přistoupit na zmírnění původního návrhu deregulace nájemného. Ministr Němec nechce ani nižší procento, ani rozložení dohodnuté (částečné) deregulace na delší dobu. Předseda KDU -ČSL Kalousek pokládá dohodu o průběhu deregulace za uzavřenou. Jde jen o to ji nyní potvrdit. Otázku kompenzace (zpětné zařazení vodného a stočného do pětiprocentní sazby DPH) nechal otevřenou (zadní vrátka?). Předseda US-DEU Petr Mareš prohlásil, že pokud by ČSSD prosadila mírnější průběh deregulace ve spolupráci s komunisty, znamenalo by to faktickou změnu složení vládní koalice (v tom má úplnou pravdu). Zároveň se ale vykroutil z otázky, zda by pak Unie opustila vládu: to je prý příliš daleko. Jeho názor nesdílí poslanec US-DEU Bielezs: ten se přestane cítit jako člen koalice, pokud si ČSSD prosadí své ve spolupráci s komunisty. Unionističtí poslanci Vrbík a Vokáč jsou zase proti zdražení vodného a stočného. US-DEU připomíná chcíplé zvířátko, které budí dojem, že se ještě hýbe. Dojem přitom vyvolávají jen hrobaříci, živící se jeho pozůstatky.

Senátoři Zlatuška a Roubíček navrhují zavedení školného na vysokých školách. Má jít o 8-10 tisíc korun ročně, což pokryje asi 20% nákladů na studenta. Rektor by přitom měl pravomoc poplatek prominout, zmírnit či odložit, 30% sumy by bylo určeno stipendijním fondům. Myšlenku školného na VŠ podporuje ovšem jen ODS (US-DEU a KSU-ČSL nejsou v zásadě proti, ale odvolávají se na koaliční kázeň – ČSSD školné na VŠ zásadně odmítá. Škoda, že ve věci deregulace nájmů má ČSSD o koaliční kázni jinou představu!). KSČM je sice proti školnému, ale byla by pro to, aby studenti mohli část nákladů zaplatit zpětně v době, kdy už budou vydělávat („speciální odvod z dosaženého vzdělání“). Správně! Zdanit ty zkurvené intelektuály!

Zažíváme pozdní podzim havlovské éry. Jiří Hanák se rozčiluje nad tím, že oportunista a provinciální nevzdělanec Gross chce nahradit Špidlu coby zjevně vzdělance s širokým rozhledem (s Grossovou charakteristikou lze souhlasit, druhá je optický klam, nabuzený v někdejším hradním výsadku v Právu skutečností, že na Špidlově hlavě spočinulo pomazání našeho dalajlámy). Bylo by ale samozřejmě legrační, kdyby na základě voličských hlasů, které ČSSD vyloudila od voličů tím, že se distancovala od své zemanovské minulosti, se nyní realizovala opoziční smlouva s KSČM.

Další odbourávání havlovských restů probíhá v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Poté, co byl dosti sprostým způsobem vystrnaděn z Rady České televize Ivan Binar, hrozí podobný osud V RRTV Evě Kantůrkové, protože její synové působí na odpovědných místech v mediální sféře, což prý je střet zájmů, jak aspoň tvrdí „Občanské sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů“. Tohle zdůvodnění se mi zdá být hodně za vlasy přitažené. Zato předseda RRTV Pospíchal si zjevně naběhl na vidle sám: odcestoval s ministrem Svobodou na Nový Zéland, pobyt mu prý hradí RRTV a MZV ho prohlásilo za Svobodova poradce. Přílišná chamtivost a žízeň po prebendách a výhodách je něco, za co se čas od času musí platit.

ODS podle slov předsedy Topolánka uvažuje o tom, že podpoří – byť s těžkým srdcem - rozloženou koalici v deregulaci nájemného, pokud zůstane v platnosti dohoda ministrů Němce a Sobotky. To je obratný tah: podpora je v zásadě ospravedlnitelná, ODS prokáže vstřícnost v dobré věci a zároveň udělá ve vládním táboře dosti velkou paseku.

Milan Daniel píše v dnešních Lidových novinách: „Východoevropští Romové migrují z důvodů sociálních a - řekněme to otevřeně - za svou tíživou situaci si mohou do jisté míry sami. Svou neochotou či neschopností řešit ji aktivně a racionálně. Čečenci jsou na tom podstatně hůře. Schopnost vést důstojný život osvědčili svou historií. Je-li však jejich důstojnost vytrvale zadupávána, plodí to zoufalství a iracionální nenávist.“ Jakkoli je mezi situací Romů v ČR a SR a mezi situací Čečenců v Rusku dosti velký rozdíl, nelze přehlížet, že na tragickém osudu svého národa se podepsaly vlivné skupiny čečenských elit. Nejprve vystoupily s nereálným požadavkem úplné samostatnosti země a zahnaly mnohonásobně silnější Rusko do slepé uličky, pak, po uzavření dohody, která svou mnohoznačnou nemravností připomínala pověstnou Česko-německou deklaraci (Čečenci si mohli myslit, že jsou samostatní, kdežto Rusové, že Čečenci zůstávají součástí Ruské federace), se pokusily konflikt exportovat na sousedící území, což mělo strašlivé následky zejména pro jejich vlastní lidi. A přizvaly si na pomoc islámské teroristy. Je mi líto lidí, kteří teď ze zničené země, kde se Rusové chovají po svém tradičním způsobu (protože k tomu ovšem dostali prostor) utíkají mj. k nám. Zároveň k nám exportují své problémy stejně, jako naši Romové exportují své problémy do západních zemí. Nechci říci nic jiného, než že i Čečenci si za své problémy mohou do jisté míry sami (přestože jejich situace je nesrovnatelně horší než situace našich a slovenských Romů a zasluhují si proto z naší strany větších ohledů než naši a slovenští Romové na Západě).

Středa 11. února

Prezidentův tým hodlá přiblížit Pražský hrad pracujícímu lidu mj. i tím, že uzavře s nově zřízenými restauracemi na Hradě a v bezprostředním okolí (nebo i s těmi co již existují?) smlouvy o cenách. Restaurace by pak nesměly ceny neúměrně zvyšovat. Není to náhodou taky sociální inženýrství (byť i jen v malém?), navíc s průhledně populistickou motivací?

Ve Francii přijalo Národní shromáždění drtivou většinou zákon o zákazu „ostentativního nošení“ náboženských symbolů. Proti bylo pouhých 36 poslanců z 530. Zákon zbytečně omezuje práva učitelů a studentů, dělá zásadní věc z malichernosti a nutí nadále francouzský stát na této malichernosti trvat, což je velmi nešťastné.

V ČSSD se začíná formovat „levice“ - poslanci Kupčová, Kavan, Laštůvka, Hojdar, Křeček, Koudelka - celkem údajné šestnáct lidí. V dopise vedení strany žádají svolání poslaneckého klubu, který by projednal situaci ve straně, oznámili ustavení diskusního klubu sociálních demokratů a chystají provolání. To je nový a tentokrát vážný signál krize ve straně. Po dohodě o úpravě sazeb DPH a deregulaci nájemného vypadala situace koalice jakž takž stabilizovaná, teď je všechno jinak. Propad sociálně demokratických preferencí bude pokračovat, mandát nové frakce je spíše virtuální, její podpora ve straně těžko měřitelná a ve veřejnosti zcela problematická.

V úvahách nad tím, co teď s deregulací nájemného, je vidět zcela odlišná pozice obou malých koaličních partnerů. US-DEU uvažuje o jakési aspoň minimální vstřícnosti, Kalousek trvá na dosavadní dohodě. US-DEU v této chvíli stojí a padá se současnou vládou, Kalousek má své jisté.

Rusko je země netušených možností. Zmizelý prezidentský kandidát Rybkin se po třech dnech nebytí zhmotnil v Kyjevě. Připomíná to epizodu ze znamenitého románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka (tam se jeden z problematických hrdinů příběhu ocitl podobným způsobem na nábřeží v Oděse). Rybkin se tváří, že jeho výlet do Kyjeva, na který nepřipravil ani manželku, byl tou nejobyčejnější věcí na světě, a zároveň naznačuje, že byl unesen. Jeho ochránce a guru Berezovskij se ho okázale zříká, zdá se, že s Rybkinem je konec. Naše včerejší konstatování je třeba opravit: ruská politická scéna není zřídlem humoru černého, nýbrž prostého. Činíme tak s jistým ulehčením.

V rámci úpravy sazeb DPH rozhodla vláda přesunout do té vyšší vstupné na kulturní podniky (netýká se státem provozovaných divadel). Provozovatelé malých divadelních scén naříkají. Je jen velmi těžké pochopit, co může vláda tímto opatřením získat. Tady se přece žádné velké peníze netočí.

ČT zase ministr Dostál slíbil, že jí zařídí zvednutí koncesionářských poplatků během času až na 150 Kč, ale zato ji oholí o všechen reklamní čas. Tím se stane televize závislá na neprůhledných, z mnoha stran napadnutelných a těžko vymahatelných platbách od obyvatelstva (a zprostředkovaně taky na státu), kdežto příjem z reklamy, který by jí umožnil nezávislost, protože se dá špatně manipulovat a instrumentalizovat, jí bude odňat. Velmi průhledné.

Čtvrtek 12. února

Nově utvořená levicová platforma v ČSSD si může zaknihovat první výrazný úspěch. Nejen, že údajně posílila z 16 na 23 poslanců, ale především se jí podařilo pořádně zacloumat druhým kolem finanční reformy. V otázce deregulací nájemného se prosadila jen omezeně (kratší než roční interval nebude mezi prvním a druhým zvýšením nájmů, ale až mezi druhým a třetím – tento posun má přídech jakéhosi vypočítavého úhybu, jímž se nepříjemná věc co nejdále oddaluje; podobný postup nebývá politicky prozíravý). Zato vstupenky do divadel a kin a vodné a stočné bylo přeřazeno z 19% sazby DPH zpět do 5%: státní rozpočet tím prý přijde asi o 8 miliard Kč. V této věci, která je podle nové platformy nutným doplňkem deregulace nájemného, nenarazili levičáci na velký odpor u koaličních partnerů. Předseda KDU-ČSL Kalousek jen poznamenal: „Za naši stranu problém nevidím, ale je otázka, kde sociální demokracie vezme chybějící peníze.“ Pan Kalousek se ovšem mýlí, není otázka, kde sociální demokracie vezme chybějící peníze, nýbrž kde vezme peníze tato vláda, v níž sedí i jeho strana a nese za ni odpovědnost. Nebo se pan Kalousek už cítí být koaličním partnerem ODS? V případě chystaného (a zřejmě odvráceného) zdražení kulturních akcí sehrál působivý tyátr ministr Dostál. „Položil hlavu na špalek“ a prohlásil, že pokud u zdražení zůstane, bude v Poslanecké sněmovně hlasovat proti celému návrhu; počítá přitom s tím, že ho pak premiér Špidla odvolá. Pan ministr si naopak samozřejmě předem velmi dobře spočítal, že to zdražení neprojde.

Další problém má koalice s financováním České televize. Koalice a ministr Dostál navrhují, aby se do roku 2010 postupně zvedly koncesionářské poplatky na 150 Kč a zato úplně eliminovala reklama. Proti se na zasedání kulturního výboru postavila mj. i koaliční poslankyně T. Fischerová a má úplně pravdu: přes koncesionářské poplatky se ČT dostává do vleku praktické politiky, kdežto placená reklama jí zajišťuje jistou nezávislost. Rušit reklamu v situaci, kdy „veřejnoprávnost“ podle současné zákonné úpravy znamená řízení ČT Poslaneckou sněmovnou, která ve vztahu k ČT hraje směšnou a nedůstojnou roli odborového klubu politiků, prosazujícího své stavovské zájmy, je naprosto neuvážené. Ministra Dostála obvinili koaliční partneři ze zmatkování. Podle Práva se prý pan ministr nyní cítí jako blbec. Je-li tomu opravdu tak, nelze to hodnotit jinak než jako krok správným směrem.

Z Práva se rovněž dozvídáme, že „historici mají kritické poznámky k pořadu BBC o odsunu Němců“. O samotném pořadu, který byl vysílán už v pondělí, jsme se z Práva nic nedozvěděli. Inu, zvyky zakořeněné v minulosti se překonávají jen těžko. V článku se praví, že mezi ty „historiky“ (jsou dva) patří „německá kolegyně“ Angličana Browna Eva Hahnová. Eva Hahnová je ovšem Češka jako poleno. Zajímavou informací, která Právu proklouzla bezděky, je, že pořad „předložil informaci, která na západě převládá“. Pan Brown tvrdí, že druhou fázi odsunu organizovala převážně americká armáda. To je nesmysl, americká armáda se na něm nanejvýš podílela tím, že jednotlivé transporty schvalovala a v Německu přijímala. Taky by chtělo doložit, jak vypadal dohled Mezinárodního červeného kříže na československém území. Právo zůstalo čtenářům dlužno, na jakém fóru oba zmínění historici pořad BBC kritizovali: bylo to na setkání s reportérem Práva v nějakém londýnském pubu?

Česká lékařská komora je organizací netušených možností. V roce 1999 si zvolila sbor funkcionářů, a ti si od té doby neustále prodlužují mandáty. Některým méně otrlým mezitím selhaly nervy a funkcí se vzdali (např. prý i předseda LOK Milan Kubek). Nebylo by jednodušší a levnější, kdyby si funkcionáře komory prostě volil dr. Rath sám?

Pátek 13. února

Špičky ČSSD (to znamená předseda Špidla, místopředseda Gross a ministr financí Sobotka) prý počítali s ústupem ve věci vodného a stočného i ve věci vstupného na kulturní pořady. To je sice hezké, ale celé aranžmá „předem připraveného ústupu“ vyznělo jednoznačně jako úspěch vnitrostranické opozice. Navíc se ukazuje, že rošáda Špidla – Gross, ohlášená na řádný sjezd v příštím roce, zjevně nezafungovala: Gross nastoupil příliš pozdě, disidenti mu nedůvěřují. Kavan se dušuje, že závěry „diskusního kruhu“ nemají být závazné pro jednání s koaličními partnery, mají jen „částečně a neformálně“ určovat jeho mantinely. Hezká slova, za něž se schová všechno. Zdeněk Koudelka definoval v Právu pěkně zásady nové platformy: „Levice vychází z důvěry v aktivní roli státu jako podmínky života lidí. Na rozdíl od pravice se na společnost nedívá jen jako na souhrn jednotlivců, ale chápe společnost jako novou vyšší kvalitu přesahující součet kvalit jednotlivců. Stát pak není nic jiného než mocenská organizace společnosti.“ To je základní teze, na níž stály a stojí všechny totalitní režimy od těch fanaticky nacionalistických až po bolševické. Podepsali by ji bez váhání Lenin, Stalin, Mussolini i Hitler.

Vláda, koalice i Špidlovo vedení ČSSD na tom není zrovna nejlíp. To citlivě vystihl pan prezident a po vzoru svého velkého předchůdce v úřadě Václava Havla se do vlády pustil. V Radiožurnálu včera prohlásil, že vláda nefunguje dobře a reformy nejsou pečlivě, koncepčně připraveny. Pravomoci našeho prezidenta jsou poměrně omezené, proto využívá času, který mu zbývá, a vystupuje jako nezávislý kritický komentátor vládních aktivit.

´

Na setkání s britským premiérem Blairem prohlásil kancléř Schröder, že Německo nepošle do Iráku žádné vojáky, ale chce pomáhat při obnově a demokratizaci Iráku. To je jako kdyby někdo dal najevo ochotu zahájit neprodleně rozsáhlé stavební práce ve městě, kde právě zuří občanská válka.

Právo se pozastavuje nad tím, kolik peněz utratí čeští ústavní činitelé za cesty do zahraničí. Nejhůř je na tom ministr zahraničí. To je neslýchané, ministr zahraničí si cestuje po světě! Má sedět doma, stejně ve světě nic nepořídíme.

Jak a proč zmizel na pět dní ruský prezidentský kandidát Rybkin, se už asi nikdo nikdy nedozví. Jedno je zjevné: jako Putinův protikandidát je zjevně vyřízen. Je nemožné uvěřit, že to není výsledek záměrné akce. Že neměl proti Putinovi velké šance, nic neznamená: jistota je jistota.

(www.bohumildolezal.cz)

Zpátky