Březen 2004

Většinu soudů ministerstvo prohraje

Martin Zeman

Stovky lidí se soudí, aby své jméno dostali ze seznamů StB. A většinou vyhrají, říká šéf bezpečnostního odboru ministerstva vnitra Aleš Šulc.

LN: Jestliže něčí jméno figuruje v seznamech StB, svědčí to o tom, že skutečně spolupracoval?

Znamená to jen tolik, že dotyčný byl jako spolupracovník registrován. Ale nikdy z toho není jasné, zda spolupracoval vědomě. To může rozhodnout jen soud, a to víceméně jen na základě svazků StB.

LN: Jak většinou dopadne soud, kdy je ministerstvo žalováno kvůli neoprávněnému zařazení jména do seznamu spolupracovníků StB?

Na soud se obrátily již stovky lidí a musím říci, že téměř všichni vyhrávají. Neexistují už totiž většinou důkazy, které by svědčily v neprospěch žalujících. V mnoha případech se totiž nedochovaly písemné záznamy o spolupráci. Za celou existenci StB od 50. let se zachovalo kolem 60 000 svazků, ale jmen v seznamech je přes 100 000. A když soud předvolá operativce StB, tak ti si už většinou nic nepamatují. Žalující pak pro nedostatek důkazů získá rozsudek, že byl veden jako spolupracovník neprávem.

LN: Troufnete si odhadnout, kolik lidí z těch desetitisíců je opravdu v seznamech omylem či neprávem?

Osobně si myslím, že jich nebylo tolik, kolik jich u soudů vyhrálo. Je zřejmé, že mnozí jednoduše využívají neexistence podkladů, aby se očistili. Dalším důvodem, proč vnitro téměř nikdy nevyhrálo, je také skutečnost, že když se důkazy začaly obracet proti žalobci, tak žalobu stáhl.

LN: Skupina lidí registrovaných neprávem nicméně existuje. Jak se do seznamu dostali?

Občas se skutečně stávalo, že operativci StB zapisovali některá jména jen proto, aby u nadřízených vykázali nějaké výsledky. Zas tak často se to ale nedělo, neboť i StB měla své kontrolní mechanismy. Zdaleka ne všichni byli černé duše. To by celý ten mechanismus nemohl fungovat tak, jak fungoval. Je také spousta lidí, které StB kontaktovala, ale oni se pak ze spolupráce různě vytáčeli, nebo na schůzkách řídícímu orgánu nikdy nic neřekli. V seznamu už ale zůstali.

LN: Je to i případ Bohdalové...

K tomu případu se nemohu vyjadřovat, neboť ho neznám. Osobně jsem však přesvědčen, že to je zřejmě jeden z těch nešťastných případů a potěšilo by mě, kdyby paní Bohdalová vyhrála.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)