Březen 2004

Nebát se, nekrást a ...

Daniel Raus

Můj kamarád byl vykraden (podruhé). Nachomýtl jsem se k tomu v okamžiku, kdy přijela policejní auta a sympatický člověk v uniformě sepisoval v dešti základní fakta. Jako třikrát vykradený se považuji za osobu věci znalou, a tak jsem se s ním zasvěceně pustil do rozhovoru na téma kriminalita. Sympaťák v uniformě si mezi kapkami deště postěžoval na zhoršující se poměry a dodal: "Pane, my už k tomu nestačíme ani jezdit."

Ukradené věci v tom čase zřejmě už nezadržitelně putovaly do mechanismu zahrnujícího překupníky, zastavárny, bazary, a nakonec i spokojené (a často nic netušící) zákazníky. Celý byznys samozřejmě ani zdaleka neudržuje v chodu jenom výkonný článek nenechavců. Je to jev, který by se dal nazvat jako "koloběh zboží v české společnosti".

Vykradený člověk si tak možná v nějakém začouzeném krámku koupí za malý peníz věci, podobající se jeho bývalému majetku. Je to satisfakce? Nikoliv, zhoubný mechanismus ho pouze dvojnásobně chytil do svých chapadel. Nejhorší přitom není to, že nemáte video, které jste ještě včera měli. Nejhorší je pocit, že vám někdo brutálně pronikl do soukromí a šlapal ve vaší duši.

Kriminalita se stává nepříjemnou součástí našeho života a občas je slyšet úvahy typu: za bolševika se takové věci neděly. Platí ale, že dá-li se lidem svoboda, musí se dát všem, a ne každý ji využívá ke vznešeným cílům. Jak praví bible - kniha knih - slunce svítí na dobré i na zlé. Je pořád lepší, aby svítilo, než aby ho nějaký bolševismus nebo jiný "ismus" zase zhasl.

S hodnotami ale, zdá se, není něco v úplném pořádku, i když si vždycky můžeme říci, že by mohlo být ještě hůř. Kdesi v Africe je prý například kmen, kde vinu za odcizení věci nese její bývalý vlastník. Ukradnou vám třeba oštěp, a když začnete láteřit, dozvíte se, že oštěp byl samozřejmě odnesen, když jste si ho nehlídal je to přirozené jako ono slunce na obloze. V tomto smyslu buďme rádi, že se praotec Čech zastavil pod Řípem.

I pod Řípem by se ale s hodnotami mělo cosi dělat. Bude to trochu v zákonech, trochu v osvětě, trochu v trpělivosti. Hlavní a skutečná změna nastává přitom vždy v mysli jednotlivce, slunce za nic nemůže. S nekalým koloběhem zboží v zemích Koruny české se něco pozitivního stane, až když si boj proti němu dá rozhodující většina lidí do svého kréda, i když to možná bude znamenat nákupy za trochu vyšší cenu. Tatíček Masaryk znal dobře své rodáky, když říkal to svoje "nebát se a nekrást". Dnes bychom v zemi pod Řípem mohli jeho rčení skromně inovovat: nebát se, nekrást a nekupovat kradené zboží.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)