Březen 2004

Na Mars s americkým vízem.

Josef Greš

První evropská sonda selhala, zato Spojeným státům s úspěchy roste chuť

Jaká otázka zní v těchto dnech v německém Darmstadtu nejčastěji? Dost možná to bude tato: „Kde je Beagle 2?“ Zaměstnanci tamního kosmického řídícího střediska marně pátrají po osudu této první evropské sondy na Mars. Zda se rozbila na padrť, uvízla v kráteru nebo nerozvinula solární panely a tím pádem nefunguje, není v tuto chvíli s jistotou schopen říci nikdo.

Zatímco Evropané zaraženě mlčí, americké kosmické agentuře NASA se podařilo usadit na rudou planetu robotické vozítko Spirit, takže mohla okouzlit svět novými záběry marsovské krajiny. A to ještě má v příštích dnech podle amerických médií prezident Bush oznámit velkorysý program – návrat lidských posádek na Měsíc a přistání lidí na Marsu. Mohou tady Evropané vůbec konkurovat? Na neúspěch výsadkového modulu Beagle 2 se sluší dívat s chladnou hlavou. Evropané se podobají sportovnímu týmu, který se probojoval do finále a tam těsně podlehl. Není to tak drtivý neúspěch, jak by se zdálo – v historii výzkumu Marsu už se staly horší, dražší a podstatnější prohry.

Jeden z řady krachů

Za prvé, trochu stranou pozornosti zůstal fakt, že družice Mars Express, která Beagle 2 nesla, podle plánu zakotvila na orbitu a začíná plnit výzkumné úkoly. Zkoumá složení minerálů na povrchu planety, vyhledává stopy vody až do hloubky tři tisíce metrů pod zemí. Speciální kamera postupně nasnímá celý povrch s dvoumetrovou rozlišovací schopností (kamera tři roky staré americké sondy Mars Odyssey dnes odesílá snímky devětkrát méně podrobné). Samotný Beagle 2 nespolkl ani čtvrtinu z necelých 400 milionů eur, které Evropané zaplatili za tuto výpravu.

Za druhé, fatální selhání postihlo plné dvě třetiny všech výprav k rudé planetě. Sovětskému svazu za celou jeho éru nevyšel ani jeden z patnácti pokusů. Naposledy přišli o naději v polovině prosince Japonci, když museli svůj automat Nozomi kvůli četným poruchám úplně odklonit z plánované dráhy, aby zabránili jeho totálnímu zničení. V roce 1999 přišla americká NASA o zbrusu nový Mars Climate Orbiter jen proto, že jeden z jeho výrobců používal při programování místo metrických měr omylem míry anglické – a robot za bezmála 300 milionů dolarů shořel v atmosféře rudé planety. Ještě citelněji Američany před jedenácti lety postihla dosud nevysvětlená ztráta sondy Mars Observer, do níž investovali miliardu dolarů. Pokud Evropská kosmická agentura (ESA) v tomto kontextu připomíná úspěšnou část své první mise, není to jen snaha zamést pod koberec krach.

Úspory na špatném místě

První nezdar Evropany neodradil, naopak ohlásili nové cíle v kosmickém programu. To je samo o sobě sympatické. Za tři roky by v rámci projektu NetLander měla na různých místech Marsu měkce přistát hned čtyři pouzdra podobná Beaglu 2 a v roce 2009 by následovala expedice ExoMars vybavená pohyblivým vozítkem ještě výkonnějším než dnešní americký Spirit. Pokud půjde vše hladce, odstartuje navíc v listopadu 2005 sonda Venus Express na cestu k Venuši a o dalších šest let později i k Merkuru.

Neúspěchy jsou dobré k tomu, aby se z nich člověk poučil: pokud tedy Evropané nechtějí utrpět další blamáž, měli by vzít na vědomí historickou zkušenost, že žádná agentura není tak bohatá, aby si mohla dovolit levné kosmické sondy. Ano, krach Beaglu 2 tolik finančně nebolel. Na druhé straně ovšem časopis New Scientist upozorňuje, že jednou z příčin neúspěchu mohly být právě nízké náklady. Suma 400 milionů eur představuje zhruba polovinu rozpočtu, s nímž připravovaly svou misi Spojené státy. Podle expertů citovaných v New Scientist dost dobře nelze za tak nízkou cenu pořídit dokonale spolehlivou technologii. Se šetřením na nepravém místě má ostatně svou zkušenost i americká NASA – v jeho nepřímém důsledku uhořeli v kabině prvního Apolla na startovací rampě tři astronauti.

Investice do kosmického průzkumu přitom není nutno a priori považovat za „peníze vystřelené do vesmíru“. Vývojový program s sebou přináší řadu dílčích vynálezů. Za čtvrt bilionu dolarů, jež Spojené státy napumpovaly do svého lunárního programu, nedostali Američané jen fotografie z procházek po Měsíci, ale i tak praktické věci jako nové diagnostické metody v medicíně nebo třeba CD přehrávače. Pokud tedy po prvních zkušenostech se sondou Mars Express bude Evropská kosmická agentura žádat přiměřeně velkorysé investice, není snad důvod stavět se proti.

První lidé na Marsu

Snad nikdy za posledních dvacet let k sobě kosmický průzkum nepřilákal tolik soustředěné pozornosti jako v uplynulých dvanácti měsících. Širokou debatu o jeho stavu a účelnosti odstartovala únorová tragédie raketoplánu Columbia, v říjnu ji přiživil první čínský kosmonaut a do třetice se na titulní stránky vrátila teď, díky fotografiím z Marsu. Už v tomto týdnu údajně hodlá George Bush v rámci svého předvolebního tažení učinit podobný krok jako John Fitzgerald Kennedy na počátku šedesátých let a ohlásit návrat Američanů na Měsíc i jejich cestu na rudou planetu. Dříve než někdy kolem roku 2025 však zřejmě lidé na Marsu nepřistanou. Jak poněkud kousavě v této souvislosti poznamenává britský list Financial Times, může se snadno stát, že až poletí na Mars Evropané, budou muset překonat jednu potíž navíc: není vyloučeno, že by tam mohli potřebovat americká víza.

(RESPEKT)