Březen 2004

Skryté zprávy v bibli

Theo Formánek

Jednou z největších záhad všech časů se zdá být fenomén, o jehož existenci věděli staří židovští kabalisté a učenci, ale i někteří křesťanští mystikové, a jehož výzkum se v posledních letech dramaticky zintenzivňuje použitím nejmodernější počítačové techniky a statistických výpočtů. Jde o výskyt zpráv, které se týkají minulých, současných i budoucích (!) událostí, včetně existence osob žijících v různých dobách a na různých místech naší planety. Tyto zprávy jsou „zakódovány“ v židovské tóře, tedy v původním starohebrejském textu pěti knih Mojžíšových. Podle své víry opisují Židé svoji tóru na kožené svitky z příkazu samotného Hospodina s absolutní přesností, generace po generaci, beze změny jediného písmenka. Má to hluboký důvod – stabilitu zakódované informace. Kabalisté intuitivně věří, že ztráta i jediného písmenka by mohla způsobit konec světa.

Vše, co bylo, je a bude

Výskyt zmíněného jevu lze s exaktní matematickou objektivitou prokázat pouze v originální tóře, nikoli v jejích překladech do jiných jazyků či v nebiblických hebrejských textech srovnatelného objemu. Princip tohoto výskytu spočívá na jednoduchém, ale na stabilitě textu závislém „algoritmu“: Od libovolného písmene textu skočíme o libovolný počet písmen, a od nového místa opět o – ale tentokrát stejný – počet písmen, a to celkem tolikrát, kolik písmen má slovo, které jsme se předem rozhodli najít. Nenajdeme-li je, měníme kombinaci počátku hledání, skoku a směru (v textu dopředu či dozadu). Je velmi pravděpodobné, že v celé tóře (má přes tři sta tisíc písmen) dané slovo najdeme – dokonce nejednou.

Fascinující to začne být, budeme-li hledat shluky slov významově se vázajících k sobě; třeba „kladivo“ a „kovadlina“ nebo „William“, „Shakespeare“ a „Hamlet“ nebo „Hitler“ a „holocaust“. Slova se začnou objevovat – a navíc v textu vytvářejí chomáče s minimálními vzájemnými vzdálenostmi. Existují zcela neotřesitelné, rigorózní matematické (statistické) testy a kritéria, vypovídající o míře pravděpodobnosti, zda je výskyt takovýchto vázaných ELS (Equidistant Letter Sequences – sekvencí písmen se stejnou vzájemnou vzdáleností) spíše náhodný, nebo zda spíše byly tyto ELS do textu jeho autorem záměrně vloženy! Je-li tomu však tak, že takové ELS byly do textu starého přes tři tisíce let vloženy jeho autorem (podle židovské i křesťanské tradice samotným biblickým Hospodinem, který měl text písmeno po písmenu diktovat Mojžíšovi na sinajské poušti), a lze-li v textu najít ELS zmiňující například Hitlera a holocaust či útok na newyorská Dvojčata 11. září 2001 nebo – velmi spektakulárně – v roce 1994 dešifrovanou zprávu o atentátu na Jicchaka Rabina (zavražděn 1995), včetně místa, času a (teprve po vraždě známého a v těsném sousedství s Rabinovým ELS nalezeného) jména vraha, a tisíce dalších zmínek o nejrůznějších osobách a událostech v historii lidstva, pak musí mít staří kabalisté pravdu: Vše, co bylo, je a bude, je napsáno mezi prvním a posledním písmenem tóry! Jde jen o to rozlomit onu Apokalypsou zmiňovanou poslední pečeť. Zdá se, že touto pečetí je prakticky nekonečné množství možných kombinací začátku, délky kroku, směru a počtu kroků a vhodně formulovaný sled písmen. Matematika a počítač rozlomí onu pečeť snadněji, než mohli učinit staří kabalisté a mystici, kteří tomuto úmornému hledání obětovali celá desetiletí ze svých životů.

Je-li však v tóře zakódováno vše, co bylo, je a bude, znamená to, že je skutečně možné „předpovídat“ budoucnost? Jen s velkými obtížemi. Fenomén ELS má totiž jednu vlastnost – jakýsi „tautologický háček“ –, na níž troskotá naše úsilí: Abychom z kódu mohli předpovídat budoucnost, museli bychom ji znát! Aby někdo v sedmnáctém století mohl „předpovědět“ třeba Hitlera či vraždu premiéra Rabina ve století dvacátém, musel by nejprve najít příslušnou ELS, to znamená, že by musel znát příslušné jméno či údaj a najít příslušný sled písmen. To by se pak ale dostal na roveň autora biblických kódů, tedy samotného Boha! Spíše se však zdá, že náš lidský species je spolehlivě uvězněn ve své minulosti a přítomnosti. A pokud se přece jen rozhodne předpovídat budoucnost (kdy nastane „konec světa“, kdy vypukne válka), je přesnost takových „předpovědí“ daleko menší než mnohdy dost účelové interpretace známých „quatraines“ věštce Nostradama.

Trochu historie

Od antiky, intenzivněji od raného středověku a velmi intenzivně v posledních relativně málo letech se hledáním ELS zabývá nespočet mystiků, rabínů, matematiků, statistiků i amatérů. Pro našeho čtenáře je zajímavá skutečnost, že otcem novodobého výzkumu byl nitranský rabín Weissmandel, historikům druhé světové války známý svou snahou (posléze neúspěšnou) zachránit slovenské Židy před holocaustem uplácením nacistických pohlavárů. Jeho rodina zahynula, on sám se zachránil útěkem z transportu – a tím také zachránil výsledky svého výzkumu tóry. Dál pak ve svých výzkumech pokračoval až do své smrti v USA v roce 1957. Na výsledky jeho „ruční“ práce navázal počátkem devadesátých let minulého století exaktní výzkum s pomocí moderních statistických metod. Ostatně rozvoj moderní statistiky a počítačové techniky byly přímým důsledkem snah o rozluštění stále důmyslnějších kódů (např. německého šifrovacího stroje Enigma). I když způsob vložení ELS do jakéhokoli textu není v pravém slova smyslu „kódem“ a obtížnost nespočívá v algoritmu, nýbrž v téměř nekonečném množství kombinací, faktem nicméně zůstává, že právě statistické ověření nenáhodnosti výskytu relevantních ELS můžeme pokládat za skutečnou informaci!

Senzační průlom

V roce 1994 fyzik Doron Witztum, světově proslulý matematik Eliahu Rips a počítačový „zázračný mozek“ Yoav Rosenberg ohromili vědecký svět zveřejněním výsledků tvrdého testu, kterému podrobili výskyt fenoménu ELS v bibli. Zprávu publikovali v nejvýznamnějším světovém časopise Statistical Science, který neuveřejní žádnou hypotézu, kde míra nahodilosti zkoumaného jevu nevykazuje dostatečně nízkou hodnotu. (Absolutní nenáhodnost je charakterizována číslem nula, absolutní náhodnost pak číslem 1. Časopis onu míru pro autory mnohokráte snížil – z obvykle požadované 1:20 na 1:1000. Je třeba vědět, že většina vědeckých časopisů publikuje hypotézy s úrovní nejvíce 1:20, v medicíně se v rozhodování o otázce života a smrti očekává 1:50.) Před uveřejněním byly jak metoda testu, tak výsledky podrobeny několikaleté analýze. Test spočíval ve výpočtu míry pravděpodobnosti výskytu třiceti čtyř jmen historicky doložených židovských mudrců spolu s jejich roky narození či úmrtí. Výsledek byl ohromující: úroveň statistické významnosti současného výskytu správně spárovaných dvojic ELS jméno-letopočet v knize Genesis byla menší než neuvěřitelných 1:62500. Tedy pravděpodobnost, že jde o náhodný jev, je menší než 1/62500 = 0,000016. To znamená: prakticky žádná.

Od té doby byly provedeny seriózními a nezávislými (a nejen „židovskými“) vědeckými týmy přívrženců, ale i odpůrců „skrytých zpráv v bibli“ další, ještě tvrdší testy – a výsledky byly stále zřetelnější. „Biblický kód“ je s pravděpodobností hraničící s jistotou artefaktem – „mimopřírodním“ dílem nějaké vyšší Inteligence. Pro tuto Inteligenci neexistuje limitace časem, tato Inteligence dokáže do příběhů o Adamovi a Evě, Ábelu a Kainovi, potopě, Abrahamovi a Izákovi ... zakódovat zprávy o válce v Zálivu v roce 1991 (izraelský Mossad se z tóry dozvěděl, kdy dopadne první Saddámova raketa na Tel Aviv!), vraždě politika v Tel Avivu roku 1995, Einsteinově teorii relativity z roku 1905, objevu penicilinu ve čtyřicátých letech, rentgenových paprsků v 19. století, útoku na newyorská Dvojčata roku 2001, válce v Iráku roku 2003 ... a vůbec ono kabalistické „vše, co bylo, je a bude“.

Kauzalita a determinismus jsou omylem

Ukazuje se, že Bůh – je-li onou Inteligencí Bůh, jak mnozí dříve ateističtí či agnostičtí jedinci po „srážce“ svého intelektu s fenoménem ELS uvěřili – sice „ví“, co bude, ale zřejmě to neovlivňuje. Dějiny netvoří ona Inteligence, nýbrž lidé, nadaní svobodnou vůlí. Důkaz – nazveme-li to tak – podal bývalý premiér Izraele Benjamin Netanjahu, kterého izraelští vědci varovali (stejně jako fatalistického Rabina o rok dříve!), že má být zabit při plánované návštěvě Amánu v roce 1996. Netanjahu do Amánu nejel – a žije. Co teď? Má ona inteligentní bytost pravdu, nebo nemá?

Fascinující jsou v tomto směru nálezy ELS hovořících o Armageddonu – poslední bitvě lidstva. Má vzejít z „Harm el Megido“, pahorků nad starověkým městem Megido (nedaleko Jeruzaléma), prý budoucí kolébky Antikrista. Jeden z údajů mluvil o roce 2000 – a ještě pořád nic! Fascinující je, že vědci nalezli v okolí těchto temných „proroctví“ i ELS, které volně přeloženy říkají cosi jako „zdaliž to chcete (vy, lidé) změnit?“

Úvahy o tom, zda je tedy budoucnost předurčena (a onou Inteligencí již zapsána), nebo ne, jsou pro lidský mozek s jeho racionalitou a zkušeností prostoročasu i kauzality vrcholem obtížnosti. Dostáváme se na ošemetné území pojmu „svobodná vůle“. Výzva „zdaliž to nechcete změnit?“ přece předpokládá, že „již napsanou“ budoucnost změnit můžeme! Prostým „svobodným“ rozhodnutím naší mysli. Existuje-li ovšem něco takového; vždyť náš mozek – hmota – podléhá zákonům hmoty, a tedy i Heisenbergovu principu neurčitosti – principiální nemožnosti přesného určení (a tím ovládání) každého momentálního stavu hmoty. Obrazně řečeno: „Lup“ v hlavě – nedáme si pozor, a atentátník se trefí. „Lup“ v hlavě – rozhodneme se jinak, a vyhneme se riziku, atentátník ostrouhá. Exotičtější je ovšem interpretace „mnohostí existujících vesmírů“. V jednom – tom „našem“ – Netanjahu přežil, v jiném ho zabili.

Ale dost ležérnosti. Fenomén biblického kódu je příliš fascinující a příliš významný. Možná že my, normální lidé, nemáme vůbec tušení, kam jeho výzkum již došel a kdo jeho výsledků – k dobrému či zlému – použije. A bude-li prokázán tak, že umlknou i poslední skeptici, a bude-li široce publikován a alespoň zčásti lidstvem pochopen, jak to změní naše vidění časoprostoru, chápání příčiny a následku a jak my s vědomím o jeho existenci změníme svět samotný? Vždyť nejedna z biblických ELS říká, že můžeme – jen chtít!

(Prostor)