Březen 2004

Bijte, ale nezabijte.

Adam Drda

Po rozsudku v Jeseníku mají Romové důvod utíkat

Když se nějaká skupina českých Romů rozhodne odejít ze země a požádat v cizině o azyl, objeví se automaticky v novinách generalizující úvahy o nečestné “ekonomické emigraci”. Zpravidla asi takto: Romové se sice u nás nemají zrovna skvěle, ale z velké části si za to mohou sami (nechtějí pracovat, žijí ze sociálních dávek, kradou, nechtějí se přizpůsobit atd.) a pokud odcházejí ze země, tak leda proto, aby si žili lépe – přičemž snaha odejít někam, kde se budu mít lépe, je v rovnostářském Česku tradičně považována za amorální. Minulý týden se zase jednou “úředně” potvrdilo, že tyto úvahy jsou účelové a alibistické: slouží většinové společnosti k tomu, aby se mohla sama sobě jevit v příznivém světle, aby ji neotravovaly výčitky svědomí.

Otevři, cikáne

Okresní soud v Jeseníku nechal v pondělí (12. ledna 2004, pozn. red. CS-magazínu) odejít tři rasistické útočníky s tříletými podmíněnými tresty. Případ byl v novinách mnohokrát popsán, tedy jen stručně: loni 28. října kolem čtvrté ráno se tři opilí mladíci – Petr Blajze, Martin Jaš a Martin Stiskala – rozhodli, že vyrazí “na cikány” (takto úmysl přímo popsal jeden z nich). Došli k bytu romských manželů Žigových, začali zvonit, kopat do dveří a křičet: “Policie, otevřete!” Manželé je pustili dovnitř. Těhotná Lydia Žigová dostala dlažební kostkou do hlavy a utrpěla zranění oka – čeká ji operace. Manžel Jan ji bránil, ale taky dostal svoje: hoši ho pořezali lahví s uraženým hrdlem v obličeji a na hrudníku. Proč to útočníci udělali, prý už dnes nevědí. Násilí se pokoušejí bagatelizovat, dodatečně popírají rasový motiv, údajně chtěli Romy “jenom vystrašit”.

Soudní verdikt se jeví jako nespravedlivý a nebezpečný z řady důvodů. Předně útočníci vtrhli lstí do bytu, šlo o hnusné a předem plánované přepadení v soukromí, kde se člověk cítí v absolutním bezpečí a kde je nejzranitelnější. I soudce Milan Kubíček prohlásil, že “útok byl zákeřný a připravený”. Ani o motivu nebylo v tomto případě pochyb. “Mladíci neměli v minulosti s poškozenými žádné konflikty, jediným motivem proto mohla být barva pleti,” říká soudce. Jak je tedy možné, že byl tak mírný, když zákon počítá v rasově motivovaných útocích s třemi až deseti lety natvrdo? Odůvodnění soudce Kubíčka není v české justici výjimečné: uzná sice obžalované vinnými (takže vlk se nažere), ale zároveň poukáže na to, že dosud nebyli trestáni a žili řádným občanským životem (koza zůstane celá) – takže mohou domů.

Podmínka bez lítosti

Je tedy třeba ptát se, jaký je vlastně smysl podmíněného trestu. Zjednodušeně řečeno má sloužit k tomu, aby stát nevyráběl zločince, aby například adolescenta, který pod vlivem party vykrade lékárnu, neposlal do kriminálu, kde z něj spoluvězni udělají profesionálního lupiče. Podmínka je jakýmsi projevem soudní citlivosti, pochopení individuálního lidského osudu, protože zločin z vášně, z momentálního pominutí smyslů nebo třeba kvůli dlouhodobému týrání může spáchat každý. Podmíněný trest umožňuje, aby takový člověk dostal šanci, protože je to mnohonásobně prospěšnější než mu zničit život “umístěním” do cely. Proč by ale měli odcházet s podmíněnými tresty ti, kdo spáchali promyšlený čin, který ohrožuje společnost jako celek? Rasistický útok se podobá teroristickému: obojí je násilí vycházející ze zvrhlé ideologie, zaměřené proti vybrané skupině naprosto nevinných lidí.

Podmíněný trest také předpokládá, že viník cítí lítost, že se přiznává a kaje. Právě to dává naději, že už svůj čin nezopakuje. V jesenickém případě to tak není, útočníci jen odkývali nevývratná fakta. A pokud jde o společenský dopad rozsudku – pouštět jen tak na svobodu rasisty znamená vyslat zprávu: když někoho kvůli barvě pleti ztlučete poprvé, máte velkou naději, že vám to projde – pokud nikoho nezabijete.

A žalobce je spokojen

Případ tří rasistů je deprimující i proto, že už s ním podle všeho nelze hnout: státní zástupce Ladislav Prouza je s verdiktem spokojen a nechce se odvolat, koneckonců podmíněné tresty sám navrhl. Proti trestu se nemohou odvolat ani poškození. Těžko říci, z čeho vzešla vzácná souhra mezi soudem a státním zástupcem, ale jelikož se popsané problémy často opakují, nabízí se dvojí pesimistické vysvětlení. Za prvé se česká justice příliš neliší od české veřejnosti, a tak její velká část nepovažuje zločin spáchaný na Romech za nic hrozného. Za druhé někteří státní zástupci a soudci nepostupují tak, aby nastolili spravedlnost, ale aby měli problém co nejdřív z krku.

Politici, kteří se do práce nezávislých soudů bez uzardění pletou, když jde o majetek a šlechtu, až na pár výjimek mlčí. Manželům Žigovým se jistě bude báječně žít s vědomím, že jejich trýznitelé mohou kdykoli poslat někoho z kamarádů, aby noční alkoholickou zábavu zopakoval. Pokud požádají v jiné zemi o azyl, nikdo se jim nebude moci divit.

(RESPEKT)

Poznámka redakce CS-magazínu:

Státní zastupitelství se proti rozsudkům odvolalo, jeden z odsouzených 18letý Martin Stiskala hned o týden později 20. ledna s dalším mladíkem uráželi rasistickými nadávkami cikány a vyhrožovali jim zabití. Policie je obvinila z výtržnictví, násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci a hanobení národa, rasy a přesvědčení. Stiskala se poté pokusil o sebevraždu, která se mu nezdařila.