Březen 2004

Výchova k (bez)vědomí

Josef Klíma

Pobíhala po chodbách soudu a vypadala naprosto bezradně. Klasická uštvaná manželka, která se soudí o dítě nebo je ve finále rozvodu a už nadobro ztratila orientaci. "Rozvody jsou v druhém patře, zkusil jsem jí pomoci. "Já se nerozvádím, odsekla mi vztekle a luštila s brýlemi zdviženými na čelo vývěsky u jednacích síní. "Hledám vůbec nějaký soud. Trestní. To mě zaujalo. Kdo asi tak může hledat v soudní budově stání namátkou? Třeba se pomátla a chce zavraždit soudce. Jakéhokoli. Nedivil bych se tomu po stání, které jsem právě absolvoval sám. A to jen jako novinář. Nikoli jako účastník. "Mám tu třídu středoškoláků, rozpovídala se, když zjistila, že už asi nic nenajde. "Šli jsme dnes místo vyučování k soudu. Výchova k právnímu vědomí. Vybrala jsem si proces, který je jim věkově blízko, mladý kluk, co loupil, dohodla jsem se se soudcem. Jenže... rozhodila bezradně rukama. "Nedostavil se, pokýval jsem hlavou. Znám to; z poloviny procesů, které jsem točil, nebylo nic. Obžalovaný nepřišel. "Ale dostavil. On se nedostavoval už předtím, ale policajti mu přece jen obsílku doručili. "Tak nepřišli svědci. Taky to znám; z poloviny té poloviny zmařili stání právě oni. "Ti přestali chodit předtím, když nechodil on. Teď přišli. "Tak se nedostavil advokát? Nebo žádal ten kluk jeho změnu? Je to takový trik; když už musíte k soudu, domluvíte se s advokátem. Pár měsíců zase uteče. Mezitím třeba soudce odejde jinam, musí se všechno opakovat, zjistí se, že babička dalšího soudce měla poměr s dědečkem poškozeného, začne boj o podjatost, další svědek umře, uteče, změní výpověď, ještě další přijde bez občanky a nemůže prokázat totožnost, na soudního znalce vyplave nějaké svinstvo a hledá se nový... To jen my amatéři si myslíme, že soud probíhá v soudní budově. Ve skutečnosti je jeho velkým a neohraničeným jednáním nemilosrdně plynoucí čas. "Ale ne, řekla otráveně a koukla na hodinky. "Všichni přišli, všechno mohlo běžet. Jen se sám soudce zeptal mladíka, kdy mu to předvolání doručili. A když zjistil, že včera, sám ho taky upozornil, že podle zákona má na přípravu aspoň pět dní. Jestli to chce odročit. "Tak máte šanci příště, řekl jsem. "Jakou šanci? Sám soudce se mi pak přiznal, že asi žádné příště zase už dlouho nebude, protože ten kluk zase uteče. A vazbu na něj uvalit nemůže. Když se teď dostavuje, ušklíbla se. "Jak já to těm mým studentům vysvětlím? povzdechla si. "Co byste jim vysvětlovala? řekl jsem. "Právě tu hodinu absolvovali.

(MFDNES)