Březen 2004

Raději víza než handlovní sprostotu

Petr Zavoral

Pánové Radim Turek, Karel Šplíchal a kolem nich se vytvořivší tlupa sociálnědemokratických poslanců si usmysleli, že vstoupí do dějin jako spasitelé, kteří Čechy zbavili potupné vízové povinnosti při cestování do USA. K uskutečnění svého záměru si vybrali sněmovní hlasování, zda vyslat, či nevyslat do Afghánistánu naši historicky první bojovou jednotku, která se po boku Američanů účastní operací proti silám teroru. Jako správní vyděrači uplatnili v Česku velmi oblíbený princip koňského handlu: když washingtonským bratřím pomůžeme s Al Kajdou, chceme za to cestovat za Atlantik na očkovací průkaz. V opačném případě si bin Ládina hoňte sami, nafoukanci! Poslanec Šplíchal to v tisku formuloval takto: Pokud nás Spojené státy berou jako spojence v akci Trvalá svoboda, tak by se k nám měly chovat jako ke spojencům. (...) Jsme spojenec, prokázali jsme to několikrát v posledních letech a měsících, takže, proč bychom měli mít víza.

Nevím, kde zrovna byl pan Šplíchal v době, kdy Česko zaujímalo stanovisko např. k iráckému konfliktu, možná právě sondoval životní podmínky na Marsu. Každopádně musel služebně prodlévat někde mimo naši planetu, protože jinak by se tím spojenectvím tolik neoháněl. Věděl by, že jediný zaznamenání hodný český představitel, který se bezvýhradně postavil za George Bushe, byl odstupující prezident Václav Havel, a že to také od mnohých socialistických »spojenců« pěkně schytal. Pouze díky jeho »nevhodné« iniciativě jsme se nakonec dostali na seznam amerických přátel.

A teď k tomu nejpodstatnějšímu, to jest k logice řečeného obchodu. Když už ne prostý lid, o jehož mínění se všelijací Turci a Šplíchalové údajně opírají, tedy aspoň poslanci by měli vědět, že americká opatrnost při přijímání cizinců nemá co dělat s nějakými politickými sympatiemi či antipatiemi, nýbrž že pramení ze zkušeností s rozličnými východními »turisty«. I kdyby americký prezident hned zítra padl kolem krku Václavu Klausovi, jenž už bezmála rok obchází zamčená vrata Bílého domu jako mlsný kocour, nic by to nemohlo změnit na vízové povinnosti pro české občany, dokud tito budou následkem skutků v USA vnímáni jako podezřelá divokovýchodní čeládka. Cesta k nekontrolovaným výletům za Atlantik vede jinudy: přes tvrdší postup našich úřadů proti organizovanému zločinu a přes omezení kontaktů se státy, které jsou domovem zla.

Bohužel, část vládní sociální demokracie, která populisticky usiluje o bezvízovou rovnost, nám prokazuje medvědí službu. Místo poctivého dobývání kýženého cíle nás vtahuje ještě hlouběji do banánového světa, a to právě tím, že exportuje českou nedostatečnost. Boj proti mezinárodnímu terorismu vnímá jako čistě americkou záležitost a odměnou za účast na něm požaduje turistické výhody, jichž si cení víc než bezpečnostních záruk pro všechno civilizované lidstvo. Co také čekat od politiků země, v níž každý pátý nevolník je komunista, a kteří tudíž přestávají rozlišovat mezi občanským zájmem a sprostotou... Jenže: není lepší povinné vízum než pověst sprostého vyděrače?

(Annonce)