Březen 2004

Česká špína

Marek Šálek

Jaro pomáhá zvýraznit tuzemský nevzhled. Igelity zavěšené na stromech, zákoutí posetá pneumatikami. Umolousaná města, zanedbaná krajina. Vajgly, papírky a PET-lahve na každém kroku. Máme na sebe přísný metr, anebo jsme opravdu bordeláři?

Zní to otřepaně, lacině, komunálně, staromilsky, ale je to tak. Do ráje na pohled má naše země daleko, stačí se podívat kolem sebe. Ulice a chodníky plné prachu a špíny, ulepené bufety a čekárny, křoví a příkopy vystlané odpadky všeho druhu, dvorky zavalené harampádím. Soudě podle nepořádku a zanedbanosti, musela by se Česká republika nacházet o tisíce kilometrů jižněji či východněji. Zvlášť předmájové Česko připomíná krajinu po bitvě: v čase mezi sněhem a kopřivami pokrývá některá území téměř souvislá vrstva odpadků. Kdyby mělo o vstupu do Evropské unie rozhodovat, jak vypadá kandidátská země po jarním tání, museli bychom požádat o mnohaletý odklad. Hromosvodem obecného pohoršení jsou radnice, policie, úklidové firmy, mládež a poměry vůbec. Po setmění však pravičák i komunista vyrážejí s vozíkem k černé skládce, hromádku po svém psovi uklidí málokdo, zamést chodník před vlastním prahem a nečekat na profesionály z technických služeb dokáže jen hrstka místních buditelů. Anebo je takové líčení přehnané?

Káhira nad Vltavou

Nad Prahou svítá a z vltavského údolí vzlíná monotónní hukot probouzejícího se velkoměsta. V okolí chatové kolonie mezi Lochkovem a Slivencem, deset kilometrů vzdušnou čarou od Václavského náměstí, však vládne překvapivý klid. Rozkvetlé zahrádky a louky plné pampelišek nasvědčují, že i kousek od metropole lze nalézt hezké místo k životu, odpočinku či výletu. Jenže aby člověk mohl jarní idylu řádně vychutnat, musel by si zacpat nos a zapomenout na pohled směrem k silnici, která předměstí spojuje s dálničním obchvatem. Úzkou asfaltku, vinoucí se mezi zarostlým sadem a obdělaným polem, lemují hromady volně ležících odpadků. Kdyby sem náhodného návštěvníka dopravili se zavázanýma očima, nerozeznal by na první pohled pražský venkov od periferie Káhiry, Bogoty, Lagosu či Bombaje. Tuny civilizačních výměšků tvoří tři metry vysokou a zhruba půl kilometru dlouhou hradbu, která se tenčí jen v místech, kde řidič náklaďáku nedokázal plynule navázat na předchozí shoz. Vy jmenovávat skladbu přírodního novotvaru snad ani nemá cenu. Při bližším ohledání je tu snad všechno, co potká člověka na cestě životem: od postelí a k amen až po papírové pleny a umělý chrup. Měkké ranní slunce divokou skládku zvolna rozehřívá na provozní teplotu, takže výpravu podél jejího břehu doprovází pestrá směsice zápachů a zvuků. Smrad rok neuklizené kuchyně střídá mrtvolný puch linoucí se z rozedraného zimníku, v útrobách smetiště se ozývá praskání rozesychajícího se nábytku a hryzání potkanů. Jakmile se zvedne vítr, odnáší lehčí materiály a trousí je na přilehlých pozemcích. Pole jsou však koncem dubna poměrně čistá, zemědělci už zaorali odpadky do země.

Čím si Slivenečtí a Lochkovští kalamitu vysloužili? V září loňského roku vznikla na dohled odtud takzvaná povodňová mezideponie, která rozsahem černou skládku dodnes řádově převyšuje. Oficiální, pražským magistrátem organizovaný svoz haraburdí od Vltavy zpočátku hlídal přičinlivý důchodce, přes zimu však amatérská ostraha i s narychlo stlučenou vrátnicí zmizela. Neohrazená hromada začala kynout pod ilegálními nájezdy přičinlivých občanů. Po čase pachatelům otrnulo ještě víc, přestali se namáhat zajíždět k deponii a začali vršit odpadky všude, kde "to na ně přišlo".

Mezi povodní a požárem

Pozůstatky povodně magistrát v dohledné době nechá dopravit do spalovny, k černé skládce opodál se však nehlásí. "Spočítali jsme, že jenom na kontejnerech bychom zaplatili přes milion korun," lamentuje referentka péče o prostředí Eva Aksmanová ze slivenecké radnice, když přijde řeč na místní ostudu. Roční rozpočet obce činí šest milionů korun. V posledních týdnech občas postávají u skládky policisté, při činu zatím chytili jednoho závozníka. Řízení o pokutě ještě neskončilo. U právnické osoby je horní hranice 200 tisíc korun, v ostatních případech 50 tisíc. Přítomnost uniforem má i neblahý efekt, hromady odpadků se teď u Slivence objevují na zcela nových místech. Řidič, který se jednou rozhodne shodit náklad do přírody, si nakonec stejně uleví. "Je to živel srovnatelný s povodní nebo požárem," říká Aksmanová. Sběr mikrotenových pytlíků ze záhonů, plotů a okapů je už půl roku každodenním rituálem i v Lochkově, který se o území poseté odpadky katastrálně dělí se Slivencem. "Před Vánoci jsem u skládky sedávala ve zhasnutém autě, abych si na ty grázly počíhala a opsala si značky jejich aut," líčí lochkovská místostarostka Eva Filipová. Když později nabízela espézetky policistům, vysvětlili jí, že by řidiče musela vyfotografovat se zvednutou korbou, ze které se sypou odpadky, aparátem s datovací stěnou. "Jenže to bych se bála, že skončím v příkopě, bez foťáku a s rozbitým obličejem," namítá Filipová.

Sám Lochkov je příkladně upravený. O zametání, vybírání košů a odvoz haraburdí se v režii radnice starají nezvedenci, kteří si veřejně prospěšnou prací odpykávají náhradní trest. Vedení obce kromě toho před měsícem vyzvalo obyvatele, aby si zametli před vlastním prahem. "Nemáme rozhlas po drátě, tak jsme zvonili a klepali u dveří," líčí Filipová. Většina z pěti set obyvatel poslechla a obecní multikára se šestkrát vrchovatě zaplnila. Radnice lidem rovněž pravidelně přistavuje na svoje náklady kontejnery, s úklidem pomáhají hasiči a fotbalisté. "Vyfasují křovinořez, osekávačku a náklaďáček. Za odměnu pak dostanou dotaci a vymalují si kabiny," přibližuje Filipová lochkovské zvyklosti. Výzvy k masovějším brigádám na úklid obce se v tuzemsku nesetkávají s valným ohlasem. V paměti milionů Čechů zůstávají ponižující vzpomínky na jarní sbírání odpadků, ke kterému je nemotivovala starost o zvelebení bydliště, ale strach z toho, aby kvůli případné absenci nepřišli o politické body. Evidenci účasti prováděl domovní důvěrník, seznamy se předkládaly na národní výbory. Kladné čárky a černé puntíky hrály nemalou roli při kádrování, zda je dotyčná rodina způsobilá k pracovnímu či studijnímu postupu. Poslední dobou však dobrovolnická tradice zaznamenává přece jen vzkříšení. Skauti, ochránci přírody a okrašlovací spolky vyrážejí poslední dubnovou neděli v rámci Dne Země sbírat odpadky hlavně podél potoků a řek.

Na trempu pahorkatinou

Plná protikladů je krajina na druhém břehu Vltavy směrem k Benešovu a Táboru. Golfové hřiště bez jediného papírku obklopují zarostlé louky, na nichž se povalují betonové panely a zrezavělé konstrukce. Na konci líbezné vesničky, která připomíná kulisy k natáčení pohádky, se rozpadá ruina opuštěného stavení. Vedle dřevoskladu s úhledně srovnanými prkny skáčou děti na potrhané sedačce, kterou vytáhly z vraku avie zaparkované u přilehlého kravína. Jeden hostinský si čekání na hosty krátí utíráním stolů a sbíráním nedopalků ze země, jeho kolega ze sousední vsi si staví na upatlaný stůl skleničku rumu a rozkládá křížovku. Podrobnější vhled do anatomie tuzemského nepořádku nabízí Kamenice, na české poměry bohatá obec s necelými třemi tisíci obyvateli a osmatřicetimilionovým rozpočtem. V devadesátých letech přirostla ke staré zástavbě nová čtvrť s haciendami, do kterých se nastěhovali bohatí, pestrou sociální směsku doplňují rekreanti z 1200 chat roztroušených v okolních lesích. Úvodní povzdech tajemnice místního úřadu Zdeňky Štichové míří k omladině, která ničí autobusové čekárny. "Pro lepší orientaci jsme vloni pojmenovali ulice, ale plánky jsou už zdemolované," hořekuje úřednice. Těžkou hlavu dělají kamenické radnici také Pražáci. "Kolem své chajdy to mají vypiglované, ale co se jim nehodí, mrsknou klidně do roští," netají se Štichová svým názorem. Třetina rekreantů si vystavěla příbytky na místě, kam se popeláři nedostanou, šetřílci zase odmítají "zbytečně" platit. "Za roční předplatné 380 korun jim odvezeme pět popelnic nebo sedm velkých pytlů odpadků. Když jim to nestačí, mohou si přikoupit známku nebo pytel navíc, kus za 45 korun," vysvětluje tajemnice pravidla. Chataři je však všemožně obcházejí a pod přívalem jejich odpadků v létě přetékají popelnice uprostřed obce. Úřad vloni vyšel svým přechodným obyvatelům vstříc a vyslal do osady multikáru. Pokus zbavit bývalé trempy běžného komunálního odpadu však skončil fiaskem. "Snažili se nacpat na korbu rozvrzané gauče, kusy střech, všechny nepotřebné krámy. Strhla se bitka, kdo dřív stihne vůz naplnit, a museli jsme tam poslat policii." Možnost, jak se postarat o odvoz zbytečností ve vlastní režii, přitom není komplikovaná. Stačí zavolat správci nedaleké skládky, který během několika hodin přistaví kontejner. Za takovou službu zájemce zaplatí od patnácti set do tří tisíc korun, podle objemu nádoby a složení odpadu, které předem nahlásí.

Důkaz, že Středočeská pahorkatina je plná kontrastů, podává místní železnice. Vypulírované nádraží v Čerčanech mají v péči tři ženy, které se střídají na směny v úschovně zavazadel a spěšnin. Je slunečné páteční poledne a z peronu by se dalo jíst. "Dvakrát denně zametáme, občas vytřeme namokro. N o a když vidíme nějaký čurbes, sebereme jej," dělí se o "zázračný" úklidový recept Jana Krulíková. Čistota přitom není v Čerčanech samozřejmostí. "Kdybyste to tady viděli po velikonočním víkendu! Pokaděné tepláky, na zemi nablito, střepy z flašek, rozbitá záchodová mísa," vyjmenovává Krulíková "kolaterální" škody pocházející z provozu nádražní restaurace.

Následuje zastávka v Poříčí nad Sázavou a srovnání s Čerčany vyznívá pro železničáře tragicky. Vytlučená okna, žádné dveře, posprejované zdi, všude lahve. Personál odsud kvůli úsporným opatřením Českých drah odešel už dávno. Mazači, kteří mají v popisu práce údržbu neobsazených stanic, na Poříčí rezignovali. "Přespávají tam čundráci a uklízet po nich nemá cenu. Za pár hodin by to tam vypadalo úplně stejně," hájí kolegy uklízečky z Čerčan.

Co je nepořádek?

Venkovským lidem se zdá definice nepořádku jasná. Jakmile se povaluje na zemi nějaký obal, kus umělé hmoty či jiná průmyslová zplodina, je zle. Odsudek míří rovněž k zapleveleným záhonkům, zanedbaným dvorkům, zarostlým loukám. K omšelým omítkám, rozpukaným zídkám, oprýskaným plotům. Více pozornosti všemi uvedenými směry bývá samozřejmě napřeno od vlastních dveří pryč a za humna: k sousedům, do měst, do ciziny. Nevoli generace zakotvené v první polovině dvacátého století stále ještě spolehlivě vyfasují nevyžehlená košile, díry na ponožkách, neoholená tvář. Naopak velkoryse přehlížené jsou díky archaickému zbožštění manuální práce "rozpracované" hromádky stavebního materiálu, jako je písek, cement či cihly. Chlapácká tolerance patří i cigaretovým nedopalkům a pivním zátkám odhozeným na zem. Přehledno, čisto a nablýskáno bez jakýchkoliv pochybností musí být uvnitř domova, o což by se měla postarat pilná a oddaná ženuška.

Důvody pro udržování pořádku jsou víceméně zřejmé, doba s nimi však přece jen trochu hýbe. Estetická, logistická (tj. abychom se ve svých věcech vyznali) a moralistní hlediska víceméně přetrvávají. Zato hygienická podmíněnost čistoty díky všemožným vakcínám a ústupu epidemií přece jen oslabuje. Ba co víc: dezinfekční úsilí západní civilizace paradoxně posiluje platnost pubertálního rčení "čistota půl zdraví, špína celé". Podlomené zdraví krále popu a sterilizačních opatření Michaela Jacksona budiž dostatečným mementem. Životní filozofii, podle které je nepořádek naopak výrazem kýženého chaosu postmoderního světa, si radostně osvojuje část velkoměstské mládeže. Podle jejího názoru je mix čistoty a "špíny" stejně důležitý a přirozený jako globální míchání ras, kultur, jazyků, uprchlíků a turistů. Vědomě, či dokonce násilně je oddělovat by bylo pošetilé a nebezpečné. Inspirace cestovatelskými zážitky je zřejmá. Kromě běžných suvenýrů si totiž mladá generace přiváží z toulek napříč světadíly vzpomínky na uvolněnější rytmus života, který po znormalizovaném dětství chutná dvojnásob. Pro příklad nemusíme do exotických končin. Pouliční nepořádek je typický třeba pro Paříž. Spořádaní měšťáci zde házejí všechno pod sebe, vedle popelnic se vrší zbytky z tržišť. Množství odpadků na bulvárech po celý den utěšeně vzrůstá a k půlnoci už je město nad Seinou ulepené a zasmrádlé. S novým dnem vyráží do ulic desetitisícová armáda metařů, aby Paříž zbavila nečistoty a vydrhla její tvář. Jako poslední vyjíždějí kropicí vozy, takže za rozbřesk u francouzská metropole voní.

Země nikoho

Jediné české velkoměsto zatím teprve hledá způsob, jak se s nepořádkem vypořádat. "Největší problém představují pozemky s nevyjasněnými majetkovými vztahy," informuje vedoucí odboru městské zeleně z pražského magistrátu Kateřina Vaculová a vysvětluje: "Parcelu, o kterou se vedou deset let restituční řízení, je zbytečné uklízet. I kdybychom se přetrhli, lidé ji okamžitě zaneřádí." Bezprizorně vyhlíží zejména městská půda v držení Pozemkového fondu ČR. Zemědělské plochy tohoto typu mívají nájemce, který se o jejich údržbu tak či onak stará, horší poměry panují okolo panelových domů na velkých sídlištích. Zoufale vypadá také okolí nemovitostí, s nimiž si jejich majitelé nevědí rady, protože na jejich opravu nemají peníze, případně si je pořídili s furiantským záměrem, pro který nenašli pochopení úřadů. Jako příklad mohou posloužit dvě památkové budovy v Kinského zahradě pod Petřínem. Jedna patří skladateli Karlu Svobodovi, o další se přetahují ruští spekulanti. "Můžeme jim uložit pokutu, ale vymahatelnost je komplikovaná. Vynutit si opravu či alespoň zabezpečení je také složité," krčí rameny Vaculová. Odboru městské zeleně přidělávají práci rovněž bezdomovci, kteří se ubytovali v chráněných územích na okraji Prahy. Největší devastaci zažívá příroda poblíž tramvajových smyček: stromy uřezané metr nad zemí, improvizovaná ohniště a záchody, tuny odpadků. Novou tradicí se stávají rovněž pikniky ukrajinských dělníků, kterým jsou vystaveny nejen pražské periferie, ale i území uprostřed města. Bývalé zahrádkářské kolonie na pomezí Břevnova a Strahova na dohled od Pražského hradu nejsou v tomto ohledu žádnou raritou. Radnice Prahy 6 odsud vyhnala zahrádkáře už před sedmi lety, ale úplně zbytečně. Pozemky určené k výstavbě "dobrých adres" zarůstají a pustnou. Torza provizorních přístřešků slouží k přespávání lidem v tísni, zahrady k pořádání bohatýrských pitek. Centrum města skýtá méně dramatické, ale o to všednější obrázky. V srdci Smíchova poblíž Anděla se za totality bezmyšlenkovitě bouralo, teď zde vyrůstají nová monstra z betonu a skla, kterými protékají davy. Přeplněné koše, lavičky polité pivem, země pokrytá špínou. Radnice Prahy 5 připomíná, že každé místo má konkrétního správce. O nádraží se musejí postarat České dráhy a Dopravní podnik, areál Nový Smíchov má v péči příslušná obchodní společnost. Strážníci mohou pokutovat člověka, který odhodil papír na chodník, příslušného správce pozemku nikoliv. Dopravní podnik radí, aby lidé, kterým nepořádek okolo smíchovského nádraží vadí, poslali na jeho adresu písemnou žádost. "Úklid za nás dělají smluvní firmy. Potřebujeme důkazy, že pracují nedostatečně. Zatím jsme nedostali jedinou podepsanou stížnost," nabádá mluvčí Michaela Kuchařová.

Pravidelně a důsledně

Kompetenční tance okolo poházených odpadků připomínají pohádku o slepičce a kohoutkovi. Firmy na likvidaci nepořádku se dušují, že odpadků a vandalismu přibývá, takže by měly dostávat od magistrátu víc peněz. Technické služby, které mají zajišťovat čištění komunikací, upozorňují, že důležitější než úklid jsou opravy vozovky. Strážníci si stěžují na řidiče bránící parkováním vozů odvozu popelnic, metaři vidí největší zlo v "pejskařích", protože se jim lejna lepí na košťata. "Základem pořádkové prevence je pravidelná péče," přibližuje svoji profesionální zkušenost Vaculová, která se už pětadvacet let stará o pražské parky a zahrady. "Zlomenou lavičku musíme opravit hned, aby někoho neinspirovala ke zničení dalších pěti," vysvětluje. Udržování pořádku v pražské zeleni stojí 1,80 koruny za metr čtvereční měsíčně. Městu patří v Praze celkem 2609 hektarů zeleně nepočítaje lesy. To znamená, že jen za běžný úklid pražských parků zaplatí pět milionů korun měsíčně.

Hlavním manažerem generálního úklidu Prahy, na který magistrát letos uvolnil pětapadesát milionů korun, je bývalý skaut a náruživý cyklista Pavel Polák. Dostal od vedení města za úkol popohánět a koordinovat práci technických služeb, policie, dopravních podniků a úklidových firem. "Údržnost uklizených míst nepřesahuje deset dní," vypozoroval Polák během své mise, která trvá od března do května. Odpadky mívá před očima i ve snech: "Vypadá to, jako kdyby si lidé řekli, že když je bordel v bankách, nezáleží už na pneumatice odkutálené do křoví." A co Polák navrhuje? Promyšlenější rozmísťování odpadkových košů. Důsledné postihování všech za nedodržování pořádkových vyhlášek (viz rámeček Na vajgly s paragrafy). Veřejné zostuzení souseda, kterého jsme spatřili při vyvážení harampádí na cizí pozemek. Policejní hlídky u černých skládek, které vykazují největší setrvačnost. Stížnosti na úklidové firmy, které neplní svoje povinnosti. Nejdůležitější doporučení si Polák nechává na závěr: "Soustředěný tlak na majitele pozemku, ať je to kdokoliv."

Splachovat, nežvýkat!

Po problémech s věčně zalepenými dveřmi v prostředcích hromadné dopravy vláda v Singapuru před lety zakázala na ostrově žvýkat. Zákon byl zmírněn letos v březnu na žádost Bílého domu, který povolením americké libůstky podmínil podpis smlouvy o volném obchodu; milovníci sladké gumy si ji na ostrově mohou koupit na lékařský předpis. Odpůrci žvýkání se obávají, že ulice města budou znečištěné minimálně jako pekingské náměstí Tchien-an-men. Tamní radnice v březnu investovala 120 tisíc dolarů do seškrábání lepkavého mementa nevychovaných žvýkalů. Na ostrově, kde za nespláchnutí na záchodě zaplatíte pokutu tři sta dolarů, se každoročně vyhlašuje soutěž o nejoblíbenější veřejnou toaletu Singapuru. Loňské klání vyhrály superzáchody za víc než půl milionu dolarů, které zpracovávají téma sedmi divů světa.

Odpadem a fekáliemi se můžete proslavit v Británii. Bristolská zoo přilákala návštěvníky interaktivní výstavou Dekompostování fekálií. Zaslouženého welšského metaře Briana Richardse zase královna Alžběta odměnila za jeho přínos společnosti titulem Čestný člen Britského impéria. Nedostatek veřejných záchodků a laxní přístup k odvozu odpadků trápí New York. Zápach, jehož intenzita se stupňuje v letních měsících, řeší obyvatelé používáním aromatických olejů. Místní obchodník se svěřil novinářům z BBC: "Když kolem mě v metru stojí smraďoši, vytáhnu lahvičku s olejem a uleví se mi."

Problém s úklidem mrtvol mají v Himaláji. Těla "neúspěšných" horolezců a vojáků padlých v bojích o Kašmír se v hlubokém mrazu nerozkládají a působí negativně na turisty. Hnilobu těl v teplotách pod bodem mrazu zajistí nový kmen bakterií, který izolovali lékaři z indické Paňdžábské univerzity. Sesuv odpadků v Zemi zaslíbené, jak se jmenuje jedna z mnoha manilských skládek, usmrtil před třemi roky na Filipínách 21 8 lidí. Přestože byli předtím chudí a bez domova, jejich pozůstalí požadovali po vládě dvacet milionů dolarů odškodného. Neúspěšně.

-kat-

Na vajgly s paragrafy

Vyhláška o čistotě na území hlavního města Prahy platí od roku 1980 a týká se výhradně veřejných prostranství a objektů. Zakazuje se jakékoliv znečišťování. Předpis zmiňuje ukládání stavebnin bez povolení, plivání, odhazování nedopalků a obalů, odkládání smetí, umísťování plakátů mimo vyhrazené plochy. Sypké materiály musejí být zajištěny tak, aby nemohly být unášeny větrem, vodou nebo jinak. Vlastník či správce nemovitosti je povinen zajistit, aby přilehlý chodník byl řádně a včas čištěn. Dále je povinen umístit a udržovat u vchodu na dobře viditelném místě oznámení s uvedením jména a adresy osoby odpovědné za čištění chodníku. Zastávky hromadné dopravy, stánky, kiosky, plovárny a obdobná zařízení musí jejich provozovatel opatřit dostatečným množstvím odpadkových košů a musí zabezpečovat jejich pravidelné vyprazdňování. Kdo zodpovídá za udržování čistoty veřejného prostranství, může čištění svěřit jinému, tím se však nezbavuje vlastní odpovědnosti. Dopravní podniky odpovídají za čistotu pozemních komunikací včetně jejich součástí, jako jsou kolejové pásy, nástupní ostrůvky, čekárny, konečné zastávky a rovněž za vyprazdňování košů. Pražská kanalizace odpovídá za čistotu vodních toků a jejich břehů (kromě Vltavy a Berounky, které jsou v péči Povodí Vltavy), vodních nádrží, okolí čistíren a vpustí.

(Týden)