Březen 2004

Nevinní se špinavýma rukama.

Jaroslav Spurný

Rozhodčí vzali úplatek před kamerou, ale fotbalový svaz stále neví, co je to ta korupce

Od té chvíle uplynulo už šest týdnů, ale každý ji má ještě v živé paměti: dva muži se skrytou kamerou nabídli v reportáži České televize úplatek třem fotbalovým rozhodčím za zfalšování zápasu a všichni peníze přijali. Jde o zásadní událost. Přestože zásah mířil do jedné z nejnižších fotbalových soutěží a úplatek představoval pětistovku, Českomoravský fotbalový svaz (ČMFS) odrážející už léta výtky za malou snahu bojovat s korupcí dostal konečně to hlavní: důkaz. Jak se k němu funkcionáři postavili? Mají z něj radost? Co se vlastně za tu dobu stalo?

Sto tisíc za rovinu

„Jsme panu Váňovi za jeho snahu bojovat proti korupci vděčni,“ říká šéf disciplinární komise ČMFS Alexander Károlyi o činu libického fotbalisty Radka Váni, který s kamerou usvědčil úplatné rozhodčí. „Jenže on zároveň urazil svaz, hráče a rozhodčí, když řekl, že šedesát procent zápasů ve výkonnostním fotbale je koupeno. Pokud nemá nejmenší důkazy, bude muset svá slova vysvětlit,“ dodává Károlyi. Jeho slova poměrně přesně ilustrují letitou pozici šéfů svazu: místo snahy o spolupráci s kritiky a o „váňovskou“ cestu k rozkrytí možného zločinu se snaží každou jen trochu otevřenou řeč v zárodku udusit řečmi o tom, že nejde nic dělat. Takže i když o korupci v českém fotbalu promluvilo za posledních deset let mnoho hráčů, rozhodčích, trenérů a funkcionářů, nikdo za ni nebyl potrestán. Naopak několik kritiků dostalo pokutu za „poškozování dobrého jména českého fotbalu“.

A nutno říci, že je proč to jméno chránit: fotbal představuje chloubu českého sportu. Každoročně se v něm protočí miliardy korun, kolem půl miliardy (zhruba šestina rozpočtu ministerstva kultury) dostanou kluby ze státní kasy. Přitom však stačí zadat na počítačových vyhledavačích společně dvě slova – „český fotbal“ a „korupce“ a vysypou se stovky aktuálních odkazů. „Ve zdejší kopané jsou úplatky běžnou věcí,“ říká například trenér prvoligových Teplic František Straka. A řada jeho kolegů – ať už na mikrofon či mimo něj – se vyznačuje podobnou rezignovanou otevřeností. Pokud je ovšem úplatkářství opravdu běžné, měl by být zájem je objasnit. Navíc v zemi, která se na žebříčku vnímání korupce propadla až na dvaapadesáté místo, za Keňu či Indii. V zemi, kde sportovní rozhodčí patří (podle loňského průzkumu STEM) mezi nejúplatnější skupinu lidí, spolu s ministerskými úředníky, policisty a celníky. Zatímco ovšem u zbývajících tří skupin už bylo prokázáno braní úplatků či manipulace s fakty, o kterých mohou rozhodovat, fotbal je z hlediska postihu korupčníků absolutně čistý. Nikdo z řady lidí, kteří za ta léta o fotbalové korupci promluvili, nedokázal nakonec přinést důkazy – a řada z nich své svědectví rovnou odvolala. Modelovým příkladem může být někdejší majitel prvoligového Benešova Miroslav Švarc: v roce 1995 prohlásil, že musel dávat sudím stotisícové úplatky, aby pískali aspoň „na rovinu“. Případ začala šetřit policie, Švarc ale odmítl vypovídat. Mimochodem v tu dobu už byl stíhán za stamilionové daňové úniky, později vzat do vazby a nyní jej čeká soud. Za posledních devět let vyšetřovala policie skoro dvacítku podezření na fotbalovou korupci, všechny případy však pro nedostatek důkazů odložila.

Na shledanou v hospodě

„Korupce ve fotbale je na celém světě. Ale chyťme někoho a potrestejme ho,“ říká bývalý reprezentant a nyní trenér japonského týmu z Kobe Ivan Hašek. Proč se to v Česku nikdy nepodařilo? Proč ti, kteří o úplatcích hovoří, často své informace nakonec popřou? Ani to není snadné vypátrat. Krčení rameny, vyhýbavé odpovědi – to je to nejčastější, co při rozhovoru s hráči, trenéry či funkcionáři člověka čeká po vyřčení slova korupce. Všechna podezření jsou většinou bagatelizována, včetně naprosto jasného případu Radka Váni. „To byla třetí třída, to nemůžete srovnávat s vrcholovým profesionálním fotbalem,“ odpovídá například Július Bielik, někdejší reprezentant a nyní fotbalový agent. „Korupce je celospolečenský problém, a pokud vím, je zatím boj proti ní marný. Tak proč by měl být úspěšný ve fotbale?“ ptá se řečnicky slavný fotbalista Pavel Kuka. „Korupce?“ říká bývalý komunistický funkcionář, současný šéf Sparty a pravděpodobně budoucí předseda fotbalového svazu Vlastimil Košťál. „To jsou jen hospodské řeči a nepodložená tvrzení.“

Ne každý je o tom přesvědčen. „Korupce tu je a velká. A začíná už nahoře, mezi šéfy. Jenže svaz, to je stojatá voda. Už léta ho ovládá úzká skupina lidí. Ti nechtějí nic vidět, protože když se bude prošetřovat důsledně, může dojít i na ně,“ říká bývalý prvoligový fotbalový rozhodčí Karel Hycl. Přinejmenším ve zmínce o „stojaté vodě“ má pravdu. Skoro celá devadesátá léta šéfoval ČMFS František Chvalovský, muž obžalovaný dnes z dvoumiliardového podvodu a známý tím, že jeho nezletilá dcera vlastní vilu v hodnotě dvacet milionů korun. Dnes svaz vede jiný dlouholetý funkcionář a Chvalovského blízký spolupracovník Jan Obst. Zmíněný Alexander Károlyi pracuje v disciplinární komisi už dvacet pět let, patnáct let jí šéfuje.

K nevábnému obrazu české kopané přispěli často i majitelé klubů, jejichž výčet svého času připomínal policejní vývěsku. O Švarcovi a Chvalovském byla řeč. Pro podezření z půlmiliardového podvodu je stíhán i majitel druhdy prvoligových Drnovic Jan Gottvald. Někdejší majitel Sparty Petr Mach seděl za daňový podvod, bývalý majitel Viktorie Žižkov Vratislav Čekan byl stíhán zase za podfuk při privatizaci. Další majitel Sparty, Slovák Alexander Rezeš, byl ve své vlasti stíhán za tunelování košických železáren, bývalý majitel Brna Lubomír Hrstka za nesplácení dvoumiliardového dluhu. A dalo by se pokračovat.

Radek Váňa, iniciátor posledních debat o korupci v českém fotbale, vypovídal o úplatcích pro rozhodčí před Vánocemi před okresní disciplinární komisí v Nymburku. Vypovídali i tři rozhodčí. Přes usvědčující záběr kamery dva z nich převzetí úplatku popřeli – jde prý jen o nastrojenou a pomstychtivou snahu o jejich likvidaci. Další jednání komise odložila na půli února: její členové si prý chtějí znovu prostudovat televizní záznam Váňovy akce.

(Respekt)