Březen 2004

Ustláno na revolučních růžích.

George Partskhaladze

36letý právník, přezdívaný Miša, se stal novým prezidentem Gruzie

Demokratické volby, v nichž někdo získá až 90 % odevzdaných hlasů, vypadají dost podezřele. Jenže pokud proběhnou nedlouho po revoluci, nemusí podobný výsledek překvapit. Po listopadové „revoluci růží“ v Gruzii, která vedla k pádu režimu Eduarda Ševardnadzeho, se předminulý týden v zemi konaly prezidentské volby. 36letý Michail Saakašvili zvítězil právě takhle drtivou převahou.

Rozhněvaný mladý muž

Saakašvili se narodil roku 1967 v Tbilisi. Vychovala ho matka, proslulá profesorka turkologie. Po ukončení Fakulty mezinárodních vztahů Kyjevské univerzity studoval v Institutu lidských práv ve Štrasburku a následně na americké Kolumbijské univerzitě. V New Yorku poté pracoval v advokátní kanceláři. V roce 1995 si jej povšiml předseda gruzínského parlamentu Zurab Žvanija a nabídl mu návrat do Tbilisi a práci ve vládnoucí straně Svaz občanů, což bylo hnutí na podporu prezidenta Ševardnadzeho bez ucelené koncepce. Tvořilo jej několik frakcí, z nichž nejsilnější byli „zubři“ sovětského ražení, které znal Ševardnadze ještě ze starých dob, a „mladí demokraté“, z nichž mnozí získali vzdělání na Západě.

Tření mezi nimi nabíralo na obrátkách, a protože Saakašvili a jeho lidé začali veteránům z prezidentova okruhu dost vadit, rozhodli se, že mladého navrátilce, který brojil proti korupci, vykáží do bezpečné vzdálenosti. Byl jmenován ministrem spravedlnosti. Jenže místo toho, aby přistoupil na pravidla hry, začal mladý muž předvádět takové kousky, že mnozí staří soudruzi se chytali za hlavu. Saakašvili provedl čistku zkorumpovaného ministerstva, se skupinou novinářů objížděl věznice, spolu s vězni jedl jejich břečky a na Západě sehnal granty na výstavbu nových kárných zařízení.

Pro vládu však bylo nejhorší to, že v boji proti korupci pokračoval nejen ve svém ministerstvu. Celá země se dívala na záběry ze zasedání vlády, kam se Saakašvili dostavil se seznamem zkorumpovaných ministrů, jmenovitě o nich mluvil a následně ukazoval fotografie rozestavěných luxusních vil. Po tomto skandálu se vztahy ministra s mocí nadobro zhoršily a v roce 2001 odstoupil. To hlavní ale udělal: upoutal na sebe pozornost. Následně byl zvolen do zastupitelstva hlavního města a stal se jeho předsedou. Právě tehdy se odehrálo něco, čeho si všiml málokdo – hned první den v nové funkci ho navštívili představitelé klíčových západních velvyslanectví a vyjádřili mu tak podporu. Pro toho, kdo pozorně sledoval vývoj událostí, to byl signál: Západ sází na Saakašviliho.

Opravíme střechy

Miša, jak mu říkají jeho příznivci, se stal opět hvězdou gruzínských médií: ustavičně se vydával na prohlídky města a jeho zchátralých budov, mluvil o opravách střech. S oblibou pózoval fotografům. Mnohým se nezamlouval kvůli svojí impulsivnosti a zjevným rysům populisty. Ukázalo se ale, že jeho kroky jsou promyšlenější, než by se při pohledu na téměř holobrádka s hlasem nezřídka přeskakujícím do fistule mohlo zdát. Země, vyčerpaná cynismem ševardnadzovského ražení, v něm spatřovala postavu personifikující naději na změnu. Co se brzy potom odehrálo, je známé. Výsledky voleb z loňského listopadu byly zfalšované. Právě tehdy byl talent mladého tribuna žádaný jako nikdy předtím. Jiní vůdcové, chytrý, ale nepříliš charismatický Žvanija a křehká Nino Burdžanadzeová, byli s to vyvést do ulic tisíce demonstrantů. Miša jich přilákal stovky tisíc.

Dnes se zdá, že jako poslední to došlo Moskvě – totiž že v Gruzii se moc „svalí“ na 36tiletého opozičníka. Vztahy Kremlu se Ševardnadzem byly špatné, ovšem nástup prozápadní opozice v klíčové zemi Jižního Kavkazu se Moskvě asi zamlouval ještě méně. Do chodu byly uvedeny dosti laciné, byť účinné mechanismy. Vzhledem k tomu, že mnohá západní média už ze zvyku přebírají zprávy o dění v bývalých sovětských republikách z ruských zdrojů, objevila se po celém světě informace o tom, že Saakašvili je ultranacionalista. Jde o absurdní nálepku, neboť za celou dobu jeho činnosti není známo ani jedno nekorektní vyjádření ohledně národnostních otázek. Naopak mnozí z Ševardnadzeho tábora se neštítili urážet národnostní původ některých ze Saakašviliho poradců.

Triumvirát zatím drží pohromadě

Nová první dáma země, Sandra Roulofsová, se se svým nastávajícím seznámila ještě ve Štrasburku. Gruzie půvabnou Holanďanku přijala a oblíbila si ji. Saakašviliho žena se naučila gruzínsky a nedávno příjemně překvapila i dobrou znalostí jednoho z gruzínských dialektů. Svému muži aktivně pomáhala v politickém zápasu. Mají syna Eduarda, jemuž dali jméno nikoli na počest bývalého gruzínského prezidenta, ale otce manželky.

Osobní vztahy tří gruzínských vůdců, označovaných často jako triumvirát, jsou zatím pevné. Nejenže stáli bok po boku na mítinzích, ale především ztělesňují stejnou ideu: prozápadní Gruzii s fungujícími demokratickými instituty a příznivým investičním klimatem. Nino Burdžanadzeová, dosavadní výkonná prezidentka, v novém parlamentu zřejmě získá předsednický post, Zurab Žvanija se stane premiérem.

Saakašviliho program lze shrnout takto: ústavní reforma a trest pro zkorumpované úředníky, z nichž někteří se už raději uchýlili do Moskvy nebo do Batumi, hlavního města Adžárie, která se vymyká kontrole Tbilisi. Nová hlava státu vyslala signály, že s Putinem hodlá najít společný jazyk. Moskva podporuje separatistický region Jižní Osetie a zvláště Abcházii, kde byly za pomoci ruských vojáků provedeny etnické čistky Gruzínů. Mnozí ruští politici prohlašují, že z důvodu gruzínského prozápadního kurzu budou „ještě těsněji“ spolupracovat s vládami těchto vzbouřených území. Také ruská média vůči nové gruzínské moci zaujala převážně negativní postoj, aniž by se štítila přímých urážek.

Autokratický vůdce autonomní Adžárie, Aslan Abašidze, pošilhává spíše po Moskvě než po Tbilisi. Do poslední chvíle nebylo jasné, zda se Adžárie voleb vůbec zúčastní, avšak horečná diplomatická aktivita Burdžanadzeové, Žvaniji a amerického velvyslance Richarda Milese nakonec přinesla ovoce. V posledním okamžiku Aslan Abašidze prohlásil, že volební okrsky tu budou přece jen otevřeny. Voleb se pak dokonce osobně zúčastnil, i když jen několik minut před uzavřením volebních místností ve svém obvodu.

Jasná objednávka

Saakašvili toho obyvatelstvu nasliboval ažaž. Účinných pák, jak dosáhnout splnění svých slibů, má však málo. Nedisponuje významnými ekonomickými zdroji, jedenáct let ševardnadzovské vlády přivedlo zemi k chudobě. Spoléhat se nehodlá ani na represivní aparát. Jak bude bojovat proti korupci; jak bude navracet území kontrolovaná ruskými vojáky a novým nacionalistickým parlamentem v Moskvě, který jim kryje záda; jak do země přiláká téměř milion krajanů, kteří odjeli do ciziny za prací – to jsou otázky, na něž zatím chybí odpověď.

Západ podpořil jeho zápas o svržení zkorumpované kliky. Nynější objednávka obyvatel Gruzie je jednoznačná: více demokracie a méně korupce. Jenže už za několik měsíců bude nutné předložit první konkrétní výsledky jak v ekonomice, tak v sociální sféře. Takže experiment teprve začíná.

(Respekt)