Březen 2004

Pochmurná bilance

Eva Clarová

Velice chmurné je bilancování čtrnáctiletého období posametové normalizace-demokratizace. Cenzura byla sice zákonem zrušena - ale jak je tomu ve skutečnosti? Pravda, krátký čas bylo i možné svobodně vydechnout, dokonce říkat, psát, ba i poukazovat na chyby a nepravosti, jenže ona se nám paní Cenzura pomaloučku, potichoučku vrátila - vplížila se zadními vrátky zpět, leč v mnohem horší podobě, děsivé podobě. Ano, novináři, píšeš, čmucháš, či dokonce rýpeš tam, kde kalné rejdiště má zůstat pěkně pod pokličkou? Dostane se ti krutého ponaučení, kterak se má řádný normalizační publicista chovat, co má psát, co točit, aby občan nabyl dojmu, že se tu žádné nepravosti nedějí, že se nekrade, neloupí, nevraždí. Pokud se, milý novináři, budeš šťourat dál v tom hustém bahýnku, dostane se ti ponaučení, tu na tebe pošlou nájemného vraha, jindy ti přijde pár výhrůžných telefonátů, či SMS, pošlou na tě pár bouchačů - a hned budeš vědět, co se sluší a patří . Televizní diváci se pak s výsledkem ponaučení české cenzury budou po několik večerů seznamovat, aby jim řádně utkvěl v paměti odstrašující obraz, co by je mohlo potkat, kdyby se náhodou dál chtěli šťourat v nějakém tom hnisajícím vředu naší společnosti - a že jich je požehnaně, nelze pochybovat. Jenže lidé jsou smutní, rozmrzelí, znechucení, propadají beznaději, ale to je přeci všechno vina těch nenapravitelných šťouralů. A tak, aby se nálada zlepšila, nechá se zmizet z televizních obrazovek to, co tu špatnou náladu navozuje - už ji nadále nebude zhoršovat pořad jako je Klekánice, Fakta, Ztracená paměť národa. Klekánice - publicistický pořad ČT-Ostrava, poukazující na nezákonnosti při nakládání s obecním a státním majetkem, pranýřující ministry a poslance a osoby činné ve veřejném či hospodářském životě s estébáckou minulostí, využívající svého postavení k svému vlastnímu prospěchu, kterak tito lidé zneužívají informací, odhalující daňové a celní úniky. Neméně zdatně si vedou i redaktoři pořadu Fakta - rovněž rozkrývají případy tunelování, podvody, vraždy mnohdy spojené s lidmi, jejichž členství v organizacích, potlačujících lidská práva (KSČ, StB, LM) dokazují, nakolik je to tu prohnilé. Ztracená paměť národa - to je snad nejsmutnější z činů nového ředitele ČT - pořad o vězních 50. let, o těch strašných letech komunistické zvůle, pořad, který měl lidem ukázat, jak zrůdná byla KSČ a její prodloužená ruka StB, jakých zločinů a vražd se dopouštěli tito lumpové a vrazi odcházející dnes od českých soudů jako nevinní, zatímco ti, co byli mučeni za nelidských podmínek, nuceni k nejhorším pracem, byli po celá dlouhá léta vězněni za krutých podmínek . Kolik špičkových důstojníků, legionářů, vědců, duchovních, ba i nezletilých dokázali odsoudit ve vykonstruovaných procesech na léta vězení, bohužel i popravit. Dalším rušeným pořadem je soutěžní seriál O poklad Anežky České - provázející diváky po našich hradech a zámcích. Pořady zavádějící do minulosti dávné i nedávné nejsou žádoucí pro stávající establishment, lidem je potřeba z mozků vymýt veškeré dějinné souvislosti - národu netřeba znát historii, s výjimkou času budování socialismu a boje proti třídnímu nepříteli. Čímpak budou diváci asi odškodněni? ČT svým divákům v plné nahotě v Aktualitách předvede, aby hlavně ti mladí poznali, jak chrabří byli jejich dědové a jak jim v této prospěšné činnosti všemožně chtěli bránit škůdci socialismu a budování naší socialistické vlasti. Zajisté diváky rozveselí a potěší příběhy majora Zemana nebo soudruha Anděla, jen aby národ pěkně v klidu sedl ke kouzelné bedýnce, chroustal brambůrky a hlavně aby do ničeho nikdo nevrtal.