Březen 2004

Střešovické otazníky

Václav Eminger, Hana Catalanová

Česká armáda si pro svého vrchního velitele vybrala vilu ve Slunné ulici č. 15, která má dost pohnutou minulost, aby vyvolala (spolu s dalšími objekty ve Střešovicích) zájem české i zahraniční veřejnosti. Slunná ulice je plná stínů z minulosti, stejně jako - mimo další - i Dělostřelecká, kterou v r. 1945 obsadili Sověti, resp. NKVD, a poté ji převzala armáda. Vila ve Slunné 15, kterou vlastnil se svou švagrovou známý pražský lahůdkář, německý podnikatel Josef Lippert, byla na základě Benešových dekretů vyvlastněna. Přešla do rukou armády, resp. sloužila armádnímu generálovi Antonínu Hasalovi. Ten po únoru 1948 utekl na Západ a rezidenci obsadil další vojenský pán, přednosta prezidentské vojenské kanceláře Josef Bulander. Od 60. let vilu používalo ministerstvo obrany pro svou Zpravodajskou správu generálního štábu. Byly v ní ubytovány osoby, na kterých měl tento zpravodajský orgán zájem, a podle tvrzení bývalého generála Jana Šejny i někteří z amerických válečných zajatců z korejské války. Kolik jich bylo a zda to byli prostí vojáci, letci či důstojníci, to nám ani americkým spojencům česká vojenská rozvědka dosud nesdělila. Jejich pobyt by mohl vysvětlit, zda československá komunistická armáda měla v úmyslu tyto zajatce použít jako zdroj informací, nebo zda se s nimi počítalo pro budoucnost jako s perspektivními agenty pro čs. vojenskou rozvědku v USA. Pobyt v luxusní vile naznačuje, že se jednalo o vybrané osoby. Ti, u kterých se "převýchova" nedařila, na tom byli podstatně hůř.

Střešovická lokalita je pro historické badatele i investigativní novináře velice zajímavé téma. Zde si od dvacátých let nechali stavět své vily pražští boháči, čeští, němečtí i židovští. Po nacistické okupaci zde byla zřízena centrála pro vystěhování židů; v tiché a nenápadné ulici se dvě vily bývalých židovských majitelů staly služebnou SD. Ve sklepě jedné z nich byly zřízeny kobky pro ty, kteří nechtěli dobrovolně předat své majetky nacistům, kde se za nelidských podmínek a brutálního zacházení lidské trosky přiznávaly k ukrytým šperkům, obsahu sejfů a "dobrovolně" přepisovaly svůj majetek na nové mocipány.

Bylo by alespoň slušností seznámit veřejnost s těmito skutečnostmi z dob okupace. Problém je zřejmě v tom, že po válce tyto vily sloužily i se svým podzemím komunistickému teroru. A někteří zločinci dosud žijí.

Ve Slunné ulici č. 12 byl po zatčení (květen 1948) držen a podroben prvním výslechům i generál Heliodor Píka. V téže vile byla později podle brněnského vzoru zřízena výzkumná laboratoř. Komunisté chtěli ovládnout myšlení i životy svých obětí, proto pilně pracovali na vývoji a výrobě různých drog, jedů, tajného písma apod. V Cukrovarnické ulici - opět v ukradené vile - měl jistý profesor Bačkovský k dispozici laboratoř, kde se pod patronátem KSČ snažil získávat pomocí porcelánových filtrů zlato z českých řek a potoků. V ulici U Třetí baterie č. 8 byl po celou dobu války ve vile majitele umělecko-průmyslového závodu Miroslava Böswarta ubytován hlavní důvěrník Abwehru Paul Thümmel. Bydlení mu dohodil jeho agent Lambert Merwart, ředitel pražských jatek. Toho Thümmel později poslal do Bělehradu, aby tam infiltroval čsl. zpravodajskou agenturu. V Pevnostní ulici se po válce usadila (pod vedením Vasilije Rževského) sovětská zpravodajská služba pod krytím TASS. V přízemí vily chrčely dálnopisy, které přenášely informace od další tajné služby, jež pod krytím MON (Mezinárodní organizace novinářů) sbírala informace z celého světa (generálním tajemníkem byl tehdy Jiří Kubka, sovětský občan). Svodky byly zpracovávány ve vile nacházející se na dohled od vily TASSu.

Střešovická lokalita má vily, kde dnes také sídlí zastupitelské úřady. Španělský v Pevnostní 9, turecký v Pevnostní 3, švýcarský v Pevnostní 7 – a o původních majitelích se mlčí. Stejně tak řecký ZÚ je ve vile Na Ořechovce 19, norský Na Ořechovce 69, nigerijský ve vile Před bateriemi 18, dánský U Páté baterie 7. Všechny tyto ZÚ užívají vily, jejichž původní majitelé byli sprostě okradeni a mnozí z nich zaplatili za svůj poctivě nabytý majetek i daní nejvyšší - svými životy.

Neochota vyrovnat se s minulostí a poučit se z ní (a z dějin vůbec) byla našemu národu vždy osudná.