Březen 2004

49. oběžník

Czech Coordinating Office

CZECH COORDINATING OFFICE

International non-governmental Czech organization

Contact info:

www.czechoffice.org w info@czechoffice.org w tel.416-665-7324

European Offices:

B. Meiser Straße 6, 91522 Ansbach, Germany

Mauritslaan 35, 3454 XR De Meern, Netherlands

Overseas Offices:

1103-100 Antibes Drive, Toronto, Ontario, Canada M2R 3N1

Wentworth Bldg.62, Univ. of Sydney, NSW 2006, Australia

49. oběžník 14. února 2004

Přátelé,

stalo se zase několik zajímavých událostí. Z petičního oddělení Evropského parlamentu jsme dostali odpověď na svou dvoudílnou petici. Je tam evidována pod číslem 270/2003. Ta odpověď se nezabývá jednotlivými důležitými body naší petice ale všeobedně prohlašuje jak je všechno v pořádku. Paní Dagmar Karschová, vedoucí naší kanceláře v Německu podává naše vyjádření k té odpovědi. Oba dokumenty přikládáme v českém překladu. Oba díly petice byly přiloženy k našemu 44. a 45. oběžníku ale můžeme vám je poslat znovu, elektronicky nebo poštou.

17. nebo 18. března bude veřejné slyšení naší petice, kterého se chci zúčastnit. Bylo by dobře, kdyby se ti, kdo jsou blízko a zajímají se, se zúčastnili. Velice důležitá bude přítomnost novinářů, českých i cizích. Přesný den a hodina nejsou ještě stanoveny, obraťte se na mne později s dotazem.

Skandál u Evropského soudu, o kterém byla řeč v minulém oběžníku se šíří. Český Štrasburský výbor byl u Evropského soudu pro lidská práva podruhé, objevil další svévolné jednání českých úřednic a vydal o tom tiskovou zprávu, kterou přikládáme. Dozvěděli jsme se, že povědomost o skandálu se šíří, píší o něm německé noviny, zasahovala prý i členka rakouského parlamentu. Z této druhé návštěvy Štrasburského výboru uvádíme tiskovou zprávu

TISKOVÁ ZPRÁVA

ŠTRASBURSKÉHO VÝBORU

Plzeň, 16. 2. 2004

Štrasburský výbor se dne 5.3.2004 setká ve Štrasburku s komisařem Rady Evropy pro lidská práva panem Alvarem Gil-Roblesem. Na tomto jednání jej upozorníme na nedostatky a chyby v práci několika zejména českých úředníků Evropského soudu pro lidská práva.

Inspekcí několika desítek spisů jsme odhalili, že vinou špatné práce těchto několika úředníků většina stížností občanů proti České republice skončila v archívu Evropského soudu, aniž tyto stížnosti byly předloženy k projednání jeho soudcům. Pracovnice Evropského soudu pro lidská práva Hubálková a Marková podávají stěžovatelům zavádějící a nepravdivé informace.

Ing. Jan Roub Dalibor Pech

mluvčí mluvčí

Přikládáme také vyúčtování. Upozorňuji, že letenku do Bruselu si odečtu z vybraných peněz, ubytování si budu platit sám.

Jan Sammer, Secretary

------

Naše odpověď na dopis Evropské komise ze 14. ledna 2001.

Naše petice 270/2003 nebyla o Benešových dekretech. Není v ní o nich jediné slovo a

________________________________________________________________________________

Naše odpověď na dopis Evropské komise ze 14. ledna 2001.

Naše petice 270/2003 nebyla o Benešových dekretech. Není v ní o nich jediné slovo a proto pokládáme jakékoliv zmínky o Benešových dekretech v dopise Komise za zbytečné a vnášející zmatek do toho o čem je řeč.

Tvrzení, že diskriminační zákony nepřijdou do rozporu se zákony společenství je falešné. I když lhůty pro podání prošly, české soudy používají diskriminační podmínky ve sporech, které jsou před soudy dodnes a Evropský soud pro lidská práva použil diskriminační podmínku ve svých rozhodnutích 39794/98 Poláček a 38645/97 Gratzinger, jako kdyby to byla zcela legitimní věc a tak ji ospravedlnil. Diskriminační podmínky v českých zákonech jsou v přímém rozporu s evropským právem už dnes a také budou po přistoupení České republiky. Odporují i podmínkám z Kodaně. Komise se nepokusila přesvědčit Českou republiku, aby odstranila diskriminační podmínky z legislativy. Jestliže Komise tvrdí, že diskriminační podmínky, odporující evropskému zákonodárství nepřijdou do rozporu s evropským zákonodárstvím po přistoupení, protože lhůty pro podání restitučních nároků už budou prošlé, je to cynické tvrzení, které se rovná tomu, že je v pořádku okrást starou vdovu, protože ona stejně umře, než věc přijde před soud. Diskriminace podle občanství odporuje evropskému zákonodárství, které Unie nazývá acquis communautaire a musí být odstraněna. Štrasburský soud v svém rozhodnutí učinil hrubě diskriminující rozhodnutí, protože jasně ukázal, že kdyby byli měli stěžovatelé české občanství, neměli by žádný problém domáhat se svých rodinných domů. To všechno je vážné poškozování lidských práv, která jsou chráněna Všeobecnou deklarací lidských práv, Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodním paktem o občanských a politických právech a Chartou lidských práv Evropské Unie.

Schvalování takové diskriminace v českých zákonech, její obcházení Evropskou komisí a její použití Evropským soudem tak, aby jí odůvodnil zamítnutí stížností, přímo porušuje práva občanů, kteří ztratili české občanství, když byli terorem komunistické vlády přinuceni emigrovat. My považujeme takové chování složek Evropské unie za schvalování a účast na zločinnosti.

Tvrzení Komise, podle kterého vyvinula Česká republika značné úsilí k napravení nespravedlností, a že byla většina zemědělského majetku vyřízena je dvojsmyslný. Slovo vyřízena neznamená, že byl vrácen původním majitelům. Faktem je, že většina snah malých a středních rolníků o získání jejich půdy zpět, byla odmítnuta. To je co Česká republika nazývá úspěšným dokončením restitucí. Komise má všechny informace od státu a ty jsou buď jednostranné nebo nepravdivé. Komise se nesnažila promluvit s organizacemi malých rolníků, kteří dosud nemohou dostat zpět svou půdu.

Komise nebere v úvahu to, že tisíce nemovitostí, které byly zabaveny a byly původně v majetku státu, bylo převedeno na obce a jiné instituce, takže vláda může prohlašovat, že nemá žádný původně zabavený majetek a nemůže tedy nic vracet. Obce se u soudů energicky brání proti vrácení takového majetku, který považují za svůj, ať je to půda nebo jiná nemovistost. Český soudní systém hází všemožné překážky do cesty obětem, které se snaží o nápravu.

Žádáme, aby Česká republika přistoupila k Unii teprve až splní všechny normy evropského zákonodárství. To vyžaduje odstranění diskriminačních podmínek ze zákonů 87/1991 Sb. a 229/1991 Sb. ke dni, kdy byly vyhlášeny.

Stejná diskriminační podmínka byla vložena do zákonů 39/2000 Sb. O odškodnění členů českých a spojeneckých armád, 261/2001´Sb. O odškodnění politických vězňů a 172/2002 Sb.O odškodnění lidí zavlečených do Sovětského svazu už dlouho po ratifikaci Evropské úmluvy navzdory článku 14 a navzdory článku 26 Opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. To je zcela určitě v rozporu s evropským právem (acquis communautaire) a s podmínkami z Kodaně, které vyžadují respekt pro lidská práva. Žádáme tedy, aby byla diskriminace odstraněna i z těchto tří zákonů.

Dále žádáme, aby dokument nazvaný „Shrnutí nálezů“, který je nezodpovědný, nesprávný a účelově zfalšovaný, byl přepracován tak, aby zahrnul a probral zákon 119/1990 Sb., který zrušil veškeré komunistické konfiskace, aby také zahrnul tři rozsudky českého Ústavního soudu, které prohlásily, že vlastnictví zabaveného majetku se nikdy neztratilo a aby pojednal i o závěrečném posouzení, které vydal Výbor Organizace spojených národů pro lidská práva 27. srpna 2001.

Závěr

Úředníci a funkcionáři Komise i Evropského soudu překrucují skutečnou situaci a obcházejí překážky, které stojí v cestě k přistoupení České republiky v daném čase. Přehlížejí porušování lidských práv jen proto, aby plnili každý svůj popis práce, t. j., aby dosáhli rozšíření Evropy za každou cenu. Ta celá věc má nedemokratický charakter. Na jedné straně je moloch Evropské unie, bezohledně trpící a omlouvající porušování lidských práv, na druhé straně jsou oběti, které ztratily všechno za totalitního režimu, k nimž ani nikdo nemluví a jejichž oprávněné nároky jsou zcela přehlíženy.

Abychom popsali rozdíl myšlení mezi Evropskou komisí a lidmi poškozenými diskriminací, můžeme říci, že: Evropská komise schvaluje poškozování lidských práv v zájmu své naplánované politiky.

S většinou ostatních tvrzení v dopise Evropské komise souhlasíme. Chceme, aby Česká republika značně pokročila k demokracii. Přejeme si aby země, odkud jsme vyšli se stala členem Evropské unie a aby přispěla k pokojnému a úspěšnému rozvoji kontinentu.

Česká koordinační kancelář,

Dagmar Karschová,

B. Meiser Strasse 6,

91522 Ansbach, Germany

Brusel, 14. ledna 2004.

Zpráva komise o petici 270/2003, která byla předložena paní Dagmar Karschovou.

Paní Karschová už psala komisi 27. listopadu 2002, a obdržela osobní odpověď od komisaře Verheugena. Její dopis je třeba vidět v rámci veřejné debaty o dekretech, vydaných Československým prezidentem Edvardem Benešem v letech 1945-1946 a příslušným československým restitučním zákonodárstvím z devadesátých let. Tyto dekrety zbavily většinu československých občanů německého a maďarského původu československého občanství a jejich majetku, což vedlo k jejich masovému vyhnání v letech 1945-46, zatímco restituční zákony omezily možnost restitucí na žadatele, mající československé občanství.

Vyšetřování komise

Po společném pátrání Evropské komise a České republiky od dubna do října 2002, rozhodla komise, že prezidentské dekrety a restituční zákonodárství nejsou na překážku přistoupení České republiky k Unii. V svém „Shrnutí nálezů“ z 18. října 2002 došla Komise k názoru, že české restituční zákonodárství z devadesátých let, i když snad obsahuje diskriminační prvky neslučitelné s evropským zákonodárstvím, nebude odporovat evropským zákonům po přistoupení, protože všechny lhůty pro podání restitučních žádostí budou prošlé.

Nálezy Evropského soudu pro lidská práva

Pokud jde o údajně diskriminační zákonodárství během devadesátých let, je správné, že Evropský soud pro lidská práva přijal určité případy ale nakonec nalezl, že samotná podmínka občanství pro restituci není porušením lidských práv, a že ani restituce zkonfiskovaného majetku není chráněná.

Zpráva Evropského parlamentu

Evropský parlament debatoval o dekretech a o příslušném restitučním zákonodárství při několika příležitostech při debatách o pokroku k přistoupení, jaký kandidátské země udělaly. Rezoluce parlamentu z 20. listopadu 2002 (řečník pan Elmar Brok) rozhodlo, že prezidentské dekrety, pokud jde o zákonodárství evropské komunity, nepředstavují překážku pro přistoupení Česka. Parlament si také vyžádal právní názor profesora Jochen Froweina a také názory profesora Ulf Bernitze a lorda Kingslanda.

Hodnocení českého soudnictví komisí

Pád komunistického režimu byl způsobený odvážnou akcí československé společnosti během tak zvané sametové revoluce. Od té doby vyvinula demokraticky ustavená Česká republika značné úsilí k tomu, aby napravila nespravedlnosti dřívějšího komunistického režimu na občanech. Tak například většina zemědělského majetku, nezákonně zabavena předešlým režimem, byla vyřízena. Je jasné, že není možno napravit všechny křivdy minulosti a je tedy nevyhnutelné, že nebudou plně uspokojeny všechny oprávněné stížnosti. Je také jasné, že není možno, po 40 letech diktatury ustavit bezvadné soudnictví přes noc.

V svém „Názoru na přistoupení České republiky“ vydaném v roce 1997 se komise rozhodla, že Česká republika má znaky demokracie, stabilní instituce zaručující právní řád, lidská práva a respekt pro menšiny a jich ochranu.

Zpráva komise o pokroku k přistoupení České republiky z 9. října 1992 shledala, že Česká republika pokračuje v plnění kriterií z Kodaně. Přesto se zpráva zmínila o tom, že reforma soudnictví a boj proti korupci vyžadují další úsilí. Podobné závěry byly učiněny vzhledem k několika dalším zemím. Komise je přesvědčena, že značný zájem veřejnosti a tím politický tlak jsou nejlepší prostředky v těchto případech.

Zpráva z roku 2002 usoudila, že Česká republika udělala značný pokrok v konsolidaci a stabilitě institucí zaručujících demokracii, lidská práva a respekt i ochranu menšin. Reforma soudnictví udělala další pokrok, zejména schválením zákona o administrativě a zavedením procedur v kriminálním soudnictví. Přesto je třeba dalšího úsilí, aby se zmenšila délka soudního jednání, zejména v civilních případech. Vcelku musí být nedávné reformy podepřeny posílením lidských a materiálních zdrojů a školením soudců. Dodatečně byly přijaty právní a organizační opatření pro boj proti korupci a hospodářskému zločinu., což je stále důvod k vážné pozornosti. Úsilí se musí zvětšit. Zejména je nutné, aby instituce příslušné k prosazování zákona dostaly další lidské a technické vybavení. Nedávná vládní zpráva zdůrazňuje důležitost toho, aby zde byla plná podpora politických sil.

V roce 2003 vydala komise Úplnou zprávu o sledování všech přistupujících zemí. O soudní reformě v České republice zpráva říká: „Zásady neodvislosti soudní moci jsou zakotveny v české ústavě z roku 1993, i když ministr spravedlnosti má odpovědnost za jmenování, přeložení a ukončení jmenování předsedů a místopředsedů soudů... Přístup k soudům je dobrý, i když ne všichni občané jsou si vědomi svých práv... Rychlost a účinnost a vykonávání civilních rozsudků se značně zlepšila... Zbývá obzvlášť potřeba zkrátit délku soudních řízení.“

Vcelku, soudní reforma je pokračující proces a pokrok je. Po 1. květnu 2004, až bude Česká republika členem Evropské unie, bude se od ní očekávat, že bude nadále vylepšovat svůj soudní systém.

Závěr

Evropský parlament i Komise vzaly zvláštní zřetel na Benešovy dekrety a restituce a shledaly že nejsou na překážku k přistoupení Česka.

Česká republika splňuje kriteria z Kodaně. Komise soudí, že Česká republika bude na sebe moci vzít členské závazky v předpokládaném časovém rámci.