Duben 2004

O horách jménem Prokletije

Ross Hedvíček

Může někdo sehnat přepis interview v rádiu Ragtime s Richardem Müllerem? Richard Müller tam měl údajně mít poznámky na Petera Breinera a jeho "nie celkom slovenský pôvod“ a to prý opakovaně.

Jen mi to připadá typické... země, která je v koncích s rozumem, si vždycky hledá obětní beránky... a někdy se to rodí v hlavách oné tzv. "intelektuální elity“... i když elita je možná slovo příliš zavádějící... po 40 letech komunismu bude i ta elita poněkud jednooká...

Což mi připomíná... seděl jsem kdysi u ohně před mnoha a mnoha lety v horách jménem Prokletije v Makedonii a má přítelkyně Gordana Lazić "sa tijelom kao Marylin Monroe" (už tehdy jedna z největších jugoslávských básnířek) mi vyprávěla o historii toho místa... o bitvě před tisíci lety... o bitvě mezi Bulhary vedené králem Samuelem a Makedonci... bitvě, kde padly tisíce... jejich stíny seděly s námi u ohně a dávaly smysl jménu těch hor. Bulhaři prohráli, král Samuel padl a s ním i jeho synové... spousta Bulharů ale přežila. Bylo jich asi pěkných pár tisíc. Makedonci je seřadili po tisíci mužů a všem, celému tisíci (tedy jen devíti stům devadesáti devíti) vypíchali oči, tomu prvnímu vypíchli jen jedno oko, aby viděl a aby našel cestu domů. Ti ostatní dali ruku na rameno tomu předchozímu, aby je vedl, a tak šli jako housenka o tisíci mužích, slepých, všichni kromě prvního, jednookého - ten je vedl... najednou byl elitou... jak málo stačí... tak se vraceli slepí Bulhaři do vlasti. Než byl příběh dovyprávěn a zvuky noci doposlouchány, bylo už skoro ráno... tmavomodré makedonské ráno... dole se lesklo Doiranské jezero a v dálce byly vidět kopce nad Thessaloniki.

Jen tak jsem si vzpomněl (slovenský zeměpis dobře neznám), zda na Slovensku máte kromě Králové holé, Vihorlatu, Fatry, Tatry i hory jménem Prokletije. Možná byste měli mít. Aby i vaší duchové slepých vedených jednookými měli kde přebývat...

18. října 1997