Duben 2004

Neděle, kdy se hraje Superbowl

Ross Hedvíček

Dneska je poslední neděle v lednu a to je v Americe veliký svátek - každý rok se totiž hraje Superbowl - finální utkání v americkém fotbalu, to je to, co si myslíte, že je to ragby. A svátek je to porovnatelný třeba s vaším prvním májem.

Na Prvního máje vždy svítilo sluníčko, to měli komunisti s pambíčkem domluvený - a nejen to. Na prvního máje pan farář v kostele (on byl určitě v Pacem in terris) odstartoval sérii mší, zvané "májové mše". Proč začínaly "májové mše" na prvního máje, to nevím, ale bral jsem to jako kolaboraci pana faráře s komunisty, tudíž jsem nikdy na žádné takové mši nebyl - a tak jsem se ani nedověděl, zda během "májových mší" visely v kostele obrazy Marxe a Engelse - ale pokládám to za možné.

Na Prvního máje tedy vždy svítilo sluníčko, lidi se usmívali a radostně kráčeli v průvodu a jásali a případně mávali. Neskonalé pocity štěstí a spokojenosti. A do kroku vyhrála ryčné marše dechovka Jiří Krybuse, zvaná Krybusovka. Dechovka Krybusovka byla prototypem českého umění, asi jako Karel Gott. A stejně jako Karel Gott hráli za každého režimu. Pamatuji si Krybusovku hrát na pohřbech, na mysliveckých zábavách na Střelnici, ale i při znovupostavení sochy T. G. Masaryka u nádraží, kde třicet let stál jen veliký podstavec z načervenalého mramoru, po osmašedesátém ji znovu sundali (Krybusovka už nehrála) a pro jistotu sbíječkami rozbili i ten podstavec - při mé návštěvě v roce 1995 už tam žádná socha ani podstavec nestály, bylo tam jen prázdné místo. A Krybusovka hrála i u pomníku rudoarmějců, kteří vlastně nebyli rudoarmějci, ale padlí Rumuni, které Rusové hnali před sebou v květnu v pětačtyřicátém, protože předtím byli s Hitlerem - a tak Kojetín osvobodili Rumuni a Rusi přišli až později rabovat, krást hodinky a jízdní kola. Ale pomník měli ze stejného načervenalého mramoru jako byl ten Masarykův - a přitom tam vůbec nepadli. Pohřbeni byli rumunští vojáci, co se z nich stali "rudoarmějci" až po smrti. Jeden nikdy neví, co se z nás stane po smrti. Z někoho mejdlo, z někoho rudoarmějec. Kdybych si mohl vybrat, chtěl bych být mejdlo.

A jsem si jist (nevím to na sto procent, protože jsem u toho nebyl), že Krybusovka hrála i v době sametové revoluce a jestli někdy do Kojetína přijel Havel, tak hráli Havlovi, až zvolí Klause presidentem, tak budou hrát Klausovi, a kdyby vstal Hitler z mrtvých, tak budou hrát i Adolfovi. Prostě umělci - tak už to v Česku je.

Jednou, když měla moje sestřenice Ludmila svatbu, tak večer před svatbou, v pátek večer, bylo takové hujajá neboli zábava na myslivecké střelnici v Kojetíně v Oboře. No a Krybusovka tam vyhrávala taky, neboť zajišťovala muziku a hluk. A nějak se stalo, protože muzikanti z Krybusovky seděli taky za stoly jako ostatní a vyhrávali vsedě, že jsem byl usazen v blízkosti muzikantů, ba co dím, přímo tváří v tvář hráči na tubu jménem Gardavský, křestní jméno si už nepamatuji, ale tvář ano, poznal bych ho ještě dnes. Tuba je děsivé veliká trouba, kde to ústí je směrem nahoru, ale hráč troubí směrem dopředu - je to tak šikovně pokroucené, aby to fungovalo. A zrovna hráli nějaký ten Top twenty-hit, něco jako "Paaadla facka, paaadla na saaale" (píseň oblíbená na Kojetínsku) nebo "Už troubějí na horách jeleni", když jsem se dal do zkoumání proti sedícího Gardavského, co on vlastně hraje a jak že ta "hudba" vlastně funguje. A s překvapením jsem zjistil, že on vlastně nehraje žádnou melodii, ale akorát produkuje série dunění, něco jako "duum dum, daa daaa, duuum dum, daa daaa" a tak pořád dokola, asi jako takový živý woofer - jenže tenkrát woofery ještě nebyly. A to byla jedna z chvil, kdy jsem dospěl k poznání, že věci jsou vlastně jednoduché a není třeba z nich dělat vědu.

No takže atmosféru jsem asi správně navodil - takže když se hraje Superbowl - tak vládne takováhle sváteční nálada, akorát to není prvního května, ale poslední neděli v lednu - ale sluníčka a tepla je tady víc v lednu, jak u vás v květnu, a ani tady nemusíme nosit ty bílé baloňákové pláště jako se nosívaly na prvního máje. A místo hudby Krybusovky vyhrávají v průvodech tzv. "marching bands" - což v překladu je něco jako "pochodová kapela", jenže místo "Padla facka, padla na sále" hrají většinou Rock'n'roll Part II od Gary Glitter s tím známým myšlenkové hlubokým refrénem "heeeeey heeeeeeeyy heeeeeey heeeeeey" - takže intelektuálně si hudba Krybusovka s americkými marching bands nemá co vyčítat.

Šel jsem se nadýchat čerstvého vzduchu, co znamená, že jsem sedl do auta, projel se podél pláže na Manasota Key - to je asi tak 10 kilometrů a otevřel si okýnko u auta. Moře modré, obloha modrá, vegetace sestávající hlavně z mangrove, krásně zelená, všude plno barevných květin, je přece leden - to jsem rád, že nejsem barvoslepý... no, je to krása. A já inhaloval...

Podél cesty utíkali nějací sportovci - tedy důchodci-sportovci, nikomu nebylo méně než šedesát, babičky na inline-kolečkových bruslích, pláže plné lidí "surf is up!", všude plno lidí, lidí, kteří se usmívají, aniž by je někdo nutil, prostě pohoda, klid a mír. A za pár hodin se cesty vyprázdní, pláže vylidní a nikde nebude ani noha. A všude bude úplně liduprázdno. To totiž začne Superbowl.