Duben 2004

Vědci chtějí vypěstovat náhradní zuby

Josef Pazdera

Schází vám zub? Nezoufejte. Odborníci tvrdí, že brzy zvládnou vypěstovat náhradní chrup. Již nyní umí přinutit kmenové buňky k tomu, aby tvořily zubovinu. "Do dvou let bude možné koupit implantáty nových živých zubů, vypěstovaných z vlastních buněk člověka," prohlásil britský vědec Paul Sharpe na každoročním prestižním setkání odborníků American Association for the Advancement of Science v Seattlu. Je to jen bláhový snílek? Vysokoškolský profesor a člen Královské koleje v Londýně zveřejnil zajímavé argumenty. Již dnes umějí vědci přinutit kmenové buňky k tomu, aby tvořily zubovinu. U myší lze tyto buňky pěstovat tak, aby z nich vznikl vyvinutý zub. Biologická cesta k regeneraci zubů se tedy do značné míry stala realitou.¨

Ledvina v roli inkubátoru

Profesor Sharpe pracuje se dvěma typy embryonálních buněk, které formují zub. Epiteliální buňky tvoří vnější vrstvu, mezenchymální buňky jsou zdrojem pojivové a krevní tkáně. Největším problémem je přinutit tyto dva druhy buněk ke spolupráci. Vědci také potřebují lépe poznat klíčové geny, které řídí vývoj zubů. Získané informace by jim pomohly napodobit funkci genů, jež dovedou například zajistit, aby se nám buňky sestavily do zubu správného tvaru a velikosti.

Pokrokem je, že výzkumníci již z buněk dospělých myší dokáží v tkáňové kultuře vypěstovat kmenové buňky. Optimismus profesora Sharpeho vychází z úspěšných pokusů na myších, kde se zdá "pěstování" zubů poměrně jednoduché. Z kultivační misky se vezme umělá tkáň, ta se vloží do ledviny. Musí se ale použít živé dospělé myši. Ledvina, ve které se pak tvoří normální zubní tkáň (včetně skloviny), musí být totiž funkční, tedy součástí živého organismu. Ledvina slouží jako inkubátor buněk tvořících zub, a proto je nejvhodnější, protože její bohaté krevní zásobení poskytuje dostatečný přísun živin i kyslíku.

Vlas uvnitř nádoru

Aby se badatelé vyhnuli konfliktu s veřejným míněním, experimentují s kmenovými buňkami dospělých jedinců. Snaží se obnovit u nich funkce, které měly v čase, kdy byly embryem. A tady nastává problém. Embryo a dospělec jsou dvě zcela rozdílná prostředí. Mají odlišně vyvinuté tkáně, jiný způsob zásobování živinami. Jako ukázku nedořešeného problému Sharpe připomíná: "Neznám žádný případ, kde by nějaký základní orgán z embrya, který byl transplantován dospělému jedinci, dorostl v plnohodnotný orgán." I přesto zůstává Paul Sharpe optimistou a věří, že pěstování zubů zvládne.

Schůdnost jeho cesty k tomuto cíli do jisté míry podporuje občasný výskyt útvarů nazývaných teratomy. Vlastně jde o přirozeně se vyskytující zhoubný nádor zárodečných buněk, ve kterém lze někdy najít vlasy, svaly nebo i kosti. U tohoto zvláštního nádoru se zuby mohou vyvinout uvnitř cyst na vaječnících.

Něčeho podobného chtějí vědci nyní docílit v laboratoři. Snaží se, aby embryonální proces probíhal i v prostředí dospělého organismu. Patologický proces se tak paradoxně stává příslibem cesty, na jejímž konci je pěstování našich vlastních náhradních orgánů.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)