Duben 2004

Prosazování nároků

Ota Ulč

I těch hodně nehorázných. Český přítel, lékař z Colorada, mi e-mailem poslal obrázek řidičského průkazu, vystaveného 4. prosince 2003 ve státě New Jersey na jméno Fatima Ayisha Khomeini, adresou 53 Olden Street, Princeton, NJ 08544. S podpisem majitelky a jejím popisem, že je F (Female) s barvou očí HIDDEN čili zakrytou, neboť tato nová majitelka oprávnění sedět za volantem zůstává v anonymitě, na fotografii celá zabalená do mohamedánského hávu.

Žertík, parodie, dělá si někdo legraci? Mnozí si zřejmě nedělají. Tak mi potvrdila má bývalá studentka, nyní ve funkci soudkyně, zabývající se imigračními záležitostmi v kanadském Montrealu. Setkává se s azylanty, kteří místo aby skromně žádali, tak urputně trvají na privilegiích, výjimkách ze zákonů země, kde se domáhají usadit a tedy by se snad dalo předpokládat, že budou ochotni dbát pravidel, vázajících všechny občany. Mezi nimiž je i povinnost identifikace, důkazu totožnosti, kterou ale anonymita zahalených fundamentalistů vylučuje. Když tato soudkyně - nota bene, sama to je Arabka, narozená v Sýrii - zásadně takové požadavky zamítá, dostává se jí pokárání od údajně liberálních, politicky korektních bloudů, že nutno přece brát ohled na onu takzvanou SENSITIVITY - citlivost, cholostivost, pocity to privátní, nedokazatelné a věru irelevantní. Aktivisté z řad takto údajně postižených - t. j. privilegií nedosáhnuvších - tento stav věcí definují jako "pronásledování islámu", na jehož obranu vše je koránem dovoleno, včetně sebevražedných útoků. Obtížné je vyvarovat se této odpovědi: Ačkoliv ne všichni muslimové jsou teroristé, téměř všichni teroristé (s výjimkou snad jen Tamilů ve Srí Lance) jsou muslimové. Jestliže islám je ohrožen bezvěrci, proč tolik mešit vzrůstá v západních zemích, na rozdíl od výstavby křesťanských chrámů v Saúdské Arábii a okolí?

Arogantní opovrhování zákony země, která je nikterak nezvala, kam se nahrnuli a domáhají se prosazovat svůj styl života, jakkoliv nepřijatelný principům hostitelského národa. V Itálii, zemi s odhadovaným počtem 85 procent aspoň nominálních katolíků, se muslimští přistěhovalci domáhají odstranění krucifixů ze školních zdí. V pluralistických demokraciích zákony ochraňují zájmy menšiny proti tyranii většiny. Totéž by ovšem mělo platit i v opačném případě a nikoliv záměr znicotňovat s odkazem na onu citlivost, citlivost menšiny ve snaze ani v nejmenším ji nepopudit a tak ve svých důsledcích si koledovat o značně zkázonosnou variantu mnichovanství - ústupky i za cenu sebezničení.

Na mysl přijde nedávný případ v Holandsku, kde šestnáctiletý holomek zastřelil učitele, který ho káral za pozdní docházku a kuřbu marihuany. Vrah byl muslim, jeho pokáráním byl potupen islám, takže muslimové se automaticky postavili na stranu vraha a většina demokratické společnosti vesměs jen civí. Už dochází k nejednomu případu prosazování středověkých praktik v Nizozemí nejen bez ohledu na většinu obyvatelstva, ale i na vlastní soukmenovce, kteří ve středověku nemíní setrvávat.

Hodně rozruchu ve světě vyvolala překvapivě statečná iniciativa francouzské vlády o zákazu chodit do školy s náboženskými symboly - nejen islámské šátky, ale židovské jarmulky a křesťanské kříže ostentativní velikosti. Jak značné či dokonce bezbřehé mohou být záruky náboženského projevu - co třeba obětování neviňátek na oltáři zlým božstvům? Není to jen věc religiozity, však postačí snaha prosazování přivezených zvyklostí, nepřijatelných hostitelské zemi, která předpokládá přizpůsobení, integraci příchozích a nikoliv proces asimilace opačným směrem. V americkém vnitrozemí, v prérii Kansasu či Nebrasky, soud zasáhl proti imigrantům z Iráku, kteří uspořádali svatbu svým desetiletým dětem. Podobné starosti dělají italským úřadům vesměs zlodějské cikánské bandy z Balkánu.

Značnou kolizi hodnot způsobuje africká nepříjemnost, ohleduplně pojmenovaná jako "ženská obřízka" (female circumcision). Blíž pravdě je ale genital mutilation - mrzačení pohlavních orgánu, dívkám v pubertě nebo i dřív uříznout poštěváček a něco stydkých pysku k tomu. Účelem operace je dosažení zániku pohlavního chtíče, udělat z oběti mrtvý předmět k potřebě majitele. Proceduru často vykonávají špinavé baby s rezivými žiletkami a krvácející rány zalepují pavučinami a podobným svinstvem. Leckterá kandidátka se budoucího manželského štěstí tudíž nedožije. Mám před sebou statistiky s údaji, kde a kolik se toho vykonává: Somálsko 99%, Etiopie 90%, v Libérii jen 70%. Celkový odhad počtu zmrzačených: 126 milionů. Navíc se praktikuje takzvaná infibulation - český ekvivalent slova neznám a naštěstí ho ani není třeba. Jde o proceduru genitálie včas zašít, zalátat, jen se zachováním otvůrku pro moč a menstruační výtok, aby tak panenská vagina vydržela až do manželství. V porovnání byl středověký pás cudnosti chvályhodný humanistický pokrok. Z Afriky se však začaly ozývat popudlivé patriotické hlasy, že námitky proti takové tradici jsou nepřípustným vměšováním do vnitřních záležitostí (ano, vnitřních záležitostí), dalším důkazem neokolonialistických zálusků západního světa.

S přívalem Afričanů do Evropy se rovněž přivalily tyto starosti. Leckde jako například ve Velké Británii, Dánsku a Švédsku již došlo k přijetí zákonů, zakazujících takovou praxi. Tématem v Itálii, zemi s 57 miliony obyvatel, 1,5 milionem legálních přistěhovalců a nespočitatelným množstvím těch ilegálních, se v detailním článku zabývají The New York Times (1. 2. 2004). Značný rozruch tam totiž způsobil Dr. Omar Abdulcadir, v Somálsku narozený a teď pracující jako gynekolog ve Florencii. Ročně vyšetřuje v průměru 500 nových pacientek, trpících následky takového zmrzačení. Poněvadž tradice, jakkoliv barbarská, urputně přetrvává, přišel s návrhem, který nepokládá za ideální, ale jako nejlepší možné řešení: totiž alternativu symbolické obřízky, s použitím lokální anestézie ze špičky klitorisu odejmout kapku krve, toť vše.

Rozpoutala se předpokládaná bouře vzájemně se vylučujících názorů, včetně univerzálnější otázky o rozsahu ústupků většinové společnosti. Mluvčí feministické organizace protestuje proti takovému řešení, jakož i odmítá přijetí specifického zákona, který klitorektomii by kriminalizoval s tím, že by to byl "specifický útok na tamější kulturu." Jaké to kulturní hodnoty! Jiní kritici tvrdí, že řešení somálského lékaře by de facto ospravedlňovalo princip africké praxe. Jim výtečně odpověděl turínský deník La Stampa na první straně svěho vydání (23. 1. 2004): tvrzení, že symbolická alternativa ospravedlňuje skutečný akt, je stejně zcestné jako pokládat přijetí hostie, symbolu Ježísova těla, při katolické mši za akt kanibalismu.

Jestliže se Česká republika s problematikou vypořádávání s těžko stravitelnými, z dálav přivezenými obyčeji dosud naštěstí nesetkává, příliš bych nespoléhal na trvalost takového štěstí.