Duben 2004

Známkování literatury dvacátého století

Ota Ulč

Začnu se samozřejmostí, že o co víc času se tráví civěním na televizní obrazovku, o to méně se může číst či cokoliv jiného užitečného činit. Úbytek čtenářstva ale neznamená úbytek knižních titulů. Těch naopak přibývá. Gabriel Zaid, mexický básník a publicista, o tomto fenoménu tvrdí, že od roku 1950, který můžeme pokládat za advent televize, roční růst světové populace dosahuje 1,8 procent, kdežto knih přibývá 2,8 procent. "Naše univerzální grafomanie produkuje milion knižních titulů ročně," citován je Zaid (v The New York Times, 23. 11. 2003).

Není žánru, který by nebyl k dosažení. Mám-li potřebu někoho zavraždit, posadím se k internetu a dozvím se potřebné. Jak třeba vyhladit celou obec či město - tak například slibuje třídílný opus Scientific Principles of Improvised Warfare (Vědecké principy improvizovaného válčení) . Knižní produkty Assorted Nasties (Vybrané oškliviny) či Silent Death (Tichá smrt) poskytují instrukce, jak vyrobit sarin či rovněž hodně zabijácký VX plyn. V roce 1979 federální soud (U. S. District Court) dočasně zakázal časopisu The Progressive publikovat návod na zhotovení vodíkové bomby. Záležitostí se již několikrát zabýval americký senát, různé zákazy odhlasoval a okamžitě je okleštil v nicotnost: musel by se totiž vydavateli dokázat úmysl porušit federální zákon. A nikdo nikdy takový úmysl neměl, samozřejmě. Hlavním důvodem, proč jsme prozatím byli ušetřeni chemického a bakteriologického terorismu, je nedostatek znalosti, jak tak činit. Zde se s odkazem na dodržování lidských práv, svobod jedince, taková příležitost nabízí. V této souvislosti se sluší připomenout si slova Arthura Goldberga, soudce Nejvyššího soudu z roku 1963, že Constitutioin is not a suicide pact - ústava není sebevražedný pakt. Neměla by být.

Vychází-li ročně knih milion, autor se pak dostává do povědomí čtenářské obce a zazáří s pravděpodobností výhry v loterii. Takovým šťastlivcem se například stal jedenáctiletý Mattie J. T. Stepanek z Upper Marlboro ve státě Marylandu. Postižen nevyléčitelnou chorobou (mitochondrial myopathy), která již usmrtila jeho tři starší sourozence, od svých tří let píše básně. Dvě sbírky mu už vyšly, každá v nákladu přesahujícím 200.000 výtisků a v roce 2001 se dostal na 12. místo bestsellerů The New York Times. Značně mu ovšem pomohlo, že jeho osudu se všimla média, že si ho na svou talk show pozvala úspěšně odtučněná černošská hvězda Oprah Winfrey a úvod k jedné z jeho sbírek napsal bývalý prezident Jimmy Carter.

Jestliže knih vyjde ročně milion, za sto let aby jich ovšem bylo sto milionů. Členové redakční rady publikace Modern Library , významné osobnosti jako například literáti Gore Vidal a William Styron, historici Daniel J. Boorstin a Arthur M. Schlesinger, na sebe vzali mamutí úkol vybrat 100 nejvýznamnějších literárních výtvorů 20. století v anglické řeči. Tabulka vítězů, zveřejněná na Radcliff College Harvardovy univerzity, dopadla takto: 1. James Joyce, Ulysses; 2. F. Scott Fitzgerald, The Great Gatsby; 3. James Joyce, A Portrait of the Artist as a Young Man; 4. Vladimir Nabokov, Lolita; 5. Aldous Huxley, Brave New World; 6. William Faulkner, The Sound and the Fury; 7. Joseph Heller, Catch-22; 8. Arthur Koestler, Darkness at Noon; 9. D. H. Lawrence, Sons and Lovers; 10. John Steinbeck, The Grapes of Wrath.

Do této údajně nejhodnotnější desítky se tedy nedostali literáti George Orwell, Theodore Dreiser, Saul Bellow, John O´Hara, John Dos Passos, E. M. Forster, Ernest Hemingway, Evelyn Waugh, Graham Greene, další a další. Medaili tu nejzlatější obdržel Irčan Joyce za dílo, které leckdo shledává obtížně až nesnesitelně stravitelným. Však i četba životního veledíla Marcela Prousta byla přirovnávána k úsilí orat rozsáhlý lán pletacím drátem.

Vkus, hodnotící kritéria se ovšem mění. Historici nám tvrdí, že až do poloviny devatenáctého století byl jen jeden jediný druh literatury, že neexistovalo třídění na populární, komerčně úspěšné, a pak na ty druhé, pro estéty. Dickens psal bestsellery. Ke změně došlo po první světové válce, kdy komplikovaná lyrická próza T. S. Elliota a James Joyce aby se četla s pomocí vysvětlujících materiálů. Snobové se vzájemně ujišťovali v přesvědčení, že knihy, které lze číst s potěchou, si nezaslouží být považovány za literaturu. Leč kruh se nám zas jednou uzavírá. V listopadu 2003 v New York City v hotelu Marriott, knižní nadace National Book Foundation udělovala medaili zasloužilému americkému literátovi (Medal for Distinguished Contribution to American Letters). V předchozích letech mezi oceněnými byli Saul Bellow, Philip Roth and Arthur Miller. Tentokrát se tak dostalo Stephenu Kingovi, velmistru dobře se prodávajících hororů.

Dal si někdo práci s hodnocením literatury dvacátého století v jiných jazycích?