Duben 2004

Nanynka a lidová protistátní tvořivost

Ivan Hanousek

Češi vždy přikládali psanému slovu neobyčejný význam, sílu. Nenáviděné okupanty i nemilované vládce proto nelynčovali ani nestříleli, ale zesměšňovali. Ideolog formuloval, učitel diktoval, školitel přednášel a hlasatel papouškoval: "Československo je lidově demokratický stát se socialistickým zřízením, řízený komunistickou stranou s ústředním výborem a politbyrem v čele s generálním tajemníkem Gustávem Husákem." Ale český občan slyšel: "Těžkoslovensko je lihově demagogický stát se šokialistickým zřícením, šizený komickou stranou s výstředním úborem a polibdírou v čele s geniálním nájemníkem Mustafem Rusákem." Přepsal to s mnoha průklepy na stroji, opatřil nadpisem "ČSSR očima zahraničního studenta" a začal roznášet.

Národ, který až na výjimky nezasáhl do velkých válečných událostí a jehož revoluce byly spíše nekrvavé, se v projevech odporu opíral o humor. Vybledlé průklepáky, ukryté před dětmi a nezvanými hosty na dnech šuplíků, se kdysi šířily bleskem jako anekdoty. Společným znakem bylo: autor neznámý. Politické vtipy měly své "c. a k. kořeny" a přes protektorát dorazily až k těm o "Zlatou mříž".

Nanynka družstevnice

Snad nejrozšířenějším poúnorovým podvratným textem byly variace popěvku Šla Nanynka do zelí. Třeba jak by jej napsala Marie Pujmanová: "Šťastné dítě/ v chatrných šatičkách na boso chodila/ Nanynka, dívka rozmilá/ na poli běhala celý den/ doma byl hlad// Pepík, syn kulaka -/ na poli přepad ji, košík i poctivost/ všechno to ztratila pro hlávku zelí// Únor vše změnil - na velkých lánech/ společně zraje pro všechny zelí/ Kulaci zmizeli není jich více/ s úsměvem šťastným, s traktorem jezdí/ a s malým Pepíčkem, Nanynka družstevnice." Je zřejmé, že tyto parodie nestvořil dělník z ČKD, ale spíš zmarněný veršotepec ve vinárně.

Častá byla díla "gramatická": známé stupňování slova dobrý: dobrý lepší - nejlepší bylo obohaceno o čtvrtý stupeň - sovětský. K pádům dodalo lidové skloňování dalších sedm: 8. pád: kdo s koho - korytativ, 9. pád: koho kam - delimitativ, 10. pád: kde koho - likvidativ, 11. pád: kdo koho buzerativ, 12. pád: jak koho - intrikativ, 13. pád: kolik komu - podmazativ, korupcionál, 14. pád: kdo s kým konkubinativ, sexuál.

Slovíčkaření mělo už za sebou protektorátní kapitolu, kdy bylo k Vidění Všude Velké "V" - jako Victoria. Rázem se hlásili noví interpreti: "Vůdce Vyrábí Voloviny; Všichni Volové Věří Ve Vítězství Vůdce; Vepřové Vyprodáno." Hrátky se slovy (za Rakouska trestné, ale v řádu několika dní basy) byly za Němců i za Rusů hrou s ohněm - za války a v padesátých letech šlo o život, hrozily pracovní tábory, za normalizace StB a ztráta místa.

Když myslíš, tak nemluv

Rájem pro lidovou slovesnost byl svět čísel. Šířila se různá sedmera, desatera... a třeba i těchto pět rad: 1. Nemysli. 2. Když myslíš, tak nemluv. 3. Když myslíš a mluvíš, tak nepiš. 4. Když myslíš, mluvíš a píšeš, tak se nepodepisuj. 5. Když myslíš, mluvíš, píšeš a podepisuješ se, tak se nediv.

A jak viděla lidová protistátní tvořivost naši ekonomiku? Jako Sedm divů ČSSR: 1. Všichni jsou zaměstnaní. 2. Přestože jsou všichni zaměstnaní, nikdo nic nedělá. 3. Přestože nikdo nic nedělá, je všude všechno k dostání. 4. Přestože je všechno k dostání, nikde nic není. 5. Přestože nikde nic není, všichni všechno seženou. 6. Přestože všichni všechno seženou, všichni kradou. 7. Přestože všichni kradou, nikde nic nechybí.

Už hodně zažloutlé je Parte 1945: "Hlubokým žalem sklíčeni oznamujeme lidu obecnému celého světa a okolních vesnic, že z rozhodnutí Prozřetelnosti opustila nás na věčné časy naše drahá, milovaná, nenahraditelná její Velkorysost Říše Velkoněmecká, záštita kultury a civilizace. Nezapomenutelná naše ochranitelka vykrvácela po dvanáctiletém nadýmání na rychlé úbytě v máji L. P. 1945 v útlém věku 12 jar, nedoživši se prorokovaných 1000 let. Tělesná schránka drahé zesnulé bude uložena k věčnému odpočinku na památném poutním místě, kde kdysi stával Berlín, při zvucích písně Pryč a pryč je všechno. Samájáma u Postupimi, dříve Berlín, dne 8. máje 1945..." Stopy využití pohřebního ritu vedou zpět až k parodii, v níž Češi dávají už v roce 1848 poslední "Sbohem censuře". Vyrojily se plakáty na cirkus, jídelní lístky, tabulky ligy s kluby Stupid Biľakovo, Kolaborant FC Lenártov a Spartak Esenbé Šalgovič. Z minulosti doložená gramotnost českého národa umožnila široké tvůrčí obci produkovat a ještě širší čtenářské obci konzumovat spoustu parodií, byť se regionálně lišily.

Antonín II. Sličný

Jména politiků patří k vděčným tématům: Masaryk - prezident Osvoboditel, Beneš - prezident Budovatel, Hácha - Emil I. Pokorný, Beneš (po válce) - Edvard II. Vítězný, Gottwald - Klement Ukrutný, Zápotocký - Antonín I. Dobrotivý, Novotný - Antonín II. Sličný, Svoboda - Ludvík Dítě, Husák - Železný Gustáv. Podobně se za protektorátu šířil poněkud černý "Pražský uličník": Na Zbořeništi - Siegfriedslinie; Hrdlořezy - Gestapodorf; Kobylisy - Göringsstadt. Své verze měla "hesla naučného slovníku", která si utahovala z totalitního režimu (agent úra - zástupce Ústřední rady odborů; amu let - vyloučení z AMU; a teismus - odpor k pití čaje; au rora - výkřik hanáckého budovatele, když mu spadl materiál na nohu).

Tyto texty se vymykají Karlem Čapkem šířené teorii, "že anekdoty, stejně jako lidové písně a přísloví, nemají vůbec původce, nýbrž jsou čirým ústním podáním." Náš fenomén se sice rodil též anonymně, jenže rovnou v písemné podobě, a šířil se přes daná rizika díky "kancelářským krysám". Byl to humor lidový, ne intelektuálský, spíš úřednický - který kvetl v rajonu střední třídy.

Historici mluví o husitské a pobělohorské tradici, jež utvářely charakter národa. Malý český národ se naučil dějinné zvraty přežívat. Kde Polák tasí šavli, Němec vyráží demonstrovat a Francouz staví barikádu tam malý český člověk spíš držkuje.

Kádrový dotazník

Skvostným dílkem, které provází komunistický stát od Vítězného února a stále s úspěchem, je "kádrový dotazník". Ano, ten hrůzný dokument, jenž ve svazcích osobních spisů provázel pracující životem. Avšak zesměšněn přestával být nebezpečný. První z parodií nesly pečeť padesátých let: 1. Popište podrobně, co jste dělal(a) před válkou, ve válce, po válce, před mírem, v míru, po míru, před měnou, po měně, na den sv. Prokopa, na Den čs. dělostřelectva, před narozením, po narození a po smrti. 2. Byl(a) jste za revoluce ve sklepě, anebo jste také osvobozoval(a)? 3. Jste členem masových organizací (ROH, STRČ, PRST, SKRZ, KRK)? Odkud a za jak dlouho vás vyhodili? 4. Uveďte, co v našem podniku chcete dělat, nepůjdete-li do dolů nebo do kriminálu. 5. Co děláte, když nic neděláte, a jak to děláte? 6. Kdo vás bude podporovat, když budete u nás zaměstnán(a)? 7. Umíte-li číst, uveďte, zda čtete, co čtete, kdy čtete a proč vůbec čtete. 8. Kolik vám vyneslo minulé zaměstnání? (Uveďte zvlášť peníze a zvlášť roky, zda podmíněně či nepodmíněně.) 9. Byl(a) jste soudně trestán(a)? (Týká se jen protistátní činnosti; znásilnění, vraždy a jiné menší přestupky neuvádějte).

Konec legrace?

Lidová tvořivost, jak je vidět z komunikace e-maily a SMS, nehyne na úbytě. Málokdo unikl černému sdělení: "O SMRTI UDAJE A KUSAJE JSOU JEN KUSE UDAJE: MAME KUSY UDAJE A UDY KUSAJE." Drsný humor provázel i povodeň - jen málo témat zůstává tabu.

Autoři jsou sice dále neznámí, ale situace je jiná. Všudepřítomný internet a bulvarizace médií, hlavně elektronických, ničí možnost číst cokoli vtipného proti vládcům s mravenčením kol páteře a pak šířit s rizikem ohrožení. Zmizel proto jeden český fenomén? To lze zjistit jen empiricky - pokud opět přijde "doba temna". To se v Češích znovu probudí jejich generacemi ověřená schopnost: utahovat si z utlačovatele - a tím i ze sebe.

(MFDNES)