Duben 2004

Byl v tom jistý systém.

Marek Pokorný

Životní případ soudce Kydalky skončil dvanáctiletým trestem pro tuneláře H-Systému

Byl to proces desetiletí, při němž padlo několik rekordů: během 160 jednacích dnů se v největší síni Městského soudu v Praze vystřídalo přes sedm set svědků, mezi nimiž byly i nejvyšší politické špičky. Sám obžalovací spis měl 120 tisíc stran v několika stech šanonech, za kterými se soudní senát ztrácel. A pro hlavního aktéra skončil také nejvyšším možným trestem – dvanáctiletým vězením.

Nechte mě studovat

Když v září 2001 dostal pražský soudce Kamil Kydalka na stůl objemný spis čtveřice manažerů zkrachovalé stavební firmy H-Systém v čele s Petrem Smetkou, mnohé šokoval. Na pouhé prostudování spisu si vyhradil více než rok a oznámil, že minimálně stejnou dobu bude trvat projednávání před soudem. Jeho nadřízení mu navíc po více než dva roky nedali žádný nový případ. A vyplatilo se to. Když minulý týden v soudní síni vyhlašoval nad čtveřicí rozsudek, bylo vidět, že se za tu dobu v jejich podvodných transakcích zorientoval mnohonásobně lépe než oni sami.

Přitom nechybělo málo, a zločin by zůstal nepotrestán. V únoru 1999 – tedy rok a půl po krachu společnosti – totiž policie chtěla případ odložit. „Nakoupili pozemky a něco postavili, takže to nebyl podvod,“ vzkázal tehdy po své mluvčí šéf pražských vyšetřovatelů Pavel Hájek. Případ až k obvinění a poté i před soud doslova dostrkali někteří z poškozených klientů společnosti, kteří se policejními výmluvami nenechali odradit. Díky nim třetí únorový čtvrtek vynáší městský soud v Praze rozsudek nad čtveřicí šéfů H-Systému, kteří klienty firmy a banky připravili o více než půldruhé miliardy korun. Hlavní strůjce podvodu Petr Smetka dostává za podvod a zpronevěru maximálně možných 12 let vězení, jeho tři nejbližší spolupracovníci a členové vedení H-Systému Jaroslav Eliáš, Jaroslav Vítek a Miroslav Tůma po 9,5 letech.

Na lavici obžalovaných ovšem usedli i dva zástupci klientů Ivan Král a Pavel Středa, kteří se s tuneláři spřáhli, aby zachránili alespoň část svého majetku, ovšem na úkor zbylých klientů a věřitelů. Těm soudce vyměřil za poškozování věřitele tříletý a dvouletý podmíněný trest. Všichni odsouzení se odvolali.

Taková normální banka

Zásadní otázka ovšem je, kde většina peněz skončila. Ze dvou a půl miliardy korun vylákaných z bank a klientů totiž byla prostavěna maximálně čtvrtina. Zhruba půlmiliarda skončila v dalších neúspěšných projektech – například loterie Loto spolkla kolem tří set milionů, stamilionovou ztrátu zaznamenal i projekt třetího kapitálového trhu RTP. Když se to sečte, chybí stále zhruba miliarda – a kam zmizela, nebyl schopen vyhledat ani znalec, kterého si policie k rozpletení celého klubka najala. Smetka a jeho lidé totiž peníze klientů vybírali v hotovosti a v igelitkách je přenášeli do další Smetkovy firmy SRI. „Byla to taková vnitroholdingová banka,“ prohlásil Smetka před soudem. Kam ty peníze šly dál? „To bych se musel podívat do účetnictví,“ hájí se. To ovšem nejde – „banku“ těsně před krachem převedl na náchodskou firmu Stor a její majitel pak na policii uvedl, že účetnictví prodal „nějakému chlapíkovi z Ostravy“.

Na počátku podvodné hry stála neúspěšná snaha Smetky založit v lednu 1993 svoji banku s názvem 1. Národní. „ČNB jim ovšem nedala licenci, protože do základního jmění místo peněz vkládali například lodě či podobný majetek,“ říká Kydalka. Zamítavé stanovisko přišlo i přes to, že za udělení licence lobboval podle bývalého guvernéra banky Josefa Tošovského tehdejší premiér Václav Klaus – jeho žena Livia totiž měla sedět v dozorčí radě 1. Národní. Když Smetka zjistil, že takto peníze nezíská, vymyslel náhradní plán a založil konglomerát 35 firem, do jejichž orgánů jmenoval své zaměstnance a spolupracovníky – často bez jejich vědomí. Firmy měly navíc mnohdy podobné názvy a časem spolu různě fúzovaly. „Bylo to proto, aby se vše co nejvíce zamlžilo,“ říká Kydalka. Třetina z těchto firem si hned po vzniku vzala 70milionové úvěry u pražské pobočky Komerční banky. Výběr pobočky nebyl náhodný: v jejím čele totiž seděli Smetkovi kamarádi Miloslav Novák a Vladimír Gulla – první s ním již v roce 1990 napolovic kupoval rodinný dům za Prahou, druhý zase zakládal zmíněnou banku. I výše úvěrů přesně 70 milionů měla důvod. Byla to nejvyšší suma, kterou mohl tehdy bez posvěcení nadřízených schválit šéf pobočky.

Mimochodem: dlouho to vypadalo, že zmínění bankéři trestu uniknou. Státní zástupce totiž tvrdil, že mohli pouze zanedbat své povinnosti, a to bylo v době, kdy případ převzal, promlčeno. Důkazy o jejich zapojení do podvodu ovšem ve spise byly. Jen si je nikdo předtím, než je Kydalka v soudní síni přečetl pěkně nahlas, nedokázal pospojovat – až právě díky jeho preciznosti mohl státní zástupce zahájit i stíhání bankéřů a znalce – před soud je chce poslat ještě letos. Nemalý podíl na podvodech mají i notáři, kteří například ověřovali platnost dokumentů, které nikdy nemohli mít v ruce. Zcela bez viny ovšem nejsou ani klienti. Podepsali s H-Systémem smlouvy, které jim sice přikazovaly platit, ale dávaly jediné právo: někdy v budoucnu uzavřít kupní smlouvu. Na co, to už ovšem nebylo specifikováno.

Jako červená nit se případem přitom vinou i jména některých politiků. Hlavní byl nomenklaturní komunista Miroslav Šlouf, známý jako šéf poradců expředsedy ČSSD Miloše Zemana. Ten patřil k Smetkovým prominentním spolupracovníkům a dokonce byl – spolu s několika dalšími politiky nyní vládní ČSSD – na jeho výplatní listině. Zapletl se ovšem i tehdejší ministr financí Ivan Kočárník – ten nejdříve zrušil rozhodnutí svých podřízených nevydat Smetkovi povolení na provozování třetího kapitálového trhu a vzápětí se jeho manželka stala klientkou H-Systému. Věc má ale háček: neexistuje jediný doklad, že dům za 2,9 milionu korun zaplatila, a ani ona sama se jako poškozená nepřihlásila. „Připadalo jí to zbytečné. Je malá šance, že by něco dostala,“ řekl loni Respektu její manžel.

(Respekt)