Duben 2004

Byl v tom jistý systém.

Marek Pokorný

Životní případ soudce Kydalky skončil dvanáctiletým trestem pro tuneláře H-Systému

Byl to proces desetiletí, při němž padlo několik rekordů: během 160 jednacích dnů se v největší síni Městského soudu v Praze vystřídalo přes sedm set svědků, mezi nimiž byly i nejvyšší politické špičky. Sám obžalovací spis měl 120 tisíc stran v několika stech šanonech, za kterými se soudní senát ztrácel. A pro hlavního aktéra skončil také nejvyšším možným trestem � dvanáctiletým vězením.

Nechte mě studovat

Když v září 2001 dostal pražský soudce Kamil Kydalka na stůl objemný spis čtveřice manažerů zkrachovalé stavební firmy H-Systém v čele s Petrem Smetkou, mnohé šokoval. Na pouhé prostudování spisu si vyhradil více než rok a oznámil, že minimálně stejnou dobu bude trvat projednávání před soudem. Jeho nadřízení mu navíc po více než dva roky nedali žádný nový případ. A vyplatilo se to. Když minulý týden v soudní síni vyhlašoval nad čtveřicí rozsudek, bylo vidět, že se za tu dobu v jejich podvodných transakcích zorientoval mnohonásobně lépe než oni sami.

Přitom nechybělo málo, a zločin by zůstal nepotrestán. V únoru 1999 � tedy rok a půl po krachu společnosti � totiž policie chtěla případ odložit. �Nakoupili pozemky a něco postavili, takže to nebyl podvod,� vzkázal tehdy po své mluvčí šéf pražských vyšetřovatelů Pavel Hájek. Případ až k obvinění a poté i před soud doslova dostrkali někteří z poškozených klientů společnosti, kteří se policejními výmluvami nenechali odradit. Díky nim třetí únorový čtvrtek vynáší městský soud v Praze rozsudek nad čtveřicí šéfů H-Systému, kteří klienty firmy a banky připravili o více než půldruhé miliardy korun. Hlavní strůjce podvodu Petr Smetka dostává za podvod a zpronevěru maximálně možných 12 let vězení, jeho tři nejbližší spolupracovníci a členové vedení H-Systému Jaroslav Eliáš, Jaroslav Vítek a Miroslav Tůma po 9,5 letech.

Na lavici obžalovaných ovšem usedli i dva zástupci klientů Ivan Král a Pavel Středa, kteří se s tuneláři spřáhli, aby zachránili alespoň část svého majetku, ovšem na úkor zbylých klientů a věřitelů. Těm soudce vyměřil za poškozování věřitele tříletý a dvouletý podmíněný trest. Všichni odsouzení se odvolali.

Taková normální banka

Zásadní otázka ovšem je, kde většina peněz skončila. Ze dvou a půl miliardy korun vylákaných z bank a klientů totiž byla prostavěna maximálně čtvrtina. Zhruba půlmiliarda skončila v dalších neúspěšných projektech � například loterie Loto spolkla kolem tří set milionů, stamilionovou ztrátu zaznamenal i projekt třetího kapitálového trhu RTP. Když se to sečte, chybí stále zhruba miliarda � a kam zmizela, nebyl schopen vyhledat ani znalec, kterého si policie k rozpletení celého klubka najala. Smetka a jeho lidé totiž peníze klientů vybírali v hotovosti a v igelitkách je přenášeli do další Smetkovy firmy SRI. �Byla to taková vnitroholdingová banka,� prohlásil Smetka před soudem. Kam ty peníze šly dál? �To bych se musel podívat do účetnictví,� hájí se. To ovšem nejde � �banku� těsně před krachem převedl na náchodskou firmu Stor a její majitel pak na policii uvedl, že účetnictví prodal �nějakému chlapíkovi z Ostravy�.

Na počátku podvodné hry stála neúspěšná snaha Smetky založit v lednu 1993 svoji banku s názvem 1. Národní. �ČNB jim ovšem nedala licenci, protože do základního jmění místo peněz vkládali například lodě či podobný majetek,� říká Kydalka. Zamítavé stanovisko přišlo i přes to, že za udělení licence lobboval podle bývalého guvernéra banky Josefa Tošovského tehdejší premiér Václav Klaus � jeho žena Livia totiž měla sedět v dozorčí radě 1. Národní. Když Smetka zjistil, že takto peníze nezíská, vymyslel náhradní plán a založil konglomerát 35 firem, do jejichž orgánů jmenoval své zaměstnance a spolupracovníky � často bez jejich vědomí. Firmy měly navíc mnohdy podobné názvy a časem spolu různě fúzovaly. �Bylo to proto, aby se vše co nejvíce zamlžilo,� říká Kydalka. Třetina z těchto firem si hned po vzniku vzala 70milionové úvěry u pražské pobočky Komerční banky. Výběr pobočky nebyl náhodný: v jejím čele totiž seděli Smetkovi kamarádi Miloslav Novák a Vladimír Gulla � první s ním již v roce 1990 napolovic kupoval rodinný dům za Prahou, druhý zase zakládal zmíněnou banku. I výše úvěrů přesně 70 milionů měla důvod. Byla to nejvyšší suma, kterou mohl tehdy bez posvěcení nadřízených schválit šéf pobočky.

Mimochodem: dlouho to vypadalo, že zmínění bankéři trestu uniknou. Státní zástupce totiž tvrdil, že mohli pouze zanedbat své povinnosti, a to bylo v době, kdy případ převzal, promlčeno. Důkazy o jejich zapojení do podvodu ovšem ve spise byly. Jen si je nikdo předtím, než je Kydalka v soudní síni přečetl pěkně nahlas, nedokázal pospojovat � až právě díky jeho preciznosti mohl státní zástupce zahájit i stíhání bankéřů a znalce � před soud je chce poslat ještě letos. Nemalý podíl na podvodech mají i notáři, kteří například ověřovali platnost dokumentů, které nikdy nemohli mít v ruce. Zcela bez viny ovšem nejsou ani klienti. Podepsali s H-Systémem smlouvy, které jim sice přikazovaly platit, ale dávaly jediné právo: někdy v budoucnu uzavřít kupní smlouvu. Na co, to už ovšem nebylo specifikováno.

Jako červená nit se případem přitom vinou i jména některých politiků. Hlavní byl nomenklaturní komunista Miroslav Šlouf, známý jako šéf poradců expředsedy ČSSD Miloše Zemana. Ten patřil k Smetkovým prominentním spolupracovníkům a dokonce byl � spolu s několika dalšími politiky nyní vládní ČSSD � na jeho výplatní listině. Zapletl se ovšem i tehdejší ministr financí Ivan Kočárník � ten nejdříve zrušil rozhodnutí svých podřízených nevydat Smetkovi povolení na provozování třetího kapitálového trhu a vzápětí se jeho manželka stala klientkou H-Systému. Věc má ale háček: neexistuje jediný doklad, že dům za 2,9 milionu korun zaplatila, a ani ona sama se jako poškozená nepřihlásila. �Připadalo jí to zbytečné. Je malá šance, že by něco dostala,� řekl loni Respektu její manžel.

(Respekt)