Duben 2004

Němečtí sociální demokraté se rozhodli pro dvouvládí

Josef Landergott

Františku, tebe beru

Odpor strany k vládním reformám donutil kancléře Schrödera přenést řízení SPD na aparátníka Franze Münteferinga. Začátek Schröderova konce, anebo tah před sérií zemských voleb?

Nebylo to jednoduché, ani pro mne ne, shrnul své rozhodnutí kancléř Gerhard Schröder, když v poledne 6. února oznámil, že se v březnu vzdá předsednictví v Sociálnědemokratické straně (SPD). Člověk, který se od počátku své vlády v roce 1998 v médiích prezentoval v tradicích blahobytných sociálnědemokratických vůdců v italských oblecích, s drahými doutníky, a se sebejistým siláckým úsměvem dával najevo, že Německo zreformuje, konstatoval, že je bezradný. Nespokojenost s polovičatou finanční reformou, zdravotnictvím a školstvím ("agenda 2010") umocnil vnitrostranický odpor k postupnému odbourávání výhod sociálního státu. Mezi sociálními demokraty jsou mladší členové a příznivci reforem v menšině. Prim ve vlivných zemských organizacích nadále hrají staří, kteří mají blízko k tradiční základně SPD, k odborům, a "levice", která si přeje, aby reformy zaplatily majetné vrstvy formou nových daní, například z větších majetků.

Schröder prosazoval reformy proti vůli svých soudruhů a velmi se jim odcizil. Loni z SPD vystoupilo na 63 tisíc lidí, což je desetina členské základny! Aby v nastávajícím zemském volebním karuselu a ve spolkových volbách roku 2006 zabránil katastrofě, nebude Schröder Němce a partajníky dráždit ústy šéfa strany. Předal kontrolu nad SPD stranickému kádru Franzi Münteferingovi (64), muži bez komplikovaných vizí, hovořícímu prostou mluvou partajních sloganů. Müntefering pochází ze Sundernu poblíž Dortmundu, z kraje se studeným jménem Sauerland ("Kyselá p..."), a stejně jako Schröder z ryze proletářského prostředí. Nemá ani maturitu a za vše vděčí straně. Jako partajní kádr byl od roku 1975 v Bundestagu ("prostě nesnesu žádnou nespravedlnost"), za Scharpinga od roku 1995 byl spolkovým jednatelem SPD, o čtyři roky později za Schrödera dělal totéž v nově vytvořené funkci generálního tajemníka. Od roku 2002 byl šéfem poslanecké frakce SPD v Bundestagu. Třebaže patří ke křídlu reformátorů ("reformy se nesmějí zastavit"), spolustraníci mu důvěřují: nabízí obraz poctivého partajníka mimo jiné tím, že v Berlíně žije sám v panelákovém bytě (kde kdysi bydlel komunista Georg Gysi). Plánovanou změnu přijala partajní báze kladně, což potvrdil předminulý víkend aplaus a pochvalné pokřiky ("Františku, tebe beru") pro Münteferinga v Bochumi na sjezdu největší zemské organizace SPD Severní Porýní-Vestfálsko, kde byl předsedou.

Strana má Schrödera plné zuby, ale také ví, že úplně bez něj to nejde: řeči o pokračování reforem z úst designovaného předsedy SPD soudruhům najednou nevadí, odboráři se uklidnili. Zatím se nový vůdčí tandem sociálním demokratům líbí: jako by byl kancléřský úřad jen jakýmsi partajním přívěskem. Jak bude fungovat v praxi, nikdo netuší, ale převládá názor, že Schröderovým odchodem ze špice SPD začala jeho cesta do politické penze. Protischröderovští zbojníci z řad SPD si zřejmě ještě vynutí reformu kabinetu. Křesla se houpou pod ministry financí Hansem Eichelem, dopravy Manfredem Stolpem, vnitra Ottou Schilym a ministryněmi zdraví Ullou Schmidtovou a školství Edelgardou Bulmahnovou. Schröderovi, zdá se, partaj vnutí roli muže velké politiky pro Evropu a zámoří.

Rozdělení moci vládní strany na stranickou a státní není v Německu vůbec ojedinělé. Předsedou strany nebyl kancléř Ludwig Erhard (CDU), za kancléře Helmuta Schmidta (SPD) byl předsedou strany Willy Brandt. Když se Schröder stal kancléřem, byl předsedou SPD Oskar Lafontaine (do roku 1999). Stejně jako jinde v Evropě není ochota Němců po šesti letech Schröderovy vlády uskrovnit se a odlehčit státním výdajům v sociální sféře nijak velká. Úlevy z daňových změn dosud nepocítili. Srdce Evropy a motor Evropské unie dlouhodobě stagnuje a stárne. V minulém desetiletí ještě za vlády Kohlovy CDU se vyčerpalo spolknutím východního Německa, financováním nových spolkových zemí a extravagantním vyhazováním několika set miliard (!) marek "výkupného" do Ruska, z nichž velká část zmizela kdesi v rukou elit armády a KGB. Hlemýždí tempo Schröderovy hospodářské reformy je přes svou příslovečnost příliš radikální a až příliš doprovázené zmatky, než aby Němce přesvědčilo o účinnosti a potřebě. Ještě je příliš dobře.

Osud nové levice

Spolková republika letos stojí před deseti zemskými volbami ze šestnácti možných a SPD padla na dno obliby. Podle posledních průzkumů by ji ve spolkových volbách volily 24 procenta dotazovaných (v předloňských vítězných volbách téměř čtyřicet procent), zatímco opoziční CDU 47 procent; osobně s kancléřem je spokojeno 27 procent (před dvěma roky před otevřením reforem více než sedmdesát procent) a s prací jeho koaličního kabinetu se zelenými pouhých dvanáct procent.

(Týden)