Duben 2004

Václav Havel s harmonikou

Emanuel Mandler

Na tiskové konferenci u příležitosti prvního roku po odchodu z funkce prezidenta republiky překvapil Václav Havel nepochybně dvěma věcmi: tím, že tiskovou konferenci zahájil a ukončil hrou na foukací harmoniku, a vyjádřením, že nebude výrazněji zasahovat do vnitřní politiky České republiky. Vyjádřil se tak přesto, že tím už na místě samém zklamal obec svých politických příznivců. Je obojí opravdu tak velkým překvapením?

Václav Havel stojí vysoko nad všemi ostatními českými občany minulosti i současnosti, pokud jde o řády a vyznamenání, která obdržel v zahraničí. Na zmíněné tiskové konferenci se k tomu vyjádřil sám nejlíp: "jsem obtěžkáván bezpočtem cen." Koneckonců samo jeho pozvání americkou kongresovou knihovnou na čtvrtletní pobyt v Americe vypovídá o Havlově prestiži ve Spojených státech.

Jenomže doma je doma.. Přestože se zpočátku zdálo, že Václav Havel bude po T. G. Masarykovi a dr. Benešovi třetím českým (československým) prezidentem, který svou činností, jednáním a popularitou popře úsloví, jak je těžké být doma prorokem, nestalo se tak. Prorokem byl nějakou dobu po listopadovém převratu. Potom však jeho vážnost klesala a tento pokles se zrychloval spolu s tím, jak ho jeho úhlavní sok, nynější prezident Václav Klaus, porazil takřka ve všech oborech, kde se střetli. Havlovo kromobyčejné úsilí vyvrcholilo v době vnitropolitické krize roku 1998 množstvím kroků, jejichž výsledek nepochybně měl smést Václava Klause z české politiky. Toto úsilí jeho a jemu oddaných politiků vedlo k opačnému efektu. Václav Klaus se stal fantomem české politiky a posléze druhým prezidentem České republiky. Je vskutku otázka, jak by s ním Václav Havel mohl na domácí vnitropolitické aréně soutěžit, když to nedokázal jako prezident.

Nelze totiž opomenout okolnost, že exprezident již dávno sám sobě odebral základní prostředek, jímž by mohl do vnitřní politiky zasahovat, normální politiku. Místo toho tvrdošíjně trval na svém vynálezu, nepolitické politice. Její instrumentář jako by nebyl z tohoto světa, je povýtce morální. Skládá se z hezkých slov, přání a proklamací, ale tím spíš nemůže soutěžit se skutečnou politikou realizovanou politickými stranami, byť bychom jim mohli vyčíst hodně nepěkného (jako tomu skutečně je v případě ODS). Havlovi stoupenci bez úvahy přijímali moralistní zaměření "politiky", několikrát se pokusili proniknout jako výraznější a trvalá síla do parlamentu, ale nikdy se jim to nepodařilo. To byl ještě Havel prezidentem a mohl se tvářit, jako že jeho se to netýká - od propadu Občanského hnutí až po "Děkujeme odejděte". Nyní má, jak se zdá, přece jen zbytek realismu, aby pochopil, že v současné době by prohra osobně postihla i jeho. To by bylo velice nepříjemné a nelze se divit, že se mu do předem prohrané hry nechce. Třeba se v budoucnosti uvidí…

A proč se vlastně Havel dal na foukání do harmoniky? To lze vysvětlit právě na základě skutečností, o kterých byla řeč. Kdyby totiž Václav Havel měl ponětí o životě prostého člověka, nemohl by provozovat nepolitickou politiku; věděl by, že taková antipolitika nedokáže spoluobčany oslovit. Těžko se divit, že nemá ponětí o normálním životě, byl přece třináct let prezidentem, žil izolován na hradech a zámcích (a je otázka, jak dlouho bude trvat, než obnoví své "normální" schopnosti a dovednosti). V každém případě zanedbával přinejmenším ve svém posledním funkčním období občany této země a příliš velké části "obyčejných" voličů se stal lhostejným.

Po zvolení prezidentem vycítil Václav Klaus svou příležitost a činí se všude tam, kde Václav Havel zanedbal pozornost a aktivitu. Náš nynější prezident jde na hasičský bál, stojí ve frontě na lyžařský vlek, staví se do viditelného protikladu ke katolické církvi, množstvím námitek vůči EU drnká na osvědčené struny českého nacionalismu a namlouvá nám, jak jsme záměrně bojovali proti komunistickému režimu tím, že jsme se flákali a uloupili jsme si ze státního, co jsme jen mohli. Jeho popularita a obliba strmě vzrostly. Jak by se mu nyní Václav Havel mohl rovnat?

Bylo by upřímnější, kdyby se právě teď o to vůbec nepokoušel. Ale on se o to aspoň částečně pokusil: foukal na harmoniku.

Je otázka, zda, jak a kdy Václav Havel dá dohromady své skutečné síly. Obávám se, že "obtěžkávání cenami tomu příliš nepomůže. Ale byla by škoda, kdyby zůstal u toho, co předvedl na své první tiskové konferenci rok po ukončení funkce prezidenta republiky.

(www.bohumildolezal.cz)