Duben 2004

Nad Tatrou sa blýska (Rómi divo bijú)

Karel Vrána

Romské nepokoje na Slovensku pokračují. Ačkoli se situace uprostřed minulého týdne navenek zklidnila, v pátek brzy ráno zapálil opilý dvacetiletý Rom prodejnu v Raslavicích na Bardejovsku. Do země pod Tatrami navíc zamířili zahraniční představitelé radikálních proudů v romském hnutí.

Co jsem chuj, abych žebral o práci? Seru na to! křičí dvacetiletý romský mladík před komunitním centrem Tvoj Spiš na rozhraní "bílé" a romské čtvrti v Levoči. V budově se mohou přihlásit zájemci o veřejně prospěšné práce, město zatím nabízí 160 míst. Mnozí o nabídku stojí, uvnitř centra je fronta. Lidé se strkají a hádají, nedočkavci předbíhají. "Chceme pracovat," říká Milan Smola, který žil řadu let v Česku. Kvůli vládní reformě přišli slovenští Romové o značnou část sociálních dávek, z nichž dosud většinou žili. "Pokud si chcete polepšit, musíte pracovat," vzkázala vláda nejen jim, ale i Slovákům, Maďarům a příslušníkům dalších národností, kteří dosud přežívali díky štědré ruce státu. Část Romů vzkaz odmítla. Na východním a středním Slovensku, kde jich žije nejvíc, propukly minulý týden nepokoje. První případ rabování zaznamenali v Levoči, minulé úterý se rozšířilo do Trebišova a Čaklova poblíž Vranova nad Topľou.

Hrubý pytel

Úterý podvečer, romské sídliště v Trebišově. Obyvatelé se tvrdě střetávají s policií. Důvodem je přepadení koloniálu ve Švermově ulici. Když se policisté vydávají zatknout iniciátory rabování, komunita je odmítá vydat. Létají láhve a kameny, druhá strana nasazuje vodní dělo a obušky. Policisté si servítky rozhodně neberou. V pozdních večerních hodinách vládne ve městě klid. Naruší jej jen majáčky kolony slovenského premiéra Mikuláše Dzurindy, který přijel poděkovat policistům za razantní zákrok. Do romské čtvrti nikdo nesmí. Přilehlé ulice jsou obsazeny muži v uniformách. Ve sporém osvětlení se blýskají plexisklové štíty. Bílé helmy a dlouhé bílé pendreky, takzvané poláky, připomínají atmosféru 17. listopadu 1989. Ve škole uvnitř ghetta roku je romský krizový štáb. Přítomna je slovenská zmocněnkyně pro otázky romské komunity Klára Ordolánová. "Jestli chcete, dostanu vás dovnitř přes zahrady," říká ředitelka zdejšího komunitního centra Ingrid Zúbková. Po telefonickém rozhovoru s vládní úřednicí Ordolánovou je ale všechno jinak. "Paní zmocněnkyně si nepřeje, aby u jednání byl někdo cizí." Ve středu ráno proudí do města skupiny Romů. Většina jde k lékaři předvést utržené šrámy. "Podívejte, jak mě zbili," ukazuje sedmnáctiletý Koloman Balogh modřinu na obličeji a tržnou ránu na nose. Pak vyhrne košili: "A tady se podívejte, jak mě ztloukli." Na zádech se mu však skvějí pouze několik let staré jizvy. Sídlištěm se šíří poplašné zprávy. Že policisté stříleli ostrými. Že tloukli malé děti. Na Romy padl strach.

Koláče nejsou

Východní Slovensko a Spiš, kde nepokoje vypukly, jsou nejchudšími oblastmi Slovenska. Po roce 1989 a rozpadu federálního státu k prvnímu lednu 1993 výrazně ubylo pracovních příležitostí. Více než dvacetiprocentní nezaměstnanost je tu běžný jev. V romských osadách bývá až stoprocentní. Výjimkou není ani Zámutov u Vranova nad Topľou. "Za komunistů Romové pracovali v lese, v technických službách, ve stavebnictví. Když firmy zkrachovaly, zůstali bez práce," říká Ján Tancoš, člen místního obecního zastupitelstva. Zdejší romský podnikatel Tomáš Štefan si stěžuje na rasovou diskriminaci. "Když dojednávám práci pro firmu po telefonu, není problém. Jakmile se ale přijdu představit, hned se dozvím, že zakázku už získal někdo jiný," vypráví. Na jednání proto posílá manželku, která vypadá jako "bílá". Že problém rasové segregace na Slovensku existuje, dokazují výzkumy kulturologů Markéty Krausové a Marka Jakoubka. "Pokusy léčit konkrétní problémy pouze a právě v osadách samotných riskují, že se setkají se stejným úspěchem jako pokus léčit střevní potíže toaletním papírem," píší autoři v knize Romské osady v kulturologické perspektivě . Jako příklad udávají spořádanou romskou čtvrť Kurime na Spiši, která se na první pohled žádným způsobem neliší od neromských čtvrtí. Před revolucí tam byla stoprocentní zaměstnanost, dodnes je v ní bezproblémová školní docházka. "Celkový kolorit života, který 175 obyvatel této čtvrti vytvořilo, vzbuzuje dojem vzorové obce, kde se soužití romské a neromské populace podařilo. Z našeho výzkumu však vyplynul pravý opak... Zůstává tu hluboká segregační propast, pro kterou neromští obyvatelé nemohou mít jiný než ‚rasový` důvod," tvrdí kulturologové v knize. Nemalá část Slováků skutečně pohlíží na Romy s despektem. "Ucházel jsem se o místo na okresním úřadě. Ačkoliv jsem pro to měl veškeré předpoklady i vzdělání, místo jsem nedostal. Později jsem se dozvěděl, že úředníci si stěžovali, že poslední, co tady chybí, je, aby po chodbách běhal cikán," krčí rameny šéf levočského komunitního centra, osmatřicetiletý student vysoké školy Eduard Čonka. Ale problémy jsou i na straně Romů. Vzdělání není pro obyvatele osad prioritou. V době komunistického režimu si při pomocných pracích mnohdy vydělali víc než vysokoškoláci.

Plody této politiky lze vidět dodnes. V celém Trebišově je pouhých šest vyučených Romů. Mnozí Romové si zvykli na sociální dávky a ztratili pracovní návyky. Tradiční romská kultura je uzavřená a postavená na zcela odlišných ekonomických vztazích než majoritní společnost. V rámci širší rodiny, fajty, v podstatě neexistuje soukromý majetek. Nač by se jedinec snažil zlepšit životní úroveň, když se nakonec bude muset rozdělit s fajtou? Zvyky výrazným individualitám nepřejí. Pokud se někdo "vyšvihne", okolí jej považuje za odrodilce, gádža, a stává se terčem posměchu. Proto například slovenští Romové nemají žádné zastoupení v parlamentu a politice a priori nedůvěřují. Spory mezi jednotlivými rodinnými klany a subetniky (viz rámeček Slovensko a Romové) společný postup znemožňují. Důkazem nejednoty romského etnika byly demonstrace, které měly minulou středu na Slovensku proběhnout. Řada se vůbec nekonala, ani tam, kde se uskutečnily, nebyla účast masová. Důvodem nebyl jen strach z policejních represí.

Hrubá záplata

Ve středu se před budovou okresního úřadu ve Vranově nad Topľou pohybují skupinky Romů. Celkový počet se blíží asi stovce lidí. Sousední prodejnu jednoty hlídají vojáci se psy, opodál pobaveně přihlíží několik skinheadů. Nejradikálněji se chová "bílý" opilec, který dává svůj kladný postoj k romské problematice najevo zpěvem písně "aj tri dni ma naháňali a ešče ma nedostali". Výstup koření výkřiky "som Slovák zpod Tatier a som tu". Nikdo se k němu nepřipojí. Po domluvě policejního důstojníka mizí ze scény. Zřejmě do blízké krčmy. O několik kilometrů dál, před konzumem v obci Sol, popíjí několik Romů pod dohledem policie lahvové pivo. Děti a ženy sbírají v okolí vesnice dříví na otop. Po bouřích ani vidu. Rušněji je v nedalekém Čaklově. V úterý večer tu kdosi vyraboval obchod a policie přišla posbírat podezřelé. Zásah vyhnal místní obyvatele z domů. "Po dívejte, zbili mi dítě," volá jedna z žen a ukazuje ročního potomka s boulí na čele. Romové křičí jeden přes druhého a obviňují ze svých potíží vládu. Asi třicetiletý muž na balkoně oprýskaného domu špulí na policisty pozadí. Auta se pomalu plní zatčenými. Většinou ženami. "Nic jsem neudělala. Vedoucí krámu obchod vykradla sama, aby zakryla manko," brání se jedna ze zadržených. "Do piči!" hlasitě lamentuje před policejním vozem mladý muž. "Zůstalo mi doma sedmiměsíční dítě, vy chuji! Co si s ním počnu?" Malou demonstraci ve Spišském Podhradí provázejí slovní střety mezi Romy a "bílými". Organizátorům akce není příliš rozumět, hovoří do nefungujícího mikrofonu. "Tak pracujte," volá třicetiletý Slovák na shromážděné Romy. "Dej mi práci," zní stereotypní odpověď. "Za komunistů bylo líp. Budeme volit komunisty," dodává stařena v pestrém šátku.

Represivní složky se snaží odradit Romy od násilností psychologickým nátlakem. Ve spišských Smižanech brázdí osady vojenská kolona obrněných aut s radlicemi, blikajícími majáky a houkačkami. Když ji vůz TÝDNE následuje, vojáci, vybavení pravomocemi policistů, znervózní. Při druhé kontrole vyhrožují zabavením a odstavením vozu. Argument, že jde o veřejnou silnici, je rozčílí ještě víc. "Fotografujete vojenskou techniku. To se nesmí ani v Čechách," vysvětluje zvýšeným hlasem velící důstojník.

Začátek a konec

Levoča, středa večer. Právě odtud nepokoje vzešly. Místní supermarket Billa se stal prvním vyrabovaným obchodem na Slovensku. Lví podíl na incidentu prý měli Romové z okolních osad. Před levočskou radnicí se schází neohlášená demonstrace. Kolem osmnácté hodiny dorážejí na místo policisté v kuklách ze zásahové jednotky. Atmosféra houstne. Mezi Romy přichází primátor Miroslav Čurilla. V emotivním projevu obviňuje média z rozdmýchávání vášní. Po dvaceti minutách se mu daří rozvášněný dav uklidnit. "V Levoči všechno začalo a doufám, že to taky tady skončí," říká. Lidé se pomalu rozcházejí. Čurilla tvrdí, že demonstrací se účastní hlavně spodina. Lidé, kteří neplatí nájmy a dělají nepořádek. Město nabídlo Romům, že jim prodá byty do osobního vlastnictví. Za korunu plus šestnáct set korun manipulačního poplatku. "Nejdřív na to přistoupili, ale pak jim někdo řekl, že by opravy museli hradit ze svého. Tak nechtěli. Pak jsme jim řekli, že máme na jejich domy soukromé zájemce. Najednou byty zase chtějí," říká primátor čtrnáctiapůltisícového města, v němž žije tři a půl tisíce Romů. Levoča nabízí veřejné práce, Čurilla společně s vedoucím místního komunitního centra Eduardem Čonkou jedná o vytvoření agentury, která by Romům zařizovala práci na jiných místech Slovenska a v Česku. To, co se nyní děje načerno, by se tak stalo legálním. Z příměstských romských čtvrtí odjíždějí muži každé jaro do Čech a vracejí se na podzim. Často bez pro středků, protože mnozí zaměstnavatelé načerno zaměstnaným lidem prostě nezaplatí. Mohou tyto plány slovenské Romy uklidnit? Podle informací, které TÝDEN získal jako první, zamířil do země Rudko Kawczynski, šéf Romského národního kongresu se sídlem v Hamburku. Radikál přirovnávaný k představitelům amerických Černých panterů. Chystají se prý blokády silnic, dálnic a hraničních přechodů. Možná ještě bude pěkně horko.

Slovensko a Romové

počet Romů v SR 380 tisíc

počet Romů v osadách 140 tisíc

počet osad 625

Podle odhadů by se měl v roce 2035 zvýšit podíl romského obyvatelstva z nynějších zhruba sedmi na jedenáct procent. Romskou populaci tvoří tři skupiny: olašští Romové (Vlachike Roma), slovenští Romové (Roma) a maďarští Romové (Ungrike Roma).

(Týden)