Duben 2004

Prezident tiché poslušnosti.

Erik Tabery

Václav Klaus na Hradě nezářil ani nezklamal - a na svou chvíli ještě čeká

Už je to rok, co Václav Havel skončil na Pražském hradě, a za chvíli uplyne stejná doba od zvolení jeho nástupce Václava Klause. Z hlediska veřejnosti je Klaus dobrým následníkem a při pohledu na bilanci jeho konkrétních kroků lze shrnout: žádná sláva, žádná tragédie. Klaus se skutečně stal prezidentem všedního dne, jak sliboval, a jeho výraznější poselství by se dala spočítat na prstech jedné ruky. Na svou velkou chvíli Klaus teprve čeká: mohla by přijít v čase parlamentních voleb nebo politické krize.

Nechte to profesorovi

Když za první republiky prezident Masaryk nabízel Antonínu Švehlovi, aby se stal jeho nástupcem na Hradě, mocný premiér a předseda agrární strany odpověděl, že to není úkol pro politika, ale pro nějakého bezvýznamného profesora. Malé pravomoci hlavy státu se mu nelíbily, síla Hradu byla jen ve spojení s Masarykem. Švehla měl bezesporu pravdu – jak nyní ukazuje osud Václava Klause.

Během roku vládnutí už nový prezident poznal své omezené možnosti. Politické kroky mu v drtivé většině nevyšly: adepty, které chtěl dosadit do Ústavního soudu, mu řádně procedil Senát, vetované zákony přehlasovala sněmovna, institut milostí téměř nepoužíval a angažmá v zahraniční politice skončilo fiaskem. Když na schůzce s ambasadorem Stapletonem urazil Spojené státy, Američané mu dali najevo, že pro ně je důležitější vláda.

Pokud něčím prezident Klaus příjemně zaujal, pak některými svými gesty. Například když podpořil kubánské disidenty, odmítl si sednout vedle diktátora Lukašenka či když odsoudil poválečné zlo páchané na sudetských Němcích. Také překousl svou nechuť ke katolické církvi: na konci loňského roku se sešel s kardinálem Miroslavem Vlkem a hovořili spolu o potřebě uzavření dohody s Vatikánem.

S napětím se očekávalo, jak se na Hradě, dosud vyhrazeném pro “nadstranické” prezidenty, bude chovat dlouholetý předseda ODS. Klausovi občas uklouzne jízlivost na adresu Špidlovy vlády, nelze však tvrdit, že by vládu podrážel nebo nadržoval své straně. Skutečnou zkouškou jeho nestrannosti ovšem budou až volby.

K lidu blíž

Jaké je poselství dnešního prezidenta? Jisté je, že Klaus-reformátor, který zemi přinášel takové novinky jako tržní ekonomika nebo systém politických stran a vyzýval veřejnost, aby s šetřením začala u sebe, je dávno pryč. V posledních letech působil Klaus spíše dojmem myšlenkové vyhaslosti. A dnes? Jistou naději vyvolávají jeho občasné rozpomínky na někdejší pověst liberála: příkladem je Klausovo nedávné veto zemědělského zákona, v němž se od farmářů vyžadovala nesmyslná podmínka bezúhonnosti a vzdělání. Kdyby z Hradu zaznívaly podobné připomínky proti nelogickým regulacím, bylo by to možná ono zatím chybějící “poselství”.

Nyní je prezident spíše glosátorem, který říká především to, co chce slyšet veřejnost. Nejlépe se to ukázalo na zásahu v Iráku – Klausův zvyk bagatelizovat zločiny diktátorů byl znám už dávno, v době války však vyzněl jako obzvlášť podbízivý populismus. Jiný příklad? Coby “prezident blízký lidu” napsal úvodník na oslavu fotbalisty Pavla Nedvěda či se nechal zvěčnit u stupínků vítězů s lyžařkou Kateřinou Neumannovou. Dvaasedmdesátiprocentní podpora potom nepřekvapuje. Dokonce i smyl případný pocit viny ze všech přihlížečů komunistické diktatury, když prohlásil, že si mlčenlivé většiny váží více než disidentů. I v tom se liší od T. G. Masaryka, který se ve svých spoluobčanech snažil naopak probudit sílu husitů. Klaus je první prezident, který sílu češství našel v tiché poslušnosti.

Neviděli jste Havla?

Václava Klause jako prezidenta zatím známe pouze v době politického příměří. Hlava státu je podle ústavy nejsilnější v době voleb či krize, kdy vybírá premiéra. Pokud příští premiér bude z ODS, Václav Klaus bude čelit pokušení, aby mu rovnou doporučoval možné ministry. Už dnes se na Hrad zvou mimo protokol a mimo záznam významní politici z ODS a ČSSD.

A poslední poznámka. Rok po odchodu Václava Havla by se skoro chtělo po něm vyhlásit pátrání – tak důsledně se vytratil z české politické scény. Lze mu to vyčítat? Těžko, ale hlas člověka, který je prověřený časem a nepodbízí se většinovému názoru, tu přece jen chybí.

(Respekt)