Duben 2004

Ať jsou tramvaje zadarmo.

Hana Čápová

Veřejná debata začíná zkoumat výhody a nevýhody automobilů v městských ulicích

Tramvaje zadarmo, řidiči ať platí! Žádné zdejší město se zatím tak radikální změny neodvážilo, ale veřejná debata hned ve dvou velkých městech ukazuje tímto směrem. Občané Plzně žádají místní referendum o zdražování jízdného. Pražští radní uvažují pro změnu o mýtném.

Děkujeme, odejděte

Pro řadu obyvatel Plzně to byl loni na podzim šok: radní jednomyslně odhlasovali zásadní zdražení cest hromadnou dopravou. Jízdenka zdražila z osmi na dvanáct korun, měsíční kupón z 270 na 350 korun. „Žádné zdražení jsme na našich schůzích neprobírali, naopak,“ vzpomíná Vít Roušal, člen komise pro dopravu, poradního orgánu rady. „Mluvili jsme o tom, jak městu ulevit od aut, a že jednou z cest je právě co nejvstřícnější cena veřejné dopravy. Všichni radní včetně primátora s vážnou tváří přikyvovali.“

Roušalova domovská organizace, ekologický spolek Děti Země, se rozhodla zvrátit vývoj referendem. Během dvou měsíců nasbírala potřebných více než čtrnáct tisíc podpisů pod žádost o jeho vyhlášení. Dotazy v něm mají padnout tři: zda lidé souhlasí se snížením jízdného zpět na 8 korun, jestli chtějí mít možnost s jednou jízdenkou přestupovat (Plzeň jako jediné z velkých měst nemá přestupné jízdné) a zda souhlasí se snižováním četnosti některých spojů. „Máme strach, že zastupitelé referendum nevyhlásí,“ říká Vít Roušal. „Přestože minimálně tolik lidí, kolik volilo vládnoucí ODS, je s dnešním stavem nespokojeno, radní jejich názor bagatelizují a nechtějí dbát jejich vůle.“

Podle současných vládců radnice je referendum o jízdném opravdu na pováženou – ze dvou důvodů. Jednak je podle právního rozboru zadaného magistrátem protiprávní (obec při stanovení maximální možné ceny zastupuje stát a o věci v přenesené státní působnosti se všelidově hlasovat nemůže. Dopravní podnik sice patří městu a může chtít nižší než maximální cenu, ale podle právníků mu do toho radní mluvit nemohou – je to věc jeho managementu), a jednak zbytečné. „Lidi nikdy nechtějí zdražení. Když řeknu, že chci, aby se v tomhle městě nikdy nic nezdražovalo, tak seženu patnáct tisíc podpisů taky,“ říká plzeňský primátor Jiří Šneberger (ODS). „Nejde ani tak o to, kolik dám za jízdenku, ale o to, že si lidé řeknou: Než se mačkat v tramvaji za dvanáct korun, raději pojedu autem,“ odporuje mu sedmnáctiletá studentka gymnázia Štěpánka Balcarová, která se coby nezletilec nemohla k žádosti o referendum připojit, a tak se spolužačkou zorganizovala na pěti místních gymnáziích petici Dražší jízdné = horší vzduch. Tisíc podpisů předaly obě dívky zastupitelům. „Poděkovali nám. Musely jsme se tomu zasmát,“ říká. „Nechtěly jsme žádné poděkování. Chtěly jsme je upozornit na to, že dělají něco, co není v pořádku.“

Jen ať na to šlápnou

Kolik lidí teď v Plzni jede raději autem než tramvají, zatím radnice neví – to ukáže až čas. Nicméně zkušenost z velkých amerických a západoevropských měst říká, že právě skokové zdražení jízdného je nejhorší: způsobí odliv cestujících, to vyvolá nutnost dalšího zdražení, to další odliv… Radní Plzně na tento známý fakt upozornila až reakce občanů. Rozhodovali se jednoduše – zatímco před pěti lety město dotovalo hromadnou dopravu ze 40 procent, teď už dávalo bezmála 50 procent jejích nákladů, a tento poměr je podle nich třeba zvrátit. „Je to pro nás poučení,“ říká o občanském vření primátor, „do budoucna je tyto věci nutné dělat plynule.“

Pro zdražení zvedl ruku i lidovecký radní Petr Náhlík. Respektoval prý vůli nejsilnější ODS. Právě on ale před časem, ještě coby opoziční politik, prosazoval věc úplně opačnou. Hromadnou dopravu zdarma. Spočítal si náklady jízdného – tisk jízdenek, provoz kanceláří pro předprodej, revizoři – a došel k číslu zhruba 120 milionů korun. Tržby za jízdné jsou přitom necelých 200 milionů. Peníze na rozdíl by se ve čtyřmiliardovém rozpočtu města našly, ale chybí vůle. „Žádná služba by neměla být zadarmo,“ říká primátor. „Lidé si jí pak neváží.“

V jihočeské Třeboni, kde autobusy jezdí zadarmo už skoro dva roky, ale nic takového nezaznamenali. Počet cestujících stoupl víc než dvakrát (na zhruba 80 tisíc ročně), na venkovských cestách ubylo aut a starosta Jiří Houdek (KDU-ČSL), který s tímto nápadem přišel, je spokojen.

Přiměřená cena je však jen jeden z nástrojů, které prospívají hromadné dopravě. Podle výzkumníků z Velké Británie a Spojených států je nejjistější cestou do pekel neustálé vylepšování a rozšiřování městské dopravní sítě – každá nová silnice zvýší ve městě počet aut. Brzy to poznají i v Plzni, kde sice radnice chce uzavřít hlavní třídu centrem, náhradou však (za 2 miliardy korun) vybudovala rychlou a pohodlnou cestu o kus dál. „Nárůst dopravy je poměrně dramatický, přesto tu teď nemáme žádný kritický uzel,“ pochvaluje si primátor.

Stejně na to chtějí jít radní v Praze. Strategický plán hlavního města sice hovoří o nutnosti omezit individuální dopravu, zároveň ale počítá s několika novými radiálami a městským okruhem. Stavbu nových cest chtějí radní platit z plánované novinky – mýtného. „To je naprosté nepochopení poplatku,“ glosuje to Petr Štěpánek z pražského občanského spolku Oživení. „Mýtné má auta odradit a například v Londýně dávají celý výtěžek do hromadné dopravy. Jenže pokud z něj v Praze budou stavět nové silnice, aut naopak přibude.“

Spolek Oživení využil zkušenosti z předloňské povodně a věci, které tehdy fungovaly, navrhl magistrátu v petici Město pro lidi. Přes deset tisíc Pražanů souhlasilo s tím, aby na dálnici byly rychlé pruhy pro autobusy, vjezd do centra byl omezen (je jedno, zda mýtným nebo zákazem vjezdu pro lidi, kteří tam nebydlí) a dráhy znovu provozovaly městské vlaky. Pražští radní o něčem takovém nechtějí ani slyšet. „Vlaky jsou výborný nápad,“ říká náměstek primátora Jiří Paroubek (ČSSD). „Ale kde máme vzít desítky milionů na to, aby se uskutečnil?“ Jen stavba severozápadní části městského okruhu však vyjde na zcela nesrovnatelnou částku – 20 miliard korun. Rychlý pruh pro autobusy na dálnici by nestál skoro nic. Ani ten však radní nechtějí. „Přineslo by to jen nespokojenost lidí. Když si koupí auto, chtějí jezdit. Bez jednoho pruhu by jeli pomaleji,“ říká Jiří Paroubek. „Nemůžeme vzbudit v řidičích osobních aut dojem, že jsou pronásledováni.“ Naopak, stejně jako v Plzni, chtějí radní výrazně zdražit jízdenky. Během několika týdnů rozhodnou, zda budou cestující platit víc od poloviny tohoto roku, nebo od začátku příštího, a o kolik.

(Respekt