Duben 2004

Potýkání se se Štrasburským soudem

Jan Sammer

Několik lidí v Čechách se sdružilo, když jim začaly chodit z Evropského soudu ve Štrasburku jejich stížnosti zamítnuté, většinou velice hrubým způsobem bez logického zdůvodnění s poznámkou, že na další korespondenci nebude brán zřetel.

Vypravili se tedy do Štrasburku se na stav projednávání svých stížnosti podívat. Zjistili, že čeští úředníci, kteří podání směřující proti České republice mají na starosti, je ani nepřeložili do jednacího jazyka soudu, ani je nepředložili nezávislému soudci. Ve svazku nenašli též žádnou zprávu soudce-zpravodaje. Setkali se s velice chladným postojem tamní české posádky. Vrátili se tedy domů, zapsali se do rejstříku pod jménem Strasbourg Committee, lépe se připravili, přibrali několik dalších stížností a odjeli do Štrasburku znovu. Zjistili totéž co při své první návštěvě.

Vyzvali tedy všechny lidi, kteří podobné hrubé dopisy dostali, aby jim vystavili plnou moc (i když jsou záznamy u soudu přístupné veřejnosti), a ohlásili se u soudu, že přijedou znovu prozkoumat 28 zamítnutých stížností. Nato dostali tento dopis, který vám osvětlí, jak vypadá práce u Evropského soudu pro lidská práva:

Vážení pánové,

Vaše žádost z 1. března byla zamítnuta a níže najdete kopii dopisu, který Vám dnes poslal vicepresident soudu.

To uzavírá naši korespondenci/styk s vámi.

Sally Dollé

Sekretář druhé sekce.

----

2. března 2004

Strasbourg Committee

Pánové D. Pech, J. Roub a K. Berka

Barrandova 16

CZ – Plzeň

Česká Republika

Vážení pánové,.

soud je znepokojen kampaní, která se zdá být zaměřena k znevážení soudu a jeho sekretariátu, kterou zahájilo tak zvané Strasbourg Committee a pokračuje v tom na internetu.

Zatímco je zklamání určitých českých stěžovatelů z odmítnutí jejich věcí pochopitelné, soud potvrzuje, že každý případ je podrobně prozkoumán, dřív než o něm rozhodne buďto výbor tří soudců nebo komora sedmi. Často ovšem stěžovatelé neporozumějí procedurám soudu, na které se dívají spíš ze svého osobního hlediska než z hlediska Evropské úmluvy o lidských právech.

Soud potvrzuje naprostou důvěru v sekretariát, zejména ty jeho členy, kteří jsou českého původu. Zdůrazňuje, že, stejně jako soudcové soudu, sekretariát nereprezentuje v žádném případě určitou vládu ale pracuje zcela neodvisle a objektivně podle pokynů a ve službě soudu.

Sekretariát věnoval Štrasburskému výboru mnoho drahocenného času a energie k vysvětlení postupů u soudu a k umožnění přístupu k svazkům. Tato organizace však pokračuje způsobem, který je možno označit za urážlivý, ve smyslu článku 35, § 3 Úmluvy.

Dále rozhodl soud podle článku 33, § 2 Pravidel soudu, že není v zájmu spravedlnosti možné nadále dovolit členům tohoto výboru přístup k svazkům stěžovatelů, ledaže by oni sami byli účastníky případů projednávaných soudem. K tomu soud zdůrazňuje, že přístup je omezen jen k dokumentům vloženým do matriky a k rozhodnutím soudu o přijatelnosti a důvodech a také k rozsudkům. Z toho vyplývá, že to vylučuje přístup, mimo jiné, k vyjádřením soudce-zpravodaje a k záznamům úvah soudu.

Soud se proto rozhodl nadále si nedopisovat nebo se nesetkávat s osobami, které reprezentují tuto organizaci nebo osoby z této organizace, které se vydávají za zástupce stěžovatelů, jejichž případy se právě projednávají soudem.

Jean Paul Costa

Viceprezident soudu

V zastoupení prezidenta soudu, Luzia Wildhabera.

Kopie:

Pan Vít Schorm, jednatel vlády České republiky

Paní Vlasta Štěpová, stálý reprezentant České republiky u Rady Evropy

Pan A. Gil-Robles, komisař pro lidská práva, Rada Evropy

Pan Johannes de Jonge, ředitel externích vztahů, Rada Evropy.