Duben 2004

O krajanech, emigrantech, exulantech a jim podobných.

Karel A. Pokorný

Uplynula už řada měsíců od „Týdne zahraničních Čechů“, kdy v aule staroslavného Karolina usedli za předsednický stůl různí představitelé státu a udivení krajané v sále mohli sledovat nejvyššího představitele ODS, usilovně přežvykujícího pana Topolánka, který, aby dokázal, že si shromážděných váží, těsně před svým projevem vyndal žvýkačku z úst a decentně ji přilepil na stůl před sebe. Diskutovalo se, přítomní politici se snažili „zviditelnit“, přijímala se stejně tak jako na minulých setkáních, různá usnesení, která asi zmizí někde v šuplíku, aniž by někoho, či něco ovlivnila. Pronášely se plamenné projevy ve kterých bylo někdy krajanům dokonce i pochlebováno.

Je hezké, že se politici zajímají o problémy krajanů, že jezdí po světě a naslouchají názorům a občas také i přáním a stížnostem krajanů, ale přesto je to , obávám se, vše jenom „hra na hezké počasí“. Vzpomeňme, kolik už bylo odhlasováno usnesení, kolik různých dobrodružných návrhů, týkajících se krajanů zmizelo v neznámu. A co z toho se stalo skutečností? Máme například konečně možnost volit korespondenčně? Nemáme.

Jeden příklad z krabice s dobrodružnými návrhy. V červenci roku 2001 byl učiněn pokus nazvaný „Právní a politická analýza k projednání a prosazení věcného záměru zákona o krajanech“, ve kterém se uvažovalo o vytvoření „statusu krajanů“, pro ty, kteří nemají české občanství ,ale jejichž předkové byli státními občany ČSR. Dokonce se mělo zavést vydávání jakýchsi krajanských průkazů, které by měly poskytovat krajanům určité, zatím nedefinované výhody. Zároveň si vyhrazovali zákonodárci možnost toto „krajanství“ odebrat, bude-li dotyčný krajan dobré jméno republiky poškozovat, nebo jakkoliv hanobit. Nemohu se ubránit dojmu, že tvůrci tohoto návrhu se inspirovali předlohou Zákonného opatření ČNR č. 124/1969 Sb., § 14a a další, kterým byli exulanti za poškozováni zájmů ČSR zbavováni občanství. Byli jsme totiž s manželkou v roce 1980 na základě tohoto zákona zbaveni občanství, za hanebnou, republiku poškozující činnost v exilu.

Přitom sami tvůrci této analýzy upozorňovali na problém, který pravděpodobně vznikne, protože bylo lze očekávat, že zejména v EU dojde k protestům různých členských zemí. Česká republika by zvýhodňovala krajany oproti občanům jiných států, ve kterých tito krajané žijí. Krajané se měli k tomuto návrhu vyjádřit. Vyjádřili se, ale jak už to bývá, vše zmizelo v neznámu. Nenašel se ani někdo, kdo by potvrdil příjem zaslané odpovědi.

Je zajímavé sledovat potíže politiků s problematikou zahraničních Čechů. Ku příkladu krajané, kteří po rozpadu Sovětského Svazu využili pozvání české vlády k návratu do vlasti svých předků. Ti jsou nyní nuceni konstatovat, že odešli ze země, kde byli druhořadými občany, aby se v nové vlasti stali také párii bez nároku na důchod, bez volebního práva a možnosti podnikat. Tento stav trvá již několik let a těžko se vyřeší, pokud prý země, odkud odešli, nedodá patřičné doklady. Je pozoruhodné, že s podobnou diskriminací se setkali po rozpadu Rakouska a ustavení první Československé republiky krajané, kteří uvěřili výzvě vlády nového státu, vrátili se do vlasti, aby zjistili, že to všechno byly jenom sliby, že nemají nárok na československé občanství, ztratili nároky na důchod a že musí víceméně živořit.

Je pochopitelné, že nyní, před vstupem do EU, zajímají českou veřejnost důležitější věci. Zůstanou zachováni „utopenci“, budou dále vyráběny olomoucké syrečky a co náš milovaný rum? Bude se moci v restauracích ohřívat svíčková a guláš? Kolikrát? A především: kolik na tom jako noví členové EU konkretně vyděláme? O povinnosti, které jsou bezpochyby se vstupem do EU pro Českou republiku spojeny, se nikdo příliš nezajímá.

V republice vycházejí dva časopisy, které se snaží pomoci k vzájemnému porozumění mezi zahraničními Čechy a „domorodci“. Jeden,“Český dialog“, vydává obětavě již přes třináct let Eva Střížovská, která je současně šéfredaktorkou, lektorkou a vydavatelkou a dívkou pro všechno. Pokouší se obsáhnout velké spektrum krajanů, i ze zámoří. Některá čísla působí trochu roztěkaně, což je při náročnosti na jednu osobu, která je odkázána většinou jen na pomoc několika dobrovolných nadšenců, pochopitelné. Zajímavé je, že přes neuvěřitelné potíže tento časopis stále vychází a je oblíben mezi krajany po celém světě. Možná že k tomu přispívá i ta skutečnost, že některé příspěvky jsou v angličtině.

Druhým časopisem, který byl založen před třemi roky, jsou „České Listy“. Měla to být odpověď na „Český dialog“, který připadal MZV příliš kritický, a proto (ještě za ministrování Kavana) přerušilo s ním spolupráci a založilo vlastní časopis. Tento časopis je vytvářen redakční radou v čele s ředitelem OKKV MZV PhDr. Ing. Zdeňkem Lyčkou. Proto se také vyznačuje určitou profesionalitou a nechybějí ani různé kritické články. Časopis především informuje české krajany v zahraničí o kulturním a politickém dění a jeho úroveň v poslední době stoupá, nachází si pomalu své místo . Jedno mají oba časopisy společné: přes snahu o objektivitu a vyrovnanost je vidět, že věnují více pozornosti krajanům z bývalých zemí východního bloku. Klasický je výrok jednoho účastníka „Týdne zahraničních Čechů“, který se nechal slyšet, že tito krajané „nám mnohdy přinášejí více než krajané ze Západu“. Také se tyto časopisy velmi zajímají o krajany z exotických zámořských zemí, připomeňme například nedávnou návštěvu předsedy senátu pana Pitharta u krajanů v Jižní Americe.

Kdo je vlastně krajan? Je to ten, který nostalgicky vzpomíná na svoji vlast, která se během let změnila natolik, že vše co zůstalo ve vzpomínkách z mládí už neexistuje? Je krajanem ten, kdo o svátečních dnech někde v Argentině či jinde oblékne pseudochodský kroj, zpívá české a slovenské písně a hraje na dudy či fujaru? Je krajanem někdo, kdo vlastně v zemi svých předků nikdy nebyl a zná ji jen z vyprávění? Je krajanem ten, kdo po několika letech pobytu v zahraničí hledá těžko česká slova - a snaží se dát najevo svou světovost tím, že mluví česky se silným cizím přízvukem?

Jsou krajany ti, kteří zvolili exil z politických důvodů, a kteří vědomě po letech komunistické vlády dali přednost nejistému osudu, protože jim byla osobní svoboda přednější než život v duševním marasmu? Karel Kryl dobře definoval exil, když řekl, že exil je podle něho cílevědomá práce za osvobození země, ze které jsme odešli, většinou nedobrovolně a do které se jednou doufáme vrátit zpět. Takových krajanů je nezanedbatelná většina. Dnes většinou pozorně a s jistou skepsí pozorují snažení českých politiků zvolit vlastní cestu k „prospěchu“ národa, tedy většinou ku prospěchu svému. Tato skupina krajanů byla ochotná nově se ustavujícímu státu pomoci . Měli většinou díky svému věku a bývalému zaměstnání již „vystaráno“. Bohužel v nich absolventi VUMLu či pracovníci věštírny, zvané Prognostický ústav, viděli nebezpečnou konkurenci a proto byly téměř všechny jejich nabídky odmítnuty. Také proto zhruba devadesát procent těchto krajanů zůstává v zemích, kam se kdysi uchýlili, přestože se vždy chtěli vrátit.Jejich jakkoliv dobře míněné rady jsou odmítány a často je jim předhazováno, že „ mezitím co my jsme tady trpěli, vy jste se tam váleli v blahobytu“.

Mnohdy se člověk nestačí divit, kolik se objevilo po Velké sametové revoluci krajanů, o kterých člověk celá léta nic nevěděl. Za komunismu jezdili se svým upraveným poměrem k socialistickému státu jako malé , hodné a pilné myšky sem a tam. Obchodovali většinou se starožitnostmi, sklem a nebo s prošívanými dekami. Nikdy je nebylo vidět na žádných krajanských akcích, jen na těch, organizovaných československým zastupitelským úřadem. Nyní se vrhají s plnou vervou do krajanské práce, mnohdy opět zastupitelskými úřady podporováni. Vůbec se nestydí za to, že na doporučení StB přerušovali styk s „neupravenými“ krajany, odhlašovali děti z exilového skautingu, ze Sokola, odhlašovali předplatné exilových časopisů a nekupovali exilové knihy. Nyní se v nich znovu objevil v plné síle vlastenecký cit a oni se snaží před našimi diplomaty a současnou vládou „zviditelnit“. Je možno setkat se s nimi při všech možných příležitostech, na akcích, pořádaných zastupitelskými úřady. Jsou to krajané ? Vlastenci? Emigranti? Exulanti? Prospěcháři? Podnikavci?

Asi všechno dohromady.