Duben 2004

Nádor pod palbou léčivých střel.

Eva Hníková

Opakovaným útokům rakoviny může v budoucnu zamezit lék, který nyní vyvíjejí čeští vědci

Nový typ léku se podobá řízené střele. Najde a zlikviduje zhoubný nádor. Zdravých buněk si však nevšímá. Silné bolesti ustoupily. Zdravotní stav pacientky se alespoň přechodně zlepšil. Nový typ léků proti rakovině se během testování zatím osvědčil. Takzvaná směrovaná léčiva, na jejichž vývoji nyní intenzivně pracují čeští odborníci, se v budoucnu patrně stanou velmi účinnou zbraní v boji se zhoubnými nádory.

Klasické léky proti rakovině - cytostatika nelikvidují jen nádor samý. Poškozují i ostatní rychle se dělící buňky. K nejohroženějším oblastem patří kostní dřeň, povrch zažívacího traktu (například střevní sliznice) nebo vlasové váčky. Likvidace zdravých buněk vyvolává celou řadu nepříjemných vedlejších účinků, třeba nevolnost, vypadávání vlasů nebo závažné poškození imunitního systému.

Nový typ medikamentu však ničí pouze zhoubný nádor. Cytostatikum v něm obsažené totiž začíná působit až ve chvíli, kdy doputuje na místo určení. "Preparát se také dokáže udržet v krevním oběhu déle než běžný lék proti rakovině, a proto účinkuje mnohem lépe," připomíná jednu z výhod doktor Marek Kovář z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR.

Mimořádně odolná zvířata a překvapení vědci

Směrovaná léčiva dovedou zničit nádorové buňky, a ač se to zdá neuvěřitelné, mohou dokonce zabránit i budoucímu návratu nemoci. Tento poznatek by jednou mohl zachránit život lidem, u nichž se zdánlivě vyléčená choroba po čase znovu objeví. Při vývoji těchto preparátů již několik let úzce spolupracují odborníci z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR vedení docentem Karlem Ulbrichem s kolegy z Mikrobiologického ústavu AV ČR, v jehož čele stojí profesorka Blanka Říhová. O svých nových poznatcích a o řadě zajímavých experimentů hovořili vědci během konference, která se uskutečnila minulý týden na půdě Akademie věd ČR.

Badatelé například pomocí směrovaných léčiv uzdravili myši trpící rakovinou. Po čase však vyléčeným zvířatům do těla zhoubný nádor znovu "naočkovali". Tentokrát ale žádná léčba nenásledovala. Výzkumníci se domnívali, že myši rakovině podlehnou. Čekalo je velké překvapení... téměř všechna zvířata přežila, nádor u nich nerostl. Předchozí léčba patrně nepoškodila jejich imunitní systém a ten si s dalším útokem zhoubného onemocnění poradil. Nový typ léku tedy působí na dvou frontách - ničí rakovinné nádory a pomáhá zvyšovat odolnost proti nim. "Když jsme myším vpíchli buňky původního nádoru, přežily všechny," popisuje experiment doktorka Milada Šírová z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR. Jakmile vědci použili jiný typ zhoubné buňky, nebyly výsledky pokusu již tak jednoznačné. Přesto však zvířata přežívala mnohem déle než ta v kontrolní skupině.

Ukázalo se také, že k vytvoření odolnosti proti rakovině potřebuje organismus určité množství času. Když totiž vědci naordinovali pokusným myším preparát krátce poté, co jim vpíchli rakovinné buňky, byla sice prvotní léčba velmi úspěšná, ale odolnost proti rakovině se vytvořila jen málokdy. Pokud naopak začali badatelé zvířata léčit až poté, co se zhoubné buňky v jejich těle řádně "zabydlely", odolávaly myši v budoucnu rakovině mnohem snáze. Na druhou stranu však méně zvířat přežilo první útok zhoubné nemoci. "Jestliže je organismus nějakou dobu vystaven přítomnosti nádorových buněk pod "ochranným deštníkem" léčiva, má větší šanci stát se rezistentním," podotýká doktorka Šírová.

Nádor uspaný "navěky"

Vědci provedli i další zajímavé experimenty. Rezistentním myším například odebrali část sleziny, v níž se nacházejí bílé krvinky - buňky imunitního systému, a implantovali je společně s rakovinnými buňkami zcela zdravým jedincům. U zhruba poloviny z nich však onemocnění nepropuklo. Experimenty potvrdily, že imunitní systém držel nad pokusnými zvířaty ochrannou ruku.

V současné době bojují lékaři proti rakovině u lidí celou škálou různých zbraní. Nádor často odstraňují chirurgicky, využívají chemoterapii nebo ozařování. Mnohdy kombinují všechny popsané terapie. Přesto se jim nepodaří odstranit všechny nádorové buňky. Odhaduje se, že jich v lidském těle zůstává zhruba 10 tisíc, leckdy i mnohem více. Onemocnění proto někdy znovu propukne. Kdyby se rezistenci vůči nádoru podařilo navodit u vyléčeného pacienta, zhoubné buňky by se pravděpodobně k životu znovu neprobudily. Vědce však čeká ještě dlouhá cesta. U lidí zatím badatelé zkoumají, zda si nový preparát dovede poradit s existujícím nádorem.

Už v roce 1992 testovali vědci ve spolupráci s pražským Institutem klinické a experimentální medicíny použití směrovaného léčiva u člověka. A to jako první na světě. Odborníci odhadují, že se jim podařilo prodloužit život pacientky trpící nádorem výstelky cév srdečního svalu až o několik měsíců. Předběžné klinické testy pokračují i v současnosti. Ukazuje se, že směrovaná léčiva mohou v boji proti rakovině pomáhat opravdu velmi účinně. V letech 2000 až 2004 naordinovali vědci preparát ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Motol šesti ženám, které trpěly rakovinou prsu. Prostředky klasické léčby nebyly u těchto pacientek dostatečně účinné. Nasazení směrovaných léčiv však znamenalo zlepšení jejich zdravotního stavu. Ženy pociťovaly úlevu a ústup bolestí. Nemoc také neomezovala jejich život tak výrazně jako v předchozím období. Léčba probíhala zpravidla pouze ambulantně. Vědci se nyní pokoušejí léčivo co nejvíce vylepšit. Již brzo by chtěli přistoupit ke klinickým zkouškám. V této fázi však do celého procesu musí vstoupit farmaceutická firma, která velmi nákladné klinické testování zaplatí.

Miniaturní detektiv

A na jakém principu vlastně směrovaná léčiva pracují? Vědci nejprve vyrobí velkou molekulu - polymer, vhodný pro transport cytostatika k rakovinným buňkám. Na něj pak "přilepí" jak lék, tak protilátku nebo jinou vhodnou molekulu. Ta hraje roli "detektiva", který hledá nádor. V době, kdy takto "vyzbrojená" makromolekula putuje krví, se žádné léčivo neuvolňuje. Když však makromolekula pomocí protilátky najde nádorovou buňku, naváže se na její povrch a je buňkou pohlcena. Z povrchu se tak dostává do útrob buňky - do organel odpovědných např. za buněčný příjem potravy. V nich se může léčivo působením enzymů z polymeru odštěpit. Uvolněné cytostatikum buňku zničí. Protože je léčivo navázáno na polymer, snižuje se jeho toxicita vůči zdravým buňkám. Díky tomu lze v případě potřeby bez rizika použít vyšší dávku než při běžné léčbě. Prostřednictvím typu navázání léku na polymer dovedou vědci ovlivnit dokonce i rychlost uvolňování cytostatika. Tato skutečnost v budoucnu umožní přizpůsobit léčbu potřebám konkrétního pacienta.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)