Duben 2004

Čemorsko vysílá komisaře

Ivan Klíma

Čemorsku přisoudili jen jednoho komisaře; to od příslušných unijních činitelů nebylo vstřícné. Měli zemi, která se nachází v samém středu Evropy, přiřknout komisaře aspoň dva. Kdyby byli uvážliví, uvědomili by si, že za prvé Čemorsko tradičně oplývá množstvím skvělých politiků, kteří by mohli Evropu dovést k lepší budoucnosti. Za druhé, že v zemi vládne koalice a naopak proti ní stojí mohutná opozice. A všichni by si přece chtěli vyslat komisaře. Za třetí, kdyby znali přecitlivělost místních politiků na nevlídné či přezíravé zacházení, věděli by, že ani ze dvou čemorských komisařů nemusel by nakonec zbýt žádný, a to by byla pro unii ztráta jen těžko zacelitelná.

Nuže, stalo se, Evropská unie pochybila a nabídla jen jedno komisařské místo. Nehorázně také dala najevo, že komisařův tým by neměl mít šest členů, ale pouze tři, z toho jen jednoho Čemorce! Už těmito fakty se musel vybraný kandidát cítit ponížen. Navíc ho, ačkoliv už dávno skončil školy, přidělili coby studenta nějakému Irovi (kde ta země leží? Vždyť je otázka, jestli tenhle okrajový ostrov patří ještě do Evropy). Připočtěme ponižující jazykovou nerovnoprávnost. Jsou snad nějaké lepší a horší jazyky? Proč se třeba čemorština nestala úředním jazykem unie? Není přímo povinností komisaře, aby všechna ta ponížení bral úkorně a začal přemýšlet o odvetném gestu? Když ještě ke všemu čemorská sdělovadla, která, namísto aby se postavila proti ústrkům, jimž byl komisař vystaven, začala po svém zvyku na něho bučet, bylo toho už pro jeho jemnou duši příliš. Zachoval se tak, jak se jedině může uvědomělý reprezentant Čemorska zachovat. Vrátil se domů.

Přejděme nepatřičnou odezvu, s níž se jeho čin doma setkal. Tento zásadový politik přece odkryl pokryteckou podjatost unie ještě před počátkem čemorského členství. Postavil tak unii do situace, v níž bylo na ní, aby se zastyděla a poskytla Čemorsku nějakou viditelnou satisfakci. Nový, ve spěchu navržený kandidát se bezpochyby setká v unii se stejně mrzkými podmínkami (a jistě i na něj si čemorská sdělovadla hlasitě zabučí). Jenže on je profesionál, a tudíž ví, jak to v Čemorsku i v unii chodí. Sdělovadla ani unie ho nevyvedou z míry. Unii nepokoří, pokoří se sám a bude tu konverzovat v angličtině nebo francouzštině, pokořovaná hrdost čemorského občana mu na mysl nepřijde. Ještě že ho tam nevybrali hned napoprvé! Když nic jiného, Čemorsko během jednoho měsíce mělo přece jen své dva komisaře.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)