Duben 2004

Volit mezi Evropou a Klausem - to je, oč pod Řípem běží

Petr Zavoral

Přípravy na přistoupení Česka k Evropské unii vrcholí. Komunisté se přetahují s demokraty o kdejaký plácek vhodný k letošním výjimečným prvomájovým oslavám, v partajích se svádějí nelítostné řeže o výnosná místa v evropských institucích. Připravuje se ale i sama stará Evropa. Dosavadní členské země EU jedna po druhé couvají od příslibu vpustit na svůj pracovní trh divokovýchodní čeládku, obávajíce se prohloubení domácí nezaměstnanosti, potažmo hněvu obyvatelstva. A tak není divu, že se aktivizují i figury, které v projektu společného evropského domu od začátku spatřují symbol zla, hrozící zardousit národní identity, suverenitu jednoho každého »poevropštěného« státu, dokonce - ó, hrůzo! - i samu demokracii.

Tatíček a samozvaný profesor všeho českého lidu, z komunistického dopuštění prezident Václav Klaus, si o integrující se Evropu očistil škrpály v příloze Lidových novin Orientace ze 14. února. Jeho obsáhlý text Proč nejsem evropeistou dal pozornému čtenáři nahlédnout pod povrch duše stárnoucího mocnáře, který vnímá převládající vůli Čechů po co nejtěsnějším sepjetí s Bruselem jako zradu Jeho Osvícenosti, jako nevděk za vše úžasné, co modropernaté veličenstvo za čtrnáct let postkomunismu vykonalo pro zdejší lid. Klaus je vzteky bez sebe, že náš vstup do EU do značné míry oslabí Jeho Důležitost, a až příliš okatě dává najevo nedoléčený mindrák z toho, že uslintané náckovství, na něž vsadil v předloňské volební kampani, nejenže nezabralo, nýbrž naopak pomohlo k vítězství jednoznačně proevropské sociální demokracii.

Když už pan profesor nedokázal zabránit nezpochybnitelně prointegračnímu výsledku referenda, peskuje teď aspoň jeho aktéry za přílišný optimismus, líčí následky jejich svobodného rozhodnutí v nejčernějších barvách, dokonce se nerozpakuje přirovnávat EU k nekompetentní socialistické sebrance, nikoli nepodobné té, s níž jsme učinili truchlivou zkušenost pod značkou RVHP. Evropeismus, jak Klaus pojmenoval »nezodpovědné« nadšení pro evropskou věc, je podle něho falešný ideologický koncept, který vychází z nepravdivých předpokladů. Prohlubování Evropské unie prý nahrazuje standardní demokratický politický proces nepolitickým mezinárodním právem. Kdo toto nechápe, je hlupák, který dobrovolně strká hlavu do oprátky přebyrokratizovaného nadnárodního superstátu, ještě ke všemu notně narudlého. Blb, který se nepoučil z komunistické ideje internacionalismu, si nezaslouží slitování a jako takový za to bude pykat.

Povím vám, že z takových vyhlídek i mně naskakuje vyrážka - jenom nechápu, proč to byl právě pan Klaus, kdo před lety přihlášku do EU osobně podával. Snad že tenkrát potřeboval politické body v podobě nekonečné přízně občanů, jimž »návrat do Evropy« líčil jako nejposvátnější smysl a cíl svého snažení. Není zaznamenáno, že by v polovině devadesátých let zazněla z páně profesorových úst jediná výhrada k Evropské unii, byť jen vzdáleně podobná těm, jimiž od jistého času pravidelně zasírá mítinková mola i veškerý český tisk. Stejně tak v dobách povinného internacionalistického běsnění nikdo v ČSSR netušil, že existuje nějaký Václav Klaus.

Terazky však... Je obtížné vybrat z páně prezidentova rozháraného textu, alibisticky se navíc co chvíli odvolávajícího na citace světových myslitelů, souvislou pasáž, která by nám srozumitelně přiblížila tatíčkovy duševní pochody. Přesto se o to pokusím. Tak třeba tady: V průběhu posledních desetiletí se po diskreditaci tradičních (protože neskrývaných) kolektivismů stal (evropeismus, pozn. aut.) důležitou náhradní levicovou ideologií (ač se snaží tvářit neideologicky a stylizuje se do kategorie pouhého politicky korektního uvažování). V tomto smyslu evropeismus patří do novodobého módního fenoménu, který Francis Fukuyama označil za »konec historie« nebo který John Fonte (v National Review, říjen 1997) označil za »post-west syndrom« (konec Západu).

Panebože! Konec historie, konec Západu... nemá nakonec ten Klaus pravdu, když varuje české lidstvo před Bruselem? Jako by nestačilo, že o oba zmíněné konce již usiluje Usáma bin Ládin, teď ještě navíc k teroristům z Al Kajdy přibyla ta zpropadená Evropská unie! Spas se, kdo můžeš, neupírej zraky za Šumavu, nýbrž přilož ruku k dílu při obnově drátěných zátarasů a spěchej hledat ochranu před zkázou Západu na Pražském hradě! Brusel by tě zničil, Klaus ti naopak milerád pomůže.

Promiňte, trochu jsem se nechal unést páně profesorovou představou, že co Čech, to kretén. Svéprávný občan si samozřejmě nedělá iluze, že se dnem prvního května roku tohoto octne v jakémsi nadpozemském ráji, kde s hubou plnou pečených holubů bude ze všech stran obšťastňován výdobytky západní civilizace. Dokonce se osměluji tvrdit, že řadového Čecha v tuto chvíli ani nikterak neděsí, že bude nějakou chvíli Evropanem druhého řádu, aspoň co se týče možnosti nechat se zaměstnat třeba ve Vídni nebo v Berlíně. Jsou mezi nebem a zemí důležitější věci než vidina výplaty v eurech. Jde o hodnoty, jimž rozumí jen ten, kdo si na vlastní kůži vyzkoušel praxi podřipského postkomunismu, jejž je právě pan Klaus dominantním představitelem. V porovnání s touto zkušeností povážlivě blednou i všechny slavné citáty, jimiž otec-zakladatel namodro přelakované státostrany umně šermuje, aby Čechům k vlastní slávě znechutil západní Evropu.

Lze sestavit celkem jednoduchý seznam toho, co si lidé, jimž je Brusel pověstným světýlkem na konci tunelu, slibují od prvního máje 2004. Vévodí mu víra ve spravedlnost, která v Česku vzala za své hned poté, co se vlády věcí našich ujali nejdrzejší veksláci, převlečení bolševici a další »elity« z páně Klausova nejbližšího okolí. Následuje hlad po návratu hodnot, které u nás byly bezohledně zadupány do země, když zdivočelí mladokapitalisté, rovněž s Klausovými oblíbenci v čele, drancovali totalitní pozůstalost. Srozumitelně shrnuto, není to bezbřehá naivita ani stesk po předlistopadovém internacionalismu, co žene »evropeisty« do posmívaného bruselského chomoutu. Po čtrnácti letech ničemného postbolševismu je to ztráta iluzí, že si dokážeme sami vládnout.

Může nám být stokrát líto, že je to tak. Zdaleka nejvíc bychom ale měli bědovat nad tím, že máme prezidenta, který to ještě nepochopil a místo aby se přičinil o nápravu řečeného stavu, píše hloupé články do novin.

(www.annonce.cz)