Duben 2004

Bez anestéze.

Peter Schutz

Nápor sociální reformy podnítil rebelii slovenských Romů

Slovenskem se provalila vlna romských bouří. Bohužel, kriminální povahy. Zasažen byl zejména východ země, kde žije – po Makedonii – nejvyšší koncentrace tohoto etnika v Evropě. Jenže na rozdíl od Makedonie tvoří slovenští Romové sociální dno zdejší společnosti, a proto také citlivěji reagují na své materiální ohrožení.

Hlad, nebo lichváři

Vzbouření Romové z nejzaostalejších východoslovenských osad v počtu několika desítek i stovek lidí, včetně žen a nezletilých dětí, postupně vyrabovali obchodní dům Billa v Levoči, nákupní středisko v Čierné nad Tisou a též asi desítku menších provozů v obcích Košického, Prešovského a ojediněle i Banskobystrického kraje. Ačkoli leitmotivem delikventů měl být hlad, jak sami tvrdili, neomezili se pouze na jídlo. Oblíbeným artiklem byly také cigarety, alkohol, káva i jiné zboží. Nájezdníci po sobě zanechali spoušť, rozmlácené výlohy, zborcené regály i zdemolované pokladny. Nikoli úplně všude, ale ničení bylo spíše pravidlem než výjimkou. Vrcholem bylo pondělí. Při pokusu o rabování v okresním městě Trebišov proběhla regulérní pouliční bitva s pořádkovými sbory. Výsledek – dva lehce zranění policisté a blíže nespecifikovaný počet útočníků.

Průběžnou bilanci škod vyčíslil ministr vnitra Vladimír Palko na 700 tisíc korun, z toho 500 tisíc za ukradené zboží a 200 tisíc v rámci škod na majetku. To není příliš. Nicméně po srážkách s policií a raziích v osadách bylo předvedeno několik stovek osob. Vzneseno bylo 95 obvinění z krádeže a poškozování majetku, z toho šedesát případů se stíhá vazebně. Palko následně povolal do oblasti i policisty z jiných regionů, zrušil všechny dovolenky a vláda odsouhlasila i nasazení armády.

Příčinou vzpoury jsou nové sociální zákony, které na Slovensku platí od 1. ledna. Přinesly citelné, dle některých expertů až drastické snížení dávek v hmotné nouzi a je nesporné, že nejvíce zasahují romskou populaci. Potud se názory na spouštěcí mechanismus bouří neliší. Zásadní neshoda panuje v jiné otázce. Dohnaly Romy k rabování hlad a beznaděj? To zdůrazňuje prezident Schuster a vůdci opozičních stran. Nebo jde spíše o promyšlenou reakci na administrativní restrikce, přičemž v pozadí jsou zejména nenasytní lichváři, kteří snížením podpor přijdou o příjmy? Zájem na rozjitření emocí by mohli mít i radikální romští aktivisté a snad i političtí a odborářští vůdcové, kterým jde o „vyladění“ atmosféry a romské hlasy před referendem o předčasných volbách, které se bude konat 3. dubna – spolu s přímou volbou prezidenta.

Názor, že vzpoura je organizována jakousi temnou „aliancí rozvratu“, je oblíben v kruzích vládní koalice. Spiknutí naznačují zejména ministr práce Ľudovít Kaník a ministr hospodářství Pavol Rusko. O lichvářích v pozadí hovořil i premiér Mikuláš Dzurinda. Opatrnější je ministr vnitra. Slovenská informační služba vydala prohlášení, že o aktivitách směřujících k vyhrocování situace měla signály už začátkem února. Nesdělila ale nic konkrétního, detaily prý dostaly „kompetentní orgány“.

Pravda bude někde uprostřed. O hladu a nouzi na somálský nebo třeba rumunský způsob nelze mluvit. Navíc nájezdy propukly vzápětí po výplatním termínu, kdy se v romské komunitě nejvíce jí a pije, a jakkoli snížená dávka nemohla být až tak nízká, aby byla utracena za dva dny. Nicméně pro lidi, kteří v životě neměli jiný příjem než poměrně slušné sociální zabezpečení, mohl být první pohled na o čtvrtinu či možná až o polovinu sníženou dávku dostatečně šokující, aby reagovali spontánně, vytvořili tlupu a udeřili na nejbližší obchod. U prostých Romů je ovšem nepostižitelné, jaká část vzpoury byla motivována existenční nouzí a kde začíná přirozený zájem – typu jakékoli nátlakové skupiny – o revizi sociální reformy.

My chceme práci

Obrazu Slovenska povstání Romů určitě nepřidá. Tato menšina je nesporně objektem latentní diskriminace a v přístupovém procesu do EU byly její neutěšené poměry – vedle korupce – stálou výhradou Bruselu. Nicméně nynější kritiky i strašení novými exody Romů jsou nespravedlivé. Hluboká reforma sociálního systému, kterou provedla slovenská vláda, není zdaleka bez chyb a bude ještě bolet. Nejen Romy, i když ty nejvíce. Řez byl ovšem nevyhnutelný, vede k ozdravění veřejných financí a ve srovnání s Evropou a sousedy náleží vládě spíše metál za odvahu. To neznamená, že nelze revidovat dílčí parametry, když se ukáže, že nejslabší vrstva nové dávky prostě neunese.

Základní podpora v nouzi – 1450 korun na osobu, maximálně 4200 v závislosti na počtu členů rodiny – vypadá skutečně jako smrtící. Nicméně dalších tisíc korun činí aktivační příspěvek, který náleží každému, kdo odpracuje 10 hodin týdně pro obec. K tomu je možné získat i další menší bonusy a 500 korun přídavku na dítě. Kaník akcentuje obnovení pracovních návyků, zcela zničených desetiletími státem podporované zahálky. Politika sociálního resortu už dnes přináší zvýšenou zaměstnanost a ve spojení s reformou daní i prudký nárůst zájmu zahraničních investorů. Je jistě otázkou, zda Romové zákrok bez anestezie vydrží. Povzbudivé ale je, že nejčastějším požadavkem, který vyvolávají do televizních kamer, je „my chceme práci“. Pozitivní zvrat věstí i přelomová zpráva ze středy – poprvé v historii Slovenska udala skupina Romů na policii svého lichváře.

(Respekt)