Duben 2004

Svět se děsí, Slovensko ví své

Michal Vašečka

Bylo otázkou času, kdy dojde k výbuchům nespokojenosti Romů. Poučí se většina?

Na Slovensku došlo v posledních dnech k největšímu nasazení ozbrojených sil od listopadu 1989. V Trebišově se objevilo vodní dělo a do akce proti rabujícím Romům byli nasazeni policisté v kuklách. Zahraničí je zděšené a snad s jistými pochybnostmi počítá těch pár dní, které zůstávají do vstupu Slovenska do Evropské unie.

Lidé na Slovensku tolik překvapeni nejsou. Odborníci, kteří se tímto tématem dlouhodobě zabývají, s určitými rozpaky říkají, že to očekávali, že bylo jen otázkou času, kdy k podobným výbuchům nespokojenosti dojde. Většina slovenské populace, jež má k Romům spíš negativní postoj, si jen potvrdila své stereotypy o nich. Ti empatičtější dodávají, že z peněz, které dlouhodobě nezaměstnaní lidé dostávají po reformě sociálního systému, skutečně není možné vyžít. Tady někde dochází ke shodě v této problematice vzácné - mezi odborníky a běžným občanem: rodina nezaměstnaných rodičů se šesti dětmi skutečně nemá šanci se 4600 slovenských korun na měsíc vyžít.

Nenaplněné strategie

Je zřejmé, že slovenská vláda bude muset řešit romskou problematiku s mnohem větším nasazením než dosud. Přestože je možné ji považovat za největší civilizační výzvu pro Slovensko v 21. století, vlády v Bratislavě se podle toho po roce 1989 nechovaly. Navzdory výraznému poklesu většiny romské populace na Slovensku do kategorie nejnižších vrstev, navzdory růstu konfliktní atmosféry bylo velmi těžké hledat politickou vůli pro zásadní řešení. I když vlády přijaly řadu strategických materiálů pro řešení dané problematiky, nedocházelo systematicky k jejich praktickému naplňování. Události posledních dnů jsou jen jedním z důsledků tohoto přístupu. Přestože vláda před časem akceptovala novou strategii přístupu k romským komunitám, hodnocenou v zahraničí jako nejlepší, jaká kdy na Slovensku byla přijata, mnohá ministerstva se jí jednoduše odmítla řídit. Ministr sociálních věcí jen lakonicky konstatoval, že nebude rozlišovat lidi podle etnického původu a že reforma sociálního systému schválená vloni vládou má prostě motivovat dlouhodobě nezaměstnané, aby si hledali práci.

A právě tady je problém. Lidé ze samého dna sociálního žebříčku, kteří jsou dlouhé roky nezaměstnaní, nemají adekvátní vzdělání ani potřebné dovednosti, si jednoduše práci nenajdou. Navíc žijí v regionech s vysokou nezaměstnaností a hlavně - jde o Romy a zkušenosti s určitou formou diskriminace na trhu práce má většina těch z nich, kteří se o hledání práce pokusili. Nemyslím si, že problém je v reformě samé. Ta skutečně řeší mnohé chronické problémy Slovenska, ale nemůže být uplatňována paušálně. Pro lidi "dvojitě marginalizované", tedy pro Romy žijící v oblastech s vysokou nezaměstnaností, znamená reforma vážné existenční ohrožení. Je-li motivační, tak jen ve smyslu sociálního výbuchu, jehož jsme dnes na Slovensku svědky.

Lidé, kteří klesli na samé dno sociálního žebříčku, si jen individiální životní strategií své postavení nezlepší, právě u této skupiny to na rozdíl od jiných nefunguje. Problémem tedy je, že vláda nepočítala s vyrovnávacími opatřeními či je nedůsledně uplatňovala. Bezprostředně po začátku nepokojů přijala vláda dokument, který jde v této linii a je možné ho hodnotit pozitivně. Otázkou ovšem zůstává, proč až teď.

Situace, jíž jsme na Slovensku svědky, má však také rozměr etnický a na ten bychom neměli zapomínat. Vztahy majority vůči Romům jsou dlouhodobě špatné, nemění se v čase a nemění se pod vlivem opačné informace. Romové jsou na Slovensku jednou z nejvíce odmítaných a mnohými nenáviděných skupin obyvatelstva. Netrpělivost pramenící z toho, že se nedaří pohnout ani s řešením problémů romské menšiny, ani se zmírňováním konfliktní atmosféry mezi Romy a většinovou společností na obou stranách, prohlubuje frustraci a konflikt se především ze strany většiny dostává do potenciálně nebezpečné podoby.

Jistý optimismus vyvolává postoj Romů k majoritě - navzdory frustraci z neřešení komplexu otázek, kterým se říká romská problematika, a přes dlouhodobé projevy diskriminace vnímají Romové většinovou společnost výrazně příznivěji než ona je a vzhledem ke krizi romské identity vykazují Romové vyšší míru identifikace s většinovou populací. I když tedy tahají ve vzájemných vztazích jednoznačně za kratší konec, hrozí od nich méně než od majority, že vyvolají vážný spor. Také to by si měla většina uvědomit - tento stav se může v krátkém čase změnit a z hlediska budování prosperující demokratické společnosti to nevěstí nic dobrého.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)