Duben 2004

Na půli cesty k Usámovi.

Tomáš Vlach

Teroristické organizace se ukrývají pod rouškou dobročinnosti

Projev Usámy bin Ládina, který se nedávno objevil v katarské stanici al-Džazíra, byl zřejmě autentický. Přiznala to americká CIA i dobře informovaní britští zpravodajci. Kde se skrývá Usáma a proč je i po dvou letech tažení proti terorismu al-Kajda stále aktivní? Experti a sporé informace v médiích se nejvíce přiklánějí k variantě, že se Usáma a jeho nejbližší spolupracovníci zdržují v horách na pomezí Afghánistánu a Pákistánu, v oblasti mezi jižními svahy Hindúkuše a afghánským pohraničním městem Chóst. Zabydlel se tu už v osmdesátých letech, v době sovětsko-afghánské války, kdy se společníkem šajchem doktorem Abdalláhem Azamem organizoval muslimské dobrovolníky pro boj proti Sovětům. Vybudovali silnou gerilovou infrastrukturu jak v pohraničních kmenových územích Pákistánu, tak v samotném Afghánistánu. Spolupracovali s pákistánskou výzvědnou službou ISI a jejím prostřednictvím s americkou Ústřední zpravodajskou službou. CIA si podle amerických médií chtěla v regionu vytvořit trvalé zázemí a podporovala arabské dobrovolníky, aby se usazovali v afghánském pohraničí, ženili se tam a budovali úzké vztahy s místními. Podle experta na terorismus Rohana Gunaratnyho z glasgowské univerzity dokázaly špičky al-Kajdy přežít dva roky pronásledování také díky infrastruktuře vybudované za pomoci Západu. Reportáž, kterou v létě otiskl časopis Newsweek, spekuluje o tom, že se Usáma s nejbližšími spolupracovníky schovává vysoko v horách právě mezi afghánskými Araby, kteří se v oblasti zabydlili už v osmdesátých letech za pomoci CIA. Za pohostinnost platí slušnými částkami peněz, stýká se jen s několika nejbližšími přáteli a s okolím komunikuje zásadně prostřednictvím vzkazů.

Kdo zasel, sklízí

Úsilí o jeho dopadení selhává na nedostatku zpravodajských informací a nemožnosti pročesat členité hory plné úzkých údolí, roklí a jeskyní. USA s Británií a dalšími 21 státy sice rozmístily na jihovýchodě Afghánistánu 11 500 vojáků s posláním "lovit" teroristy. Spoléhají hlavně na taktiku velkých operací, které podnikají za podpory letectva a milicí domácích loajálních velitelů či nově vznikající afghánské armády. Dopadnout takto někoho z úzkého vedení al-Kajdy se jim ale nepodařilo. Je běžnou praxí, že každý z deseti místních lidí tvrdí něco úplně jiného. Někdy účelově: například polní velitel má spory se sousedním velitelem, tak oznámí Američanům, že ten a ten je kajdistou. Ti si to sice ověří, ale špatně - a zaútočí, říká pozorovatel kábulské pobočky OSN, který si přeje zůstat v anonymitě. Receptem, jehož si je koalice dobře vědoma a na který jí bohužel nestačí síly, je zpravodajská práce v terénu. Podle analytika amerického Centra pro mezinárodní strategická studia Anthonyho H. Cordesmana, jenž odvetu koalice shrnul v knize The Lessons of Afghanistan, chybějí spojencům dobře vycvičené speciální jednotky typu britských SAS nebo polského GROM. To je také jedním z důvodů, proč do Afghánistánu jedou čeští průzkumníci. CIA tvrdí, že se podařilo pacifikovat tři čtvrtiny kajdistů. Podle statistik ale tábory al-Kajdy prošlo zejména v době vlády afghánského Talibanu kolem dvaceti tisíc bojovníků, kteří tam získali ideologickou průpravu a teroristický výcvik. Zajato či zlikvidováno bylo něco přes dva tisíce. Ostatním se podařilo rozptýlit se po světě.

Jedním z útočišť jsou takzvané kmenové oblasti Pákistánu. Vláda tam má jen omezené pravomoci, rozhodují nábožensky založení paštunští kmenoví stařešinové, kteří zpravidla s Usámou bin Ládinem sympatizují. Protiteroristická komanda policie přesto čas od času podniknou zátah a do sítě se chytají i velké ryby: v pákistánském Faisalabádu byl za asistence agentů CIA a Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) předloni v březnu zadržen Usámův sekretář Abú Zubajdá, v červnu v Karáčí na jihu země jeden z organizátorů útoků 11. září Ramzí bin Šibh a loni v únoru v Rávalpindí Usámův plánovač Chálid Šajch Muhammad. V posledním případě pomohlo to, co se kvůli protiamerickým náladám a v neposlední řadě i ze strachu z pomsty široce rozvětvené rodině v případě, že by se o tom někdo dozvěděl, míjí účinkem: odměna 25 milionů dolarů, vypsaná na jeho hlavu Američany. Chálida zradil egyptský spolubojovník, který po zatčení vyzradil jeho úkryt.

Irák: Kajda, nebo baasisté?

Část kajdistických bojovníků se podle americké vlády přesunula do Bagdádu, kde si každý může vystřelit na nenáviděné Američany. Usáma údajně vyslal ještě před pádem Husajnova režimu do Bagdádu svého prostředníka Abú Músu Zarkávího (Američané na něj vypsali odměnu pět milionů dolarů), aby tam založil podzemní buňky organizace. Aktivovaly se a stojí za četnými útoky a sebevražednými atentáty. Spolupracují prý s organizací Ansar Islám, která za Saddámova režimu ovládala malé území v iráckém Kurdistánu. V Evropě bylo na podzim zatčeno několik podezřelých, vesměs Arabů žijících v Itálii, Německu a Nizozemsku, kteří pro válku v Iráku připravovali sebevražedné atentátníky. V policejním obvinění stojí, že jen německá buňka Ansar Islámu vyslala do Iráku deset lidí. V situaci, kdy irácké hranice nikdo nehlídá, není pašování teroristů žádným uměním. Přívrženci Saddáma Husajna ovšem nemají tak fanatické přesvědčení (pokud je měli, tak polevilo po zatčení Saddáma), aby se obětovali v sebevražedných atentátech. Boj proti terorismu pokračuje i jinde: v prosinci minulého roku USA zřídily základnu v Džibuti, která by se měla soustředit na Jemen, Somálsko, Súdán, Etiopii, Eritreu a Keňu. Skutečně zabydlení jsou teroristé zatím jen v Jemenu. V listopadu tam skončil ve vězení pokladník al-Kajdy Muhammad Hamdí Ahdál. V zajetí se rozpovídal a identifikoval některé sponzory. Ví se o něm také, že doprovázel Usámu na útěku před spojenci v Afghánistánu a vyšetřovatelé si slibují, že je přivede na bin Ládinovu stopu.

Rájem nabízejícím mužům na útěku útočiště dosud zůstává chaotické Somálsko, rozdělené mezi velitele klanů, z nichž někteří s radikálním islámem sympatizují. Jako země, kde našli teroristé útočiště, byl zmiňován také Írán. Vzhledem k šíitské povaze íránského islámu a odlišného, sunnitského, zaměření al-Kajdy, nejde o žádné vřelé spojence. Írán za poslední dva roky zadržel stovky kajdistů prchajících z Afghánistánu a Pákistánu. Většinu vrátil, odkud přišli, velké ryby údajně drží ve vězení: například bývalého mluvčího organizace Sulajmána Abú Gatha či Usámova syna Saada. Spojeným státům je ale nevydá, jeho představitelé veřejně zvažovali možnost vydání teroristů do jejich mateřských zemí.

Raději méně fanatiků

Pro pátrání po vedení al-Kajdy a Talibanu vytvořil Pentagon na podzim speciální tým s krycím číslem 121, složený z různých specialistů armády, letectva a námořnictva. Zatím to obrat do protiteroristického tažení nepřineslo. Strategii mění i al-Kajda: převzala spíše roli symbolické autority, je totiž natolik omezena pronásledováním, že nemůže operace přímo řídit. Spoléhá na malé "partnerské" organizace typu východoasijské Džamá islamíja či turecké Fronty velkých východních islámských nájezdníků, jejichž jádro má výcvik v kajdistických táborech. Dostávají peníze prostřednictvím různých nevládních nadací. Změnila se taktika verbování dobrovolníků. Pro zpřísnění vízového režimu teroristé ustupují od vysílání fanatických nadšenců. Snaží se verbovat muslimy léta žijící na Západě, kteří už získali občanství, znají jazyk a dobře se orientují v místní kultuře.

Terorismus pod maskou humanity

Registrace nevládní organizace je relativně snadnou cestou k tomu, jak získat víza, legální status, zástěrku pro převody peněz. "Spřátelené" humanitární instituce umožňují organizovat sbírky, poskytují útočiště a řada z nich kombinuje podporu terorismu s efektivní humanitární pomocí. Dělí se v zásadě na dvě skupiny: ty, jejichž založení zosnovali muslimští bojovníci pro svůj účel (například International Islamic Relief Organization, kterou v osmdesátých letech založili lidé z Usámova okolí), a ty, které vznikly s cílem pomáhat civilistům a do nichž teroristé pronikli (například velká saúdskoarabská nadace al-Haramain, loni zakázaná saúdskými úřady, nebo americká Benevolence International Foundation, jejíž ředitel Enaam Arnaout byl v osmdesátých letech Usámovým spolubojovníkem).

Podle CIA je až pětina islámských charitativních fondů napojena na teroristy; dokonce i neislámské humanitární organizace považují toto číslo za nadsazené. Nicméně na nátlak administrativy prezidenta George Bushe se už tažení proti islámským charitám rozběhlo: řada z nich byla zakázána v USA, Pákistánu, Jemenu, Saúdské Arábii, Bosně, Kosovu. Velmi aktivní jsou teroristy řízené charity v jihovýchodní Asii, což zmiňuje zpráva OSN z konce minulého roku. Podle dokumentu přistupuje většina zemí proti teroristům stále ještě laxně: jen 21 z 83 států, kde měla al-Kajda účty, nařídilo její vklady zmrazit.

(Týden)