Duben 2004

Být ukrajinským dělníkem znamená poslouchat

Roman Pekař

"Vždyť se na to podívej. Jsou líní, flákají se. Půl dne prostojí u okna a nic nedělají, jako teď," komentuje jeden z českých pracovníků práci svých kolegů Ukrajinců na stavbě nové luxusní rezidence. A naznačuje, že by je nejraději všechny poslal zpátky na Ukrajinu, a Slováky také.

Na otázku, co by dělal, kdyby mu více než polovina kolegů odjela a místo nich by nikdo nepřišel do práce, odpovědět nedokázal. Myšlenku, že by je nahradili současní nezaměstnaní Češi, se ani on sám nepokusil vyslovit. Přání, aby všichni dělníci z Východu odjeli, nejsou ojedinělá. Ti, kteří je mají, svou zlost na "gastarbeitry" často ventilují nejrůznějšími formami.

Na velkých staveništích

Nejčastější jsou slovní útoky, výměny ostrých nadávek a každodenní projevy pohrdání. Méně často dochází skutečně k násilí, na fyzický útok si totiž jen tak někdo netroufne. Češi dobře vědí, jak dokážou být Ukrajinci semknutá parta.

Pětatřicetiletý český zedník Radek hodnotí situaci: "Když k něčemu opravdu dojde, kluci se jen tak pošťouchnou. Obzvláště ti mladí. Ale pár modřin nebo boulí se rychle zahojí a na celou věc se zapomene." Často však jsou podle českého zedníka Radka Ukrajinci využíváni na práce typu "přines mi tamto nebo ono" nebo "dojdi mi pro cigarety". I to lze bez problémů nazvat diskriminací, zvlášť tehdy, pokud jsou zařazeni na stejnou pozici jako jejich čeští kolegové, kteří si je pletou se svými osobními poskoky.

Problém bývá i v přístupu českých šéfů, kteří se někdy chovají jinak, když se baví s dělníkem-Čechem nebo když hovoří s dělníkem-Ukrajincem. "Rozhodně zní podivně, když 28letý šéf tyká svému 40letému Ukrajinci a myslí si, že vymyslel Ameriku," uvádí příklad Radek. Zatímco český dělník si nenechá vše líbit, ukrajinský dělník často ano, neboť ví, že na jeho místo čeká deset dalších. Na druhou stranu Ukrajinci, kteří jsou tu déle, mají mezi svými kolegy i dobré přátele. "Já mám kamaráda, který ke mně domů chodí na návštěvy. Taky spolu občas zajdeme do hospody," říká Radek.

Bylo by však velká chyba myslet si, že všichni cizinci pracující v Česku na stavbách jsou nějací svatoušci. Mnohdy jsou výtky jejich spolupracovníků oprávněné. Často, možná i právě z výše uvedených důvodů, se Ukrajinci stahují do ulity a vyhýbají se splnění svého úkolu nebo ho plní nekvalitně. Není divu. Bez pozitivní motivace se těžko pracuje. Pro obrovské stavební firmy většinou dodávají pracovní sílu menší zprostředkovatelé, takzvaní klienti, kteří svým dělníkům velmi málo platí, a dá se říci, že je mají plně pod kontrolou.

Problémy, které nemá nikdo vidět

Tento způsob obchodu s lidmi je nelegální a podle slov pracovníků Inspektorátu bezpečnosti práce tomu napomáhají nedostatečné legislativní úpravy v této oblasti. Lidé zaměstnaní tímto způsobem nemají při úrazech prakticky žádné zastání. "Stávají se i případy, kdy je postižený doslova ukraden z nemocnice, protože nemá zaplacené zdravotní pojištění, a odjede zpět na Ukrajinu, kde je léčba levnější," říká nejmenovaný inspektor. Při tom lze jejich práci často označit za rizikovou a mnohdy chybějí kvalitní pracovní pomůcky.

Proč proti tomu nic nepodnikají, vysvětluje Nikolaj ze západní Ukrajiny, pracující se dvěma kolegy ve výkopu při stavbě kanalizace: "Víme dobře, že je zbytečné se proti tomu odvolávat. Pokud bychom to udělali, přijdeme o práci a náš klient na nás bude naštvaný. Možná by nám už příště další místo neobstaral. Jsme přece Ukrajinci. Češi nás považují za něco obtížného a nikoho nezajímá, že také děláme důležitou práci." Naše konverzace je bohužel přerušena ostrahou staveniště, která dbá na to, aby sem nechodili cizí lidé. Toto "bezpečnostní" opatření platí nejen proti novinářům, ale také proti kontrolám bezpečnosti práce nebo podobným nevítaným návštěvám.

Lidé z inspektorátu si sice mohou vstup na staveniště vynutit, ale nesmějí například kontrolovat jednotlivé osoby. Prakticky tedy nezjistí, jestli tam někdo dělá načerno a hlavně bez dostatečné kvalifikace. V případě udělení velké pokuty zprostředkovateli práce pak většinou dojde k tomu, že klient na nějakou dobu odjede a po návratu do České republiky založí firmu novou. Dále pak vozí lidi na stavby.

Malé firmy už znají správnou cestu

Opakem velkých stavebních kolosů jsou menší firmy, které se specializují pouze na jednu specifickou činnost. Ty se o své zaměstnance z Ukrajiny více starají, neboť je i proti jejich vlastním zájmům, aby se pracovníci tak často střídali, jako je tomu na velkých stavbách. Většinou si kontakty na "své lidi" shánějí samy. Za dobu vzájemné spolupráce si z nich vyškolí zaměstnance, kteří vědí, co se od nich očekává. Někteří z cizinců už v takových firmách zastávají velmi odpovědné pozice, například řízení dodávky nebo dohled nad nějakou částí stavby či úpravou pozemku.

Kromě kvalitních pracovních pomůcek jim poskytují ještě další výhody, o kterých se může jejich kolegům na obřích stavbách pouze zdát. "Zajistit jim ubytování a stravování se mi vyplácí," říká nejmenovaný majitel malé stavební firmy. Navíc mají cizinci záruku, že po návratu z dovolené o ně ještě bude mít zájem. Díky těmto opatřením nemusel za posledních pět let řešit výraznější problémy se svými pracovníky.

Je to motivující a většina lidí, kterým se poštěstilo takovou práci sehnat, si nedovolí porušit předepsaná firemní pravidla. "Máme v nich zakotveno například to, že do práce se nesmí přijít 'pod parou' a také bez předchozí domluvy opouštět pracoviště". Tito lidé dostávají za svou práci více peněz, než by dostávali od zprostředkovatelů - klientů. Je tedy zřejmé, že zaměstnávat "gastarbeitry" lze i jinak, než je prodávat a kupovat jako zboží někde na trhu.

(MFDNES)