Duben 2004

Léčba zlomenin bez šroubů.

Luděk Zadražil

Implantát zpevní poškozenou kost, než doroste

"Oprava" pochroumané kosti polymerovým implantátem může mnoha lidem zachránit končetinu před amputací či trvalými následky úrazu. Z těla se pak "dočasné lešení" odstraní bez nutnosti další operace.

Složité zlomeniny a rozdrcené kosti jsou pro lékaře obtížně řešitelnými problémy. S pomocí implantátů, které na nějaký čas doplní chybějící či poničenou kost, by mělo ubýt pacientů s trvalým postižením. Při léčbě nebude třeba užívat ocelové šrouby a ani po složitých úrazech by končetiny neměly zůstat kratší. Nicméně vše je zatím ve stadiu výzkumu.

Rychle a přesně

Výhody mikroporézního polymeru oproti metodě podpůrných šroubů jsou zřejmé. Především není třeba vrtat do kosti a vnější zpevnění složitě uchycovat. Navíc odpadá další operace kvůli vyjmutí ocelových částí; kost implantátem proroste a jeho zbytky tělo přirozenou cestou vyloučí. Příslušně vybavené pracoviště může připravit konkrétní implantát velmi rychle. První fází je nasnímání třírozměrného obrazu poraněné kosti pomocí počítačové tomografie nebo magnetické rezonance; týž "3D-snímek" je třeba vytvořit ze stejné kosti na zdravé končetině. Z porovnání vzejde přesný prostorový model rozdrcené části, poté poměrně jednoduchý přístroj během necelé hodiny a půl vymodeluje potřebný polymerový implantát. Během operace lékaři kost srovnají, odstraní zlomky a chybějící část nahradí polymerovým implantátem, obsahujícím látky podporu jící růst kostní hmoty. O to, aby kost s umělou vestavbou držely pohromadě, se postará tenký, avšak velmi pevný obal z fosforečnanu vápenatého. "Kost s polymerovou částí k sobě pevně přirostou během osmi týdnů," vysvětluje proces hojení doktor Ranji Vaidyanathan ze společnosti Advanced Ceramics Research, která na vývoji implantátu spolupracuje s americkým námořnictvem. "Pak začne živá kost prorůstat pórovitým lešením a během tohoto procesu implantát požírá. Po osmnácti měsících by měla kost kompletně dorůst a pacient by měl mít opět pouze svou vlastní tkáň."

Začalo to u vojáků

Pokusy na zvířatech a lidských tkáňových kulturách byly zatím úspěšné; vědci doufají, že polymer "ustojí" i váhu člověka. "Objevit správnou velikost pórů nebylo vůbec snadné," přiznává Vaidyanathan. Pro hojení totiž musejí být otvory dostatečně prostorné, aby jimi mohla léčící se kost dobře prorůstat, zároveň však nesmějí být příliš velké. Pak by polymer nebyl dost pevný, aby udržel pacientovu hmotnost, což je samozřejmě v případě implantátů dolních končetin nutné. Po pěti letech vývoje, který měl původně vést k výrobě látky vhodné k rychlému modelování prototypů bojových prostředků, se nakonec mohou radovat lékaři. Dalším důležitám krokem, který je teď čeká, bude testování na lidech.

(Týden)