Duben 2004

Nad Tatrou se odvážně blýská

Zdeněk Švácha

Český tisk opatrně komentoval události na Slovensku. Byl při tom úzkostlivě politicky korektní: MF Dnes, Právo a Lidové noviny se předháněly v komentářích typu "Slovenská vláda vyslala proti bouřícím se Romům armádu". Následovaly četné úvahy na očekávaná témata: kolik toho cikánské populaci majorita dluží, problém je v nedostatečném vzdělání a možnostech, nechuti cikány zaměstnávat atp.Na tom všem jistě něco je. Jenže na všem něco je a jen proto to nemusí být nejvěrohodnější verze skutečnosti.

Věrohodná verze skutečnosti je podle mého následující. Slovenská vláda vyslala armádu proti cikánům nikoli "bouřícím se", ale rabujícím. To je podstatný rozdíl. Bouřit se může být pochopitelné, rabování patří mezi nejodpornější zločiny. Vláda, která nedovede tento druh násilí zarazit rychle a razantně, si koleduje o občanský rozkol s netušenými následky. Jak koneckonců dosvědčuje balkánská nebo jihoamerická zkušenost.

Nepříjemnou realitou rovněž zůstává, že cikánská populace je obecně jednosměrným příjemcem finančních dávek, aniž za to cokoli poskytuje. Jakkoli vzdávám hold čestným výjimkám, je toto mé tvrzení holou skutečností. Z této skutečnosti ovšem nevyplývá potřeba nějakých drakonických opatření. Cikáni jsou zde staletí a není důvod, aby zde nezůstali i nadále. Jelikož však množství pracovité domácí populace klesá, nemůže tato dotovat cikánský způsob života donekonečna. To je dáno prostou účetní rozvahou typu Má dáti - Dal: čím méně je dárců, tím nižší je profit obdarovaného. Zároveň roste podrážděnost a strach dárců, kteří by měli množství darů udržovat na původní úrovni. Jakákoli společenská či ekonomická teorie na tom nemůže nic změnit. Slováci sami patří mezi civilizační průkopníky. Odvážně snížili daně, usilují o proměnu zdravotnictví v životaschopnou službu, sáhli k redukci sociálních dávek pro asociální skupiny.

Něco takového patří v české kotlině, ale i v zemích na západ od nás, mezi holé fantazírování. Čeští sociální demokraté budují marxistický stát s lidskou tváří. Cílem jejich daňové politiky je ožebračit všechny, kdo jsou schopni vydělávat pod záminkou, že tak žádá "Evropa". Díky rovnostářské kultuře, kterou vláda i opozice svědomitě udržují, se tato taktika setkává s pochopením nebo alespoň mlčením. Sociální dávky, tento nestydatý žrout veřejných prostředků, tvoří samu podstavu sociálně demokratického establishmentu. Zajišťují setrvalou podporu těch nejnižších a nejméně produktivních vrstev, a spolehlivě rozšiřují jejich množství.

Pod Tatrami se těmto destruktivním trendům zkoušejí postavit. Daně jsou relativně mírné, lidé u lékaře platí alespoň to, co lze snést. Cikánská otázka je bolavý problém, ale snížení dávek je skutkem legitimním. Slovenské vládě se to možná vymstí. Ještě stále se zdá, že zákony logiky a jednoduchého účetnictví lze obejít nějakým sociálním kouzlem a "právy". Je to omyl. Slováci si to nejen připustili, ale zkoušejí podle toho i jednat. Pro budoucnost této slovenské vlády je to možná sebevražedné. Jinak je to ovšem moudré a statečné.

(www.bohumildolezal.cz)