Duben 2004

Běda otcům, kterým...

Kateřina Svobodová

Otcové se ocitli v ohrožení, jejich slov o v rodině výrazně klesá. Stojíme na prahu století žen, hlásí sociologové a psychologové. Tento proces s sebou přináší první negativní důsledky: z chlapců, které vychovávají dominantní matky, se často stávají podřízení, submisivní muži s celou škálou duševních poruch. Vítejte v matriarchátu!

Feministky dosáhly dalšího vítězství. Podle posledních studií získaly evropské a americké ženy monopol na výchovu dětí. Pro západní civilizaci je to však pochybné vítězství. Mnozí synové, kteří vyrůstají pod téměř výhradním vlivem matky, trpí značnými zdravotními potížemi. V dětství se častěji potýkají s vadami řeči, hyperaktivitou či alergiemi. V dospívání se přidává obtížnější hledání sexuální role, sklon k podřízenosti a špatné sebeovládání. Varování psychologů a expertů však pozici žen zatím jen stěží ohrozí. Nejnovější poznatky včetně údajů z Česka ukazují, že někdejší "slabší pohlaví" se nehodlá nové mocenské role jen tak vzdát. Mnohé matky dnes samy rozhodují o tom, za co rodina utratí peníze určené na chod domácnosti. Některé dokonce podvědomě určují, v jaké míře umožní otci, aby trávil čas s potomky.

Hurá za mámou!

Zmíněný trend dokládá dosud nepublikované šetření Dítě a jeho rodina zorganizované Centrem pro výzkum vývoje osobnosti při brněnské Masarykově univerzitě. Psychologové se ptali jedenáctiletých chlapců a děvčat, jací jsou jejich rodiče. Průzkum poskytuje relativně přesný obraz o stavu nynější rodiny. "Děti odpovídají mnohem upřímněji než dospělí. Ti se poměrně často snaží stylizovat, aby naplnili nějaká společenská očekávání," říká badatelka Lenka Lacinová pracující pro jmenované brněnské centrum. Výsledek šetření? Matky hrají prim prakticky ve všech oblastech výchovy. Děti u nich hledají pomoc či radu, běhají za nimi, když je něco trápí, a nejvíce si s nimi povídají. Otcové naopak stojí v žebříčku vyhledávaných osob často až za babičkami či sourozenci. Z těchto údajů plyne, že muži pro žívají s dětmi mnohem méně důvěrných a sbližujících okamžiků. "Tátové se objevují pouze v těch kategoriích, kdy je potřeba pomoci se školními věcmi nebo něco vysvětlit," uvádí Lacinová. Průzkum CVVM z konce loňského roku také potvrzuje, že výchova se zcela přesouvá do rukou žen. Informace, které přináší, jdou více do minulosti. Za posledních patnáct let poklesl o třetinu počet mužů, kteří se s dětmi učí, berou je na výlety a častěji je trestají. Ženy začaly mnohem důsledněji zasahovat i zde. "Skutečnost, že pro děti je referenční osobou rodiny matka, není dána tím, že by děti otcům třeba méně věřily nebo že by matku měly více rády, ale tím, že je častěji po ruce," vysvětluje Lacinová.

Vrčí a kleje

Čísla z průzkumů by však sama o sobě nestačila k závěru, že společnost stojí na prahu matriarchátu. Důvodů, které vedou odborníky k závěru o rozpadu evropského patriarchálního modelu rodiny, je mnoho. Patří mezi ně také studie důsledků feministických snah posledního století. "Nikdy jsem se nevdala, protože jsem necítila potřebu. Mám doma tři miláčky, kteří zcela odpovídají tomu, co očekáváme od manžela. Psa, který každé ráno vrčí, papouška, který každé odpoledne kleje, a kočku, která přichází domů pozdě v noci," napsala na konci devatenáctého století anglická spisovatelka Marie Corelliová. Jak o sto let později povstání ženských hnutí dopadlo, popisuje v práci socioložka Radka Radimská: "Nedošlo ke zrušení monopolu mužů a zrovnoprávnění obou rodičů, místo toho monopol na reprodukci a výchovu dětí získaly ženy." Muž dnes v tomto směru nemůže ovlivnit prakticky nic. Ani to, zda dítě bude, či nebude počato. Antikoncepce a legální potraty umožňují ženě těhotenství libovolně regulovat. Když už jsou děti na světě, otcové o ně mohou snadno a rychle přijít v rámci rozvodového řízení. Ročně se v České republice rozvádí skoro 32 tisíc manželství, v devadesáti procentech případů jsou děti svěřeny do péče matky. Ženy to automaticky očekávají. "Pamatuji si jednu maminku, kterou jsem pro výchovu dětí nedoporučil. Vždy, když jsem ji potkal, tak už v dálce natahovala slinu. Někdy se trefila, někdy ne," vypráví Eduard Bakalář, psycholog a soudní znalec u rozvodových řízení. Matky moderní doby jsou finančně nezávislé. O ty, které nevydělávají, se postará sociální stát. "Muž přestal být ekonomicky důležitý a tím, kdo v konečném důsledku bude rozhodovat o potomstvu, je matka. To je faktický matriarchát, který zřejmě bude stále zřetelnější," říká psycholog Jeroným Klimeš. "Dřív stála rodina na mužích, ale zároveň s nimi i padala. Odpovědnost otce byla veliká, musel všechny zabezpečit, ale na druhé straně měl v rodině obrovskou moc." Muži si v době nynější vysoké nezaměstnanosti v Česku (skoro jedenáct procent) nemohou být jisti, jak dlouho živiteli rodiny zůstanou. Likvidace pracovních míst postihla právě povolání, kde byly zapotřebí svaly a síla, například v dolech či v zemědělství. V nově vznikajících profesích jsou žádoucí vlastnosti, které má spíše "slabší" pohlaví: flexibilita, komunikativnost, sociální inteligence. Každá desátá domácnost už žije především z platu manželky. Úpadek tradiční role otců po finanční stránce dokládá loňský výzkum Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Více než polovina populace podle něj žije s představou, že muž má vydělávat peníze a žena se starat o domácnost a rodinu. Současně si ale osmdesát (!) procent lidí myslí, že do rodinného rozpočtu mají přispívat oba partneři. Česká společnost je, zdá se, schizofrenní: navenek sice upřednostňuje tradiční model, současně lze zřetelně pozorovat trend zesilující ekonomické role žen.

Poslouchat šéfku

Feministky říkají, že otec i matka jsou navzájem zastupitelní, odborníci k tomu mají výhrady. "Muž a žena naplňují oblasti vývoje dítěte různě. Ona má být pro děti spíše emoční základnou, on jim má zprostředkovávat styk s okolním světem, v tom jsou těžko nahraditelní," říká Lacinová. Přílišný vliv matek na potomky už přináší první, nikterak povzbudivé výsledky. Lidé z brněnského Centra pro výzkum vývoje osobnosti studovali výchovné postupy rodičů. Z jejich šetření vyplynulo, že matky "udávají vůči synům větší míru regulativního chování než vůči dcerám", jinými slovy zasahují chlapcům do života víc než dívkám. Dcery tak vyrůstají v ženy, které jsou zvyklé o všem rozhodovat samy, stejně jako to v minulosti dělala jejich matka. Přirozené pro ně bude, že poslední slovo náleží jim. Chlapci odnášejí nadvládu žen mnohem hůře. Na jedné straně roste násilí, jehož pachateli i oběťmi jsou v drtivé většině případů chlapci. Na straně druhé plní právě oni ordinace psychologů a praktických lékařů (viz rámeček Následky v procentech). Hoši jsou náchylnější k alergickým onemocněním, vadám řeči a při školních testech pokulhávají za dívkami v celé řadě oblastí, nejvíce ve čtení textů. Až šest procent dětí trpí lehkou mozkovou dysfunkcí, tedy poruchami pozornosti nebo hyperaktivitou. Dva ze tří pacientů jsou chlapci. To platí nejen v zahraničí, ale i v Česku. Němečtí specialisté z desítek sociálně-pediatrických center uvedli nedávno v mnichovském časopise Geo, že za rostoucími problémy chlapců mohou stát matky, které žijí samy. Podvědomě nahrazují chybějícího manžela synem a příliš brzy jej nutí hrát roli dospělého muže, což má negativní vliv na jeho duševní vývoj. Špatný zdravotní a psychický stav chlapců lze podle německých vědců přičíst i feministkám, jež svými postoji podkopávají tradiční hodnoty, zlehčují úlohu mužů a uvádějí dospívající populaci do zmatků a nejistoty. Podle amerického klinického psychologa Richarda A. Warshaka má poškození dětí vyrůstajících v rodinách s výhradní péčí matky mnoho dalších variant: například nejistotu z hlediska sexuální role a orientace. Původ homosexuality není vědcům dostatečně známý, považuje se především za něco vrozeného, co nelze potlačit. Objevují se ale první průzkumy, podle nichž by za rozvojem náklonnosti ke stejnému pohlaví mohla stát výchova dominantní matky. Sociolog Lewis Yablonsky v knize Otcové a synové píše: "Dospěl jsem k jednoznačným závěrům, že homosexuálním mužům za vzory sloužily matky a další příbuzné ženského pohlaví, především tety a starší sestry." Muži, kteří vyrůstali pod vlivem ženy, mají často snížené schopnosti při vytváření intimních vztahů, trpí úzkostmi, depresemi a nedostatečným sebeovládáním. "Dnešní kluci jsou odmalička zvyklí poslouchat matku. Až dospějí, bude pro ně přirozenější, když jim například ve firmě bude šéfovat žena," připomíná psycholog Klimeš. To by mohlo matriarchát dále upevňovat.

Vstanou noví otcové

Někteří muži se tomuto vývoji pokoušejí bránit. První reakce na vznikající monopol žen se objevily v západní Evropě v osmdesátých letech 20. století. "Noví otcové", pečují o děti od raného věku a ve výchově preferují citovou blízkost. "Muž již nechce hrát roli, která ho vzdaluje od jeho dítěte," konstatoval na přelomu tisíciletí francouzský sociolog François de Singly. Dřívější institucionální otcovství nahrazuje "otcovství vztahové". Tátové se snaží vystupovat vůči dětem jako průvodci, pomáhají jim rozvinout osobnost a nalézt způsob seberealizace. Muži začali mluvit o rehabilitaci otcovských práv a napadali automatická rozhodnutí soudů svěřit dítě po rozvodu do opatrovnictví matky. Na západ od našich hranic má šanci získat dítě ten z rodičů, který je lépe zabezpečí. V Česku se trend otců prosazuje jen velmi rozpačitě. Někteří tvrdí, že jde do značné míry o pozůstatek myšlení komunistického režimu, který "dělal z chlapů bačkory". "Diktátorské státy nepřály silným mužům, protože byli překážkou pro ideologickou manipulaci," vysvětluje psycholog Bakalář. Někteří čeští muži se snaží zpoždění dohnat: vznikly otcovské spolky (nyní jsou tři), které mají hájit práva mužů. Jejich akce jsou podle Bakaláře slabé a nikdy prý nebudou o mnoho silnější. "Jsou to řadoví lidé, kteří byli nějak skřípnutí. Ve funkcích, odkud lze leccos ovlivnit, naopak sedí draví muži s velkou mírou testosteronu. V otcovských organizacích vidí buď rivaly a soupeře, nebo jimi pohrdají, protože si jejich členové nedokázali problémy v životě vyboxovat sami. Slabost naopak mají pro ženy, na jejichž prosby slyší," uvádí Bakalář. Celkově jsou zatím výsledky kampaně za "vztahové otcovství" sporné u nás i v cizině. Ženy vnímají snahy mužů jako konkurenci mateřskému monopolu. "Není dostatečně podporováno institucemi a ani samotnými matkami," říká socioložka Radimská. Manželky na jednu stranu vytýkají mužům nepřítomnost doma, nebo dokonce rezignaci na otcovskou roli, současně jim však nedávají žádnou jinou šanci. Psycholog Bakalář má k dispozici data z průzkumů. Otcové, kteří se dětem více věnovali, nezískali od ženských protějšků výraznou podporu; 60-80 procent žen dokonce uvádí, že jejich počínání nikterak nevítá. Zdrženlivý postoj vysvětluje mnoho matek poukazem na neschopnost mužů. Prý jim více práce přidělávají, než ušetří: roztahají hračky, zašpiní nádobí a neumyjí je, upatlají sporák... Odborníci uvádějí, že právě tyto ženy přednostní postavení matky vnitřně prožívají jako mocenské. Nechtějí se o ně dělit, i když je to psychicky a fyzicky vyčerpává. "Ženy dnes deklarují, že chlapa, kromě oplodnění a výživného, k ničemu nepotřebují. Naznačená cesta nevypadá nijak radostně ," prohlašuje Bakalář. Psycholog Klimeš říká, že stále platí zákony evoluce, kruté, ale jasné. Buď se budeme dále rozmnožovat a pečovat o potomky, nebo vyhyneme. To je také důvod, proč budou jednoho dne muset obyvatelé západního světa začít opět směřovat ke klasické rodině. Anebo je nahradí jiná civilizace.

(Týden)