Duben 2004

Pračka v srdci Evropy.

Natallia Sudlianková, Robert Zelenka

Špinavé peníze ze zemí bývalého SSSR mizí v České republice

Co mají společného náměstek běloruské firmy Bělaja Rus Alexandr Muraško a turkmenský programátor Aslan Kakajev? První je za mřížemi, druhého policie teprve hledá. Oba "ulili" miliony v českých firmách.

Česká republika získává v zemích bývalého Sovětského svazu stále větší oblibu. Jedni sem jezdí za lázeňskými radovánkami, druzí za obchodem. Pak je tady třetí skupina, podle všeho dost početná. Patří do ní podnikatelé přicházející do ČR s jediným cílem - vyprat tu špinavé peníze. Začátkem února zatkla běloruská státní tajná policie (vrátila se k názvu KGB) blízkou spolupracovnici běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka Galinu Anisimovnu Žuravkovou. Dámu s platinovou hřívou, ještě nedávno jednu z nejvlivnějších Bělorusek. Nebylo to přitom první zatčení v blízkém okolí prezidenta. Už na konci léta loňského roku totiž policie zadržela šest pracovníků, kteří patřili do Lukašenkových struktur. V brzké době by se do vyšetřování měla zapojit také česká policie. V Bělorusku byl totiž zatčen Alexandr Muraško, náměstek generálního ředitele firmy Bělaja Rus, jednoho z klíčových podniků prezidentské správy. Muž, který několik let podnikal v České republice a stále tu má firmu. Běloruská státní bezpečnost stíhá Muraška a jeho spolupracovníky za braní úplatků a krádeže státních prostředků.

Jeden vůdce

Většina Muraškových příjmů z činnosti "Bílé Rusi" přitom podle vyšetřovatelů zřejmě skončila v České republice. Dostaly se sem přes zlínskou firmu VIRTU. Jednatelka firmy Miroslava Gerychová však na otázku, kdy mluvila naposledy s Muraškem, odmítla odpovědět. Právě tak nechce hovořit o tom, nakolik je společnost VIRTU na pojena na obchod s cukrem a ropou, jejž rozvíjela aktivní Žuravková a její partneři včetně Muraška. Běloruská prezidentská správa (Lukašenkova administrativa) se totiž za poslední roky stala nejsilnější strukturou na běloruském trhu. Její spolupracovníci prakticky monopolizovali trh s cukrem a tabákem, sebevědomě se vrhli také na obchod s ropou a začali přivádět konkurenty do úzkých i tam. Jak je možné, že policie začala stíhat Lukašenkova prominenta? "Dovoloval si až příliš," odpovídají běloruští žurnalisté. Žuravková a její partneři se totiž začali považovat za vůdce státu. Jenže zapomněli, že vůdce může být jen jeden. A doplatili na to. Současné vyšetřování nejspíš jen poodhaluje špičku ledovce. Běloruský prezident se za devět let v úřadu obklopil lidmi, jimž umožnil zbohatnout. Běloruské daňové orgány už loni oznámily, že v zemi žije nejméně dvě stě lidí, jejichž roční příjmy převyšují jeden milion amerických dolarů. Podle údajů ruské výzvědné služby FSB jsou diktátorova tajná konta, na nichž je uloženo asi čtyři sta milionů dolarů, v Peru. Bývalá předsedkyně běloruské Národní banky Tamara Vinniková mluví o miliardách dolarů ukrytých na kontech různých firem v San Marinu, Peru či v Libyi, které patří lidem kolem běloruského vládce. Také v České republice jsou zaregistrovány firmy, jež vlastní bývalí a současní spolupracovníci "posledního diktátora Evropy". Například společníkem a jednatelem firmy HBS Group, s. r. o., je občan Bělorusk a Alexandr Elovik, jeden z podnikatelů, kteří financovali první Lukašenkovu prezidentskou volební kampaň.

Nijazovovy miliony

V Čechách se hledají také peníze "Turkmenbašiho" Saparmurata Nijazova, ukradené před půldruhým rokem. Od června do září roku 2002 převedl mladý pro gramátor Aslan Kakajev z konta Centrální turkmenské banky (Nijazov = stát a potažmo centrální banka) 41 milionů amerických dolarů. Peníze odešly na účty firem registrovaných na Seychelských ostrovech, v Lotyšsku, Spojených státech a v Rusku. Poté devětadvacetiletý programátor beze stopy zmizel. Do vyšetřování se zapojila jak turkmenská, tak ruská policie. Do Ruska totiž přišlo dvacet milionů dolarů, které prošly přes konta nejmenované americké firmy v Ruské depozitní bance. Tam byly peníze pomocí ukradeného pasu uloženy na osobní konto vietnamského občana Vu Fyong Nama. Bankéři bez mrknutí oka převedli peníze na hotovost a nechali je převézt obrněným vozem do Průmyslové exportní banky (IEB). Předsedkyni rady ředitelů této banky Ajsoltan Nijazovovou (není příbuznou prezidenta Nijazova, jde jen o shodu jmen) nyní hledá policie. Domnívá se totiž, že byla jednou z organizátorek celé krádeže. Z IEB šly peníze do Čech a na Slovensko. Ruský tisk tvrdí, že z turkmenských milionů byl opraven hotel ve středu Prahy. Podle ruské policie totiž měla Nijazovová původně namířeno do Čech. Nalezené dokumenty naznačují, že se chtěla stát spolumajitelkou jisté české firmy. Ale nestihla to, začali ji hledat.

Stopy končí v Praze

Nijazovovou podle některých údajů pozvala do České republiky společnost, jíž patří pražský čtyřhvězdičkový hotel Seven Days v Žitné ulici v centru Prahy. Hotel byl otevřen teprve v loňském roce. Jeho správce Volodymyr Tveritinov odmítl odpovědět na jakékoliv otázky. Podle Alexandra Švarjova, žurnalisty z deníku Čas zpráv, který případ turkmenských milionů dva roky sleduje, "už je téměř jisté, že s ukradenými penězi je spojen právě hotel Seven Days". V Moskvě zatím končí proces s Dmitrijem Leusem, předsedou správy Ruské depozitní banky, který měl být dalším organizátorem krádeže. V Sankt Petěrburgu byl asi před půlrokem zabit další obviněný, Ajdogdy Garabajev. Vrah se nenašel. Ale ani Tveritinov nesedí s rukama v klíně. Ruská prokuratura se do hledání turkmenských milionů pustila vloni. Ve stejnou dobu Tveritinov převedl firmu TEHNOART -99, v níž měl osmdesátiprocentní podíl, nejdříve na Innu Tveritinovovou a minulé září pak na společnost Mackenzie Capital Ltd., zaregistrovanou na Seychelských ostrovech. Právě TEHNOART-99 vlastní licenci na hotelovou činnost. Existuje však další firma, TEHNOART-100/CZ , kde se příjmení Volodymyra zapisuje jinak: Tverytinov. Nejdůležitější fakt ovšem je, že spolumajitelem této společnosti je jeden z hlavních obviněných v kauze turkmenských milionů Savelij Burštejn (Saveli Bourchteine), jehož už přes rok marně hledají jak ruská, tak turkmenská prokuratura. Kde se asi všichni ukrývají, když peníze převedli do České republiky?

Půl bilionu ročně

Podle údajů české policie properou v České republice různé zločinecké organizace kolem pěti set miliard korun ročně (číslo vypadá značně nadsazeně). To je částka, která by pokryla valnou část ročního státního rozpočtu země. Ale není se čemu divit. Nejvyšší trest, který česká justice může za praní špinavých peněz uložit, je totiž pouhých osm let. Praní špinavých peněz má na starosti finančně analytický útvar (FAÚ) při ministerstvu financí. Zabývá se hlavně kontrolou podezřelých transakcí, které úřadu nahlásí banky, pojišťovny a další finanční instituce včetně účetních a auditorů. Přitom existuje mnoho typů "prádelen". Například restaurace, kam nikdo nechodí, ale stále vykazují vysoké obraty. Zločinci mohou využívat legální firmy, jejichž zisky posílají na řadu účtů a mezi ně schovávají špinavé peníze. V kasinech se dají proprat peníze fingovanými prohrami. Praní peněz nahrává také globalizace bankovního systému, kdy zadání pře vodu peněz přes vícero účtů trvá několik minut. Mezi hlavní zdroje špinavých peněz patří podvody ve státní správě (korupce při získávání státních zakázek), prodej drog, pašování uprchlíků, prodej padělaného zboží, prostituce, ilegální prodej zbraní či platby za fingované poradenské a expertní služby. Policie zatím stíhá za praní špinavých peněz jenom šest malých ryb. Například cizince, který poslal z Komerční banky do Hongkongu dva a půl milionu dolarů, a když banka na podezřelou transakci upozornila FAÚ, vyšlo najevo, že nemůže původ peněz doložit. Evropská unie přitom upozorňuje, že počty lidí obviněných v ČR v souvislosti s praním špinavých peněz jsou neadekvátně nízké a několikrát kritizovala ČR za liknavost. Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu a Světové banky se na celém světě každý rok properou až dva biliony amerických dolarů. Justici se přitom podaří zachytit stejně jako u nás jen zlomek případů.

(Týden)