Duben 2004

Politik v bance by byl problém.

Tomáš Němeček

S guvernérem Zdeňkem Tůmou o daních, euru a regulované činži

Co si myslíte o vládním plánu na změnu daní?

V zásadě mám dojem, že ten plán je krok správným směrem. Obecně sympatizuji se sblížením obou sazeb DPH, mohlo se udělat ještě razantněji, například sníženou sazbu posunout o dva či tři procentní body výš a základní sazbu snížit. Ale nevím, co bylo politicky možné. Jsem rád, že neprošly nesmysly typu třetí sazba, jež by přinesly větší neprůhlednost systému.

Jiná věc je prezentace. Vládní koalice byla myslím kritizována právem, že jeden den přišla se změnami a druhý den je bere zpět. Mimochodem, vhodnější příležitost možná propásla loni, kdy byla inflace mimořádně stlačená a pohybovala se kolem nuly. Ale ani teď bych se nebál fatálního skoku ve zdražování, inflace bude letos mezi třemi a čtyřmi procenty.

Ne opačným směrem

Právě za rok vyprší mandát čtyř ze sedmi členů bankovní rady České národní banky včetně vás. Mluvil už s vámi prezident o tom, co dál?

V současnosti se prezident a jeho kancelář musí zabývat spíš Komisí pro cenné papíry, kde bude končit předseda.

Do Ústavního soudu Klaus vybral tři činné politiky. Co byste říkal na politiky v ČNB?

Jmenování je výhradní pravomoc prezidenta a já to respektuji. K vaší otázce: osobně si myslím, že je možné odejít z centrální banky do politiky, ale ten pohyb by neměl být opačným směrem. V Evropě se to sice v minulosti často dělo, ale spíše v dobách, kdy centrální banky byly do značné míry podřízeny vládě. Je fakt, že v některých případech tito politici respektovali, že jsou v jiné instituci, a stranické priority dali stranou. To je třeba případ dnešního slovinského guvernéra. Ostatně i šéf Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet pracoval na francouzském ministerstvu financí.

Jak se osvědčují politici v čele maďarské a polské centrální banky?

Na nich se myslím ukazují nevýhody politické minulosti – bez ohledu na to, že tito guvernéři mohou být výborní ekonomové. Zsigmond Járai měl při jmenování blízko k tehdejšímu premiéru Orbánovi a v okamžiku, kdy se změní vláda, centrální banka může být vnímána jako politický protivník. Také Leszka Balcerowicze bude část politického spektra vždy vidět hlavně jako bývalého reformního ministra financí. Při napjaté ekonomické situaci to může zhoršit komunikaci mezi vládou a centrální bankou.

Polská centrální banka zveřejňuje, jak členové měnového výboru hlasují o sazbách. Proč to nedělá ČNB?

O tom jsme měli spoustu debat, ale zdálo se nám, že přidaná hodnota by nebyla velká. Šli jsme myslím dost daleko, když publikujeme poměr hlasů a anonymizovaný záznam z debaty (minutes), který ukazuje rozložení názorů a argumenty. Hlasování jednotlivých členů zveřejňuje jen málo bank, například Bank of England, ale podle analytiků v Londýně to nemá větší přínos. Pro vysvětlení našich úvah při jednání bankovní rady se mi zdá nejpodstatnější záznam z debaty.

Ale jaký je argument proti zveřejňování?

Může to být kontraproduktivní kvůli tlaku na členy bankovní rady. Například někdo hlasuje proti zvýšení sazeb a příští měsíc analýzy jasně naznačí potřebu takový krok udělat. Protože i bankéř je jen člověk, může mít sklon nejprve svou pozici „změkčit“ a pak teprve souhlasit… Ale uznávám, že to už je hodně jemný argument. Pokud bude člen bankovní rady seriózní a akademicky poctivý, měl by udělat hned, co považuje za správné, a neohlížet se, jaký tím udělá dojem.

Bez velkých euro nevydrží

Neudělal jste i vy názorovou otočku? Před třemi lety jste varoval před maďarským „huráoptimismem“ při přijímání eura, ale před Vánocemi 2002 ČNB podpořila přijetí eura co nejdřív, v roce 2007.

Interpretujete to příliš silně. Řekli jsme, že by byla škoda vzdát se možnosti o tom rozhodovat v roce 2007, takže by vláda měla být ambiciózní při reformě veřejných financí. Protože každá možnost volby má svou hodnotu. Česká ekonomika je v celkem slušné kondici. Roste kolem tří procent, což není sice žádný zázrak, ale je to o padesát až sto procent vyšší tempo než v eurozóně. Jsme schopni konkurence, zahraniční obchod je celkem v pořádku, a až si dáme dohromady domácí finance, v zásadě nemáme problém s makroekonomickou stabilitou. Jinými slovy, můžeme fungovat s nezávislou měnovou politikou jako Švédsko. Přiznám se, že mně osobně je celkem jedno, jestli do eurozóny vstoupíme v roce 2008 nebo 2010. Zato řekněme v roce 2015 už zřejmě integrace postoupí tak daleko, že by nedávalo ekonomicky smysl zůstávat mimo.

Jaký máte názor na to, jak si Francie a Německo vynutily změkčení Paktu stability?

Je to nepříjemné z hlediska důvěryhodnosti toho systému. Euro je pořád mladý projekt. Jistě, některá pravidla zastarávají, ale neměla by se ohýbat, jak se to zrovna hodí. Je fakt, že velké země volily mezi dvěma špatnými řešeními: buď změkčit Pakt, nebo se snažit do něj vejít za každou cenu, i když to zřejmě neprospěje jejich ekonomikám.

Může eurozóna fungovat bez Paktu stability?

Nějaká pravidla pro rozpočtovou politiku mít musí, v eurozóně nemůže být černý pasažér. Tato pravidla určitě mohou vypadat jinak, například mohou dávat větší důraz na tzv. strukturálně vyrovnaný rozpočet. Ale debatovat teď o změnách Paktu, to by bylo nešťastné načasování.

Kvůli čemu by se mohla eurozóna rozpadnout?

Obecně kvůli domácí politické nestabilitě. Je to především politický projekt. Některá vláda a její voliči mohou začít své domácí ekonomické potíže svalovat na eurozónu – její pravidla pro rozumnou hospodářskou politiku začnou nazývat svěrací kazajkou. Ale nemyslím, že se v dohledné době něco takového stane. Politická vůle, která za projektem eura stojí, je obrovská. Jestli to bude platit i za 10 let, samozřejmě netuším, ale spíš myslím, že ano. Pokud se někdo trhne, pak spíš malý stát – a prodělá na tom, protože se přinejmenším krátkodobě ocitne na ekonomické a politické periferii. Kdyby se ale odtrhl stát velikosti Francie, Německa, Itálie, Španělska, tak se systém zřejmě rozpadne a v krátkém období to bude velmi špatné, povede to k většímu protekcionismu. Celý systém je postaven na otevřenosti, na volném pohybu zboží, práce a kapitálu, při rozpadu by trvalo několik let, než by se našla nová rovnováha vztahů.

Jedna osobní otázka na závěr. Co jste říkal tomu, že jste se ocitl na seznamu známých osobností s regulovanou činží, který sestavil jeden majitel domu?

Stát nájmy nereguluje proto, že v těch domech bydlí pár známých lidí, ale protože jde naopak o příliš velký sektor. S rychlejší deregulací souhlasím. Je škoda, že si na ni žádná vláda zatím netroufla. Do toho bytu jsem se nastěhoval poměrně nedávno, před třemi či čtyřmi lety, a to k manželce po svatbě. Asi bych jí těžko vysvětloval, že má byt vrátit jenom proto, že si mě vzala. Platíme nájem s poplatky kolem deseti tisíc, není to žádný sociální byt. Ujišťuji vás, že nemáme v úmyslu tam bydlet navždy, ale vyřešení vlastního bydlení chvíli trvá.

(Respekt)