Duben 2004

Omnipol uklízí stopy.

Marek Pokorný, Jaroslav Spurný

Zbrojaři spolkli zbrojaře, BAE Systems drží nitky dál

Celkem nenápadně a takřka bez povšimnutí den před Štědrým večerem odhlasovala valná hromada největšího tuzemského obchodníka se zbraněmi Omnipol svůj zánik. Nástupcem se stal jeho dosavadní většinový akcionář Omnyx. Na první pohled žádná zvláštní věc: podobných fúzí v Česku probíhají každý rok desítky. Pohled pod slupku obou firem ale prozrazuje rozdíl. Z jejich obchodů se dá vyčíst, že zánik firmy má skrýt řadu transakcí, při nichž daňoví poplatníci i zbylí akcionáři Omnipolu přišli o téměř miliardu korun.

Když nám banky půjčují

V případu nejde jen o zánik nějaké soukromé firmy. Omnipol se zásadně podílí na desítkách státních zakázek a je českým zástupcem řady zahraničních zbrojních firem, dodávajících vojenský materiál pro armádu. Většinu obchodů, které pro ni v Česku dojednal, provází podezření na korupci. Jen namátkou – modernizace tanků, výměny českých stíhaček za polské vrtulníky, nákup stíhaček gripen. Omnipol si jako českého zástupce najala také jedna z největších zbrojních firem světa, britská BAE Systems. Tuzemských kontaktů Omnipolu, dnes Omnyxu, si Britové váží natolik, že investovali čtvrt miliardy korun, aby jej zachránili před krachem. Ale začněme popořádku.

Celá porevoluční historie někdejšího monopolního vývozce zbraní z totalitního Československa je provázena finančními a účetními triky a úzkým provázáním s představiteli politické moci. Obojí drželo Omnipol nad vodou. Způsob, jak Omnyx k Omnipolu přišel, je klasickou ukázkou metod české privatizace poloviny devadesátých let. Většinový balík Omnipolu nejprve v roce 1993 koupil jiný exkomunistický mastodont – Chemapol, šéfovaný bývalým agentem StB a po listopadu obletovaným přítelem nejvýše postavených politiků Václavem Junkem. Miliardu korun na nákup si Chemapol půjčil od Investiční a poštovní banky, z úvěru však vrátil jen dvě stě milionů. Zbytek dluhu převedl účetní fintou na samotný Omnipol a ten, zadlužený, postoupil v roce 1997 své tehdejší dceřiné firmě Omnyx. Je nutné dodat, že ve statutárních orgánech Omnyxu i Omnipolu byli prakticky titíž lidé. Richard Háva, Jozef Piga, Michal Hon, Ivan Hejl. Omnipol nikdy úvěr poskytnutý IPB nesplatil. Neplatičská firma přesto s klidem v roce 1998 poskytla svému hlavnímu akcionáři Omnyxu velkorysou půjčku 600 milionů korun. Půjčka se uskutečnila přesto, že transfer dostal Omnipol do finančních potíží, které se řešily další firemní půjčkou 300 milionů korun, tentokrát od Union banky.

Omnyx pak půjčku Omnipolu vracel opět klasicky: nikoli v penězích, ale účetními triky a podivnými poradenskými službami. Například za rady, jak vymoci pohledávky, které má Omnipol z dob komunismu v Iráku či Nigérii, si Omnyx podle přílohy účetní závěrky – tedy veřejně dostupných dokumentů – umazal ze svého dluhu předloni 25 milionů korun (ani jednu z pohledávek ale Omnipol nevymohl). Dalších třináct milionů získal ve stejném roce za „konzultaci“, jak získat vysokou půjčku u zahraničních bank (půjčku Omnipol podle dokumentů nikdy nedostal). Omnyx také tuneloval Omnipol vzájemnými obchody: například v prosinci 2001 prodal Omnipolu 40 tisíc akcií Poličských strojíren po 835 korunách za kus a vydělal na tom 30 milionů, protože na burze se v té době prodávaly za necelou desetinu.

Velké finále nastalo loni den před Štědrým večerem: Omnyx svolal valnou hromadu Omnipolu a oznámil přítomným, že společnost ruší a přebírá její veškerý majetek. To neznamená nic jiného, než že Omnyx nebude nucen splatit dceřiné firmě dluh, z jehož původních 600 milionů zůstala přes všechny triky ještě zhruba půlmiliarda. Jen se musí vypořádat s ostatními akcionáři, kterých v Omnipolu bylo zhruba deset procent, a zaplatit jim jejich podíl na majetku společnosti. Ale Omnyx i zde použil trik, aby nemusel platit příliš: přestože podle účetní uzávěrky připadá na jednu akcii Omnipolu majetek za téměř 1200 korun, Omnyx nabídl akcionářům necelou třetinu. Takhle ji totiž šéfům Omnyxu ohodnotil jimi objednaný znalec. Drobní akcionáři už podali na ocenění akcií i průběh valné hromady žalobu.

Už mi nikdy nevolejte

„Prostě jsme chtěli zrušit jeden mezičlánek při našich obchodech,“ vysvětluje likvidaci Omnipolu ředitel Omnyxu Jozef Piga. Omnyx je ale předlužen – jeho vlastní jmění dosahovalo počátkem loňského roku mínus 140 milionů korun – a v tomto případě přikazuje obchodní zákoník jediné: aby představenstvo na sebe podalo návrh na konkurz. Místo toho Omnyx vlastně zadarmo spolkl svou dceřinou firmu a zbavil se půlmiliardového dluhu i drobných akcionářů Omnipolu, kteří měli právo do jeho obchodů mluvit.

Půl roku předtím, než k „fúzi“ došlo, se změnil i majitel Omnyxu. Firmu opustil Zenit Richarda Hávy a stoprocentním majitelem se stal právník a Hávův spolupracovník Ivan Hejl (39). Kdo by se od něj chtěl dozvědět vysvětlení všech transakcí, má smůlu. „Nemám na vás čas a varuju vás – už mi nikdy nevolejte,“ říká Hejl a pokládá telefon. Mimochodem, jeho otec Zdeněk Hejl byl v dobách, kdy na ministerstvu obrany náměstkoval nynější šéf lidovců Miroslav Kalousek, dlouholetým zástupcem ředitele nákupu majetku a služeb na stejnojmenném úřadě. Odešel v roce 1998, když nevýhodné nákupy ministerstva (například nákup nepotřebné munice do děl) začala vyšetřovat policie. „Vyšetřování dosud neskončilo,“ říká dnes k věci náměstek policejního prezidenta Jaroslav Macháně.

Takže si to shrňme. Krachující předlužený Omnyx dostal svými obchody a finančními tahy do stejně bezvýchodné situace i svoji dceřinou společnost Omnipol. Půjčil si od ní přes půl miliardy, čímž firmu dlužící 800 milionů donutil vzít si další úvěr. To samozřejmě muselo skončit špatně. Ale najednou se jako zázrakem objevil záchrance: společnost BAE Systems. Před rokem za čtvrt miliardy koupila 800milionový dluh Omnipolu u zkrachovalé IPB. Proč to Britové udělali? Důvod představitelé světové zbrojovky nijak neskrývají: tímto nákupem prakticky ovládli společnost, jejíž lidé mají velké kontakty na tuzemské politiky – a to se pro budoucí obchody může hodit.

BAE Systems podepsala smlouvu o spolupráci s Omnipolem už v roce 1997, v době, kdy vláda Václava Klause začala uvažovat o koupi nadzvukových stíhaček. Co se okolo nákupu supersoniků dělo dál, je známo. Za vlády Miloše Zemana vyhrála BAE Systems soutěž na dodávku stíhaček typu Gripen za 100 miliard korun. Nákup se nakonec neuskutečnil, protože poslanci neschválili většinou jednoho hlasu vydání nutných dluhopisů. Špidlova vláda soutěž zopakovala, opět okolnosti soutěže tajila, a opět vyhrály gripeny. Rozhodovalo lobbování mezi politiky, které podle kuloárových informací měli na starosti lidé z Omnipolu.

Mají kontakty

BAE Systems se v Česku uchází o další lukrativní obchody. České aerolinie musí nakoupit nové dopravní letouny zhruba za 70 miliard korun. Do úvahy přichází pouze Boeing a Airbus, a BAE Systems je spolumajitelem firmy vyrábějící Airbusy. Britové se ucházejí i o dodávku obrněných vozů pro českou armádu za 25 miliard korun a o zakázku na modernizaci bojových vrtulníků. „Omnipol zná trh, má tu kontakty, to je hlavní důvod naší spolupráce,“ říká zástupce firmy BAE Systems Jiří Polák. Víc ale sdělit nechce ani on, ani šéf komunikace firmy Paul Neilson. Ten nedávno oznámil pouze to, že BAE Systems „zatím neví, co s dluhem Omnipolu udělá“. Současná situace britskému věřiteli vyhovuje: prostřednictvím dluhu ovládá po Omnipolu i Omnyx, ale personálně není spjat s žádnou z nich a ani s transakcemi mezi nimi, které by jej mohly diskreditovat. „V Česku se mluví o korupci až při konkrétní zakázce. Třeba při neprůhledné soutěži na nákup gripenů,“ říká stínový ministr obrany Petr Nečas (ODS). „Jenže málokdo mluví o tom, na jakém základě vzniká. Pokud na zakázce pracuje jako prostředník firma s podezřelými obchody a pokud to politikům při jednání s jejími zástupci nevadí, je logické, že jim nevadí ani to, že zakázka bude zpochybněna. Stejně tak ovšem budou zpochybněny kroky politiků a pověst zahraniční firmy, která má o zakázku zájem.“

(Respekt)