Duben 2004

Pod vlivem orchidejí

Jiří Sobota

Amatérští botanici udělali na Novém Zélandu chybu a neumějí to přiznat. Ke všemu se přiznali, pochybení odmítají. Sběratelé orchidejí Čestmír Čihalík a Jindřich Šmiták, kteří na opačné straně zeměkoule porušili zákon o vývozu ohrožených druhů, se podle svého přesvědčení a mínění kolegů a přátel stali obětí své naivní neznalosti a nemilosrdného udavače. Profesionálové z oboru o tom pochybují a smutně kroutí hlavou nad dalším malérem mezinárodních rozměrů.

S Roezlem na věčné časy

„Počátkem března měl jsem 100 000 orchidejí zabedněných. Jen druhu Odontoglossum cervantesi měl jsem 22 000 kusů.“ Zápisky českého sběratele a obchodníka s orchidejemi Benedikta Roezla z cesty po Latinské Americe nevyvolaly v 19. století žádný rozruch. Soukromé bádání hraničilo u milovníků orchidejí s posedlostí – angličtina pojmenovala tuto vášeň orchidelirium.

Pilný sběratel má v tuzemsku dodnes své ctitele – členové brněnského Orchidea klubu po něm pojmenovali svůj časopis Roezliana a někdy také pokračují v tradici průzkumných cest. „Orchideje jsou tu drobné a od každého rodu je víc druhů, které jsou si podobné. Tak jsme je brali i k pozdějšímu určení, neboť na to venku nebyly podmínky,“ popisuje výlet na Nový Zéland předseda Orchidea klubu Jindřich Šmiták v e-mailu z letošního února.

Jenže jednadvacáté století hodilo nadšené sběratele exotických rostlin přes palubu. Vědecký výzkum stále vzácnějších orchidejí se přesunul ze soukromých sbírek na specializovaná pracoviště vybavená přístroji k analýze DNA. Letos v lednu se proto inspektor životního prostředí Jindřich Šmiták a jeho kolega, děkan lékařské fakulty olomoucké univerzity Čestmír Čihalík, ocitli spolu s několika stovkami nasbíraných herbářových položek v rukou novozélandského Útvaru pro vymáhání zákona o životním prostředí. Přes počáteční uklidňující výroky popisující incident jako nedorozumění, kterými přispěl do tisku mimo jiné i český ministr zahraničí, je dnes situace nepříjemně jednoznačná. Podle informací novozélandského ministerstva životního prostředí se u nich našlo 362 rostlin, z toho 93 orchidejí, k jejichž vývozu neměli povolení. Za to jim hrozí až tři roky vězení nebo pokuta do výše padesáti tisíc dolarů.

Vědci

Jindřich Šmiták i Čestmír Čihalík jsou v tuzemsku svým zájmem o orchideje známí, význam jejich činnosti ale nepřesahuje hranice střední Evropy. Olomoucký děkan Čihalík rozšiřuje své herbáře a pěstuje orchideje ve skleníku, brněnský inspektor Šmiták je spoluautorem knihy o rozšíření orchidejí na Moravě a ve Slezsku a zasloužil se dokonce o vznik chráněných území. „O vědeckém zájmu lze mluvit, pokud pracují v Česku nebo okolí,“ říká zástupce ředitele Botanického ústavu akademie věd František Krahulec. „Na Novém Zélandě je to však pro ně vzhledem k odlišnosti tamních druhů pouze koníček.“

Děkan Čihalík v listopadu kontaktoval novozélandské ministerstvo životního prostředí. Chtěl získat informace a povolení ke sběru. „Loni koncem roku se na nás obrátili s dotazem zástupci novozélandského interpolu. Říkali, že se na Nový Zéland údajně z Česka chystá vědecká botanická expedice, a chtěli vědět, jestli jsou její členové skutečně profesionálové a zda se jedná o oficiální expedici,“ vysvětluje vedoucí referátu druhové ochrany České inspekce životního prostředí Pavla Říhová. Odpověď české strany byla záporná – inspektor Jindřich Šmiták nemá s profesionálním botanickým výzkumem nic společného a kardiolog Čestmír Čihalík jakbysmet. Čeští amatéři od novozélandských úřadů povolení nedostali.

Výprava přesto probíhala zdárně – čtyři účastníci projížděli tři týdny autem Nový Zéland a snažili se toho stihnout co nejvíce. „Nebyl prostor ani čas vzdálit se od auta víc než padesát metrů,“ popsal zážitky v e-mailu přátelům Šmiták. Navzdory časové tísni či snad právě kvůli ní milovníci přírody nasbírali také několik stovek rostlin pro své soukromé herbáře a domů si vezli také několik živých orchidejí. S povolením si hlavy nelámali a to byla osudová chyba. Novozélandští ochranáři si podezřelé účastníky soukromé expedice ohlídali a na letišti děkana s inspektorem nekompromisně sebrali.

Zatčení úctyhodných „vědců“ vzbudilo v Česku pozdvižení – bezúhonní občané nemohou přece kvůli přecitlivělosti protinožců skončit ve vězení. Jenže u nás by dopadli stejně. „Snažili se z Nového Zélandu odvézt rostliny, k jejichž vývozu potřebují povolení,“ vysvětluje ve své pracovně v českém ministerstvu životního prostředí Jan Kučera. Deníkové záznamy Jindřicha Šmitáka navíc dokládají, že část rostlin pochází z národních parků. „Kdyby sbírali v národních parcích u nás, byl by to přestupek až za 50 000 korun,“ vyvrací Jan Kučera fámy o drakonických novozélandských předpisech. „A kdyby tam utrhli více než padesát rostlin, jednalo by se o trestný čin, za který by jim hrozilo až osm let vězení.“

Bohužel

Přátelé z klubu si pochybení svých kolegů uvědomují, příčinu však spatřují v neznalosti a temných piklech mstivého udavače. „Nevěděli, že se zákaz vývozu vztahuje i na herbářové položky,“ tvrdí klubový kolega sběratelů Jan Juroch a naznačuje, že nebýt zákeřného konfidenta, nadšených znalců orchidejí by si nikdo ani nevšiml.

Z počínání amatérských přírodovědců však běhá mráz po zádech jejich profesionálním protějškům. „Takové jednání nás poškozuje, kolegové na konferencích se na nás pak dívají prostě… prostě jako na Čechy,“ stěžuje si zástupce ředitele Botanického ústavu akademie věd František Krahulec. „No ano, Češi jsou tím opravdu proslulí,“ potvrzuje inspektorka a vlastně Šmitákova kolegyně Pavla Říhová.

Jaké přivítání čeká sběratele doma, není jisté. „V jejich vinu nevěřím, přiznali se jenom proto, aby nemuseli rok čekat na soud. Vybrali jsme si děkana, který má jistý morální profil, a na svém přesvědčení nehodláme nic měnit,“ naznačuje budoucí vývoj proděkan lékařské fakulty UP Olomouc Miroslav Eber. Méně slavné bude nejspíš uvítání na inspekci. „Pan Šmiták pro nás ještě stále pracuje – bohužel,“ říká do telefonu hlavní inspektor brněnské ČIŽP Oldřich Sapoušek. „Ty řeči, že neznal předpisy, jsou absurdní. Je to mezinárodní ostuda.“

(Respekt)