Duben 2004

Případ dluhu, který neexistoval.

Marek Pokorný

Pražský soud vynesl precedentní verdikt nad sedmimiliardovou pohledávkou z IPB

Ten trik jim procházel dlouhé tři roky. Desítky velkých dlužníků zkrachovalé Investiční a Poštovní banky kupovaly se slevou pochybné pohledávky, které vůči bance uplatňuje pražský advokát Věslav Nemeth, a s jejich pomocí mazaly své staré závazky. Nyní však kupcům nastávají zlé časy. Soudkyně pražského Městského soudu Marika Blažková v precedentním rozsudku rozhodla, že pohledávky jsou neplatné. Rozsudek sice není pravomocný a týká se pouze jednoho z několika desítek případů, ale podle vzoru Blažkové zřejmě budou rozhodovat i další soudci.

Know-how na krach

Pro dlužníky IPB to byl výhodný obchod. Za Nemethovy pohledávky zaplatili zlomek jejich skutečné hodnoty, aby je pak v plné výši tzv. započítali vůči svým dluhům (pohledávky se tím vzájemně „vyruší“). Nejde o žádnou maličkost: celkově se v tomto byznysu točí neuvěřitelných sedm miliard korun. Velká část z nich už nenávratně zmizela, když šíbři za pomoci pohledávek vytáhli z fungujících firem majetek a prázdnou slupku poslali k ledu.

Podstatu fíglu tvoří smlouva o poskytování právních služeb, kterou Investiční a Poštovní banka uzavřela s advokátem Nemethem v prosinci 1998. Jejím obsahem je Nemethův nápad, jak by mohla IPB převádět své rizikové úvěry do zahraničí tak, aby na ně nemusela vytvářet rezervy. Pokud by banka použila nápad bez jeho vědomí, byla mu povinna zaplatit jako pokutu deset procent z převáděné částky. Jelikož IPB později část majetku převedla do daňových rájů (šlo o známý trik s fondy na Kajmanských ostrovech), advokát se začal domáhat penále za „ukradené know-how“. Vyčíslil ho na téměř sedm miliard korun.

Když IPB v létě 2000 zkrachovala, Nemeth pohledávku promptně převedl na tajuplnou společnost Goldfund Financial (sídlí v americkém státě Delaware, kde se snadno a na dálku registrují firmy). Ta rozdělila pohledávku na několik dílů a prodává ji dlužníkům IPB. ČSOB, která majetek IPB převzala, odmítá pohledávku uznat. A dne 28. ledna jí dala soudkyně Blažková za pravdu: smlouvu prohlásila za neplatnou, protože Nemethův nápad byl příliš neurčitý a „pouze v obecné poloze“. Navíc byl podle soudkyně kontrakt v rozporu se zákonem o bankách – jeho cílem bylo obejít zákonnou povinnost vytvářet rezervy.

Už loni v červnu policie obvinila advokáta Nemetha z podvodu. „Prodával svou pohledávku, i když musel vědět o neplatnosti smlouvy,“ říká pražská státní zástupkyně Petra Pavlánová. Podobný projekt mimochodem Věslav Nemeth vypracoval i pro Moravia Banku, za jejíž krach nyní stojí před ostravským soudem a hrozí mu dvanáctileté vězení.

Zametat jako Žák

Někteří z kupců Nemethovy pohledávky se nejen pokusili umazat své staré dluhy vůči IPB, ale pro jistotu i vybrali všechen majetek své firmy a převedli ho jinam. Příkladem může být Invest car leasing ze skupiny automobilového závodníka Antonína Charouze. Společnost měla od IPB více než miliardový úvěr na nákup automobilů. Těsně po krachu IPB do čela firmy zasedl Charouzův spolupracovník a nomenklaturní svazák Ladislav Žák (jeho profil viz Respekt č. 29/2002). Žák převedl všechen majetek na podnik jménem Post Leasing a místo toho koupil jednu z Nemethových pohledávek. Firmu Invest car leasing, už bez peněz a bez dalšího majetku, poslal obratem do likvidace. Podobně Žák postupoval v téměř desítce firem – a „vyčistil“ tak přes dvě miliardy korun. ČSOB na tyto transakce podala řadu trestních oznámení a většina z nich skončila na stole policejního rady Zdeňka Nováka z Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality. Novák všechna oznámení odložil, důvody si však již nepamatuje. „Už je to dlouho, nyní žiji jinými případy. Musel bych vše nastudovat. Ale i kdybych nastudoval, tak vám stejně nic neřeknu,“ říká Novák. Sám Žák je klidný: „Zbytečně se vzrušujete. V této zemi je stíháno tolik lidí za tolik věcí.“

Jiným kupcům se zdála koupě Nemethovy pohledávky jako poslední šance. „Poklesl prodej fordů na polovinu a nebyli jsme schopni splácet úvěr. Měli jsme na vybranou: dát na sebe konkurs, nebo s pomocí té pohledávky se pokusit provést zápočet,“ vysvětluje Miroslav Lopata, jednatel a spolumajitel klatovské firmy Blohmann Auto. Koupil pohledávku za 17 milionů. „Mně jako laikovi se ta smlouva zdá v pořádku,“ krčí rameny Lopata. „Pokud není platná, bude to náš konec.“ ČSOB jeho firmu žalovala, čeká se pouze na pravomocný verdikt. Pochybnou pohledávku (za 18 milionů) si pořídily dokonce i dvě z dceřiných firem plzeňské Škody. „Koupil to zaměstnanec, který tím porušil předpisy, a proto už u nás nepracuje,“ sděluje mluvčí holdingu Karel Samec. Škoda pokus o započtení pohledávek stáhla a své dluhy raději platí. Vůbec největším kupcem Nemethových pohledávek je ústecká Setuza, která jimi chce započíst dluh za 1,8 miliardy.

Je libo polštářek?

Existuje i třetí způsob, jak na pohledávkách vydělat: lze je použít k daňovým únikům. I když totiž ve smlouvách stojí, že pohledávky se prodávají za zhruba 95 % jejich hodnoty, ve skutečnosti se prodávají za necelou pětinu. Formálně sice kupec vystaví směnky splatné v budoucnu, ale jejich proplacení ve skutečnosti prodávající nevyžaduje. Tuto praxi dosvědčuje pražský podnikatel, který kvůli obavě z možných obchodních problémů nechce být jmenován: od zástupce již zmíněné společnosti Goldfund Financial dostal nabídku na koupi části Nemethovy pohledávky za 20 % hodnoty. „Zbytek po mně prý nebudou chtít nikdy zaplatit, takže pohledávku můžu použít jako daňový polštář,“ říká podnikatel. Co znamená „daňový polštář“? Firma si dá část pohledávky do nákladů, aby si vytvořila umělou ztrátu a neplatila daň z příjmu.

Zástupce Goldfund Financial Petr Líska (společník zmíněného Ladislava Žáka z několika firem, mj. člen dozorčí rady Invest car leasingu) slíbil poslat stanovisko e-mailem, ten však do uzávěrky nedorazil.

(Respekt)