Duben 2004

Nesahej nám do svědomí.

Ondřej Kundra

České radnice nechtějí ke svým účtům

„Vedení našeho města si založilo společnost s ručením omezeným a nyní té firmě zadává zakázky bez výběrového řízení. Mám podezření, že dochází k tunelování městského rozpočtu. Můžete to zkontrolovat?“ Dopis s upozorněním na možné obecní krádeže dostává Nejvyšší kontrolní úřad každý druhý pracovní den. Všechny čeká stejný osud: kontroloři jej přečtou a odloží do šuplete s přípisem „nelze prověřit“. Musí. Zákon jim totiž opravdovou prověrku účtů zdejších obcí a měst nedovoluje. Neustálý chór hlasů z terénu ale svědčí o tom, že důkladná kontrola hospodaření by tuzemským radnicím slušela.

Miliarda v aréně

Před kontrolou veřejnosti může více než šest tisíc českých měst a obcí ročně ukrýt tři čtvrtiny svých rozpočtů – tedy sto padesát miliard korun. Jde o peníze vybrané radnicemi z daní nebo získané prodejem obecních nemovitostí, pozemků, případně dalšími komerčními aktivitami. „Bohužel můžeme kontrolovat jen peníze, které obce získávají ze státního rozpočtu nebo z různých evropských fondů. Do zbytku ze zákona nemůžeme,“ říká mluvčí NKÚ Julie Šebelová. Přitom právě skrytá část komunálních rozpočtů je podle odhadu její instituce místem, kde hrozí kvůli absenci kontroly vysoké riziko špatného hospodaření a korupce. „Jednak vycházíme z častých podnětů, které dostáváme a nemůžeme je prověřit, a jednak to vyplývá z kontrol v té části obecních rozpočtů, kam můžeme,“ říká kontrolorka NKÚ Jana Krejčová. „Za dva poslední roky jsme se věnovali více než padesáti obcím a nevzpomínám si, že bychom někde nezjistili nějakou závažnou chybu. Od chybějících ekonomických rozvah, přes opakované navyšování ceny zakázky až po podivně provedená výběrová řízení. Z toho usuzujeme, že obdobná praxe bude rozšířená i při hospodaření se zbytkem obecních peněz.“ Aktuálně podezřívavost NKÚ potvrzuje případ Ostravy, která se rozhodla před blížícím se dubnovým mistrovstvím světa v hokeji vložit více než miliardu korun (tedy šestinu svého ročního rozpočtu) do rekonstrukce místních sportovišť a ubytovacích zařízení. Rekonstrukci přitom od začátku provází řada otazníků: město si dopředu nezpracovalo žádnou ekonomickou rozvahu, na kolik ho celá operace vyjde a jestli je vlastně pro něj výhodné investovat takovou sumu právě do této aktivity. Navíc několikasetmilionové zakázky byly loni v létě přes městem vlastněnou společnost Aréna opakovaně přiděleny bez výběrového řízení. „Nic k zakázkám ze mě nedostanete, a už vůbec vám nebudu vysvětlovat, proč nebyla vypsána výběrová řízení. Důvod? Neznám vás, a já lidem, které neznám, zásadně nic nepovídám,“ odpovídá na otázky ke sportovištím ostravský náměstek primátora Petr Kajnar (ČSSD), který má investice města na starosti. Sdílnější není ani primátor Ostravy Aleš Zedník (ČSSD) a ředitel městské společnosti Aréna Tomáš Mládek – ti jakýkoli rozhovor na téma miliardové sportovní rekonstrukce rovnou odmítli.

„Vůbec mě to nepřekvapuje,“ říká k tomu vůdce opoziční ODS Miroslav Svozil. „Sám jsem pana primátora neúspěšně interpeloval a rovněž neúspěšně jsme se pokoušeli získat nějaké informace na zastupitelstvu. Jediná odpověď, kterou jsme dostali, byla, že je vše v pořádku a že se o to nemáme dál starat. Do případu už by mohl vnést světlo jenom NKÚ, ale ten má svázané ruce.“

Zkontrolovat, jestli ostravská radnice investovala více než miliardu dobře, NKÚ skutečně nemůže – peníze na rekonstrukce si totiž město půjčilo od bank nebo je uvolňuje ze svých prostředků mimo státní rozpočet. „Nikdo se ale nemusí bát, že bychom ty peníze nějak prohospodařili,“ říká náměstek Kajnar. „Nastavili jsme si totiž dostatečně přísnou kontrolu vlastní – a můžu vám oznámit, že jsme zatím žádné vážné pochybení neshledali.“ Dostatečnou kontrolou má náměstek na mysli dozorčí radu městské společnosti Aréna, jejíž představenstvo o přidělení zakázek rozhoduje. Háček je ovšem v tom, že představenstvo bylo zvoleno městským zastupitelstvem, jehož členové pak zasedli v „kontrolní“ dozorčí radě. Jinými slovy na ty, co rozdělují městské peníze, dnes dohlížejí lidé, kteří si je k tomu sami vybrali. „Nevím, co vám na tom připadá podezřelé,“ říká Kajnar. „I na tohle jsme přece dostali mandát ve volbách.“ Šéfka tuzemské buňky mezinárodní organizace Transparency International (TI) Adriana Krnáčová, jejíž úřad se zabývá monitorováním korupce v jednotlivých zemích, to ale vidí jinak: „Jde o typický střet zájmů,“ říká. „Nazývat takový dohled nestrannou kontrolou hospodaření s městskými penězi prostě není možné.“ Podle informací Respektu dospěla ke stejnému náhledu i policie: rozdělení ostravské „miliardy“ na hokejová sportoviště dostali na stůl detektivové policejní služby pro odhalování korupce a finanční kriminality. Víc zatím není známo. „Vzhledem k tomu, že šetření je teprve na začátku, není z taktických důvodů možné sdělit podrobnější informace,“ říká k věci Lucie Uhlířová z Policejního prezidia.

Mlčenlivost chrání nás

Statistiky, kolik zakázek bylo v komunální oblasti za poslední dva roky přiděleno bez výběrového řízení, nejsou v Česku k dispozici. Nevede je ani ministerstvo financí, ani nevládní organizace. (Na vládní úrovni jsme o něco chytřejší. Za Zemanova kabinetu bylo obejití tendru oblíbenou praxí zdejších mocných: z téměř sedmi tisíc veřejných zakázek vypsali Zemanovi ministři výběrové řízení pouze na každou pátou. Nakolik s touto praxí skoncoval Špidlův kabinet, není ale jasné: příslušné údaje ministerstvo financí neuvádí.)

Každopádně i když se veřejná soutěž nakonec vypíše, existuje v současných českých podmínkách rozšířené podezření, že ji velmi často vyhraje firma domluvená dopředu s radnicí. Děje se tak především systémem „nejnižší cenové nabídky“ coby ne-zpochybnitelného důvodu prvního místa – kterou ovšem vítěz během pozdějších prací postupně zvyšuje, až nakonec výsledná suma přesáhne nabídky poražené konkurence. „Srovnávací data sice nemáme, nicméně jsou k dispozici indicie, ze kterých se dá leccos odvodit. Například v Praze bylo mezi lety 1998 až 2002 vypsáno sto třicet soutěží na zakázky na více než pět miliard. Ve více než čtyřiceti případech soutěž vyhrála velká firma s nejnižší cenou. Ta však byla vždy po vítězství v soutěži upravena tak, že najednou přesáhla nabídky konkurence,“ říká Tomáš Kramár z občanského sdružení Oživení, které se zabývá monitoringem korupce v Praze. „Přidělování zakázek jedné firmě, která pak cenu navýší, rozhodně nebude ojedinělý jev. Soudě už jen podle toho, jak neochotně komunální politici dávají data o tendrech na stůl a seznamují s nimi veřejnost,“ říká Adriana Krnáčová z TI.

Hradbu mlčení kolem veřejných zakázek se často nesnaží prolomit ani opoziční zastupitelé nebo regionální novináři. „Opozice ví, že když bude vůči příslušnému vedení města krotká, tak se jí to po výměně rolí vrátí. Navíc většinou každý každého zná, všichni jsou nějak vzájemně propojení a drží se v šachu – politici, podnikatelé, novináři,“ doplňuje již citovaná Krnáčová.

Jako příklad dokonalé komunální chobotnice může sloužit severočeský Liberec, který ročenka tuzemských podnikatelů Invest Czech už léta vyhlašuje za nejzkorumpovanější místo ze všech čtrnácti krajských měst. Když loni v zimě vyšlo najevo, že liberecká firma Syner spřátelená s místní vládnoucí ODS (partaj sponzorovala, před čtyřmi lety dělal Syneru ekonomického ředitele současný primátor města Jiří Kittner a dnes řídí dceřiné společnosti Syneru tři zastupitelé za ODS) dostala od zastupitelstva miliardovou zakázku na stavbu „multifunkční sportovní haly“, nepřinesla o tom místní média jedinou kritickou zprávu. A není divu: regionální televizi Genus-TV vlastní šéf Syneru Petr Syrovátko a místní rádio je závislé na dotacích z města.

Syner ale zdaleka není jedinou firmou, která udržuje v tuzemských městech a obcích „nadstandardní“ vztah s komunálními vládci. Podobně měla u radních na růžích ustláno i firma IDOS podnikatele Lubomíra Kašáka (švagra lidoveckého předsedy Miroslava Kalouska) ve středočeské Příbrami. Na první pohled by na Kašákově podnikání nebylo nic zvláštního: od příbramských radních IDOS získával většinu lukrativních městských zakázek – zhruba 80 % –, protože nabízel ve srovnání s konkurencí v tendrech nejnižší ceny. Kašák tak mimo jiné od radnice dostal rekonstrukci zimního stadionu, přestavbu místních kasáren na byty nebo správu více než šesti tisíc městských bytů. Háček byl ovšem v tom, že když IDOS příslušnou zakázku získal, opakovaně zvyšoval její cenu, až nakonec překonal ostatní konkurenční nabídky. Žádný ze zastupitelů na tyto praktiky podobně jako v Liberci nikdy veřejně neupozornil, dlouho se jimi nezabýval ani místní tisk. Nic podezřelého rovněž neodhalila ani kontrola, kterou v městských účtech prováděl každý rok auditor. „Problém byl v tom, že si město auditora samo vybralo a zaplatilo, a ten pak proto nemohl být na radnici nezávislý. Je tedy pochopitelné, že žádná pochybení nezjistil,“ říká státní zástupkyně Jana Jahodová, která se příbramskou korupční ságu snaží více než rok rozplést. Podle informací Respektu chce Jahodová kauzu uzavřít do jednoho měsíce s tím, že vážně zvažuje obvinění bývalého starosty Vacka a dalších radničních úředníků z pletich při zadávání veřejných zakázek.

Koho děsí kontrola

Uvedená fakta svědčí o tom, že radní by nad sebou stálou hrozbu nezávislé kontroly NKÚ nutně potřebovali. Ne všichni městští hospodáři by ale dohled profesionálů ve svých účtech přivítali. „Pro mne je to zkrátka děsivá představa. NKÚ se to přece netýká, když s námi v těch obcích nežije. To je věc naše a našich voličů,“ říká místopředseda svazu měst a obcí Jaromír Jech. „Jestli radní špatně hospodaří, je přece záležitost jejich voličů, kteří si je zvolili a mají si je pořádně ohlídat. A že jim často radnice informace tají? Tak ať je příště nevolí anebo se s nimi soudí.“ Evropský trend jde ale opačným směrem: kontrolní úřady většiny unijních zemí kompletně prověřují hospodaření svých samospráv. Ostatně z kandidátských zemí tuto praxi již zavedlo Polsko a Maďarsko. A sousední Slovensko se Slovinskem se k nim v dohledné době hodlá připojit. Příslušná novela ústavy, která by posílila kontrolní pravomoci NKÚ vůči hospodaření měst a obcí, leží už několik let i v českém sněmu. Poslanci ji však dodnes neschválili, protože byla vždy předkládána v balíku několika ústavních změn (například změny pravomocí Senátu), na nichž se politická reprezentace nedokázala shodnout. „Nechtěli jsme v minulosti dělat změny ústavy salámovou metodou a prosazovat posílení pravomocí NKÚ jako samostatný bod,“ říká místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Jitka Kupčová (ČSSD). „S ohledem na kritiku EU a díky malému konsensu na dalších ústavních změnách jsme se ale předběžně s ostatními partajemi dohodli, že posílení pravomocí NKÚ je pro všechny priorita. Proto tento bod vyjmeme z balíku ostatních ústavních změn a pokusíme se ho na plénu během několika měsíců schválit samostatně.“

(Respekt)